–

za DELID EOOD T. Zlatevou, advokat,

–

za Izpalnitelen direktor na Daržaven fond „Zemedelie“ G. Sabevem, advokat,

–

za bulharskou vládu M. Georgievou a L. Zacharievou, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi G. Kolevou a A. Saukou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 487, a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 1) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017 (Úř. věst. 2017, L 350, s. 15) (dále jen „nařízení č. 1305/2013“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností s ručením omezeným s jediným společníkem založenou podle bulharského práva DELID EOOD a Izpalnitelnija direktor na Daržaven fond „Zemedelie“ (výkonný ředitel národního zemědělského fondu, Bulharsko) (dále jen „výkonný ředitel NZF“) ve věci odmítnutí tohoto ředitele poskytnout finanční podporu na investici do zařízení pro drůbežářskou farmu.

3

Článek 65 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 320), nadepsaný „Způsobilost“, v odstavci 1 stanoví:

„Způsobilost výdajů se kromě případů, kdy jsou přímo v tomto nařízení nebo v pravidlech pro daný fond či na jejich základě stanovena zvláštní pravidla, určuje na základě vnitrostátních právních předpisů.“

4

Článek 5 nařízení 1305/2013, nadepsaný „Priority Unie v oblasti rozvoje venkova“, uvádí:

„K dosažení cílů rozvoje venkova, které přispívají ke strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný rozvoj podporující začlenění, dochází prostřednictvím následujících šesti priorit Unie v oblasti rozvoje venkova, které odrážejí příslušné tematické cíle společného strategického rámce:

[...]

Všechny tyto priority přispívají k průřezovým cílům spočívajícím v inovacích, životním prostředí a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Programy mohou být zaměřeny na méně než šest priorit, je-li to odůvodněno na základě analýzy situace z hlediska silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (analýza SWOT) a hodnocení ex ante. Každý program se zaměří alespoň na čtyři priority. Předkládá-li členský stát celostátní program a soubor regionálních programů, může být celostátní program zaměřen na méně než čtyři priority.

[...]“

5

Článek 17 nařízení, nadepsaný „Investice do hmotného majetku“, stanoví:

„1.   Podpora v rámci tohoto opatření zahrnuje hmotné nebo nehmotné investice, které:

2.   Podpora podle odst. 1 písm. a) se poskytuje zemědělcům nebo skupinám zemědělců.

V případě investic na podporu restrukturalizace zemědělských podniků zacílí členské státy podporu na zemědělské podniky na základě analýzy SWOT provedené ve vztahu k prioritě Unie v oblasti rozvoje venkova „zvýšení životaschopnosti zemědělských podniků a konkurenceschopnosti všech druhů zemědělské činnosti ve všech regionech a podpora inovativních zemědělských technologií a udržitelného obhospodařování lesů“.

3.   Podpora podle odst. 1 písm. a) a b) je omezena maximálními mírami podpory stanovenými v příloze II. Tyto maximální míry se mohou zvýšit v případě mladých zemědělců, společných investic, včetně investic spojených s fúzí organizací producentů, v případě integrovaných projektů zahrnujících podporu v rámci více než jednoho opatření, investic v oblastech s přírodními a jinými zvláštními omezeními, jež jsou uvedeny v článku 32, investic spojených s činnostmi podle článků 28 a 29 a v případě činností podporovaných v rámci [Evropského inovačního partnerství (EIP)] v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti v souladu s mírami podpory stanovenými v příloze II. Aniž by bylo dotčeno výše uvedené, maximální společná míra podpory však nesmí překročit 90 % [Maximální společná míra podpory však nesmí překročit 90 %].

4.   Podpora podle odst. 1 písm. c) a d) podléhá mírám podpory stanoveným v příloze II.

5.   Mladým zemědělcům, kteří poprvé zakládají zemědělský podnik jako vedoucí tohoto podniku, může být poskytnuta podpora na investice uskutečněné za účelem splnění norem Unie týkajících se zemědělské produkce, včetně bezpečnosti práce. Taková podpora může být poskytována nejvýše po dobu 24 měsíců ode dne zahájení činnosti, jak je stanoven v programu rozvoje venkova, nebo do dokončení akcí uvedených v podnikatelském plánu podle čl. 19 odst. 4.

6.   V případech, kdy právo Unie ukládá zemědělcům nové požadavky, může být poskytována podpora na investice uskutečněné za účelem splnění těchto požadavků nejvýše po dobu 12 měsíců ode dne, kdy se tyto požadavky stanou pro daný zemědělský podnik povinnými.“

6

Článek 19, nadepsaný „Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“, zní následovně:

„[...]

