Věc C‑488/21

Chief Appeals Officer a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Court of Appeal (Odvolací soud, Spojené království)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2023

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Evropské unie – Články 21 a 45 SFEU – Právo občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států – Pracovník, který nabyl státní příslušnost hostitelského členského státu a zároveň si ponechal původní státní příslušnost – Směrnice 2004/38/ES – Článek 3 – Oprávněné osoby – Článek 2 bod 2 písm. d) – Rodinný příslušník – Předci v přímé linii vyživovaní pracovníkem, který je občanem Unie – Článek 7 odst. 1 písm. a) a d) – Právo pobytu po dobu delší než tři měsíce – Ponechání postavení vyživované osoby v hostitelském členském státě – Článek 14 odst. 2 – Zachování práva pobytu – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Článek 7 odst. 2 – Rovné zacházení – Sociální výhody – Dávky sociální pomoci – Nepřiměřená zátěž pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu“

Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Občan Unie pobývající v členském státě, jehož je státním příslušníkem – Rodinní příslušníci uvedeného občana – Vyloučení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1)

(viz body 42, 43)
Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Volný pohyb osob – Pracovníci – Pracovník, který je občanem Unie a využil své svobody pohybu, když pobýval a pracoval v hostitelském členském státě – Dotčený občan, který nabyl státní příslušnost tohoto hostitelského členského státu a zároveň si ponechal původní státní příslušnost – Rodinní příslušníci tohoto občana pobývající v hostitelském členském státě – Odvozené právo pobytu v hostitelském členském státě – Podmínky

(Článek 21 odst. 1 a čl. 45 odst. 1 a 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 2)

(viz body 45–50)
Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Sociální výhody – Vnitrostátní právní úprava, která vylučuje přiznání příspěvku v invaliditě předkovi v přímé linii, který je osobou vyživovanou pracovníkem, který je občanem Unie, případně mu odnímá právo pobytu po dobu delší než tři měsíce – Nepřípustnost – Odůvodnění – Rodinný příslušník, který se stane nepřiměřenou zátěží pro vnitrostátní systém sociální pomoci – Absence

[Článek 45 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 2 písm. d), čl. 7 odst. 1 písm. a) a d) a čl. 14 odst. 2]

(viz body 54–61, 63–72 a výrok)

Shrnutí

GV, rumunská státní příslušnice, je matkou AC, rovněž rumunské státní příslušnice, která pobývá a pracuje v Irsku. AC byla kromě toho udělena irská státní příslušnost.

GV pobývá od roku 2017 v Irsku se svou dcerou, na níž je finančně závislá. GV požádala v září 2017 z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu souvisejícího s artritidou o přiznání příspěvku v invaliditě na základě zákona o sociální ochraně.

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, tento příspěvek, jehož cílem je ochrana před chudobou, představuje dávku sociální pomoci financovanou ze souhrnného rozpočtu, aniž má dotyčná osoba povinnost odvádět příspěvky na sociální pojištění. Nárok na příspěvek kromě toho podléhá určitým podmínkám, souvisejícím zejména s věkem, prostředky a zdravotním postižením. Tento příspěvek v invaliditě mimoto představuje „zvláštní nepříspěvkovou peněžitou dávku“ ve smyslu nařízení č. 883/2004 ( 1 ). Konečně se jeví, že irské právo vylučuje vyplácení této dávky osobě, která v Irsku nemá obvyklý pobyt, jako je osoba, která v Irsku nemá právo pobytu.

V únoru 2018 byla žádost o příspěvek v invaliditě, kterou podala GV, zamítnuta z důvodu, že nemá právo pobytu v Irsku.

Appeals Officer (Odvolací orgán úřadu sociálního zabezpečení, Irsko), který byl pověřen přezkoumat zamítnutí této žádosti, v červenci 2019 konstatoval, že GV jakožto vyživovaný předek v přímé linii občanky Unie pracující v Irsku má právo pobytu, ale nemá nárok na dávku sociální pomoci. Chief Appeals Officer (předseda odvolacího orgánu úřadu, Irsko), u něhož byla podána žádost o přezkoumání, tyto úvahy potvrdil vzhledem k tomu, že podle vnitrostátní právní úpravy provádějící směrnici 2004/38 ( 2 ) by se GV stala v případě, že by jí byl příspěvek přiznán, nepřiměřenou zátěží pro vnitrostátní systém sociální pomoci, a tudíž by již neměla právo pobytu.

High Court (Nejvyšší soud, Irsko) rozsudkem vydaným v červenci 2020 rozhodnutí přijaté předsedou odvolacího orgánu úřadu zrušil. Tento soud měl konkrétně za to, že výše uvedená vnitrostátní právní úprava je v rozsahu, v němž právo pobytu rodinného příslušníka irského občana podmiňuje tím, že se tento rodinný příslušník nestane nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci státu, neslučitelná se směrnicí 2004/38, která upravuje právo občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Předkládající soud, k němuž bylo podáno odvolání proti tomuto rozsudku, se rozhodl Soudnímu dvoru položit v podstatě otázku, zda unijní právo brání právním předpisům členského státu, které umožňují orgánům tohoto členského státu, aby odmítly přiznat dávku sociální pomoci předkovi v přímé linii, který je v okamžiku podání žádosti týkající se této dávky osobou vyživovanou pracovníkem, který je občanem Unie, případně mu odňaly právo pobytu po dobu delší než tři měsíce, z důvodu, že přiznání uvedené dávky by mělo za následek, že by tento rodinný příslušník již nebyl osobou vyživovanou pracovníkem, který je občanem Unie, a stal by se tak nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci uvedeného členského státu.

Soudní dvůr rozhodl v rozsudku vydaném velkým senátem, že zásada volného pohybu pracovníků ( 3 ), jak byla provedena nařízením č. 492/2011 ( 4 ) o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, ve spojení se směrnicí 2004/38, brání takové vnitrostátní právní úpravě.

Závěry Soudního dvora

Úvodem Soudní dvůr připomněl, že směrnice 2004/38, o jejíž výklad předkládající soud žádá, upravuje pouze podmínky vstupu a pobytu občana Unie v jiných členských státech, než je stát, jehož je státním příslušníkem. Úkolem uvedené směrnice tedy není přiznat odvozené právo pobytu na území tohoto členského státu rodinným příslušníkům tohoto občana. V projednávané věci od okamžiku, kdy byla AC v Irsku udělena státní příslušnost tohoto státu, úkolem této směrnice již není upravit její právo pobytu v Irsku ani odvozené právo pobytu, které by mohlo svědčit jejím rodinným příslušníkům.

Soudní dvůr však již rozhodl, že situaci státního příslušníka členského státu, který využil práva volného pohybu tím, že se přestěhoval a legálně pobýval na území jiného členského státu, nelze stavět na roveň čistě vnitrostátní situaci pouze proto, že tento státní příslušník nabyl během tohoto pobytu vedle své původní státní příslušnosti i státní příslušnost hostitelského členského státu. Užitečný účinek práv přiznaných občanům Unie v článku 21 SFEU, a konkrétně pracovníkům v článku 45 SFEU, tak vyžaduje, aby rodinnému příslušníkovi pracovníka, který je občanem Unie, jenž poté, co využil svobody pohybu, když v hostitelském členském státě pobýval a pracoval, nabyl státní příslušnost tohoto členského státu, mohlo být přiznáno odvozené právo pobytu. Kromě toho vzhledem k tomu, že podmínky přiznání odvozeného práva pobytu, které svědčí tomuto rodinnému příslušníkovi, nesmí být přísnější než podmínky stanovené ve směrnici 2004/38 pro rodinného příslušníka občana Unie, jenž využil svého práva volného pohybu a usadil se v jiném členském státě, než jehož je státním příslušníkem, se tato směrnice musí na takovou situaci použít obdobně. Konečně pracovník, který je občanem Unie, má i v takové situaci, kdy jako v projednávané věci vedle své původní státní příslušnosti nabyl státní příslušnost hostitelského členského státu, právo na rovné zacházení na základě čl. 45 odst. 2 SFEU, jak byl proveden čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 ( 5 ).

V tomto rámci zaprvé Soudní dvůr upřesnil, že ze znění několika ustanovení směrnice 2004/38 ( 6 ) ve vzájemném spojení vyplývá, že předci v přímé linii pracovníka, který je občanem Unie, mají odvozené právo pobytu po dobu delší než tři měsíce, pokud jsou „[osobami vyživovanými]“ tímto pracovníkem. Aby dotyčný rodinný příslušník mohl toto právo mít, musí tato situace závislosti existovat v zemi posledního pobytu tohoto rodinného příslušníka v okamžiku, kdy žádá, aby mohl následovat občana Unie, kterým je vyživován. Dotyčný si bude moci uvedené právo zachovat, dokud zůstane osobou vyživovanou tímto pracovníkem ( 7 ), a to až do doby, než tento předek, který na území hostitelského členského státu nepřetržitě legálně pobývá po dobu pěti let, může uplatnit právo trvalého pobytu ( 8 ).

Zadruhé, pokud jde o výše uvedené právo na rovné zacházení, které svědčí pracovníkovi, jenž je občanem Unie, na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, Soudní dvůr připomněl, že pojem „sociální výhody“ stanovený v tomto ustanovení zahrnuje všechny výhody, které ať jsou, či nejsou spojeny s pracovní smlouvou, jsou obecně přiznávány tuzemským pracovníkům, zejména z důvodu jejich objektivního postavení pracovníků nebo pouze z důvodu jejich obvyklého bydliště v tuzemsku, a jejich rozšíření na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, se jeví jako způsob usnadnění jejich pohybu uvnitř Unie. Tento pojem může zahrnovat dávky sociální pomoci, které spadají zároveň do zvláštní oblasti působnosti nařízení č. 883/2004, jako je příspěvek v invaliditě. Kromě toho taková dávka sociální pomoci, jako je příspěvek v invaliditě přiznaný předkovi v přímé linii, představuje pro migrujícího pracovníka „sociální výhodu“ ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, je-li tento předek v přímé linii osobou vyživovanou tímto pracovníkem ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. d) směrnice 2004/38. Kromě toho se uvedený předek v přímé linii, který je vyživovanou osobou, jakožto nepřímý adresát rovného zacházení přiznaného uvedenému pracovníkovi může dovolávat tohoto čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 za účelem získání této dávky, je-li tato dávka na základě vnitrostátního práva přiznávána přímo takovým předkům. S ohledem na ochranu před diskriminací, které migrující pracovník a jeho rodinní příslušníci mohou být vystaveni v hostitelském členském státě, která je tímto ustanovením zajištěna, postavení předka, který je „vyživovanou osobou“ ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. d) směrnice 2004/38, nemůže být dotčeno přiznáním dávky sociální pomoci v hostitelském členském státě. Jiné rozhodnutí by v praxi bránilo tomuto rodinnému příslušníkovi, který je vyživovanou osobou, aby požádal o tuto dávku, a narušilo by tak rovné zacházení přiznané migrujícímu pracovníkovi. V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že migrující pracovník daněmi, jež odvádí v hostitelském členském státě ze závislé činnosti, kterou v něm vykonává, přispívá k financování sociálních politik tohoto členského státu, a musí z nich mít tedy prospěch za stejných podmínek jako tuzemští pracovníci. Cíl spočívající v zabránění nepřiměřené finanční zátěži pro hostitelský členský stát tudíž nemůže odůvodnit nerovné zacházení mezi migrujícími pracovníky a tuzemskými pracovníky.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72, a opravy Úř. věst. 2004, L 200, s. 1 jakož i Úř. věst. 2007, L 204, s. 30).

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).

( 3 ) – Tato zásada je zakotvena v článku 45 SFEU.

( 4 ) – Jde konkrétně o čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1).

( 5 ) – Na základě tohoto ustanovení požívá pracovník, který je státním příslušníkem členského státu, na území jiného členského státu „stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci“.

( 6 ) – Jde o čl. 2 bod 2 písm. d) a čl. 7 odst. 1 písm. a) a d) směrnice 2004/38.

( 7 ) – V souladu s čl. 14 odst. 2 ve spojení s čl. 2 bodem 2 písm. d) a čl. 7 odst. 1 písm. a) a d) směrnice 2004/38.

( 8 ) – Toto právo trvalého pobytu je upraveno v čl. 16 odst. 1 směrnice 2004/38.