–

za Evropskou komisi D. Drambozovou, P. Ondrůškem, P. Rossim, a G. Wilsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 102 a 104 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2015/1929 ze dne 28. října 2015 (Úř. věst. 2015, L 286, s. 1) (dále jen „nařízení č. 966/2012“), jakož i článků 160 a 164 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1) (dále jen „finanční nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Zamestnik-ministar na regionalnoto razvitie i blagoustrojstvoto i rakovoditel na Upravliavaštia organ na Operativna programa „Regioni v rastež“ 2014-2020 (náměstek ministra pro regionální rozvoj a veřejnou výstavbu, jakožto vedoucí orgánu pro řízení operačního programu „Rozvoj regionů“ 2014–2020, dále jen „ministr“) a Obštinou Razlog (obec Razlog, Bulharsko), jehož předmětem je rozhodnutí uvedeného orgánu o uložení finanční opravy této obci z důvodu porušení pravidel týkajících se zadávání veřejných zakázek a využívání evropských fondů přidělených této obci.

3

Článek 102 nařízení č. 966/2012, nadepsaný „Zásady vztahující se na veřejné zakázky“, stanovil:

„1.   Všechny veřejné zakázky financované zcela nebo zčásti z rozpočtu [Evropské unie] musí dodržovat zásady transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

2.   Všechny veřejné zakázky se zadávají formou co nejširší veřejné soutěže, s výjimkou případů, kdy se použije řízení uvedené v čl. 104 odst. 1 písm. d).

[…]“

4

Článek 104 tohoto nařízení, nadepsaný „Zadávací řízení“, v odstavci 1 stanovil:

„Zadávací řízení, jejichž předmětem je udělování koncesí nebo zadávání veřejných zakázek včetně rámcových smluv, mají některou z těchto forem:

[…]

d) jednací řízení, včetně řízení bez předchozího uveřejnění;

[…]“

5

Článek 117 uvedeného nařízení, nadepsaný „Veřejný zadavatel“, v odstavci 1 stanovil:

„Orgány ve smyslu článku 2, výkonné agentury a subjekty ve smyslu článků 208 a 209 se považují za veřejné zadavatele v případě veřejných zakázek zadávaných jejich vlastním jménem s výjimkou případů, kdy provádějí nákup u centrálního zadavatele. […]

V souladu s článkem 65 provedou tyto orgány pověření nezbytná pro výkon funkce veřejného zadavatele.“

6

Článek 2 finančního nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

7

Článek 63 tohoto nařízení, nadepsaný „Sdílené řízení s členskými státy“, v odstavci 1 stanoví:

„Plní-li [Evropská komise] rozpočet ve sdíleném řízení, jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny členské státy. Komise a členské státy dodržují zásady řádného finančního řízení, transparentnosti a zákazu diskriminace a zajišťují viditelnost činnosti Unie při správě jejích finančních prostředků. Za tímto účelem Komise a členské státy plní své povinnosti spojené s kontrolou a auditem a přebírají z toho vyplývající odpovědnost stanovenou tímto nařízením. Doplňková ustanovení jsou obsažena v odvětvových pravidlech.“

8

Článek 160 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zásady vztahující se na veřejné zakázky a oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Všechny veřejné zakázky financované zcela nebo zčásti z rozpočtu musí dodržovat zásady transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

2.   Všechny veřejné zakázky se zadávají formou co nejširší veřejné soutěže, s výjimkou případů, kdy se použije řízení uvedené v čl. 164 odst. 1 písm. d).

[…]“

9

Článek 164 téhož nařízení, nadepsaný „Zadávací řízení“, stanoví:

„1.   Zadávací řízení, jejichž předmětem je udělování koncesí nebo zadávání veřejných zakázek včetně rámcových smluv, mají některou z těchto forem:

[…]

d) jednací řízení bez předchozího uveřejnění [jednací řízení, včetně řízení bez předchozího uveřejnění];

[…]

4.   Ve všech řízeních, jejichž součástí je jednání, jednají veřejní zadavatelé s uchazeči o počáteční nabídce a všech následných nabídkách nebo jejich částech, s výjimkou konečné nabídky, aby dosáhli zlepšení obsahu nabídek. Minimální požadavky a kritéria uvedená v zadávací dokumentaci nejsou předmětem jednání.