2.   Podpora podle odst. 1 písm. a) bodu i) se poskytuje mladým zemědělcům.

Podpora podle odst. 1 písm. a) bodu ii) se poskytuje zemědělcům nebo členům domácnosti zemědělce, kteří diverzifikují svou činnost na činnosti nezemědělské povahy, a mikropodnikům a malým podnikům a fyzickým osobám ve venkovských oblastech.

Podpora podle odst. 1 písm. a) bodu iii) se poskytuje malým zemědělským podnikům vymezeným členskými státy.

Podpora podle odst. 1 písm. b) se poskytuje mikropodnikům a malým podnikům a fyzickým osobám ve venkovských oblastech, jakož i zemědělcům nebo členům domácnosti zemědělce.

Podpora podle odst. 1 písm. c) se poskytuje zemědělcům, kteří jsou v době předložení žádosti o podporu způsobilí pro účast v režimu pro malé zemědělce po dobu alespoň jednoho roku a kteří se zaváží k trvalému převodu celého podniku a odpovídajících platebních nároků na jiného zemědělce. Podpora se vyplácí ode dne převodu do 31. prosince 2020, nebo se ve vztahu k tomuto období vypočítá a vyplatí formou jednorázové platby.

[...]

6.   Maximální částka podpory podle odst. 1 písm. a) je stanovena v příloze II. Členské státy určí výši podpory podle odst. 1 písm. a) bodu i) a ii) rovněž s prohlédnutím k sociálně-ekonomické situaci oblasti programu.

[...]“

7

Článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608), nadepsaný „Definice a související ustanovení“, ve svém odstavci 1 uvádí:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

[...]“

8

Článek 48 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 227, s. 69), nadepsaný „Správní kontroly“, v odstavcích 1 a 2 uvádí:

„1.   Správní kontroly se provádějí u všech žádostí o podporu, žádostí o platbu nebo jiných ohlášení, které má příjemce nebo třetí strana předložit, a zahrnují všechny prvky, které lze a je vhodné kontrolovat administrativními prostředky. V rámci těchto postupů se zajistí zaznamenávání prováděných kontrol, výsledků ověřování a opatření přijatých v případě rozporů.

2.   Správní kontroly žádostí o podporu musí zajistit soulad operace s příslušnými povinnostmi stanovenými v předpisech Unie nebo ve vnitrostátních předpisech nebo v programech rozvoje venkova, včetně předpisů týkajících se veřejných zakázek, státní podpory a dalších povinných norem a požadavků. [...]“

9

Článek 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1), nadepsaný „Sdílené řízení s členskými státy“, v odstavci 2 stanoví:

„Při provádění úkolů souvisejících s plněním rozpočtu členské státy přijmou veškerá opatření, včetně právních a správních, která jsou nezbytná pro ochranu finančních zájmů Unie, zejména:

[...]“

10

Podle článku 8 naredbata no 9 za prilaganě na podmiarka 4.1 „Investicii v zemedelski stopanstva“ ot miarka 4 „Investicii v materialni aktivi“ ot Programata za razvitie na selskitě rajoni za perioda 2014-2020 (vyhláška č. 9, kterou se provádí dílčí opatření 4.1 „Investice do zemědělských podniků“ opatření 4 „Investice do hmotného majetku“ programu rozvoje venkova na období 2014–2020) ze dne 21. března 2015 (DV č. 22 ze dne 24. března 2015), ve znění použitelném na skutkové okolnosti věci v původním řízení (dále jen „vyhláška č. 9/2015“) platí následující:

„1)   K okamžiku podání žádosti o podporu musí zemědělci ve smyslu čl. 7 odst. 1 bodu splňovat následující podmínky:

[...]

2)   Minimální standardní produkce zemědělského podniku ve smyslu čl. 1 bodu 2 je dokládána:

[...]“

11

Článek 26 vyhlášky stanoví:

„Činnostem a investicím souvisejícím s projektem, pro jehož realizaci je podle bulharských právních předpisů vyžadována licence, povolení nebo registrace, se podpora poskytne pouze po předložení takové licence, povolení nebo dokumentů osvědčujících odpovídající registraci.“

12

Poté, co byla dne 17. dubna 2015 zaregistrována u Oblastnata direkcija „Zemedelie“ (oblastní ředitelství zemědělské správy, Bulharsko) v Plovdivu (Bulharsko) jako zemědělec, podala dne 28. května 2015 Delid žádost o podporu na investici „do zařízení pro drůbežářskou farmu“ v hodnotě 2933745 BGN (přibližně 1500000 eur) z titulu dílčího opatření 4.1 „Investice do zemědělských podniků“ opatření 4 „Investice do hmotného majetku“ programu na rozvoj venkova na období 2014–2020.

13

Na podporu své žádosti Delid uvedla, že chová kachny na chovném místě v Manole (Bulharsko), které si pronajala dne 15. května 2014 od společnosti Business park Manole OOD, a hodlá dosáhnout standardní produkce ve výši 20451,68 eur.

14

Na základě kontroly, již provedla direkcijata „Protivodejstvie na izmamite“ (ředitelství pro boj proti podvodům) DFZ-Razplaštatelna agencija (platební agentura státního zemědělského fondu, Bulharsko) v chovném místě v měsících dubnu a květnu 2016 bylo konstatováno, že v předmětné době nebylo toto místo provozováno ani registrováno na společnost Delid a nenacházela se na něm žádná drůbež, jelikož poslední byla prodána 7. března 2016. Z kontroly zejména vyplynulo, že vedle společnosti Delid ještě další dvě společnosti, které podaly žádosti o podporu, uvedly, že na základě nájemních smluv chovají kachny na stejném chovném místě.

15

Za těchto okolností výkonný ředitel NZF rozhodnutím ze dne 10. července 2018 žádost o podporu podanou společností Delid zamítl z důvodu, že společnost nesplňuje kritéria způsobilosti uvedená v článku 8 vyhlášky č. 9/2015.

16

Delid podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Administrativen sad Plovdiv (správní soud v Plovdivu, Bulharsko).

17

Rozsudkem ze dne 10. března 2020 uvedený soud žalobu zamítl.

18

Delid podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko), který je předkládajícím soudem.

19

Jelikož Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) měl za to, že řešení sporu, který mu byl předložen, vyžaduje výklad ustanovení nařízení č. 1305/2013, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

20

Výkonný ředitel NZF a bulharská vláda zpochybňují přípustnost projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že, zaprvé neobsahuje uvedení důvodů, jež vedly předkládající soud k tomu, aby se zabýval výkladem nebo platností ustanovení unijního práva, ani souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy dotčenými ve věci v původním řízení, zadruhé předkládací rozhodnutí je založeno na nových skutkových zjištěních, která nemohla být přezkoumána příslušným správním orgánem, a zatřetí předkládající soud by měl postupovat stejně jako v jiných obdobných věcech a rozhodnout o meritu sporu namísto předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru.

21

V této souvislosti je třeba připomenout, že jak plyne z ustálené judikatury Soudního dvora, přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, kterému byl spor předložen a jenž nese odpovědnost za soudní rozhodnutí, jež bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku i relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade a na něž se v tomto ohledu vztahuje domněnka relevance. Proto když se položená otázka týká výkladu nebo platnosti pravidla unijního práva, Soudní dvůr je v zásadě povinen rozhodnout, s výjimkou situace, kdy je zjevné, že žádaný výklad nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, pokud se jedná o hypotetický problém nebo dále pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na uvedenou otázku (rozsudek ze dne 5. května 2022, Zagrebačka banka, C‑567/20, EU:C:2022:352, bod 43 a citovaná judikatura).

22

V projednávané věci je nutno konstatovat, že jelikož se předběžné otázky týkají výkladu ustanovení unijního práva, konkrétně nařízení č. 1305/2013, není zjevné, že by požadovaný výklad, vyjádřený otázkami posuzovanými jako celek, neměl žádný vztah ke sporu v původním řízení nebo že by předložený problém byl hypotetický.

23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž přípustná.

24

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 17 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí v něm uvedené podpory podléhá podmínce, že žadatel předloží osvědčení o registraci chovného místa na své jméno.

25

V tomto ohledu je třeba připomenout, že členské státy provádějí nařízení č. 1305/2013 prostřednictvím svých programů podpory rozvoje venkova [rozsudek ze dne 6. října 2021, Lauku atbalsta dienests (Podpory na zahájení činnosti zemědělských podniků), C‑119/20, EU:C:2021:817, bod 54] a uvedené nařízení jim ponechává možnost přijmout soubor opatření ke splnění priorit Unie v oblasti rozvoje venkova (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Piltenes meži, C‑251/21, EU:C:2022:311, bod 63).

26

Každý členský stát by tak měl vypracovat buď celostátní program rozvoje venkova pro celé své území, nebo soubor regionálních programů, nebo celostátní program i soubor regionálních programů zároveň, přičemž tyto programy naplňují strategii, která umožní reagovat na priority Unie pro rozvoj venkova [rozsudek ze dne 6. října 2021, Lauku atbalsta dienests (Podpory na zahájení činnosti zemědělských podniků), C‑119/20, EU:C:2021:817, bod 55].

27

Z toho vyplývá, že nařízení č. 1305/2013 ponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o způsoby realizace podpor, které upravuje [rozsudek ze dne 6. října 2021, Lauku atbalsta dienests (Podpory na zahájení činnosti zemědělských podniků), C‑119/20, EU:C:2021:817, bod 56].

28

Tento prostor pro uvážení se může týkat zejména kritérií pro výběr projektů, aby se zajistilo co nejlepší využití finančních zdrojů pro rozvoj venkova a zacílení opatření v rámci programů rozvoje venkova v souladu s prioritami Unie pro rozvoj venkova a s cílem zajistit rovné zacházení s žadateli [rozsudek ze dne 6. října 2021, Lauku atbalsta dienests (Podpory na zahájení činnosti zemědělských podniků), C‑119/20, EU:C:2021:817, bod 58].

29

Uvedený prostor se může týkat rovněž úpravy vnitrostátních programů rozvoje venkova, jakož i provedení požadavků nařízení č. 1305/2013, zejména co se týče velikosti způsobilých zemědělských podniků, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci nařízení, nebo výše podpor, jak vyplývá z odstavce 6 tohoto článku [rozsudek ze dne 6. října 2021, Lauku atbalsta dienests (Podpory na zahájení činnosti zemědělských podniků), C‑119/20, EU:C:2021:817, bod 59].

30

V projednávaném případě je třeba mít za to, že požadavek stanovený vnitrostátní právní úpravou, podle něhož poskytnutí v ní uvedené podpory podléhá podmínce, že žadatel předloží osvědčení o registraci chovného místa na své jméno, spadá do prostoru pro uvážení, který mají členské státy na základě judikatury uvedené v bodech 27 až 29 tohoto rozsudku. Uvedený požadavek mimoto podporuje provádění administrativních kontrol podle článku 48 prováděcího nařízení č. 809/2014 a umožňuje v souladu s čl. 63 odst. 2 písm. a) nařízení 2018/1046 zajistit, aby akce financované z rozpočtu Unie byly prováděny řádně a účinně.

31

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 17 nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí v něm uvedené podpory podléhá podmínce, že žadatel předloží osvědčení o registraci chovného místa na své jméno.

32

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 17 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí v něm uvedené podpory podléhá podmínce, že žadatel doloží, že k okamžiku podání žádosti dosahuje produkce jeho zemědělského podniku hodnoty alespoň 8000 eur.

33

Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba bez dalšího připomenout, že jak vyplývá z judikatury uvedené v bodech 27 a 28 tohoto rozsudku, nařízení č. 1305/2013 ponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o způsoby realizace podpor, které upravuje, přičemž tento prostor se může týkat zejména kritérií výběru projektů, aby se zajistilo co nejlepší využití finančních zdrojů pro rozvoj venkova.

34

Taková podmínka, jako je podmínka dotčená ve věci v původním řízení, podle níž žadatel musí doložit, že k okamžiku podání žádosti dosahuje produkce jeho zemědělského podniku hodnoty alespoň 8000 eur, přitom s ohledem na písemnosti ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici v projednávané věci, spadá do prostoru pro uvážení, jenž mají členské státy při provádění článku 17 nařízení č. 1305/2013.

35

Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že článek 17 nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí v něm uvedené podpory podléhá podmínce, že žadatel doloží, že k okamžiku podání žádosti dosahuje produkce jeho zemědělského podniku hodnoty alespoň 8000 eur.

36

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 17 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby zemědělci nově registrovaní k okamžiku podání žádosti o podporu byli z poskytnutí podpor uvedených v tomto ustanovení vyloučeni.

37

V tomto ohledu je třeba připomenout, že důvodem pro žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nemůže být snaha o získání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní řešení sporu týkajícího se unijního práva (rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Autonome Provinz Bozen, C‑102/21 a C‑103/21, EU:C:2022:272, bod 57 a citovaná judikatura).

38

V projednávaném případě přitom z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by poskytnutí podpory dotčené v původním řízení bylo společnosti Delid odmítnuto z důvodu, že by k okamžiku podání její žádosti byl jejím jediným společníkem nově registrovaný zemědělec.

39

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že třetí otázka je hypotetická, a proto nepřípustná.

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: