–

za RWE Power Aktiengesellschaft L. Freiherr von Rummelem a R. Steinem, Rechtsanwälte,

–

za Hauptzollamt Duisburg S. Imhof, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi A. Armenia a R. Pethkem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 14 odst. 1 písm. a) a čl. 21 odst. 3 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností RWE Power Aktiengesellschaft a Hauptzollamt Duisburg (Hlavní celní úřad v Duisburgu, Německo) ve věci odmítnutí tohoto úřadu osvobodit od daně elektřinu, kterou společnost RWE Power použila v letech 2003 a 2004 ve svých povrchových dolech, jakož i elektrárnách při výrobě elektřiny.

3

Body 2 až 5 a 24 odůvodnění směrnice 2003/96 uvádějí:

[…]

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Členské státy zdaní energetické produkty a elektřinu v souladu s touto směrnicí.“

5

Článek 2 uvedené směrnice v odst. 1 písm. b) stanoví, že pro účely této směrnice se „energetick[ými] produkty“ rozumí mimo jiné výrobky kódu KN 2702, který se vztahuje na „hnědé uhlí, též aglomerované, kromě gagátu (černého jantaru)“.

6

Článek 14 téže směrnice stanoví:

„1.   Kromě obecných ustanovení obsažených ve směrnici [Rady] 92/12/EHS [ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. 1992, L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179)] ve znění směrnice Rady 2000/47/ES ze dne 20. července 2000 (Úř. věst. 2000, L 193, s. 73; Zvl. vyd. 02/10, s. 186)] o osvobození od daně určitých způsobů použití výrobků, které jsou předmětem daně, a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, osvobodí členské státy za podmínek, které samy stanoví za účelem správného a jednoznačného uplatnění takových osvobození od daně a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, od zdanění tyto výrobky:

[…]

[…]

2.   Členské státy mohou omezit působnost osvobození stanovených v odst. 1 písm. b) a c) na mezinárodní přepravu nebo na přepravu uvnitř Společenství. Pokud členský stát dále uzavřel dvoustrannou dohodu s jiným členským státem, může upustit od osvobození stanovených v odst. 1 písm. b) a c). V takovýchto případech mohou členské státy uplatnit úroveň zdanění nižší, než je minimální úroveň stanovená v této směrnici.“

7

Článek 21 odst. 3 této směrnice stanoví:

„Spotřeba energetických produktů ve vlastních prostorách podniku, který vyrábí energetické produkty, se nepovažuje za zdanitelné plnění, jsou-li spotřebovávány energetické produkty vyrobené ve vlastních prostorách podniku. Rovněž spotřebu elektřiny a jiných energetických produktů nevyrobených ve vlastních prostorách tohoto podniku a spotřebu energetických produktů a elektřiny v prostorách podniku vyrábějícího paliva, která mají být použita k výrobě elektřiny, mohou členské státy považovat za nezdanitelné plnění. Jsou-li však energetické produkty spotřebovávány pro účely nesouvisející s výrobou, zejména k pohonu vozidel, považuje se tato spotřeba za zdanitelné plnění.“

8

Článek 21 odst. 5 třetí pododstavec uvedené směrnice stanoví:

„Subjekt vyrábějící elektřinu pro vlastní použití se považuje za distributora. Bez ohledu na čl. 14 odst. 1 písm. a) mohou členské státy osvobodit malé výrobce elektřiny od daně, pokud jsou zdaněny energetické produkty [použité] pro výrobu této elektřiny.“

9

V Německu je daň z elektřiny upravena mimo jiné Stromsteuergesetz (zákon o dani z elektřiny) ze dne 24. března 1999 (BGBl. 1999 I, s. 378, a BGBl. 2000 I, s. 147) ve znění zákona ze dne 23. prosince 2002 (BGBl. 2002 I, p. 4602) a zákona ze dne 29. prosince 2003 (BGBl. 2003 I, s. 3076), použitelné na daňové roky 2003 a 2004 (dále jen „StromStG“).

10

Ustanovení § 9 odst. 1 bod 2 StromStG stanoví, že elektřina spotřebovaná za účelem výroby elektřiny je osvobozena od daně z elektřiny.

11

Ustanovení § 11 StromStG zmocňuje spolkové ministerstvo financí, aby formou vyhlášky přijalo prováděcí ustanovení k daňovým zvýhodněním stanoveným v § 9 StromStG.

12

Relevantní vyhláška uvedeného ministerstva, a sice Verordnung zur Durchführung des Stromsteuergesetzes (vyhláška provádějící zákon o dani z elektřiny) ze dne 31. května 2000 (BGBl. 2000 I, s. 794) v § 12 odst. 1 bodě 1 stanoví, že výraz „elektřina spotřebovaná za účelem výroby elektřiny“ ve smyslu § 9 odst. 1 bodu 2 StromStG zahrnuje v technickém smyslu slova elektřinu spotřebovanou ve vedlejších a pomocných zařízeních elektrárny k výrobě elektřiny, zejména za účelem úpravy vody, dodávky vody pro výrobu páry, větrání, dodávky paliva a čištění spalin.

13

Společnost RWE Power provozovala tři hnědouhelné povrchové doly na třech různých místech, v nichž těžila hnědé uhlí určené převážně k výrobě elektřiny v jejích elektrárnách a z 10 % k výrobě briket a hnědouhelného prachu v jejích továrnách.

14

V roce 2004 odebrala společnost RWE Power celkem 2847925,939 megawatthodiny (Mwh) elektřiny pro povrchové doly, kterou v podstatě použila zaprvé ve vodních čerpadlech určených ke snižování hladiny podzemní vody, zadruhé v takových těžkých strojích, jako jsou lžícová rypadla, která vyhrabávala hnědé uhlí a skrývku, a zakladače, které v jiné části povrchového dolu skrývku ukládaly zpět, zatřetí na osvětlení povrchového dolu a začtvrté k přepravě hnědého uhlí nákladními vlaky poháněnými elektřinou po vlastních tratích a elektricky poháněnými pásovými dopravníky, které přepravovaly jak hnědé uhlí, tak skrývku.

15

Provoz elektráren společnosti RWE Power byl založen na nepřetržité výrobě elektřiny. K zajištění této nepřetržité výroby udržovala společnost RWE Power zásoby hnědého uhlí, z nichž bylo uhlí postupně dodáváno do kotlů v elektrárnách. Hnědé uhlí bylo skladováno v každém z povrchových dolů. Dále bylo hnědé uhlí přepravováno do zásobníků elektráren pásovým dopravníkem nebo vlastní elektrickou železnicí podniku. Z těchto zásobníků bylo hnědé uhlí nakládáno elektrickými lžícovými rypadly na pásový dopravník, který přepravoval hnědé uhlí do drtičů. Rozdrcené hnědé uhlí bylo poté dopraveno do zásobníku kotle.

16

V rámci daňové kontroly nařízené hlavním celním úřadem v Duisburgu byl ve zprávě ze dne 20. května 2009 učiněn závěr, že příprava hnědého uhlí musí být kvalifikována jako „výroba paliva“, a tudíž podléhat dani z elektřiny. Tentýž závěr platí podle tohoto úřadu i pro veškeré odběry elektřiny za účelem těžby a přepravy hnědého uhlí, takže daň z elektřiny je rovněž splatná za elektřinu použitou k provozu lžícových rypadel nakládajících uhlí, pásových dopravníků a drtičů uhlí.

17

Vzhledem k tomu, že stížnost podaná společností RWE Power proti daňovému výměru, který dne 8. října 2009 vydal hlavní celní úřad v Duisburgu v návaznosti na tuto daňovou kontrolu, byla zamítnuta, podala RWE Power žalobu k Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo), který je předkládajícím soudem.

18

Před tímto soudem RWE Power zopakovala svůj názor, že na základě směrnice 2003/96 se osvobození od daně vztahuje na veškerou elektřinu nezbytnou k výrobě elektřiny. Osvobození od daně z elektřiny se v zásadě podle této společnosti musí vztahovat na všechna vedlejší a pomocná zařízení, bez nichž nemůže být zařízení na výrobu elektřiny v provozu. Má za to, že hnědé uhlí by mělo být považováno za palivo, takže elektřina použitá k jeho těžbě a přepravě v povrchových dolech by měla být rovněž osvobozena od daně.

19

Předkládající soud má pochybnosti o přesném rozsahu osvobození od daně stanoveného v čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96.