[…]“

10

Článek 174 finančního nařízení, nadepsaný „Veřejný zadavatel“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:

„Orgány Unie, výkonné agentury a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 se považují za veřejné zadavatele u veřejných zakázek zadávaných na jejich vlastní účet, s výjimkou případů, kdy provádějí nákup u centrálního zadavatele. Útvary orgánů Unie se za veřejné zadavatele nepovažují v případech, kdy mezi sebou uzavřou meziútvarové dohody.“

11

Body 2 a 50 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2170 ze dne 24. listopadu 2015 (Úř. věst. 2015, L 307, s. 5) (dále jen „směrnice 2014/24“), uvádějí:

[…]

12

Článek 4 této směrnice, nadepsaný „Finanční limity“, stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na veřejné zakázky, jejichž odhadovaná hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) se rovná těmto finančním limitům nebo je vyšší:

[…]

[…]“

13

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Metody výpočtu odhadované hodnoty veřejných zakázek“, stanoví:

„1.   Výpočet odhadované hodnoty veřejné zakázky je založen na celkové splatné částce bez DPH, odhadnuté veřejným zadavatelem, která zahrnuje […] jakoukoliv formu případných opcí a případná prodloužení smluv na veřejné zakázky výslovně uvedená v zadávací dokumentaci.

[…]

3.   Výběr metody použité pro výpočet odhadované hodnoty veřejné zakázky nesmí být proveden s úmyslem vyloučit ji z oblasti působnosti této směrnice. Veřejná zakázka nesmí být rozdělena tak, aby to vedlo k jejímu vyloučení z oblasti působnosti této směrnice, pokud to není odůvodněno objektivními důvody.

4.   Tento odhad hodnoty veřejné zakázky se musí vztahovat k okamžiku, kdy je odesílána výzva k účasti v soutěži, nebo v případech, kdy se taková výzva nepoužije, v okamžiku, kdy veřejný zadavatel zahájí zadávací řízení, a to například kontaktováním hospodářských subjektů ve věci zadání veřejné zakázky.

[…]“

14

Článek 18 téže směrnice, nadepsaný „Zásady zadávání veřejných zakázek“, v odstavci 1 stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

Zadávací řízení na veřejné zakázky nelze koncipovat se záměrem vyloučit je z oblasti působnosti této směrnice nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž. Hospodářská soutěž se považuje za uměle zúženou, pokud je zadávací řízení na veřejnou zakázku koncipováno se záměrem bezdůvodně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat určité hospodářské subjekty.“

15

Článek 26 směrnice 2014/24, nadepsaný „Výběr druhu zadávacího řízení“, v odstavcích 4 a 6 stanoví:

„4.   Členské státy stanoví, že veřejní zadavatelé mohou použít jednací řízení nebo soutěžní dialog v následujících situacích:

[…]

[…]

6.   Ve zvláštních případech a za okolností výslovně uvedených v článku 32 mohou členské státy stanovit, že veřejní zadavatelé mohou použít jednací řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži. Členské státy nesmějí povolit toto řízení v jiných případech, než jsou uvedeny v článku 32.“

16

Článek 32 této směrnice, nadepsaný „Použití jednacího řízení bez předchozího zveřejnění“, v odstavci 2 stanoví:

„Jednací řízení bez uveřejnění může být použito pro veřejné zakázky na stavební práce, dodávky a služby v [každém z] následujících [případů]:

[…]“

17

Zakon za obštestvenite porački (zákon o veřejných zakázkách, DV č. 13 ze dne 16. února 2016), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), v článku 2 stanoví:

„(1)   Veřejné zakázky se zadávají v souladu se zásadami Smlouvy [o FEU], a zejména se zásadami volného pohybu zboží, svobody usazování, volného pohybu služeb a vzájemného uznávání, jakož i s následujícími, z nich vyplývajícími zásadami:

1. rovného zacházení a zákazu diskriminace;

2. volné hospodářské soutěže;

3. proporcionality;

4. publicity a transparentnosti.

(2)   Při zadávání veřejných zakázek nejsou veřejní zadavatelé oprávněni omezit hospodářskou soutěž tím, že zavedou podmínky nebo požadavky, které zakládají neodůvodněnou výhodu, nebo neoprávněně omezují účast hospodářských subjektů na zadávání veřejných zakázek a které nejsou přiměřené účelu, hodnotě, složitosti, množství nebo rozsahu veřejné zakázky.“

18

Článek 18 tohoto zákona v odstavcích 1, 2 a 7 stanoví:

„(1)   Řízeními ve smyslu tohoto zákona jsou:

[…]

8. jednání bez předchozího uveřejnění;

9. jednání bez předchozí výzvy k účasti;

10. jednání bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení;

[…]

13. přímé jednání.

(2)   Otevřené řízení a veřejná soutěž jsou řízeními, v jejichž rámci může každá dotčená osoba podat nabídku.

[…]

(7)   V rámci jednacího řízení ve smyslu odst. 1 bodů 8 až 10 a bodu 13 veřejný zadavatel vyjednává o smluvních ujednáních s jednou nebo několika přesně vymezenými osobami.“

19

Článek 79 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:

„Veřejní zadavatelé mohou použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění pouze v těchto případech:

1. pokud v otevřeném nebo užším řízení nebyla podána žádná nabídka nebo žádost o účast nebo pokud nabídky nebo žádosti o účast nebyly vhodné, a původní podmínky zakázky nejsou podstatně změněny;

[…]“

20

Článek 110 téhož zákona v odstavci 1 stanoví:

„Veřejný zadavatel uzavře řízení odůvodněným rozhodnutím, pokud:

1. nebyla podána žádná nabídka, žádost o účast nebo soutěžní návrh nebo v případě, kdy se žádný účastník na jednání nedostavil;

2. žádná z nabídek nebo žádostí o účast nesplňovala podmínky pro podávání nabídek, včetně formálních náležitostí a lhůt, nebo nebyla vhodná;

[…]“

21

Článek 182 zákona o veřejných zakázkách stanoví:

„(1)   Veřejný zadavatel může jednat přímo s určitými osobami, je-li dán některý z důvodů uvedených v čl. 79 odst. 1 bodech 3 a 5 až 9 nebo pokud:

[…]

2.   zadávací řízení prostřednictvím veřejné soutěže bylo uzavřeno z důvodu, že nebyla podána žádná nabídka nebo předložené nabídky byly nevhodné a původní podmínky nebyly podstatně změněny;

[…]“

22

Článek 49 odst. 2 zakona za upravlenie na sredstvata ot Evropejskite strukturni i investicionni fondove (zákon o správě zdrojů evropských strukturálních a investičních fondů, DV č. 101 ze dne 22. prosince 2015), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o evropských fondech“), stanoví:

„Pro účely určení dodavatele pro činnosti související se stavebními pracemi, službami nebo dodávkami zboží, které jsou předmětem veřejné zakázky ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, se pravidla uvedená v:

1. zákoně o veřejných zakázkách – pokud je příjemcem veřejný zadavatel ve smyslu uvedeného zákona;

[…] použijí. […]“

23

Článek 64 pravilnik za prilagane na zakona za obštestvenite porački (prováděcí nařízení k zákonu o veřejných zakázkách, DV č. 28 ze dne 8. dubna 2016), ve znění použitelném na spor v původním řízení, v odstavci 1 stanoví:

„V rozhodnutí o uzavření řízení uvedeného v čl. 18 odst. 1 bodech 8 až 10 a 13 zákona o veřejných zakázkách veřejní zadavatelé uvedou rovněž osoby, které budou vyzvány k účasti na jednání, s výjimkou případů uvedených v čl. 79 odst. 1 bodech 7 a 8, čl. 138 odst. 1 bodu 2, čl. 164 odst. 1 bodech 9 a 10 [tohoto] zákona […], jakož i v případech uvedených v čl. 182 odst. 1 bodu 3 [uvedeného] zákona […].“

24

Obec Razlog využila evropské prostředky přidělené na zlepšení školní infrastruktury a vzdělávání ve střední odborné škole zemědělské, která se nachází na jejím území. Za tímto účelem Komise jako veřejný zadavatel uspořádala zadávací řízení s veřejnou soutěží na dodávku technologií, vybavení a nábytku pro potřeby této školy.

25

Tato zakázka byla rozdělena na čtyři části. Jediná nabídka, která byla předložena, se týkala pouze položky č. 2, nazvané „Zařízení pro obrábění kovů“. Veřejný zadavatel měl za to, že nesplňuje podmínky zakázky z důvodu, že více než dvojnásobně převyšuje odhadovanou hodnotu zakázky. Veřejný zadavatel tedy konstatoval neúspěšnost tohoto řízení a uzavřel jej rozhodnutím ze dne 1. listopadu 2017 přijatým na základě čl. 110 odst. 1 bodů 1 a 2 zákona o veřejných zakázkách.

26

Rozhodnutím ze dne 1. prosince 2017 veřejný zadavatel podle čl. 79 odst. 1 bodu 1 tohoto zákona použil jednací řízení bez předchozího uveřejnění, jehož předmětem bylo „Dodávka vybavení pro obrábění kovů pro potřeby střední odborné školy zemědělské města Razlog“. Odhadovaná hodnota této zakázky, která beze změn převzala původně oznámené podmínky zakázky pro tuto položku, činila 33917,82 bulharských leva (BGN) bez DPH (přibližně 17370 eur). Volba tohoto způsobu zadání zakázky byla odůvodněna tím, že v rámci předchozího otevřeného řízení nebyla pro tuto položku podána vhodná nabídka.

27

V rámci tohoto jednacího řízení bez předchozího uveřejnění vyzval veřejný zadavatel k účasti jediný hospodářský subjekt, kterým byla v projednávané věci společnost Dikar Konsult OOD, a zadal jí na základě smlouvy uzavřené dne 29. prosince 2017 zakázku v hodnotě 33907 BGN bez DPH (přibližně 17365 eur).

28

Uvedené jednací řízení bez předchozího uveřejnění se stalo předmětem oznámení určenému ministrovi. V tomto oznámení bylo veřejnému zadavateli vytýkáno, že bez jakéhokoli odůvodnění zvýhodnil vybraný hospodářský subjekt, a zamezil tak volné hospodářské soutěži, čímž porušil zásady uvedené zejména v článku 160 finančního nařízení.

29

Dopisem ze dne 20. března 2020 informoval ministr veřejného zadavatele jakožto příjemce evropských fondů o obdrženém oznámení a o zahájení řízení o stanovení finanční opravy.

30

Veřejný zadavatel uvedl, že si může v souladu s čl. 18 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách zvolit, zda bude jednat s jednou nebo několika určitými osobami. Kromě toho je jednací řízení bez předchozího uveřejnění neoddělitelné od veřejné soutěže, která mu předcházela a které se mohly účastnit všechny osoby, které měly zájem. Předložení jediné nabídky, jejíž výše překračovala dvojnásobek odhadované hodnoty zakázky, přitom prokazuje nezájem účastnit se tohoto řízení z důvodu nízké hodnoty zakázky. Neúspěšné ukončení veřejné soutěže tak podle něj odůvodnilo rozhodnutí veřejného zadavatele zaslat výzvu jedinému hospodářskému subjektu v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění.

31

Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020“) ministr uložil veřejnému zadavateli povinnost provést finanční opravu ve výši 10 % z výdajů, jež mohly být financovány z evropských fondů a souvisely se smlouvou uzavřenou se společností Dikar Konsult. V tomto rozhodnutí ministr zpochybnil podmínky provedení jednacího řízení bez předchozího uveřejnění. Měl za to, že z článku 160 finančního nařízení zejména vyplývá, že zásada volné hospodářské soutěže musí být povinně dodržována při zadávání veřejných zakázek. Článek 79 odst. 1 bod 1 zákona o veřejných zakázkách tudíž nemůže odůvodnit zadání zakázky bez jakékoli soutěže, jelikož čl. 64 odst. 1 a 3 prováděcího nařízení k tomuto zákonu tím, že se týká „osob“ v množném čísle, výslovně ukládá povinnost zaslat výzvu k účasti na jednáních několika osobám. Tím, že veřejný zadavatel vyzval pouze společnost Dikar Konsult, aniž toto rozhodnutí odůvodnil, neodůvodněně zvýhodnil posledně uvedenou společnost a omezil účast blíže neurčeného okruhu hospodářských subjektů, které mohly mít o zakázku zájem.

32

Administrativen sad Blagoevgrad (správní soud v Blagoevgradu, Bulharsko) na základě žaloby veřejného zadavatele zrušil rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020. Podle uvedeného soudu podmínky průběhu jednacího řízení bez předchozího uveřejnění prakticky znemožňují použití zásady zaručení hospodářské soutěže na co nejširším základě buď z důvodu specifického předmětu zakázky, nebo z důvodu nepředložení vhodných nabídek. Mimoto čl. 18 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách výslovně dává veřejnému zadavateli možnost vyjednávat o smluvních ujednáních s jednou nebo několika určenými osobami.

33

Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko), ke kterému ministr podal kasační opravný prostředek, si klade otázku, zda veřejný zadavatel porušuje zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace a volné hospodářské soutěže, když vyzve k uzavření smlouvy o veřejné zakázce jediný hospodářský subjekt v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění, které je zahájeno v návaznosti na ukončení neúspěšného otevřeného řízení a zároveň beze změny přebírá původní podmínky zakázky, přestože předmět zakázky nevykazuje žádné specifické rysy, které by odůvodňovaly její zadání výhradně tomuto hospodářskému subjektu.

34

V tomto ohledu uvedený soud poukazuje na rozdíly mezi bulharskými soudy, včetně v rámci jeho samotného, pokud jde o výklad čl. 79 odst. 1 bodu 1 zákona o veřejných zakázkách ve spojení s čl. 160 odst. 2 a čl. 164 odst. 1 písm. d) finančního nařízení. Uvádí především, že i když čl. 160 odst. 2 finančního nařízení výjimečně umožňuje odchýlit se od zásady zadávání veřejných zakázek v rámci co nejširší možné veřejné soutěže, toto ustanovení nevede k vyloučení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace. Článek 164 odst. 4 první věta finančního nařízení ostatně odkazuje na „uchazeče“ v množném čísle.

35

Předkládající soud dále se domnívá, že ačkoli se finanční nařízení na vnitrostátní veřejné zadavatele obvykle nevztahuje, v projednávané věci je třeba jej použít, neboť hodnota dotčené veřejné zakázky nedosahuje prahové hodnoty stanovené směrnicí 2014/24. Použití čl. 160 odst. 1 a 2 finančního nařízení by mohlo být odůvodněno použitím zdrojů z rozpočtu Unie.

36

Konečně předkládající soud uvádí, že skutkové okolnosti relevantní v projednávané věci nastaly v době, kdy bylo nařízení č. 966/2012 ještě v platnosti, zatímco rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 bylo přijato po zrušení tohoto nařízení a vstupu finančního nařízení v platnost. V každém případě je obsah článku 160 finančního nařízení a čl. 102 odst. 1 a 2 nařízení č. 966/2012, který je použitelný na spor v původním řízení, totožný.

37

Za těchto okolností se Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

38

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 160 odst. 1 a 2 finančního nařízení a čl. 102 odst. 1 a 2 nařízení č. 966/2012 vykládány v tom smyslu, že se vztahují na zadávací řízení organizovaná veřejnými zadavateli z členských států, pokud jsou tyto zakázky financovány z prostředků pocházejících z evropských strukturálních a investičních fondů.

39

Článek 160 finančního nařízení, nadepsaný „Zásady vztahující se na veřejné zakázky a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví, že „[v]šechny veřejné zakázky financované zcela nebo zčásti z rozpočtu musí dodržovat zásady transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace“. Odstavec 2 tohoto ustanovení upřesňuje, že „[v]šechny veřejné zakázky se zadávají formou co nejširší veřejné soutěže, s výjimkou případů, kdy se použije řízení uvedené v čl. 164 odst. 1 písm. d)“, nebo jednací řízení, včetně jednacího řízení bez předchozího uveřejnění.

40

Jak vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku, tato první otázka vychází z předpokladu, že i když se finanční nařízení nevztahuje na vnitrostátní veřejné zadavatele, může nicméně zhojit nepoužitelnost směrnice 2014/24 na veřejnou zakázku, jejíž hodnota nedosahuje prahové hodnoty stanovené touto směrnicí.

41

Předkládající soud správně uvádí, že se finanční nařízení nevztahuje na zadávací řízení pořádaná veřejnými zadavateli z členských států.

42

Z článku 2 bodu 51 finančního nařízení totiž vyplývá, že „veřejnou zakázkou“ nebo „smlouvou na veřejnou zakázku“ se rozumí „úplatná smlouva uzavřená písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli ve smyslu článků 174 a 178, jejímž předmětem je dodání movitého nebo nemovitého majetku, provedení stavebních prací nebo poskytnutí služeb za cenu zaplacenou zcela nebo zčásti z rozpočtu […]“.

43

Článek 174 tohoto nařízení, nadepsaný „Veřejný zadavatel“, přitom v odst. 1 prvním pododstavci první větě stanoví, že „[o]rgány Unie, výkonné agentury a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 se považují za veřejné zadavatele u veřejných zakázek zadávaných na jejich vlastní účet, s výjimkou případů, kdy provádějí nákup u centrálního zadavatele“.

44

Jak uvádí příloha II finančního nařízení, znění článku 174 tohoto nařízení odpovídá znění čl. 117 odst. 1 nařízení č. 966/2012, které bylo zrušeno finančním nařízením s účinností od 2. srpna 2018.

45

Pojem „veřejný zadavatel“ vyplývající z nařízení č. 966/2012 tak zůstal po vstupu finančního nařízení v platnost nezměněn, takže tento pojem musí být vykládán stejným způsobem v rámci obou těchto nařízení.

46

Z článku 174 finančního nařízení jasně vyplývá, že pojem „veřejný zadavatel“, na který odkazuje čl. 2 bod 51 tohoto nařízení, zahrnuje podobně jako článek 117 nařízení č. 966/2012 pouze orgány Unie, výkonné agentury a subjekty Unie uvedené v článcích 70 a 71 finančního nařízení.

47

Z toho vyplývá, že žádné z těchto nařízení se nevztahuje na řízení o zadávání veřejných zakázek veřejnými zadavateli z členských států.

48

Kromě toho z čl. 63 odst. 1 finančního nařízení vyplývá, že plní-li Komise rozpočet v rámci sdíleného řízení, jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny členské státy. Členské státy musí zejména dodržovat ustanovení obsažená v odvětvových pravidlech. Jak zdůraznila Komise v písemném vyjádření, čl. 63 odst. 1 tohoto nařízení tudíž členským státům ukládá, aby i v případě, že plní úkoly spočívající v plnění rozpočtu prostřednictvím veřejných zakázek financovaných z prostředků evropských strukturálních a investičních fondů, použily nikoli finanční nařízení, ale jejich vnitrostátní právní předpisy, včetně ustanovení provádějících směrnice o veřejných zakázkách.

49

I když je veřejná zakázka financována z prostředků pocházejících z evropských strukturálních a investičních fondů, nemůže povinnost veřejných zadavatelů z členských států dodržovat základní zásady pro zadávání zakázek, kterými jsou zásada rovného zacházení, zásada zákazu diskriminace, zásada transparentnosti a zásada proporcionality, vyplývat z článku 160 finančního nařízení.

50

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 160 odst. 1 a 2 finančního nařízení a čl. 102 odst. 1 a 2 nařízení č. 966/2012 musí být vykládány v tom smyslu, že se nevztahují na zadávací řízení na veřejné zakázky organizovaná veřejnými zadavateli z členských států, i když jsou tyto zakázky financovány z prostředků pocházejících z evropských strukturálních a investičních fondů.

51

Především je třeba připomenout, že předběžná otázka musí být zodpovězena s ohledem na všechna ustanovení Smluv a sekundárního práva, která mohou být relevantní pro předložený problém (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 1985, Mutsch, 137/84, EU:C:1985:335, bod 10). Okolnost, že předkládající soud formuloval otázku tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, tedy nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl veškeré prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený soud v položených otázkách odkázal, či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 1990, SARPP, C‑241/89, EU:C:1990:459, bod 8, a ze dne 8. června 2017, Medisanus, C‑296/15, EU:C:2017:431, bod 55).

52

V druhé otázce odkazuje předkládající soud na články 160 a 164 finančního nařízení, jakož i na články 102 a 104 nařízení č. 966/2012. Z odpovědi na první otázku přitom vyplývá, že se tato ustanovení na projednávanou věc nevztahují.

53

Uvedená ustanovení, která stanoví zásady pro zadávání veřejných zakázek, mají však předmět rovnocenný cíli čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/24, z něhož rovněž vyplývá povinnost dodržovat základní zásady pro zadávání zakázek.

54

I když hodnota veřejné zakázky dotčené ve věci v původním řízení nedosahuje prahové hodnoty pro použitelnost směrnice 2014/24, která je v čl. 4 písm. c) této směrnice stanovena na 209000 eur pro zakázky na dodávky zadávané takovými veřejnými zadavateli na nižší úrovni, jako je obec Razlog, ustanovení směrnice 2014/24 se stala na základě vnitrostátního práva přímo a bezpodmínečně použitelnými na situace, které stejně jako situace veřejné zakázky dotčené v původním řízení běžně nespadají do její působnosti. Z článku 49 odst. 2 zákona o evropských fondech totiž vyplývá, že zákon o veřejných zakázkách, který věrně provedl směrnici 2014/24 do bulharského právního řádu, se použije na všechny postupy zadávání veřejných zakázek dotované evropskými strukturálními a investičními fondy bez ohledu na hodnotu zakázek.

55

Pokud se přitom vnitrostátní právní předpisy přímo a bezpodmínečně přizpůsobí v řešeních, která stanoví pro situace, na které se nevztahuje akt unijního práva, řešením zvoleným tímto aktem, je dán nepochybný zájem Unie na tom, aby se ustanovením převzatým z uvedeného aktu dostalo jednotného výkladu. To totiž umožňuje vyhnout se budoucím výkladovým rozdílům a zajistit rovné zacházení s těmito situacemi a se situacemi, které spadají do působnosti uvedených ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 1990, Dzodzi, C‑297/88 a C‑197/89, EU:C:1990:360, body 36 a 37; ze dne 5. dubna 2017, Borta, C‑298/15, EU:C:2017:266, body 33 a 34, jakož i ze dne 31. března 2022, Smetna palata na Republika Bulgaria, C‑195/21, EU:C:2022:239, bod 43).

56

Kromě toho vzhledem k tomu, že se druhá otázka týká jednacího řízení bez předchozího uveřejnění pro veřejné zakázky na stavební práce, dodávky a služby, je třeba uvést, že čl. 32 odst. 2 směrnice 2014/24, který v bodech a) až c) vyjmenovává „[každý z případů]“, ve kterých je dovoleno použít takové řízení, je relevantní pro odpověď na tuto druhou otázku. Tento výčet je ostatně taxativní, neboť čl. 26 odst. 6 uvedené směrnice stanoví, že členské státy nesmějí povolit použití jednacího řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži v jiných případech, než které jsou uvedeny v článku 32 uvedené směrnice (obdobně viz rozsudky ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C‑337/05, EU:C:2008:203, body 56 a 57, a ze dne 15. října 2009, Komise v. Německo, C‑275/08, nezveřejněný, EU:C:2009:632, bod 54).

57

Za těchto podmínek musí být čl. 32 odst. 2 písm. a) této směrnice ve spojení s čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel může v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oslovit pouze jediný hospodářský subjekt, pokud toto řízení přebírá bez podstatných změn původní podmínky zakázky oznámené v předchozím otevřeném řízení, které bylo ukončeno z důvodu, že jediná předložená nabídka byla nevhodná, a pokud předmět dané zakázky objektivně nevykazuje žádné specifické rysy, které by odůvodňovaly její zadání výhradně tomuto hospodářskému subjektu.

58

Podle čl. 32 odst. 2 písm. a) prvního pododstavce směrnice 2014/24 je využití tohoto řízení přípustné zejména u veřejných zakázek na dodávky, pokud v otevřeném nebo užším řízení nebyly podány žádné nabídky nebo žádné vhodné nabídky, za předpokladu, že se původní podmínky veřejné zakázky podstatně nezmění a Komisi je zaslána zpráva, pokud si ji vyžádala.

59

Ze znění tohoto ustanovení tedy jasně vyplývá, že veřejný zadavatel může použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění, jsou-li splněny tři kumulativní podmínky. Zaprvé musí prokázat, že v rámci předchozího otevřeného nebo užšího zadávacího řízení neobdržel žádnou nabídku nebo alespoň žádnou vhodnou nabídku, a z tohoto důvodu řízení ukončil. Zadruhé následné jednací řízení bez předchozího uveřejnění nesmí podstatně změnit původní podmínky zakázky, jak byly uvedeny v oznámení o zakázce, které bylo zveřejněno v předchozím otevřeném nebo užším řízení. A konečně zatřetí musí být veřejný zadavatel schopen zaslat Komisi zprávu o situaci, pokud si ji Komise vyžádá.

60

Vzhledem k tomu, že posledně uvedená podmínka není v projednávané věci relevantní, je třeba upřesnit obsah prvních dvou podmínek pro použití čl. 32 odst. 2 písm. a) prvního pododstavce směrnice 2014/24.

61

Pokud jde o první podmínku, z čl. 32 odst. 2 písm. a) druhého pododstavce této směrnice vyplývá, že nabídka se považuje za nevhodnou, pokud je pro veřejnou zakázku irelevantní, neboť bez zásadních změn zjevně nemůže uspokojit potřeby a požadavky veřejného zadavatele uvedené v zadávací dokumentaci.

62

Nabídka musí být totiž považována za nevhodnou, pokud je „nepřijatelná“ ve smyslu čl. 26 odst. 4 písm. b) druhého pododstavce uvedené směrnice, který se vztahuje zejména na jednací řízení. Podle posledně uvedeného ustanovení se za nepřijatelné považují zejména nabídky podané uchazeči, jejichž cena převyšuje rozpočet veřejného zadavatele vymezený před zahájením zadávacího řízení a uvedený v zadávací dokumentaci.

63

Tak je tomu zjevně v případě nabídky, stejně jako nabídky uvedené v bodě 25 tohoto rozsudku, s cenou více než dvakrát vyšší, než je odhadovaná hodnota zakázky uvedená zadavatelem.

64

Pokud jde o druhou podmínku pro použití tohoto ustanovení, z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle všeho vyplývá, že v rámci jednacího řízení dotčeného ve věci v původním řízení veřejný zadavatel podstatně nezměnil původní podmínky zakázky, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

65

Kromě toho bod 50 odůvodnění, ani čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/24 nemohou vyvrátit tento doslovný výklad čl. 32 odst. 2 písm. a) této směrnice.

66

Jak totiž vyplývá z jeho obecné systematiky, bod 50 odůvodnění směrnice 2014/24 se týká případů použití jednacího řízení bez předchozího uveřejnění, které neodpovídají případu uvedenému v čl. 32 odst. 2 písm. a) této směrnice.

67

Mimoto pokud se veřejný zadavatel rozhodne oslovit jediný hospodářský subjekt v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění, které je uspořádáno v návaznosti na neúspěšné otevřené nebo užší řízení a přebírá bez podstatných změn podmínky původně uvedené v oznámení o zakázce zveřejněné v rámci předchozího otevřeného nebo užšího řízení, je takový přístup slučitelný se zásadami pro zadávání zakázek uvedenými v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/24, i když předmět dané zakázky objektivně nevyžaduje, aby byl osloven tento hospodářský subjekt. Za takových okolností totiž předchozí otevřené nebo užší řízení na jedné straně a jednací řízení bez předchozího uveřejnění na straně druhé tvoří neoddělitelný celek, takže nelze odhlédnout od toho, že hospodářské subjekty, které by mohly mít o tuto zakázku zájem, měly možnost se vyjádřit a soutěžit.

68

Za těchto podmínek hospodářské subjekty, které nevynaložily řádnou péči tím, že by předložily vhodnou nabídku v otevřeném nebo užším řízení, nemohou v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění zadavatele nutit k tomu, aby s nimi jednal. Mohly totiž předložit nabídku v rámci předchozího otevřeného nebo užšího řízení, a tudíž v něm mohly plně využít zásad rovnosti, zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality.

69

Aby však veřejný zadavatel mohl prokázat, že dotčená zakázka nebyla koncipována se záměrem vyloučit ji z oblasti působnosti směrnice 2014/24 nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž, jak vyžaduje její čl. 18 odst. 1 druhý pododstavec, musí být schopen prokázat, že cena, na které se dohodl s úspěšným uchazečem, odpovídá ceně zakázky a že nepřekračuje odhadovanou hodnotu zakázky vypočtenou v souladu s požadavky článku 5 této směrnice. Veřejný zadavatel se tímto podřizuje zásadě, podle níž ten, kdo hodlá uplatnit výjimku stanovenou v článku 32 této směrnice, nese důkazní břemeno ohledně toho, že výjimečné okolnosti odůvodňující výjimku skutečně existují (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. března 1987, Komise v. Itálie, 199/85, EU:C:1987:115, bod 14, a ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C‑337/05, EU:C:2008:203, bod 58).

70

Dále tím, že veřejný zadavatel doloží, že cena smlouvy uzavřené na konci jednacího řízení bez uveřejnění odpovídá ceně zakázky, prokáže, že co nejefektivněji využil veřejné prostředky, jak je stanoveno v bodě 2 odůvodnění téže směrnice, a že se tedy nedopustil žádné nesrovnalosti ve smyslu unijních pravidel pro evropské strukturální a investiční fondy (obdobně viz rozsudky ze dne 26. května 2016, Județul Neamț a Județul Bacău, C‑260/14 a C‑261/14, EU:C:2016:360, bod 46, jakož i ze dne 1. října 2020, Elme Messer Metalurgs, C‑743/18, EU:C:2020:767, bod 51).

71

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 32 odst. 2 písm. a) směrnice 2014/24 musí být ve spojení s čl. 18 odst. 1 druhým pododstavcem této směrnice vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel může v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oslovit pouze jediný hospodářský subjekt, pokud toto řízení přebírá bez podstatných změn původní podmínky zakázky oznámené v předchozím otevřeném řízení, které bylo ukončeno z důvodu, že jediná předložená nabídka byla nevhodná, a když předmět dané zakázky objektivně nevykazuje žádné specifické rysy, které by odůvodňovaly její zadání výhradně tomuto hospodářskému subjektu.

72

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: