Spojené věci C‑410/18 a C‑661/21

Trestní řízení

proti

FU a dalším

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Hof van Cassatie)

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. března 2023

„Řízení o předběžné otázce – Migrující pracovníci – Sociální zabezpečení – Použitelné právní předpisy – Nařízení (ES) č. 987/2009 – Článek 5 – Osvědčení A 1 – Prozatímní odebrání – Závaznost – Osvědčení získané nebo uplatněné podvodně – Nařízení (ES) č. 883/2004 – Článek 13 odst. 1 písm. b) bod i) – Osoby obvykle zaměstnané ve dvou nebo více členských státech – Použitelnost právních předpisů členského státu sídla zaměstnavatele – Pojem ‚sídlo‘ – Podnik, který získal licenci Společenství k provozování dopravy podle nařízení (ES) č. 1071/2009 a (ES) 1072/2009 – Dopad – Licence získaná nebo uplatněná podvodem“

Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Použitelné právní předpisy – Pracovníci vyslaní do jiného členského státu než je stát, v němž je usazen zaměstnavatel – Osvědčení A 1 vydané příslušnou institucí členského státu usazení – Důkazní hodnota ve vztahu k institucím sociálního zabezpečení ostatních členských států, jakož i soudům těchto států – Pozastavení závazných účinků tohoto osvědčení vydávající institucí – Neexistence vlivu – Možnost nepřihlížet v rámci trestního řízení vedeného v členském státě výkonu práce k takovému osvědčení, které bylo získáno nebo využíváno podvodně – Podmínky

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, bod 15 odůvodnění, čl. 11 odst. 1 a článek 76, a 987/2009, body 2 a 6 odůvodnění a články 5 a 20)

(viz body 42–45, 47–56, 65, 67, 68 a výrok 1)
Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Použitelné právní předpisy – Držení licence Společenství k silniční dopravě vydané příslušnými orgány členského státu určitou společností – Důkazní hodnota – Nezvratný důkaz o sídle dané společnosti v tomto členském státě pro účely určení použitelných vnitrostátních právních předpisů sociálního zabezpečení – Neexistence

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, čl. 13 odst. 1 písm. b) bod i), 987/2009, čl. 14 odst. 5a, 1071/2009, čl. 3 odst. 1 písm. a), článek 5 a čl. 11 odst. 1, a 1072/2009, čl. 4 odst. 1 písm. a)]

(viz body 72–78, 80–82 a výrok 2)

Shrnutí

FU je jednatelem společnosti DRV Intertrans BV se sídlem v Belgii. Založil i společnost Md Intercargo s. r. o. se sídlem na Slovensku. Příslušný slovenský orgán vydal osvědčení A 1 ( 1 ) potvrzující účast několika zaměstnanců posledně uvedené společnosti ve slovenském systému sociálního zabezpečení.

Kontrola uskutečněná Sociale Inspectie (inspektorát sociálního zabezpečení, Belgie) (dále jen „belgický inspektorát“) umožnila odhalit, že Md Intercargo byla založena za účelem zajištění levné pracovní síly pro společnost DRV Intertrans prostřednictvím vysílání pracovníků. Ačkoli byla Md Intercargo držitelkou licence Společenství k silniční dopravě vydané slovenskými orgány, nevykazovala totiž na Slovensku žádnou relevantní hospodářskou činnost. V rámci takto zahájeného trestního stíhání FU a společnosti DRV Intertrans pro podvody v oblasti pojistného na sociální zabezpečení požádal belgický inspektorát vydávající slovenskou instituci, aby osvědčení A 1 zpětně odebrala. Ta odpověděla, že pozastavuje závazné účinky těchto osvědčení do doby, než po skončení trestního řízení o této žádosti s konečnou platností rozhodne.

PN je jednatelem společnosti Verbraeken J. en Zonen BV (dále jen „Verbraeken“) se sídlem v Belgii. Je rovněž spoluvlastníkem společnosti Uab Van Daele F. se sídlem v Litvě, která má licenci Společenství k silniční dopravě vydanou litevskými orgány.

Podle šetření belgického inspektorátu PN a Verbraeken využívali společnost Uab Van Daele F. k zaměstnávání litevských řidičů v Belgii. Proti PN a společnosti Verbraeken bylo tedy zahájeno trestní stíhání pro podvody v oblasti pojistného na sociální zabezpečení.

Rozhodnutími vydanými v únoru 2021 a září 2019 byli FU a DRV Intertrans, jakož i PN a Verbraeken shledáni vinnými výše uvedeným podvodem.

Předkládající soud, k němuž byly v rámci obou řízení podány kasační opravné prostředky, se zabývá tím, zda v případě prohlášení vydávající instituce, že dočasně zbavuje osvědčení A 1 závazných účinků, toto osvědčení nadále zavazuje instituce a soudy členských států. Mimoto by od Soudního dvora rád získal osvětlení ohledně možnosti nepřihlížet k osvědčení A 1 v průběhu trestního řízení v členském státě, v němž je práce vykonávána. Dále se Soudního dvora táže na důkazní hodnotu licence Společenství k silniční dopravě pro stanovení sídla společnosti, která jí drží, za účelem určení použitelného systému sociálního zabezpečení.

Soudní dvůr na první otázku odpovídá kladně a poskytuje upřesnění ohledně dalších dvou aspektů vznesených předkládajícím soudem.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr konstatuje, že podle unijního práva ( 2 ) osvědčení A 1 vydané příslušnou institucí členského státu váže instituce a soudy členského státu, v němž je práce vykonávána, a to i v případě, že v návaznosti na žádost o přezkum a o odebrání zaslanou příslušnou institucí tohoto členského státu vydávající instituci tato informovala o pozastavení závazných účinků tohoto osvědčení do doby, než o této žádosti s konečnou platností rozhodne. Za takových okolností však soud členského státu, v němž je práce vykonávána, může v rámci trestního řízení vedeného proti osobám podezřelým z toho, že podvodně získaly nebo využívaly osvědčení A 1, konstatovat, že došlo k podvodu, a v důsledku toho k těmto osvědčením pro potřeby daného trestního řízení nepřihlížet. K tomu musí být splněny dvě podmínky: musí již uběhnout přiměřená doba, aniž vydávající instituce přezkoumala opodstatněnost vydání osvědčení a zaujala stanovisko ke konkrétním důkazům předloženým příslušnou institucí hostitelského členského státu, které nasvědčují tomu, že tato potvrzení byla získána nebo uplatňována podvodně, a případně vedená osvědčení zrušila nebo odebrala, a dále musí být dodrženy záruky spojené s právem na spravedlivý proces, které musí být těmto osobám přiznány.

V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve upřesňuje, že jelikož pouze zrušení a prohlášení za neplatná zbavuje osvědčení A 1 jejich závazných účinků vůči orgánům a soudům členských států ( 3 ), rozhodnutí vydávající instituce pozastavit jejich platnost nemá za následek ztrátu takových účinků.

A dále že rozhodnutí vydávající instituce o zrušení osvědčení A 1 musí být přijato v rámci dialogu a dohodovacího řízení mezi institucemi ( 4 ), pokud se po přezkumu opodstatněnosti vydání uvedeného osvědčení vydávající instituce domnívá, že se na dotyčného pracovníka její systém sociálního zabezpečení neuplatní. Připuštění toho, že by vydávající instituce mohla, byť jen prozatímně, zbavit osvědčení A 1 závaznosti, aniž by předtím přezkoumala opodstatněnost jeho vydání a určila systém sociálního zabezpečení použitelný na dotyčného pracovníka, by přitom znamenalo nerespektování pravidel i účelu uvedeného řízení, jakož i zásady loajální spolupráce, na níž je založeno.

Kromě toho by v takovém případě absence závaznosti dotčeného osvědčení A 1 umožnila institucím ostatních členských států podřídit dotčeného pracovníka vlastním systémům sociálního zabezpečení, což by mohlo zvýšit riziko souběhu těchto systémů, a narušit tak zásadu účasti zaměstnaných osob pouze v jednom systému sociálního zabezpečení, jakož i předvídatelnost příslušného systému, a tudíž právní jistotu. Případný souběh uvedených systémů by mohl mimo to ohrozit konečný cíl spočívající v usnadnění volného pohybu pracovníků a služeb.

A konečně Soudní dvůr upřesňuje, že v projednávaném případě byl sice dialog a dohodovací postup zahájeny, instituce, která osvědčení A 1 vydala, se nicméně rozhodla odložit přezkum jejich platnosti a posouzení systému sociálního zabezpečení až do ukončení trestního řízení probíhajícího před soudy členského státu, v němž je práce vykonávána. Uvedená vydávající instituce tak nepřezkoumala osvědčení, jejichž podvodné získání nebo využívání bylo v rámci daného trestního řízení uplatněno, a nezaujala v přiměřené lhůtě stanovisko ke skutečnostem předloženým v tomto ohledu příslušnou institucí hostitelského členského státu. Proto musí být možné dovolávat se těchto skutečností během takového řízení, a domoci se tak, aby soud k předmětným osvědčením nepřihlížel.

Zadruhé Soudní dvůr uvádí, že podle unijního práva ( 5 ) držení licence Společenství k silniční dopravě vydané příslušnými orgány členského státu určitou společností nepředstavuje pro účely určení použitelných vnitrostátních právních předpisů sociálního zabezpečení nezvratný důkaz o sídle společnosti v tomto členském státě.

V tomto ohledu Soudní dvůr upřesňuje, že jelikož vydání licence Společenství k silniční podléhá požadavku „řádného a trvalého usazení“ ( 6 ), kritéria pro určení sídla přepravní společnosti pro účely získání takové licence se liší od kritérií k určení jejího „sídla nebo místa podnikání“ ( 7 ). Zatímco hraniční určovatel „sídla nebo sídla podnikání“ je místo, ze kterého je podnik skutečně řízen a spravován, pojem „řádné a trvalé usazení“ odkazuje především na místo, kde je uchovávána klíčová podniková dokumentace a kde má administrativní prostředky a technické vybavení a zařízení.

( 1 ) – Podle čl. 19 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2009, L 284, s. 1), ve znění nařízení č. 465/2012 je osvědčení A 1 vydáváno institucí určenou příslušným orgánem členského státu, jehož právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení jsou použitelné, za účelem potvrzení, že pracovníci podléhají právním předpisům tohoto členského státu.

( 2 ) – Soudní dvůr vychází z článku 5 nařízení č. 987/2009.

( 3 ) – Viz čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009.

( 4 ) – Toto řízení je upraveno v čl. 76 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012 (Úř. věst. 2012, L 149, s. 4).

( 5 ) – Soudní dvůr vychází z čl. 13 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 883/2004, čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (Úř. věst. 2009, L 300, s. 51), a čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (Úř. věst. 2009, L 300, s. 72).

( 6 ) – Ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1071/2009.

( 7 ) – Ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004.