20

Za těchto podmínek se Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 14 odst. 1 písm. a) první věta směrnice 2003/96 ve spojení s čl. 21 odst. 3 druhou větou této směrnice vykládán v tom smyslu, že se osvobození od daně z „elektřiny používané k výrobě elektřiny“ stanovené v tomto ustanovení vztahuje na elektřinu používanou při těžbě takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí, v povrchovém dole a úpravu, jakož i následné zpracování tohoto energetického produktu v elektrárnách za účelem výroby elektřiny.

22

Podle čl. 14 odst. 1 písm. a) první věty směrnice 2003/96 osvobodí členské státy za podmínek, které samy stanoví za účelem správného a jednoznačného uplatnění takových osvobození od daně a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, od zdanění energetické produkty a elektřinu používané k výrobě elektřiny a elektřinu používanou k udržení schopnosti vyrábět elektřinu.

23

Článek 21 odst. 3 první věta směrnice 2003/96 stanoví, že spotřeba energetických produktů ve vlastních prostorách podniku, který vyrábí energetické produkty, se nepovažuje za zdanitelné plnění, jsou-li spotřebovávány energetické produkty vyrobené ve vlastních prostorách podniku. Druhá věta tohoto odstavce upřesňuje, že rovněž spotřebu elektřiny a jiných energetických produktů nevyrobených ve vlastních prostorách tohoto podniku a spotřebu energetických produktů a elektřiny v prostorách podniku vyrábějícího paliva, která mají být použita k výrobě elektřiny, mohou členské státy považovat za nezdanitelné plnění.

24

Úvodem je třeba připomenout, že cílem směrnice 2003/96 je, jak vyplývá z bodů 3 až 5 jejího odůvodnění a z jejího článku 1, zavedení harmonizovaného systému zdanění energetických produktů a elektřiny, v jehož rámci je zdanění pravidlem, v souladu s podmínkami stanovenými touto směrnicí (rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Repsol Petróleo, C‑44/19, EU:C:2020:982, bod 21).

25

Kromě toho podle ustálené judikatury platí, že ustanovení týkající se osvobození od daně stanovená směrnicí 2003/96 musí být předmětem autonomního výkladu založeného na jejich znění, jakož i na systematice této směrnice a jí sledovaných cílech (rozsudek ze dne 7. března 2018, Cristal Union, C‑31/17, EU:C:2018:168, bod 21 a citovaná judikatura).

26

Zaprvé, pokud jde o znění čl. 14 odst. 1 písm. a) první věty směrnice 2003/96, ze slovního spojení „energetické produkty a elektřin[a] používan[á] k výrobě elektřiny a elektřin[a] používan[á] k udržení schopnosti vyrábět elektřinu“ uvedeného v tomto ustanovení vyplývá, že používání elektřiny je charakterizováno ve dvou ohledech.

27

Elektřina musí být používána k výrobě elektřiny tak, že přímo přispívá k technologickému procesu této výroby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 3 décembre 2020, Repsol Petróleo, C‑44/19, EU:C:2020:982, bod 34 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 53 až 55 svého stanoviska, že se na používání elektřiny pro účely úpravy a zpracování takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí, takovým způsobem jako je lámání, odlučování cizorodých částic, drcení a sušení, může vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 14 odst. 1 písm. a) první větě směrnice 2003/96, pokud jsou tyto činnosti nezbytné a přímo přispívají k procesu výroby elektřiny. Naproti tomu, jak uvedl generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, osvobození od daně podle tohoto ustanovení se nevztahuje na používání elektřiny, k němuž dochází pouze při výrobě elektřiny, jako je tomu zejména v případě spotřeby elektřiny ve správních budovách elektrárny.

28

Osvobození od daně dále předpokládá, že elektřina je používána k výrobě elektřiny, a nikoli k výrobě takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí. Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodech 50 a 51 svého stanoviska, že v rozsahu, v němž je elektřina používána při jakékoli činnosti týkající se výroby hnědého uhlí, zejména jeho těžby a přepravy za účelem skladování, se na tuto spotřebu nevztahuje osvobození od daně stanovené v čl. 14 odst. 1 písm. a) první větě směrnice 2003/96.

29

V tomto ohledu není relevantní, že taková surovina, jako je hnědé uhlí, je těžena v dole, aby byla následně používána v rámci integrovaného procesu výroby elektřiny, který probíhá na tomtéž místě, nebo přinejmenším v blízkosti místa těžby, takže těžba hnědého uhlí a jeho přeprava představují mezitímní etapy vlastní této konkrétní metodě výroby elektřiny. Samotná okolnost, že používaná elektřina vede k výrobě elektřiny pouze prostřednictvím energetického produktu, který je v zásadě sám předmětem zdanění stanoveného směrnicí 2003/96, totiž prokazuje, že tato elektřina v rozporu s požadavkem vyplývajícím z bodu 27 tohoto rozsudku „přímo“ nepřispívá k technologickému procesu výroby elektřiny.

30

Zadruhé, pokud jde o systematiku směrnice 2003/96, je třeba připomenout, že cílem této směrnice není zavést obecná osvobození od daně. Také platí, že vzhledem k tomu, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/96 taxativně uvádí povinná osvobození od daně uložená členským státům v rámci zdanění energetických produktů a elektřiny, nelze jeho ustanovení vykládat extenzivně, neboť jinak by harmonizované zdanění zavedené touto směrnicí bylo zbaveno veškerého užitečného účinku (rozsudky ze dne 7. března 2018, Cristal Union, C‑31/17, EU:C:2018:168, body 24 a 25, jakož i ze dne 7. listopadu 2019, Petrotel-Lukoil, C‑68/18, EU:C:2019:933, bod 40).

31

Tudíž, i když lze mít za to, že jakákoli spotřeba elektřiny bez ohledu na fázi výroby elektřiny, ve které je použita, nepostrádá souvislost s elektřinou, která je nakonec vyrobena, nic to nemění na tom, že za účelem zachování užitečného účinku výjimečnosti osvobození od daně je třeba mít za to, že pouze použití, které přímo přispívá k technologickému procesu výroby elektřiny, spadá pod osvobození od zdanění na základě tohoto ustanovení, a to s vyloučením zejména jakékoli výroby elektřiny ve dřívější fázi za účelem výroby mezitímního energetického produktu, který je sám poté použit k výrobě elektřiny.

32

V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr ve vztahu k osvobození od zdanění stanovenému v čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96, podle kterého jsou od daně osvobozeny energetické produkty dodávané jako pohonné hmoty nebo paliva pro plavbu po vodách Společenství (včetně rybolovu) pro jiná než soukromá rekreační plavidla a elektřina vyráběná na palubě plavidla, rozhodl, že uplatnění tohoto osvobození od daně vyžaduje, aby plavba přímo, a nikoli jakýmkoli způsobem, sloužila k poskytování služeb za úplatu způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2017, Vakarų Baltijos laivų statykla, C‑151/16, EU:C:2017:537, body 29 a 30).

33

Tento výklad je podpořen ustanoveními čl. 21 odst. 3 druhé věty směrnice 2003/96, podle kterého mohou členské státy mimo jiné výjimečně považovat spotřebu elektřiny, která není vyrobena ve vlastních prostorách podniku vyrábějícího energetické produkty, jakož i spotřebu elektřiny ve vlastních prostorách podniku vyrábějící paliva, která mají být použita k použití k výrobě elektřiny, za nezdanitelné plnění.

34

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, toto nepovinné osvobození od daně by bylo zbaveno užitečného účinku, pokud by se na elektřinu používanou při výrobě energetického produktu, který je sám používán k výrobě elektřiny, vztahovalo již povinné osvobození od daně stanovené v čl. 14 odst. 1 písm. a) první větě této směrnice pouze z důvodu blízkosti obou míst výroby. V projednávaném případě však Spolková republika Německo podle informací uvedených v předkládacím rozhodnutí nevyužila možnosti stanovené ve druhé větě tohoto čl. 21 odst. 3.

35

Zatřetí, pokud jde o cíle sledované směrnicí 2003/96, je třeba především poznamenat, že stanovením harmonizovaného systému zdanění energetických produktů a elektřiny tato směrnice sleduje, jak vyplývá z jejích bodů 2 až 5 a 24 odůvodnění, cíl podpory fungování vnitřního trhu v odvětví energetiky, zejména zabráněním narušení hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 7. března 2018, Cristal Union, C‑31/17, EU:C:2018:168, bod 29).

36

Za tímto účelem se stran výroby elektřiny normotvůrce Evropské unie rozhodl, jak vyplývá zejména ze strany 5 důvodové zprávy k návrhu směrnice Rady, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 1997, C 139, s. 14), uložit členským státům podle článku 1 směrnice 2003/96 povinnost zdanit vyrobenou elektřinu, přičemž energetické produkty používané pro její výrobu musí být zároveň osvobozeny od daně, a to s cílem vyhnout se dvojímu zdanění elektřiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2018, Cristal Union, C‑31/17, EU:C:2018:168, bod 30).

37

Pokud by přitom elektřina používaná k výrobě elektřiny takovým výrobním zařízením, jako je zařízení, o které se jedná ve věci v původním řízení, nebyla osvobozena od daně podle první věty čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96, vedlo by to právě k riziku dvojího zdanění, jelikož takto vyrobená elektřina by byla rovněž zdaněna podle článku 1 této směrnice.

38

Směrnice 2003/96 zajisté zcela nevylučuje riziko dvojího zdanění, neboť členský stát může podle druhé věty čl. 14 odst. 1 písm. a) této směrnice zdanit energetické produkty používané k výrobě elektřiny z důvodu ochrany životního prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, bod 51).

39

Nicméně, jak správně uvedly žalovaná v původním řízení a Evropská komise, pokud by elektřina používaná k těžbě a přepravě hnědého uhlí nebyla zdaněna, s výjimkou případů uvedených v čl. 21 odst. 3 druhé větě směrnice 2003/96, došlo by k nerovnému zacházení mezi podniky, které stejně jako RWE Power provozují elektrárny a těží hnědé uhlí za účelem výroby elektřiny, na jedné straně a podniky, které získávají hnědé uhlí od třetích subjektů, aby vyráběly elektřinu, na straně druhé, z důvodu rozdílného daňového zatížení, což by bylo zdrojem narušení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze 27. června 2018, Turbogás, C‑90/17, EU:C:2018:498, bod 42).

40

RWE Power sice tvrdí, že z důvodu neexistence vnitrostátního a mezinárodního trhu dodávek hnědého uhlí může hnědouhelná elektrárna fungovat pouze tehdy, když se nachází v blízkosti povrchového dolu. Vzhledem k tomu, že hnědé uhlí se totiž nepřepravuje na velké vzdálenosti, každý hospodářsky efektivní provoz by vyžadoval provozní model, který spočívá na konceptu integrovaného procesu, jenž zahrnuje těžbu a zároveň přepravu hnědého uhlí jako suroviny pro vytápění kotlů a výrobu elektřiny, která z toho vyplývá.

41

Nicméně, i kdyby byly tyto úvahy prokázány, nezpochybňují analýzu uvedenou v bodě 39 tohoto rozsudku, jelikož osvobození elektřiny používané k výrobě hnědého uhlí by zvýhodněním integrovaných podniků, jako je RWE Power, v každém případě narušilo hospodářskou soutěž na trhu s elektřinou.

42

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 14 odst. 1 písm. a) první věta směrnice 2003/96 ve spojení s čl. 21 odst. 3 druhou větou této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození „elektřiny používané k výrobě elektřiny“ od daně, které je upraveno v tomto ustanovení, se nevztahuje na elektřinu používanou při těžbě takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí, v povrchovém dole, jelikož tato elektřina se nepoužívá v rámci technologického procesu výroby elektřiny, ale používá se k výrobě energetického produktu. Toto osvobození od daně se naproti tomu může vztahovat na úpravu, jakož i pozdější zpracování tohoto energetického produktu v elektrárnách za účelem výroby elektřiny, pokud jsou tyto činnosti nezbytné a přímo přispívají k technologickému procesu této výroby.

43

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 14 odst. 1 písm. a) první věta směrnice 2003/96 ve spojení s čl. 21 odst. 3 třetí větou této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození „elektřiny používané k udržení schopnosti vyrábět elektřinu“ od daně, které je upraveno v tomto ustanovení, se vztahuje na elektřinu určenou k provozu skladovacích zařízení takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí, a dopravních prostředků, které umožňují tento produkt přepravit z povrchových dolů do elektráren.

44

V tomto ohledu je třeba bez dalšího uvést, že osvobození elektřiny používané k udržení schopnosti vyrábět elektřinu od daně je upraveno v čl. 14 odst. 1 písm. a) první větě směrnice 2003/96 stejně jako osvobození od daně energetických produktů a elektřiny používaných k výrobě elektřiny.

45

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že toto ustanovení upravuje dva případy, jejichž příslušné rozsahy nelze zaměňovat, neboť jinak by některý z těchto případů byl zbaven veškerého užitečného účinku.

46

Kromě toho, jak vysvětlil generální advokát v bodě 67 svého stanoviska, tento výklad je podpořen historií vzniku směrnice 2003/96. Původní návrh Komise totiž stanovil jen osvobození od daně odpovídající v podstatě prvnímu případu [viz čl. 13 odst. 1 písm. b) návrhu Komise (Úř. věst. 1997, C 139, s. 14)]. Druhý případ byl Radou Evropské unie doplněn až v pozdější fázi legislativního procesu. Z toho je třeba vyvodit závěr, že tímto doplněním unijní normotvůrce zamýšlel vytvořit další případ osvobození od daně, který se týká situace odlišné od situace, na kterou se vztahuje první případ.

47

Z toho vyplývá, že osvobození od daně stanovené ve druhém případě se nevztahuje na činnosti související s výrobou elektřiny, ale vztahuje se na používání elektřiny na vstupu nebo výstupu této výroby, pokud toto používání slouží k udržení schopnosti vyrábět elektřinu.

48

Podobně jak bylo rozhodnuto v bodech 26 až 42 tohoto rozsudku pro první případ, je třeba mít za to, pokud jde o osvobození elektřiny používané k udržení schopnosti vyrábět elektřinu od daně, že toto osvobození musí být rovněž vykládáno restriktivně, takže jeho použití vyžaduje, aby byla elektřina přímo používána k udržení technologického procesu výroby elektřiny.

49

V projednávaném případě ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že provoz elektráren společnosti RWE Power byl založen na nepřetržité výrobě elektřiny. Společnost RWE Power za účelem zajištění takové výroby elektřiny provozovala skladovací zařízení tří různých velikostí a funkcí, z nichž bylo hnědé uhlí postupně přepravováno do kotlů v elektrárnách. Konkrétně se hnědé uhlí nejprve skladovalo v každém z povrchových dolů v skladovacím zařízení s kapacitou odpovídající šesti dnům provozu elektrárny a poté se přepravovalo do skladů elektráren, které měly kapacitu odpovídající jednomu až dvěma dnům provozu elektrárny.

50

Na základě tohoto popisu skutkového stavu se jeví, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že za nezbytné a přímo přispívající k udržení technologického procesu výroby elektřiny by mohly být považovány jen činnosti související se skladováním a přepravou hnědého uhlí, které jsou uskutečňovány v elektrárně, v rozsahu, v němž jsou tyto činnosti nutné k zajištění udržení schopnosti nepřetržitě vyrábět elektřinu, takže takové činnosti by mohly být osvobozeny od daně na základě čl. 14 odst. 1 písm. a) první věty směrnice 2003/96.

51

Naproti tomu se jeví, že činnosti související se skladováním hnědého uhlí v povrchovém dole souvisejí spíše s těžbou hnědého uhlí než s technologickým procesem výroby elektřiny, což přísluší ověřit tomuto předkládajícímu soudu. V tomto rozsahu by se toto osvobození nevztahovalo na elektřinu používanou ke skladování hnědého uhlí v těchto dolech.

52

V této souvislosti je třeba ještě upřesnit, že v tomto případě není relevantní čl. 21 odst. 3 třetí věta směrnice 2003/96 zmíněný předkládajícím soudem, podle něhož je spotřeba elektřiny pro účely, které nesouvisejí s výrobou energetických produktů, jako je zejména pohon vozidel, považována za zdanitelné plnění. Tato třetí věta se totiž v rozsahu, v němž se vztahuje na používání elektřiny uvedené ve druhé větě tohoto čl. 21 odst. 3, týká nepovinného režimu, který, jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, nebyl Spolkovou republikou Německo zaveden. Mimoto jediným cílem uvedené třetí věty je omezit rozsah osvobození od daně uvedených v první a druhé větě tohoto ustanovení.

53

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 14 odst. 1 písm. a) první věta směrnice 2003/96 musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození „elektřiny používané k udržení schopnosti vyrábět elektřinu“ od daně, které je upraveno v tomto ustanovení, se může vztahovat na elektřinu určenou k provozu zařízení pro skladování takového energetického produktu, jako je hnědé uhlí, a dopravních prostředků umožňujících tento produkt přepravovat, pokud jsou tyto činnosti prováděny uvnitř elektráren a jsou nezbytné a přímo přispívají k udržení technologického procesu výroby elektřiny, jelikož jsou nutné k zajištění udržování schopnosti nepřetržitě vyrábět elektřinu.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: