1

Svým kasačním opravným prostředkem se DI domáhá, aby byl zrušen rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 9. června 2021, DI v. ECB (T‑514/19, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2021:332), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu podanou na základě článku 270 SFEU a článku 50a statutu Soudního dvora Evropské unie a znějící zaprvé na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 7. května 2019 o jeho propuštění bez výpovědní doby z disciplinárního důvodu (dále jen „sporné rozhodnutí o propuštění“) a rozhodnutí ECB ze dne 25. června 2019, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení (společně se sporným rozhodnutím o propuštění dále jen „sporná rozhodnutí“), zadruhé na to, aby bylo nařízeno, že se DI od 11. května 2019 znovu přijímá do pracovního poměru, a zatřetí na náhradu nemajetkové újmy, která DI údajně vznikla v důsledku těchto rozhodnutí a kvůli době trvání disciplinárního řízení.

2

Článek 12.3. protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (Úř. věst. 2016, C 202, s. 230), který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU (dále jen „statut ESCB“), stanoví:

„Rada guvernérů přijme jednací řád upravující vnitřní organizaci ECB a jejích rozhodovacích orgánů.“

3

Článek 36.1. tohoto statutu zní takto:

„Na návrh Výkonné rady přijme Rada guvernérů pracovní řád pro zaměstnance ECB.“

4

Na základě článku 12.3. statutu ESCB přijala Rada guvernérů jednací řád Evropské centrální banky, pozměněný dne 22. dubna 1999 (Úř. věst. 1999, L 125, s. 34, a oprava Úř. věst. 2000, L 273, s. 40, dále jen „jednací řád“). Článek 21 jednacího řádu, nadepsaný „Pracovní řád“, stanoví:

„21.1   Pracovní řád a pravidla pro zaměstnance upravují pracovní poměry mezi ECB a jejími zaměstnanci.

21.2   Rada guvernérů schvaluje a pozměňuje pracovní řád na návrh Výkonné rady. Generální rada je konzultována v souladu s postupem stanoveným tímto jednacím řádem.

21.3.   Výkonná rada přijímá a pozměňuje pravidla pro zaměstnance, kterými se provádí pracovní řád.

21.4.   Před přijetím nového pracovního řádu nebo pravidel pro zaměstnance je konzultován výbor zaměstnanců. Jeho stanovisko se předkládá Radě guvernérů nebo Výkonné radě.“ (neoficiální překlad)

5

Na základě článku 36.1. statutu ESCB přijala Rada guvernérů rozhodnutí ze dne 9. června 1998 o přijetí pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky, pozměněné dne 31. března 1999 (Úř. věst. 1999, L 125, s. 32, dále jen „pracovní řád“).

6

Článek 9 písm. a) pracovního řádu zní takto:

„Pracovní vztahy mezi ECB a jejími zaměstnanci se řídí pracovními smlouvami uzavřenými v souladu s tímto pracovním řádem. K provedení tohoto pracovního řádu stanoví Výkonná rada pravidla pro zaměstnance. “(neoficiální překlad)

7

Článek 44 pracovního řádu stanoví:

„Zaměstnancům nebo bývalým zaměstnancům podléhajícím tomuto pracovnímu řádu, kteří úmyslně nebo z nedbalosti poruší své pracovní povinnosti, mohou být uloženy následující disciplinární sankce:

[…]“ (neoficiální překlad)

8

Na základě článku 21.3 jednacího řádu a čl. 9 písm. a) pracovního řádu přijala Výkonná rada ECB „European Central Bank Staff Rules“ (dále jen „pravidla pro zaměstnance“), jejichž článek 8.3.2 stanoví:

„Na základě zprávy popisující skutečnosti a okolnosti zakládající porušení pracovních povinností […] může Výkonná rada, případně vrchní ředitel pro oblast služeb jednající jménem Výkonné rady, rozhodnout:

[…]

9

Článek 8.3.7 těchto pravidel stanoví, že „[č]lenové disciplinární komise jednají osobně a vykonávají své povinnosti zcela nezávisle“. (neoficiální překlad)

10

Článek 8.3.17 uvedených pravidel stanoví:

„V případě zaměstnanců v platové třídě I anebo nižší rozhodne o nejvhodnější disciplinární sankci vrchní ředitel pro oblast služeb jednající jménem Výkonné rady a v případě zaměstnanců v platové třídě vyšší než I rozhodne o této sankci Výkonná rada […]“ (neoficiální překlad)

11

Skutečnosti předcházející sporu byly popsány v bodech 1 až 26 napadeného rozsudku takto:

12

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. července 2019 podal navrhovatel žalobu znějící na zrušení sporných rozhodnutí, na jeho opětovné přijetí do pracovního poměru, jakož i na náhradu nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla v důsledku těchto rozhodnutí a doby trvání disciplinárního řízení.

13

Na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení navrhovatel formálně uplatnil devět žalobních důvodů, avšak podle Tribunálu jich bylo s ohledem na obsah žaloby deset, z nichž první vycházel z nedostatku pravomoci autora sporných rozhodnutí, druhý z porušení článku 8.3.2 pravidel pro zaměstnance a zásady právní jistoty, třetí z porušení zásady, podle které „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“, zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí, čtvrtý z porušení článku 8.3.7 pravidel pro zaměstnance a zásady nestrannosti, jak je zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), pátý z porušení práva na obhajobu, šestý ze zjevně nesprávného posouzení, sedmý z porušení práva na presumpci neviny a článku 48 Listiny, osmý z nedodržení přiměřené lhůty a z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, devátý z porušení povinnosti uvést odůvodnění a desátý, který byl uplatňován podpůrně, vycházel z porušení zásady proporcionality.

14

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl uplatněných deset žalobních důvodů, a tudíž i návrhová žádání znějící na zrušení, druhý a třetí bod návrhových žádání, a proto i žalobu v plném rozsahu.

15

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

ECB navrhuje, aby Soudní dvůr:

17

Navrhovatel vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku pět důvodů, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o pravomoc autora sporných rozhodnutí, druhý, který je rozdělen do dvou částí, z nesprávného právního posouzení týkajícího se článku 8.3.2 pravidel pro zaměstnance a zásady právní jistoty, třetí z porušení práva na presumpci neviny a článku 48 Listiny, čtvrtý z porušení článku 8.3.7 těchto pravidel a zásady nestrannosti a pátý z nesplnění povinnosti soudního přezkumu.

18

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 45 až 53 napadeného rozsudku, navrhovatel tvrdí, že Tribunál neprávem zamítl jeho první žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci Výkonné rady k přijetí sporných rozhodnutí.

19

Zaprvé navrhovatel tvrdí, že přestože rozhodnutí ze dne 10. července 2018 lze považovat za individuální akt, změnilo tím, že upustilo od přenesení pravomoci svěřené vrchnímu řediteli pro oblast služeb, obecný akt, a sice článek 8.3.17 pravidel pro zaměstnance. Z důvodu dvojí povahy takového rozhodnutí přitom měl být konzultován výbor zaměstnanců.

20

Zadruhé navrhovatel uvádí, že výklad Tribunálu, podle kterého Výkonná rada může individuálně změnit pravidlo stanovené v tomto článku tak, že od tohoto přenesení pravomoci upustí, znamená, že rozdělení pravomocí v rámci ECB není jasně definováno, což je v rozporu s požadavky rozsudku ze dne 9. července 2008, Kuchta v. ECB (F‑89/07, EU:F:2008:97, bod 62). Zásada právní jistoty a pravidla řádné správy proto nebyly dodrženy, aniž okolnost, že byl navrhovatel informován o rozhodnutí ze dne 10. července 2018, postačovala k nápravě této situace.

21

Zatřetí navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že nepřišel o žádnou záruku, jelikož přijetí rozhodnutí kolektivním orgánem sice představuje záruku nestrannosti, ale neposkytuje všechny právní záruky.

22

ECB má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako nepřípustný a v každém případě zamítnut jako neopodstatněný.

23

V tomto ohledu navrhovatel s dostatečnou přesností neoznačuje kritizované body napadeného rozsudku, omezuje se na zopakování stanoviska uvedeného v prvním stupni a snaží se zpochybnit skutková zjištění Tribunálu, podle nichž rozhodnutím ze dne 10. července 2018 nedošlo ke změně pravidel pro zaměstnance.

24

Pokud jde o věc samou, ECB zpochybňuje argumentaci navrhovatele, přičemž zejména tvrdí, že Výkonná rada v rozhodnutí ze dne 10. července 2018 nezměnila článek 8.3.17 těchto pravidel a pouze uplatnila to, co je obsaženo v tomto ustanovení.

25

Úvodem je třeba poznamenat, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované body rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo předmětný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný (rozsudek ze dne 15. prosince 2022, Picard v. Komise, C‑366/21 P, EU:C:2022:984, bod 52 a citovaná judikatura).

26

Na rozdíl od toho, co tvrdí ECB, kasační opravný prostředek v projednávaném případě přesným způsobem uvádí kritizované body rozsudku v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i důvody, proč jsou tyto body podle navrhovatele nesprávné, což Soudnímu dvoru umožňuje vykonat přezkum legality.

27

Mimoto v rozsahu, v němž ECB navrhovateli vytýká, že se omezuje na zopakování argumentů, které uvedl před Tribunálem, a domáhá se tak pouhého nového přezkumu těchto argumentů, je třeba podotknout, že tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje výklad a použití unijního práva Tribunálem.

28

Pokud však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou být právní otázky zkoumané v prvním stupni znovu projednány v rámci kasačního opravného prostředku. Kdyby totiž navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty již použité před Tribunálem, ztrácelo by řízení o kasačním opravném prostředku částečně smysl (rozsudek ze dne 15. července 2021, DK v. SEAE, C‑851/19 P, EU:C:2021:607, bod 33 a citovaná judikatura).

29

Konečně, jak uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska, na rozdíl od toho, co patrně naznačuje ECB, určení právní povahy aktu přijatého administrativou na základě použitelné unijní právní úpravy a účinků, které tento akt vyvolává, představují právní otázky, které podléhají přezkumu Soudního dvora.

30

Z uvedeného vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.

31

Pokud jde o opodstatněnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, zaprvé argumentace navrhovatele, podle které přijetí rozhodnutí ze dne 10. července 2018 vyžadovalo předchozí konzultaci s výborem zaměstnanců, spočívá na předpokladu, že na základě článku 8.3.17 pravidel pro zaměstnance se Výkonná rada vzdala pravomoci, kterou jí přiznává čl. 44 bod ii) pracovního řádu, uložit sama takovou disciplinární sankci, jako je propuštění, zaměstnancům ECB v platové třídě I anebo nižší. Je tedy třeba určit, zda podle těchto pravidel přijatých samotnou Výkonnou radou, kterými, jak vyplývá z článku 21.3 jednacího řádu, se provádí pracovní řád, byla Výkonná rada nadále příslušná k uložení sankce propuštění.

32

V tomto ohledu znění článku 8.3.17 uvedených pravidel, zejména výraz „jménem Výkonné rady“, který je v něm uveden, jasně ukazuje, že rozhodnutí vrchního ředitele pro oblast služeb v disciplinární oblasti vyjadřují rozhodnutí Výkonné rady, která za ně v plném rozsahu odpovídá a které jsou právně přičitatelná, jak právem rozhodl Tribunál v bodě 49 napadeného rozsudku a jak navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku nezpochybňuje. Rozhodnutí přijatá vrchním ředitelem pro oblast služeb na základě tohoto ustanovení si tak zachovávají status rozhodnutí vyjadřujících rozhodnutí Výkonné rady.

33

Z doslovného výkladu tohoto článku 8.3.17 tedy vyplývá, že na rozdíl od předpokladu, který je základem argumentace navrhovatele, Výkonná rada přijetím uvedeného ustanovení nepřenesla vlastní rozhodovací pravomoc na vrchního ředitele pro oblast služeb, které by jí bránilo v tom, aby v konkrétním případě sama rozhodla o nejvhodnější sankci, která má být uložena zaměstnancům.

34

Kromě toho, pokud jde o kontextuální a teleologický výklad článku 8.3.17 pravidel pro zaměstnance, článek 8.3.2 těchto pravidel stanoví, že Výkonná rada, pokud jde o zaměstnance v platové třídě vyšší než L, nebo „jménem Výkonné rady“ vrchní ředitel pro oblast služeb, pokud jde o zaměstnance v této platové třídě nebo nižší, může rozhodnout o zahájení disciplinárního řízení. Podle tohoto článku 8.3.2 platí, že je-li řízení zahájeno vrchním ředitelem pro oblast služeb, musí být o tom Výkonná rada neprodleně informována.

35

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 60 a 62 svého stanoviska, vyplývá z toho, že účelem uvedené informační povinnosti je umožnit Výkonné radě případně zasáhnout do řízení a sama rozhodnout o disciplinární sankci. Taková možnost zásahu Výkonné rady do řízení zahájeného vrchním ředitelem pro oblast služeb je tedy vlastní systému zmocnění stanovenému v článku 8.3.17 uvedených pravidel.

36

Článek 44 bod ii) pracovního řádu totiž vyhrazuje Výkonné radě jakožto kolektivnímu orgánu ukládání nejzávažnějších sankcí, přičemž pouze dvě méně přísné sankce, a sice písemné napomenutí a písemná výtka, mohou být uloženy jedinou osobou, a sice generálním ředitelem pro lidské zdroje nebo členem Výkonné rady v závislosti na platové třídě dotyčných zaměstnanců, což vyplývá rovněž z uvedeného článku 8.3.2.

37

Jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého stanoviska, není možné mít za to, že se Výkonná rada přijetím tohoto článku 8.3.17 zbavila své rozhodovací pravomoci, pokud jde o individuální rozhodnutí v oblasti disciplinárních sankcí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, EU:C:2005:306, body 60 a 61).

38

V tomto ohledu, jak Tribunál správně připomněl v bodě 49 napadeného rozsudku, mají orgány a subjekty Unie širokou posuzovací pravomoc na vnitřní úrovni k vlastnímu uspořádání v závislosti na svých úkolech a potřebách. Nutnost zajistit schopnost fungování rozhodovacího orgánu odpovídá rovněž zásadě vlastní každému organizačnímu systému (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, EU:C:2005:306, body 58 a 59, jakož i citovaná judikatura).

39

Z výše uvedených úvah vyplývá, že Výkonná rada je podle pravidel pro zaměstnance nadále příslušná k tomu, aby sama vykonávala disciplinární pravomoc ve vztahu k takovým zaměstnancům v platové třídě I nebo nižší, jako je žalobce, jak o tom rozhodla v případě navrhovatele rozhodnutím ze dne 10. července 2018.

40

Z toho vyplývá, že toto rozhodnutí nemá dvojí povahu a jeho přijetí nevyžadovalo konzultovat výbor zaměstnanců.

41

Zadruhé, pokud jde o otázku, zda má takový výklad za následek, jak tvrdí navrhovatel, že rozdělení pravomocí v disciplinárních věcech v rámci ECB není jasně definováno, což vede k porušení zásady právní jistoty a pravidel řádné správy, je třeba připomenout, že tato zásada vyžaduje, aby unijní právní úprava umožňovala dotčeným osobám seznámit se přesně s rozsahem povinností, které jim ukládá, neboť jednotlivci musí mít možnost jednoznačně znát svá práva a povinnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, bod 41).

42

Uvedená zásada a nezbytná transparentnost správních rozhodnutí v zásadě vyžadují, aby rozdělení pravomocí a zmocňovací rozhodnutí v rámci orgánů byly zveřejňovány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 5/85, EU:C:1986:328, bod 39).

43

Jak přitom připomněl Tribunál v bodě 50 napadeného rozsudku, článek 8.3.17 pravidel pro zaměstnance je zveřejněn a ECB zdůvodnila, proč rozhodnutí ze dne 10. července 2018 nezveřejnila, zájmem navrhovatele, přičemž takovou volbu navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku nezpochybňoval.

44

Mimoto s ohledem na jeho znění a kontext, jak byly zkoumány v bodech 31 až 37 tohoto rozsudku, je tento článek 8.3.17 dostatečně jasný, jak uvedl generální advokát v bodě 73 svého stanoviska, aby umožnil zaměstnancům pochopit, že disciplinární sankce jsou vždy ukládány jménem Výkonné rady, která za ně nese odpovědnost, a Výkonná rada může případně zasáhnout do disciplinárního řízení za účelem uložení takové sankce.

45

Tribunál se proto nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 45 a 51 napadeného rozsudku rozhodl, že podle pravidel pro zaměstnance nebyla Výkonná rada povinna před přijetím rozhodnutí ze dne 10. července 2018 a sporného rozhodnutí o propuštění, která tato pravidla nezměnila, konzultovat výbor zaměstnanců.

46

Zatřetí argumentace navrhovatele, podle které se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 52 napadeného rozsudku shledal, že navrhovatel nepřišel o žádnou záruku z důvodu přijetí sporných rozhodnutí Výkonnou radou, musí být odmítnuta jako irelevantní. Posouzení Tribunálu obsažené v tomto bodě je totiž uvedeno jen pro úplnost.

47

Podle ustálené judikatury přitom v rámci kasačního opravného prostředku nemohou výtky namířené proti odůvodnění rozsudku Tribunálu podanému jen pro úplnost vést ke zrušení tohoto rozsudku, a musí být tedy zamítnuty jako irelevantní (rozsudek ze dne 21. října 2021, Parlament v. UZ, C‑894/19 P, EU:C:2021:863, bod 80 a citovaná judikatura).

48

S ohledem na výše uvedené je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

49

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál v bodech 93 až 96 napadeného rozsudku nesprávně právně kvalifikoval skutkový stav s ohledem na pojem „zjištění skutkových okolností“ uvedený v článku 8.3.2 pravidel pro zaměstnance, což jej vedlo k tomu, že neprávem zamítl jeho druhý žalobní důvod vycházející z porušení tohoto ustanovení a zásady právní jistoty. Stejným nesprávným právním posouzením jsou podle navrhovatele stiženy body 132 a 241 tohoto rozsudku.

50

V tomto ohledu navrhovatel uvádí, že jeho osobní spis nezahrnoval „platby“, ani „důkazy o platbách“, že skutečnosti známé na základě tohoto spisu byly plně k dispozici nejpozději v říjnu 2014, a ECB tak mohla k tomuto datu provést posouzení prima facie vyžadované pojmem „zjištění skutkových okolností“, což neučinila. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v uvedených bodech, byly skutky týkající se faktur za doučování promlčeny ke dni zahájení části disciplinárního řízení, která se jich týkala, tj. dne 19. září 2017. Mimoto navrhovatel zpochybňuje posouzení Tribunálu, podle kterého měla v tomto ohledu vliv citlivá povaha údajů obsažených v jeho osobním spise, a tvrdí, že disciplinární komise neměla skutečný důvod k důkladnému zkoumání tohoto spisu.

51

Ve své replice navrhovatel dodává, že Tribunál tím, že odkázal na faktury za doučování v souvislosti s posouzením tvrzení, podle kterého platil B v hotovosti, pro účely kvalifikace tohoto pojmu jako „zjištění skutkových okolností“, nejen nesprávně vyložil uvedený článek 8.3.2, ale rovněž zkreslil spis.

52

ECB tvrdí, že tato část musí být odmítnuta jako nepřípustná a podpůrně zamítnuta jako neopodstatněná.

53

Úvodem je třeba připomenout, že v rámci kasačního opravného prostředku není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, o něž Tribunál opřel svá skutková zjištění. Pokud totiž tyto důkazy byly získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba důkazům, které mu byly předloženy, přiznat, s výhradou případu jejich zkreslení (rozsudky ze dne 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, EU:C:2005:306, bod 78, jakož i ze dne 30. června 2022, Camerin v. Komise, C‑63/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:516, bod 32 a citovaná judikatura). Pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr rovněž příslušný k přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ, C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 93 a citovaná judikatura).

54

V projednávaném případě je třeba poznamenat, že ačkoli navrhovatel uplatňuje nesprávnou kvalifikaci skutkových okolností spadajících pod pojem „zjištění skutkových okolností“, na jehož základě začíná běžet promlčecí lhůta, nezpochybňuje naproti tomu výklad tohoto pojmu, který Tribunál podal v bodě 64 napadeného rozsudku, podle kterého „[j]e […] třeba připustit […] že ke zjištění skutkových okolností ve smyslu článku 8.3.2 pravidel pro zaměstnance dochází v okamžiku, kdy známé skutečnosti postačují k prima facie posouzení toho, zda došlo k porušení pracovních povinností“.

55

Svou argumentací se totiž snaží pouze prokázat, že skutečnosti dostatečné k tomu, aby umožnily takové posouzení, byly známy nejpozději v říjnu 2014, přičemž tvrdí, že faktury za doučování se nacházely v jeho osobním spise a tento spis neobsahoval důkazy o platbě.

56

Takovou argumentací se přitom navrhovatel domáhá pouhého nového přezkumu své žaloby, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (rozsudek ze dne 15. července 2021, DK v. ESVČ, C‑851/19 P, EU:C:2021:607, bod 32 a citovaná judikatura).

57

Kromě toho v rozsahu, v němž taková argumentace směřuje ke zpochybnění skutkových okolností, tak jak byly zjištěny a posouzeny Tribunálem, je taková argumentace rovněž nepřípustná na základě judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku.

58

Konečně v rozsahu, v němž navrhovatel ve své replice tvrdí, že Tribunál „zkreslil spis“, stačí připomenout, že podle čl. 127 odst. 1 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 190 odst. 1 tohoto jednacího řádu, nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Jelikož se však navrhovatel mohl dovolávat takového zkreslení ve svém kasačním opravném prostředku, je takový argument nepřípustný.

59

S ohledem na výše uvedené je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku odmítnout.

60

Ve druhé části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku, předložené podpůrně, navrhovatel tvrdí, že Tribunál v bodech 98 až 100 a 203 napadeného rozsudku v rozsahu, v němž odkazuje na bod 99 tohoto rozsudku, zaprvé doplnil skutečnosti ke spornému rozhodnutí o propuštění a překročil svou pravomoc, když konstatoval, že promlčení první a druhé části věci nestačí k tomu, aby bylo vyhověno jeho druhému žalobnímu důvodu v plném rozsahu a toto rozhodnutí bylo zrušeno. Navrhovatel totiž tvrdí, že v tomto rozhodnutí chybí vysvětlení, zejména pokud jde o zásadu proporcionality, proč každý ze tří souborů skutečností nenapravitelně narušil jejich vztah důvěry a postačoval k tomu, aby odůvodnil propuštění.

61

Zadruhé Tribunál neodpověděl na výtky, které uvedl v bodě 158 své žaloby v rámci desátého žalobního důvodu, podle nichž ECB nevysvětlila, proč každý z těchto tří souborů skutečností nenapravitelně narušil tento vztah s ohledem na tuto zásadu.

62

Ve své replice navrhovatel upřesňuje, že napadá nezohlednění zásady proporcionality při rozhodování a Tribunál rozhodl ultra petita, když doplnil odůvodnění, které sporné rozhodnutí o propuštění neobsahovalo, a když v bodech 212 až 241 napadeného rozsudku kvalifikoval ztrátu důvěry jako přitěžující okolnost.

63

ECB navrhuje, aby byla tato část zamítnuta.

64

Pokud jde o argumentaci navrhovatele vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na výtky, které vznesl v bodě 158 své žaloby v rámci desátého žalobního důvodu, musí být tato argumentace zamítnuta jako neopodstatněná. Tribunál totiž v bodech 208 až 214 napadeného rozsudku odpověděl na výtku, že přitěžující okolnost týkající se ztráty důvěry uvedená ve sporném rozhodnutí o propuštění se nikterak nelišila od porušení povinností, která jsou mu vytýkána jako taková, a byla zjevně nesprávná. Tribunál rovněž v bodech 98 a 99 tohoto rozsudku zkoumal výtku, podle které ECB nevysvětlila, v čem každý ze tří souborů skutečností, posuzovaný samostatně, „nezvratně poškodil důvěru“, jak sám navrhovatel připouští v bodě 38 svého kasačního opravného prostředku. Kromě toho Tribunál zkoumal přiměřenost sporného rozhodnutí o propuštění s ohledem na porušení povinností vyplývající ze skutkových okolností týkajících se faktur za doučování v rámci tohoto desátého žalobního důvodu, který byl v bodě 244 napadeného rozsudku zamítnut, a v bodech 182 až 193 uvedeného rozsudku, které nebyly v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zpochybňovány, ověřil dostatečnost odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

65

Pokud jde dále o výtku namířenou proti bodu 99 napadeného rozsudku, je nutno konstatovat, že výtka navrhovatele vychází z izolovaného výkladu tohoto bodu. V bodě 98 napadeného rozsudku totiž Tribunál uvedl důvody, které ECB uvedla ve sporném rozhodnutí o propuštění, aby vysvětlil, proč je třeba mít za to, že každá ze tří částí věci nezvratně narušila důvěru, která je základem jejího vztahu se zaměstnanci.

66

Ve zbývající části musí být argumentace navrhovatele, podle které Tribunál doplnil skutečnosti ke spornému rozhodnutí o propuštění, překročil svou pravomoc a rozhodl ultra petita, odmítnuta jako nepřípustná v souladu s judikaturou citovanou v bodě 25 tohoto rozsudku. Navrhovatel totiž s přesností požadovanou touto judikaturou neuvádí skutečnosti, které Tribunál podle jeho názoru doplnil k tomuto rozhodnutí, ani důvody, proč překročil svou pravomoc nebo rozhodl ultra petita.

67

Z toho vyplývá, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a tím i tento druhý důvod kasačního opravného prostředku jako celek musí být zamítnuty.

68

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 119 až 121, 124, 125 a 132 napadeného rozsudku zamítl sedmý žalobní důvod vycházející z porušení práva na presumpci neviny a článku 48 Listiny, a toto nesprávné právní posouzení postihuje stejným způsobem body 163 a 164 uvedeného rozsudku. I když sporné rozhodnutí o propuštění navrhovateli formálně nepřičetlo odpovědnost za to, že faktury za doučování nebyly pravdivé a skutečné, toto rozhodnutí je kvalifikovalo jako nepravé a sporná rozhodnutí byla nutně založena na této skutečnosti, třebaže trestní stíhání vedené proti němu pro tytéž skutky bylo kvůli neexistenci podezření zastaveno.

69

Podle navrhovatel Tribunál tedy zaprvé nedospěl k závěru, že nepravost těchto faktur byla základní podmínkou pro jeho propuštění, zadruhé kvalifikoval tyto faktury jako „[nevyhovující]“ a zatřetí nezohlednil skutečnost, že ECB byla informována o tom, že nemůže existovat podezření z podvodu, takže uvedené faktury nemohou být považovány za nepravé, v důsledku zjevného zkreslení spisu a těchto rozhodnutí. Tribunál neprávem konstatoval, že přijetím sporných rozhodnutí nebylo porušeno jeho právo na presumpci neviny.

70

Ve své replice navrhovatel dodává, že státní zastupitelství tím, že se rozhodlo zastavit vyšetřování, nutně rozhodlo, že faktury za doučování nelze považovat za padělané, a ECB neprávem tvrdí, že toto státní zastupitelství potvrdilo neexistenci registrace výpomocné učitelky C, jakož i daňového čísla.

71

ECB navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

72

Zaprvé se navrhovatel argumentací uvedenou na podporu třetího důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti snaží dosáhnout toho, aby Soudní dvůr znovu posoudil skutkový stav a důkazy, zejména sporná rozhodnutí a zjištění státního zastupitelství, což, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku, nespadá do jeho pravomoci v rámci kasačního opravného prostředku, s výhradou případu jejich zkreslení.

73

Dále, pokud jde o takové zkreslení, v souladu s ustálenou judikaturou musí navrhovatel přesně uvést skutečnosti, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které jej při jeho posouzení vedlo k tomuto zkreslení. Zkreslení musí mimoto zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Kerstens v. Komise, C‑447/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:612, bod 48 a citovaná judikatura).

74

Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že přezkum prováděný Soudním dvorem za účelem posouzení důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího ze zkreslení důkazu se omezuje na ověření toho, zda Tribunál tím, že vycházel z této skutečnosti, zjevně nepřekročil meze jeho rozumného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2019, LS Cable & Systém v. Komise, C‑596/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1025, bod 25, jakož i ze dne 23. března 2023, PV v. Komise, C‑640/20 P, EU:C:2023:232, bod 134 a citovaná judikatura).

75

V projednávané věci navrhovatel v podstatě tvrdí, že Tribunál zkreslil spis a sporná rozhodnutí, když v bodě 120 napadeného rozsudku kvalifikoval faktury za doučování jako „[nevyhovující]“. Podle navrhovatele měl Tribunál konstatovat, že jejich nepravost byla základní podmínkou pro jeho propuštění a po zastavení trestního stíhání pro podvod, které bylo proti němu vedeno, a po zjištění státního zastupitelství již ECB nemohla považovat tyto faktury za nepravé.

76

V bodech 119 a 120 napadeného rozsudku rozhodl Tribunál takto:

77

Vzhledem k tomu, že tyto dva body tak obsahují věrné shrnutí obsahu bodů 29 až 32 sporného rozhodnutí o propuštění, nenaznačují žádné zkreslení tohoto rozhodnutí.

78

Kromě toho z týchž bodů vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, nebyla nepravost faktur za doučování základní podmínkou pro jeho propuštění, jelikož ECB založila uvedené rozhodnutí, jak uvedl Tribunál ve zmíněném bodě 120, nikoli na takové nepravosti, nýbrž na nedbalosti navrhovatele považované za obzvlášť závažnou.

79

Mimoto, i když Tribunál v bodě 124 napadeného rozsudku konstatoval, že odmítnutí Výkonné rady obnovit řízení poté, co se dozvěděla o zastavení trestního stíhání v souvislosti s fakturami za doučování, vycházelo zejména ze skutečnosti, že státní zastupitelství potvrdilo, že C není registrována v úředních záznamech a daňové číslo uvedené na jejích fakturách není skutečné, z takového konstatování, které, jak vyplývá z bodu 24 tohoto rozsudku, vychází z dopisu státního zastupitelství zaslaného ECB dne 30. dubna 2019 a zapsaného do rejstříku dne 15. května 2019, zjevně nevyplývá žádné zkreslení ani žádný nesprávný výklad tohoto dopisu Tribunálem.

80

Konečně podle ustálené judikatury představuje presumpce neviny obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena v čl. 48 odst. 1 Listiny. Tato zásada je porušena, jestliže soudní rozhodnutí či úřední akt týkající se osoby obviněného v případě, že nebyl vydán pravomocný odsuzující rozsudek, jasným způsobem konstatuje, že dotčená osoba spáchala předmětný trestný čin. V tomto kontextu, jak Tribunál správně připomněl v bodě 118 napadeného rozsudku, je třeba zdůraznit význam toho, jaké výrazy orgány veřejné správy použijí, jakož i zvláštních okolností, za kterých byly tyto výrazy formulovány, a povahy či kontextu předmětného řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise, C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 62 a citovaná judikatura).

81

Jak rovněž uvedl Tribunál v bodě 123 napadeného rozsudku, cílem presumpce neviny je zejména zabránit tomu, aby orgány veřejné správy zacházely s osobami, ve vztahu k nimž bylo upuštěno od trestního stíhání, tak, jako by ze spáchání protiprávního jednání, které jim bylo přičteno, byly skutečně vinny (rozsudek ESLP, ze dne 28. června 2018, G. I. E. M. S. R. L. a další v. Itálie, CE:ECHR:2018:0628JUD000182806, bod 314).

82

Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ostatně vyplývá, že k automatickému porušení presumpce neviny nedochází, je-li osoba uznána vinnou z disciplinárního provinění z důvodu skutků totožných s těmi, kterých se týká předchozí trestní obvinění a na jejichž základě nedošlo k odsouzení. Pod podmínkou, že disciplinární orgány nebudou tvrdit, že tato osoba je trestně odpovědná, mají totiž pravomoc a schopnost nezávisle zjistit skutkový stav ve věcech, které jim byly předloženy (rozsudek ESLP ze dne 13. dubna 2021, Istrate v. Rumunsko, CE:ECHR:2021:0413JUD004454613, bod 59).

83

Jak přitom Tribunál konstatoval v bodech 120 a 125 tohoto rozsudku, ze sporných rozhodnutí nevyplývá žádné konstatování viny, pokud jde o trestný čin podvodu, který byl předmětem trestního vyšetřování, takže se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 121 a 125 tohoto rozsudku konstatoval, že přijetím sporných rozhodnutí nebylo porušeno právo navrhovatele na presumpci neviny.

84

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

85

Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 139 až 146 napadeného rozsudku, navrhovatel tvrdí, že Tribunál neprávem zamítl čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 8.3.7 pravidel pro zaměstnance a zásady nestrannosti. Tribunál se především dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že disciplinární komise nepostupovala nepřiměřeně a neprovedla podjaté šetření při ověřování tvrzení navrhovatele, že je zvyklý platit své faktury v hotovosti, zatímco právní otázkou, kterou se měl Tribunál zabývat, bylo, zda stanovený postup opravňoval tuto komisi k provedení těchto ověření. Tribunál měl přitom konstatovat, že tomu tak nebylo, neboť mandát, který uvedená komise obdržela, se týkal pouze faktur za fyzioterapii a příjmových dokladů z lékáren.

86

Navrhovatel dodává, že uvedená komise byla podjatá, že z jeho osobního spisu nebylo možné zjistit žádné informace a judikatura citovaná Tribunálem jeho úvahy nepodporuje. Konečně Tribunál zkreslil spis v tom, že skutečnost, kterou uvedl v bodě 141 napadeného rozsudku, že jeho předchozí právní zástupce pochyboval o tom, že každé platbě B odpovídal jeden výběr, nebyla obsažena ve sporných rozhodnutích, a nahradil disciplinární komisi tím, že uvedl důvody, které nebyly důvody, jimiž se tato komise řídila. Z toho vyplývá, že faktury za doučování byly získány v rozporu s požadovanými podstatnými formálními náležitostmi a představovaly protiprávní důkazy.

87

ECB tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

88

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel v podstatě tvrdí, že postup disciplinární komise při získávání faktur za doučování jako důkazů byl protiprávní a tyto faktury nebyly řádně získány, což je podle judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku přípustné v rámci kasačního opravného prostředku.

89

Pokud však navrhovatel touto argumentací Tribunálu vytýká, že neposoudil tuto právní otázku ani žalobní důvod, který mu byl předložen, nemůže uvedená argumentace obstát.

90

Z bodu 145 napadeného rozsudku totiž jednoznačně vyplývá, že Tribunál nutně konstatoval, že tato komise byla oprávněna nahlédnout do jeho osobního spisu a tento spis prošetřit a postup, který použila při získávání faktur za doučování, byl legální.

91

V této souvislosti je třeba připomenout, že odůvodnění Tribunálu může být implicitní zejména za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč nebylo vyhověno jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum, k čemuž došlo v projednávané věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2017, Ellinikos Chrysos v. Komise, C‑100/16 P, EU:C:2017:194, bod 32 a citovaná judikatura).

92

Dále na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, toto odůvodnění není stiženo nesprávným právním posouzením.

93

Ačkoli se totiž mandát disciplinární komise zajisté týkal faktur za fyzioterapii a příjmových dokladů z lékáren, jak tvrdil navrhovatel v prvním stupni, Tribunál právem konstatoval, zejména v bodech 136 a 145 napadeného rozsudku, že úlohou této komise je podle pravidel pro zaměstnance co možná nejpečlivěji prošetřit a prokázat skutkové okolnosti, vydávat stanoviska k jejich věcné správnosti, posoudit jejich závažnost, jakož i navrhnout případnou sankci. Ke splnění této úlohy přitom uvedená komise může potřebovat přístup k osobnímu spisu dotčené osoby.

94

Kromě toho Tribunál tím, že učinil taková konstatování, nijak nenahradil disciplinární komisi, na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel.

95

Ve zbývající části navrhovatel podle všeho jen opakuje argumenty, které předložil Tribunálu, aniž konkrétně vysvětlil, v čem se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že je odmítl, a snaží se tak dosáhnout nového posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem, což nespadá do jeho pravomoci v rámci kasačního opravného prostředku, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku, s výjimkou případu jejich případného zkreslení.

96

A konečně, když navrhovatel vznáší takovou výtku spočívající ve zkreslení, neuvádí přesně skutečnosti, které Tribunál zkreslil, ani a fortiori neprokazuje případná pochybení v analýze, kterých se měl Tribunál dopustit, což je v rozporu s požadavky judikatury uvedené v bodě 73 tohoto rozsudku.

97

Z toho plyne, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

98

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl šestý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení. Mimoto, že body 163 a 164 napadeného rozsudku jsou nesprávné z důvodů uvedených na podporu třetího důvodu kasačního opravného prostředku, se Tribunál v bodech 165, 166 a 173 tohoto rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož navrhovatel prokázal, že ECB nezohlednila řadu důkazů, zejména prohlášení jeho manželky a dcer. Navrhovatel dodává, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 160 uvedeného rozsudku, Tribunál nezajistil účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny, neboť neprovedl úplný přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a důkazní hodnoty důkazů, neověřil jejich věcnou správnost, věrohodnost a soudržnost ani uvedené důkazy důkladně nezkoumal.

99

ECB tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a v každém případě neopodstatněný.

100

Jak vyplývá z bodů 158 až 162 napadeného rozsudku, které nejsou v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku kritizovány, Tribunál překvalifikoval šestý žalobní důvod tak, že nevycházel ze zjevně nesprávného posouzení ECB, kterým je stiženo odůvodnění sporného rozhodnutí o propuštění, nýbrž z neúplného přezkumu okolností dané věci ze strany ECB, z nesprávného posouzení důkazů a z nesprávného právního posouzení. Tribunál totiž konstatoval, že takové překvalifikování je nezbytné, jelikož mu v souladu s požadavkem účinnosti soudního přezkumu zaručeným v článku 47 Listiny přísluší, jak vyplývá z bodu 160 napadeného rozsudku, zejména provést úplný přezkum věcné správnosti skutkových zjištění, ověřit věcnou správnost uplatňovaných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, jakož i provést úplný přezkum posouzení důkazní hodnoty dokumentů a důkladné hodnocení důkazů.

101

V rámci přezkumu tohoto žalobního důvodu Tribunál v bodech 163 a 164 napadeného rozsudku zamítl výtku navrhovatele, že ECB nevzala do úvahy zastavení trestního stíhání týkajícího se faktur za doučování, tj. výtku, která splývala se třetím a sedmým žalobním důvodem, které byly posouzeny jako neopodstatněné. V bodech 165 a 166 tohoto rozsudku uvedl, že i když navrhovatel tvrdil, že ECB nezohlednila jeho prohlášení a prohlášení jeho rodiny, když měla za to, že faktury od výpomocné učitelky C nejsou pravdivé a skutečné, tedy pouze zopakoval svá prohlášení a prohlášení své manželky učiněná v průběhu řízení vedeného administrativou, přičemž nevysvětlil, proč se ECB měla dopustit nesprávného posouzení, když je nepovažovala za přesvědčivá a uvedla, že navrhovatel nepředložil žádné důkazy, které by tato prohlášení dokládaly. Kromě toho Tribunál v bodě 173 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že navrhovatel marně tvrdil, že ECB opomenula skutečnost, že zdravotní stav jednoho z jeho dětí nevyžadoval, aby pro účely organizace výuky znal kontaktní údaje C.

102

Zaprvé přitom v rozsahu, v němž navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku odkazuje za účelem zpochybnění bodů 163 a 164 napadeného rozsudku na argumentaci předloženou na podporu třetího důvodu kasačního opravného prostředku, musí být tato argumentace odmítnuta z obdobných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech72 až 84 tohoto rozsudku.

103

Mimoto v rozsahu, v němž navrhovatel kritizuje body 165, 166 a 173 napadeného rozsudku z důvodu, že ECB nezohlednila řadu důkazů, jako jsou jeho prohlášení a prohlášení jeho rodiny, je třeba podotknout, že kromě těchto prohlášení, na která navrhovatel odkazuje obecně, navrhovatel neupřesňuje, které důkazy údajně poskytl ECB nebo Tribunálu a Tribunál je nezohlednil. Mimoto navrhovatel touto argumentací podle všeho pouze opakuje argumenty, které předložil Tribunálu, a ve skutečnosti se snaží dosáhnout toho, aby Soudní dvůr znovu posoudil skutkový stav a důkazy, jakož i hodnotu, kterou jim přiznal Tribunál, což však nepodléhá přezkumu Soudního dvora, s výhradou případu zkreslení, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku. Navrhovatel se přitom takového zkreslení v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku nedovolává.

104

Konečně, i když navrhovatel tvrdí, že Tribunál neprovedl úplný přezkum, který mu přísluší v souladu s judikaturou citovanou v bodě 160 napadeného rozsudku, omezuje se ve svém kasačním opravném prostředku na obecné tvrzení, aniž upřesňuje, na které body tohoto rozsudku se odvolává, a aniž v tomto ohledu rozvinul jakoukoli právní argumentaci. V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 25 tohoto rozsudku přitom kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované body rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je dotyčný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný. Z toho vyplývá, že takové tvrzení musí být odmítnuto jako nepřípustné.

105

S ohledem na tyto úvahy je třeba pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

106

Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

107

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

108

Vzhledem k tomu, že ECB požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je třeba mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: