–

za DB: L. Specht, Rechtsanwalt,

–

za Austrian Airlines AG: A. Danner, Rechtsanwalt,

–

za německou vládu: J. Möller, J. Heitz a M. Hellmann, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: G. Braun, K. Simonsson, G. Wilms a N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 17 odst. 1, jakož i článků 29 a 35 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, která byla uzavřena v Montrealu dne 28. května 1999, podepsána Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 a schválena jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (Úř. věst. 2001, L 194, s. 38; Zvl. vyd. 07/05, s. 491, dále jen „Montrealská úmluva“), a která vstoupila ve vztahu k Evropské unii v platnost dne 28. června 2004.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi DB a společností Austrian Airlines AG, leteckým dopravcem, ve věci žaloby podané DB na náhradu újmy způsobené zdravotnickou první pomocí, která mu byla poskytnuta na palubě letadla během letu provozovaného tímto dopravcem.

3

Ve třetím a pátém pododstavci preambule Montrealské úmluvy je stanoveno:

„[Smluvní státy uznávají] význam zajištění ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě a nutnost zajištění spravedlivých náhrad na základě principu odškodnění;

[…]

[S]polečný krok států k další harmonizaci a kodifikaci některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu formou nové úmluvy je nejvhodnějším prostředkem pro dosažení spravedlivého vyvážení zájmů.“

4

Článek 17 této úmluvy, nadepsaný „Smrt a zranění cestujících – Škoda na zavazadlech“ v odstavci 1 stanoví:

„Dopravce odpovídá za škody následkem smrti nebo zranění cestujícího, pokud k nehodě, která způsobila smrt nebo zranění, došlo na palubě letadla nebo během činností při nástupu do letadla nebo výstupu z něj.“

5

Článek 29 první věta uvedené úmluvy, nadepsaný „Základ pro uplatnění nároků“, zní:

„Náhradu za škodu vzniklou při přepravě cestujících, zavazadel a nákladu na základě této úmluvy, přepravní smlouvy nebo obecné občanskoprávní odpovědnosti nebo jinak lze žádat pouze na základě podmínek a mezí odpovědnosti stanovených v této úmluvě […]“

6

Článek 35 téže úmluvy, nadepsaný „Lhůty pro podání žaloby“, v odstavci 1 stanoví:

„Právo na náhradu škody zanikne, pokud není žaloba podána do dvou let ode dne dodání zásilky do místa určení nebo ode dne, kdy letadlo se zásilkou mělo přiletět, nebo ode dne, kdy byla přeprava zastavena.“

7

Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel (Úř. věst. 1997, L 285, s. 1; Zvl. vyd. 07/03, s. 489), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 ze dne 13. května 2002 (Úř. věst. 2002, L 140, s. 2; Zvl. vyd. 07/06, s. 246) „[o]dpovědnost leteckého dopravce Společenství, pokud jde o cestující a jejich zavazadla, se řídí ustanoveními Montrealské úmluvy pro danou odpovědnost“.

8

Podle § 1489 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (všeobecný občanský zákoník), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „AGBG“), může poškozený podat žalobu na náhradu škody vůči škůdci ve lhůtě tří let.

9

Dne 18. prosince 2016 DB cestoval z Tel-Avivu (Izrael) do Vídně (Rakousko) letem provozovaným společností Austrian Airlines. Během tohoto letu spadla z cateringového vozíku používaného k obsluze cestujících konvice s horkou kávou a DB opařila. Zdravotnická první pomoc mu byla poskytnuta na palubě letadla.

10

Dne 31. května 2019 podal DB u Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni, Rakousko) žalobu proti společnosti Austrian Airlines znějící jednak na uložení povinnosti k zaplacení částky 10196 eur z titulu náhrady újmy a jednak na určení odpovědnosti tohoto leteckého dopravce za veškerou budoucí újmu pramenící ze zhoršení jeho opařenin v důsledku neadekvátní zdravotnické první pomoci poskytnuté na palubě letadla. DB tvrdil, že společnost Austrian Airlines je odpovědná nejen za nedostatek pozornosti svých zaměstnanců, který způsobil pád konvice, ale také za neadekvátní zdravotnickou první pomoc, která mu byla poskytnuta na palubě letadla za účelem ošetření utrpěných opařenin. Vzhledem k tomu, že tato zdravotnická první pomoc nemůže být kvalifikována jako „nehoda“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, řídí se podle něj tato zdravotnická první pomoc vnitrostátním právem. Tříletá lhůta, stanovená v § 1489 ABGB, pro podání žaloby na náhradu škody směřující k náhradě újmy způsobené uvedenou zdravotnickou první pomocí tudíž neuplynula.

11

Společnost Austrian Airlines na svou obhajobu tvrdila, že zranění, která DB utrpěl, byla ošetřena správně a že vzhledem k tomu, že se v projednávané věci použije Montrealská úmluva, dvouletá lhůta pro podání žaloby na náhradu škody, stanovená v čl. 35 odst. 1 této úmluvy, již uplynula.

12

Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. června 2020. Posledně uvedený rozsudek byl v odvolacím řízení potvrzen rozsudkem Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) ze dne 28. října 2020, který rozhodl, že zranění, která DB utrpěl, vzešla z „nehody“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, ačkoliv tato zranění mohla být minimalizována, či jim bylo možné dokonce zabránit, pokud by DB obdržel dostatečnou zdravotnickou první pomoc. Tento soud měl za to, že žaloba na náhradu škody podaná DB spadá do působnosti této úmluvy a podle jejího čl. 35 odst. 1 dvouletá lhůta pro podání takové žaloby uplynula.

13

DB podal proti tomuto rozsudku opravný prostředek „Revision“ k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který je předkládajícím soudem, v němž tvrdil, že zdravotnická první pomoc poskytnutá na palubě letadla nespadá pod pojem „nehoda“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, takže tato úmluva se v projednávané věci nepoužije. Proto se na žalobu na náhradu škody podanou DB použije tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 1489 ABGB.

14

Tento soud má za to, že pád konvice z cateringového vozíku používaného k obsluze cestujících, k němuž došlo na palubě letadla a který cestujícímu způsobil opařeniny, představuje „nehodu“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, jak byla vyložena v rozsudku ze dne 19. prosince 2019, Niki Luftfahrt (C‑532/18, EU:C:2019:1127). Naproti tomu si klade otázku, zda zdravotnická první pomoc poskytnutá na palubě letadla z důvodu takové nehody představuje škodnou událost odlišnou od této nehody, nebo zda tyto dvě události představují jedinou „nehodu“ ve smyslu tohoto ustanovení.

15

Podle předkládajícího soudu pojem „příčinná souvislost“ obsažený v čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy, jakož i systematika a cíl sjednocení této úmluvy svědčí ve prospěch výkladu, podle něhož musí být v projednávané věci pád konvice na kávu na jedné straně a zdravotnická první pomoc poskytnutá na palubě letadla na straně druhé považovány za tutéž „nehodu“ ve smyslu tohoto ustanovení. Pokud by totiž k pádu konvice na kávu nedošlo, nebyla by zdravotnická první pomoc poskytnuta, a nedošlo by tudíž k jednotlivým zraněním ani ke zhoršení utrpěných zranění. Tento soud uvádí, že pokud by měla být přijata teze o jediné nehodě, došlo by na základě čl. 35 odst. 1 této úmluvy k marnému uplynutí lhůty k podání žaloby na náhradu škody, kterou podal DB.

16

Nicméně uvedený soud nevylučuje, že pád konvice na kávu a zdravotnická první pomoc poskytnutá na palubě letadla z důvodu zranění způsobeného tímto pádem lze považovat za samostatné škodné události a žádá Soudní dvůr, aby v tomto ohledu rozhodl.

17

V tomto případě se předkládající soud zamýšlí nad otázkou, zda lze s ohledem na článek 29 Montrealské úmluvy podat žalobu na náhradu škody způsobené cestujícímu uvedenou zdravotnickou první pomocí na základě vnitrostátního práva. Podle tohoto soudu by mohla být taková žaloba podána na základě vnitrostátního práva pouze v případě, že by Montrealská úmluva musela být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na zranění, která utrpěl cestující na palubě letadla bez nehody nebo nezávisle na jakékoliv nehodě, jakožto samostatnou škodnou událost.

18

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že poskytnutí neadekvátní zdravotnické první pomoci cestujícímu na palubě letadla, jež mělo za následek zhoršení zranění způsobených „nehodou“ ve smyslu tohoto ustanovení, musí být považováno za součást této nehody.

20

Na úvod je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2027/97, ve znění nařízení č. 889/2002, se odpovědnost leteckého dopravce Unie vůči cestujícím řídí ustanoveními Montrealské úmluvy týkajícími se této odpovědnosti.

21

Podle čl. 17 odst. 1 této úmluvy odpovídá dopravce za škody následkem smrti nebo zranění cestujícího, pokud k nehodě, která způsobila smrt nebo zranění, došlo na palubě letadla nebo během činností při nástupu do letadla nebo výstupu z něj.

22

Pojem „nehoda“ musí být chápán jako nepředvídaná neúmyslná škodná událost, která nevyžaduje realizaci rizika spojeného s leteckou dopravou nebo existenci souvislost mezi „nehodou“ a provozem nebo pohybem letadla [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. prosince 2019, Niki Luftfahrt, C‑532/18, EU:C:2019:1127, body 35 a 41, jakož i ze dne 2. června 2022, Austrian Airlines (Zproštění odpovědnosti leteckého dopravce), C‑589/20, EU:C:2022:424, bod 20].

23

V tomto ohledu je nutné konstatovat, že vznik újmy nelze vždy přičítat ojedinělé události, je-li tato újma důsledkem souboru vzájemně závislých událostí. V případě souboru vnitřně spjatých událostí, které následují bez přerušení v prostoru a čase, je třeba mít za to, že tento celek představuje jedinou a tutéž „nehodu“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy.

24

Tak je tomu v situaci, kdy jako v projednávané věci pád konvice s horkou kávou způsobil cestujícímu opařeniny a vyžadoval okamžité poskytnutí zdravotnické první pomoci ze strany palubního personálu. S ohledem na prostorovou a časovou kontinuitu mezi pádem této konvice a zdravotnickou první pomocí poskytnutou takto zraněnému cestujícímu nelze zpochybnit existenci příčinné souvislosti mezi tímto pádem a zhoršením zranění způsobených uvedeným pádem z důvodu poskytnutí neadekvátní zdravotnické první pomoci.

25

Tento výklad je v souladu s cíli sledovanými Montrealskou úmluvou. Podle třetího pododstavce preambule této úmluvy se státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy a uznávají „význam zajištění ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě a nutnost zajištění spravedlivých náhrad na základě principu odškodnění“, rozhodly stanovit režim objektivní odpovědnosti leteckých dopravců. Takový režim nicméně obnáší, jak vyplývá z pátého pododstavce preambule uvedené úmluvy, že bude chráněno „spravedlivé vyvážení zájmů“ zájmů leteckých dopravců a cestujících (rozsudek ze dne 12. května 2021, Altenrhein Luftfahrt, C‑70/20, EU:C:2021:379, bod 36).

26

Toto ustanovení přitom tím, že omezuje pojem „nehoda“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy na soubor vnitřně spjatých událostí, které na sebe navzájem navazují bez přerušení v prostoru a čase, umožňuje cestujícím dosáhnout snadného a rychlého odškodnění, aniž by bylo na letecké dopravce kladeno velmi těžké, obtížně určitelné a vyčíslitelné břemeno náhrad, které by mohlo ohrozit, či dokonce ochromit jejich hospodářskou činnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Niki Luftfahrt, C‑532/18, EU:C:2019:1127, bod 40).

27

Okolnost, že dotyčný letecký dopravce v tomto ohledu porušil povinnosti řádné péče a zajištění bezpečnosti, nemůže zpochybnit tuto kvalifikaci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Austrian Airlines (Zproštění odpovědnosti leteckého dopravce), C‑589/20, EU:C:2022:424, bod 22]. Pro účely kvalifikace „nehody“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy totiž stačí, aby událost, která způsobila smrt nebo zranění cestujícího, nastala na palubě letadla nebo během činností při nástupu do letadla nebo výstupu z něj.

28

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že poskytnutí neadekvátní zdravotnické první pomoci cestujícímu na palubě letadla, která zhoršila zranění způsobená „nehodou“ ve smyslu tohoto ustanovení, musí být považováno za součást této nehody.

29

Vzhledem k tomu, že druhá otázka byla položena pouze pro případ záporné odpovědi na první otázku, není třeba se jí zabývat.

30

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 17 odst. 1 úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, uzavřené v Montrealu dne 28. května 1999, podepsané Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 a schválené jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001,

musí být vykládán v tom smyslu, že

poskytnutí neadekvátní zdravotnické první pomoci cestujícímu na palubě letadla, která měla za následek zhoršení zranění způsobených „nehodou“ ve smyslu tohoto ustanovení, musí být považováno za součást této nehody.