Věc C‑365/21

Generalstaatsanwaltschaft Bamberg

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Bamberg)

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 23. března 2023

„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Článek 54 – Zásada ne bis in idem – Článek 55 odst. 1 písm. b) – Výjimka z použití zásady ne bis in idem – Trestný čin proti bezpečnosti nebo jiným důležitým zájmům členského státu – Článek 50 Listiny základních práv Evropské unie – Zásada ne bis in idem – Článek 52 odst. 1 – Omezení zásady ne bis in idem – Slučitelnost vnitrostátního prohlášení, které stanoví výjimku ze zásady ne bis in idem – Zločinné spolčení – Majetkové trestné činy“

Justiční spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem – Podmínky použití – Stejné činy – Pojem – Totožnost skutkových okolností – Posouzení totožnosti spadající do pravomoci vnitrostátních orgánů

(Listina základních práv Evropské unie, článek 50; Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

(viz body 31–39)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem – Výjimka – Trestný čin proti bezpečnosti nebo jiným důležitým zájmům členského státu – Omezení – Podmínky – Omezení stanovené zákonem – Respektování podstaty uvedené zásady – Dodržení zásady proporcionality – Platnost z hlediska článku 50 Listiny

[Listina základních práv Evropské unie, článek 50 a čl. 52 odst. 1; Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54, čl. 55 odst. 1 písm. b) a článek 56]

(viz body 46–50, 52, 53, 56–67, výrok 1)
Justiční spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada ne bis in idem – Prohlášení členského státu týkající se skutečnosti, že není vázán touto zásadou v případech trestných činů proti jeho bezpečnosti nebo jiným důležitým zájmům – Prohlášení zahrnující účast na zločinném spolčení, které se dopouštělo výhradně majetkových trestných činů – Přípustnost – Podmínky

(Listina základních práv Evropské unie, článek 50 a čl. 52 odst. 1; Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54 a čl. 55 odst. 1)

(viz body 74–81, 83, výrok 2)

Shrnutí

V září 2020 rakouský soud pravomocně odsoudil izraelského státního příslušníka MR, který naposledy pobýval v Rakousku, k trestu odnětí svobody v délce čtyř let za závažný trestný čin podvodu v obchodním styku a za praní špinavých peněz. Poté, co si MR část tohoto trestu odpykal a výkon zbývající části trestu byl odložen, byl MR v Rakousku umístěn do vazby za účelem předání v rámci výkonu evropského zatýkacího rozkazu (EZR), který na něj německý soud vydal v prosinci 2020 kvůli založení zločinného spolčení a investičnímu podvodu.

Usnesením vydaným v březnu 2021 byl opravný prostředek, který MR podal proti tomuto EZR, zamítnut z důvodu, že skutkové okolnosti těchto dvou řízení jsou odlišné, takže zásada ne bis in idem, která je zakotvena v ÚPSD ( 1 ), se neuplatní. Podpůrně bylo uvedeno, že MR je stíhán pro trestný čin, na který se vztahuje prohlášení učiněné Spolkovou republikou Německo v okamžiku ratifikace ÚPSD. V důsledku tohoto prohlášení není tento členský stát vázán zásadou ne bis in idem v situacích, kdy činy, na které se vztahuje rozsudek vynesený v zahraničí, představují trestný čin proti bezpečnosti německého státu nebo jiným stejně důležitým zájmům ( 2 ).

Za těchto podmínek si předkládající soud, k němuž byl podán návrh na přezkum tohoto usnesení, klade otázku, zda je možnost stanovená v ÚPSD, aby členské státy učinily takové prohlášení, slučitelná s článkem 50 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), který zakotvuje zásadu ne bis in idem. Pokud tomu tak je, předkládající soud se táže, zda se toto prohlášení může vztahovat rovněž na zločinná spolčení, která se dopouštějí výlučně majetkových trestných činů.

Soudní dvůr na tyto dvě otázky odpověděl kladně a upřesnil podmínky, za kterých se může takové prohlášení vztahovat na tento druh zločinného spolčení.

Závěry Soudního dvora

Na prvním místě Soudní dvůr potvrdil platnost ustanovení ÚPSD, které stanoví možnost učinit dotyčné prohlášení ( 3 ), z hlediska článku 50 Listiny a především konstatoval, že toto ustanovení ÚPSD představuje omezení základního práva zaručeného v uvedeném článku Listiny. Takové omezení však může být odůvodněno, pokud je stanoveno zákonem a respektuje podstatu tohoto práva ( 4 ). Mimoto v souladu se zásadou proporcionality musí být toto omezení nezbytné a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého ( 5 ).

V tomto kontextu Soudní dvůr připomněl, že omezení zásady ne bis in idem respektuje podstatu článku 50 Listiny, pokud toto omezení spočívá pouze v umožnění opětovného stíhání a sankcionování týchž činů za účelem sledování odlišného cíle. V tomto ohledu výjimka z této zásady stanovená v ÚPSD ( 6 ) platí pouze tehdy, jestliže činy, na které se vztahuje rozsudek vynesený v zahraničí, představují trestný čin proti bezpečnosti nebo jiným stejně důležitým zájmům členského státu, který má v úmyslu tuto výjimku použít. Vzhledem k tomu, že pojem „bezpečnost státu“ musí být dán do souvislosti s pojmem „národní bezpečnost“ ( 7 ), Soudní dvůr zdůraznil, že cíl zajistit národní bezpečnost odpovídá prvořadému zájmu chránit základní funkce státu a základní zájmy společnosti. Z toho plyne, že trestné činy, u nichž ÚPSD umožňuje učinit výjimku z uvedené zásady, se musí dotýkat tohoto samotného členského státu. Totéž platí pro trestné činy proti jiným zájmům členského státu. Napadené ustanovení ÚPSD ( 8 ) proto respektuje podstatu zásady ne bis in idem, jelikož členskému státu, který ji uplatňuje, umožňuje stíhat trestné činy, které se týkají jeho samotného, a sledovat tak cíle, jež se nutně liší od cílů, za které již byla stíhaná osoba odsouzena v jiném členském státě.

Pokud jde dále o zásadu proporcionality, možnost odůvodnit omezení zásady ne bis in idem musí být posuzována z hlediska závažnosti zásahu, který takové omezení představuje, a musí být ověřeno, že význam cíle obecného zájmu sledovaného tímto omezením je úměrný závažnosti zásahu. V tomto ohledu je možnost stanovená ve výše uvedeném ustanovení ÚPSD ( 9 ) vhodná k dosažení cíle obecného zájmu, kterým je postihování ohrožení bezpečnosti členského státu nebo jeho jiných stejně důležitých zájmů.

Konečně s ohledem na povahu a zvláštní závažnost takových ohrožení význam tohoto cíle obecného zájmu přesahuje význam boje proti trestné činnosti obecně, včetně závažné trestné činnosti. Takovým cílem tedy lze odůvodnit opatření zasahující do základních práv, která by nebyla přípustná za účelem stíhání a sankcionování trestných činů obecně.

Na druhém místě Soudní dvůr konstatoval, že ÚPSD ( 10 ), ve spojení s Listinou ( 11 ), nebrání tomu, aby soudy členského státu vykládaly prohlášení, které tento členský stát učinil podle ÚPSD, tak, že tento členský stát není vázán jejími ustanoveními, která zakotvují zásadu ne bis in idem ( 12 ), pokud jde o trestný čin založení zločinného spolčení, jestliže se zločinné spolčení, kterého se stíhaná osoba účastnila, dopouštělo výhradně majetkových trestných činů, je-li s ohledem na jednání tohoto spolčení cílem takových stíhání sankcionovat ohrožení bezpečnosti nebo jiných stejně důležitých zájmů uvedeného členského státu.

V tomto ohledu Soudní dvůr poznamenal, že výjimka stanovená v ÚPSD ( 13 ) se v prvé řadě vztahuje na takové trestné činy, jako jsou špionáž, zrada nebo vážná ohrožení fungování veřejných orgánů, které již ze své podstaty souvisejí s bezpečností nebo jinými stejně důležitými zájmy dotyčného členského státu. Z toho však nicméně nevyplývá, že působnost této výjimky je nutně omezena na takové trestné činy. Nelze totiž vyloučit, že stíhání pro trestné činy, jejichž skutková podstata konkrétně nezahrnuje ohrožení bezpečnosti nebo jiných stejně důležitých zájmů členského státu, mohou rovněž spadat pod tutéž výjimku, pokud s ohledem na okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, může být náležitě prokázáno, že účelem stíhání pro dotčené skutky je postihovat ohrožení této bezpečnosti nebo těchto jiných stejně důležitých zájmů.

Soudní dvůr dále uvedl, že stíhání, která jsou vedena pro trestný čin uvedený v prohlášení učiněném na základě možnosti stanovené v tomtéž ustanovení ÚPSD ( 14 ), se musí týkat činů, které se zvláště závažným způsobem dotýkají samotného dotčeného členského státu. Každé zločinné spolčení přitom nutně a jako takové neohrožuje bezpečnost nebo jiné stejně důležité zájmy dotyčného členského státu. Trestný čin založení zločinného spolčení tedy může být na základě výjimky ze zásady ne bis in idem stíhán pouze v případě spolčení, o jejichž jednání lze mít z důvodu skutečností, které je odlišují, za to, že představují taková ohrožení.

Pokud jde v tomto kontextu o relevanci, kterou je třeba přiznat skutečnosti, že se zločinné spolčení dopouští výhradně majetkových trestných činů, Soudní dvůr upřesnil, že za účelem kvalifikace jednání takového spolčení jako jednání ohrožujícího bezpečnost nebo jiné stejně důležité zájmy dotyčného členského státu je třeba zohlednit závažnost újmy, kterou tyto činnosti tomuto členskému státu způsobily. Tato jednání navíc musí mít bez ohledu na skutečný úmysl tohoto spolčení a vedle ohrožení veřejného pořádku, které s sebou nese každý trestný čin, dopad na samotný členský stát.

( 1 ) – Schengenské acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19; Zvl. vyd. 19/02, s. 3), jež byla podepsána v Schengenu dne 19. června 1990 a vstoupila v platnost dne 26. března 1995 (dále jen „ÚPSD“). Zásada ne bis in idem je zakotvena v článku 54 ÚPSD, který uvádí, že „[o]soba, která byla pravomocně odsouzena jednou smluvní stranou, nesmí být pro tentýž čin stíhána druhou smluvní stranou za předpokladu, že v případě odsouzení již byla vykonána nebo je právě vykonávána sankce, nebo podle práva smluvní strany, ve které byl rozsudek vynesen, již nemůže být vykonána“.

( 2 ) – Možnost učinit takové prohlášení je stanovena v čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 3 ) – Viz čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 4 ) – Viz čl. 52 odst. 1 první věta Listiny.

( 5 ) – Viz čl. 52 odst. 1 druhá věta Listiny.

( 6 ) – Viz zejména čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 7 ) – Tento pojem je zakotven v čl. 4 odst. 2 SEU.

( 8 ) – Viz čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 9 ) – Viz čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 10 ) – Soudní dvůr tak odkazuje na čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 11 ) – Viz článek 50 a čl. 52 odst. 1 Listiny.

( 12 ) – Viz článek 54 ÚPSD.

( 13 ) – Viz čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.

( 14 ) – Viz čl. 55 odst. 1 písm. b) ÚPSD.