1

Svou žalobou se Evropský parlament domáhá, aby Soudní dvůr zrušil články 15 až 17 a 20, jakož i čl. 59 druhý pododstavec nařízení Rady (EU) 2021/92 ze dne 28. ledna 2021, kterým se pro rok 2021 stanoví rybolovná práva ve vodách Unie a rybolovná práva, jimiž disponují rybářská plavidla Unie v některých vodách mimo Unii, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací (Úř. věst. 2021, L 31, s. 31) (dále jen „sporná ustanovení“).

2

Článek 43 odst. 1 a 3 SFEU zní následovně:

„2.   „Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem společnou organizaci zemědělských trhů uvedenou v čl. 40 odst. 1 a ostatní ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky.

3.   Rada přijme na návrh Komise opatření týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení a stanovení a přidělení rybolovných práv.“

3

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. 2013, L 354, s. 22), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/472 ze dne 19. března 2019, kterým se zavádí víceletý plán pro populace druhů lovených v západních vodách a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace, o změně [mění] nařízení (EU) 2016/1139 a (EU) 2018/973 a o zrušení [zrušuje] nařízení Rady (ES) č. 811/2004, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007 a (ES) č. 1300/2008 (Úř. věst. 2019, L 83, s. 1), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 ze dne 20. června 2019 o zachování rybolovných zdrojů a ochraně mořských ekosystémů pomocí technických opatření, o změně nařízení Rady (ES) č. 1967/2006, (ES) č. 1224/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013, (EU) 2016/1139, (EU) 2018/973, (EU) 2019/472 a (EU) 2019/1022 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 894/97, (ES) č. 850/98, (ES) č. 2549/2000, (ES) č. 254/2002, (ES) č. 812/2004 a (ES) č. 2187/2005 (Úř. věst. 2019, L 198, s. 105) (dále jen, společně, „základní nařízení“) byla přijata na základě čl. 43 odst. 2 SFEU.

4

Článek 2 nařízení č. 1380/2013 uvádí cíle společné rybářské politiky (dále jen „SRP“).

5

Článek 12 nařízení, nadepsaný „Opatření Komise v případě vážného ohrožení biologických mořských zdrojů“, zní takto:

„1.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, pokud jde o doložené vážné ohrožení zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému, může Komise na základě odůvodněné žádosti členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty platné po dobu nejvýše šesti měsíců postupem podle čl. 47 odst. 3 s cílem zmírnit uvedené ohrožení.

[…]

3.   Předtím, než skončí původní období platnosti okamžitě použitelného prováděcího aktu přijatého podle odstavce 1 obsahujícího naléhavé opatření, může Komise, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, přijmout okamžitě použitelný prováděcí akt, kterým se prodlužuje platnost tohoto naléhavého opatření na dobu nejvýše 6 měsíců s okamžitým účinkem. […]“

6

Článek 13 nařízení, nadepsaný „Naléhavá opatření členských států“, umožňuje členským státům přijmout naléhavá opatření ke zmírnění vážného ohrožení zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému v souvislosti s rybolovnými činnostmi ve vodách spadajících pod svrchovanost nebo jurisdikci členského státu, které vyžaduje okamžitý zásah.

7

Nařízení 2019/472 ve znění nařízení 2019/1241 (dále jen „nařízení 2019/472“) zavádí víceletý plán pro populace druhů lovených v západních a přilehlých vodách a pro rybolov využívající tyto populace.

8

Vyplývá-li podle čl. 8 odst. 2 nařízení z vědeckých doporučení, že poklesla biomasa reprodukující se populace, a v případě humra severského početní stav, u kterýchkoli populací uvedených v čl. 1 odst. 1 pod určité hodnoty, přijmou se další nápravná opatření pro zajištění rychlého návratu stavu dotčené populace nebo funkční jednotky nad úroveň, na niž je možné dosahovat maximální udržitelný výnos. Z uvedeného ustanovení mimoto vyplývá, že tato nápravná opatření mohou zahrnovat pozastavení cíleného rybolovu pro dané populace nebo funkční jednotku a odpovídající snížení rybolovných práv.

9

Podle čl. 8 odst. 3 nařízení mohou nápravná opatření uvedená v tomto článku zahrnovat naléhavá opatření podle článků 12 a 13 nařízení č. 1380/2013, jakož i opatření podle článku 9 nařízení 2019/472.

10

Článek 9 odst. 1 nařízení zní:

„Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 18 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení […] č. 1380/2013 za účelem doplnění tohoto nařízení, pokud jde o tato technická opatření, jestliže se na ně se nevztahuje nařízení […] 2019/1241:

11

Předmětem nařízení 2019/1241 je podle jeho článku 1 stanovit technická opatření týkající se odlovu a vykládky mořských biologických zdrojů, provozu lovných zařízení a interakce rybolovných činností s mořskými ekosystémy.

12

Článek 10 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zakázané druhy ryb a měkkýšů“, stanoví:

„1.   S výjimkou případů, kdy se udělují výjimky podle článku 16 směrnice [Rady] 92/43/EHS [ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102)], se zakazuje odlov, uchovávání na palubě, překládka nebo vykládka druhů ryb nebo měkkýšů uvedených v příloze IV uvedené směrnice.

2.   Vedle druhů uvedených v odstavci 1 mají plavidla Unie zakázáno lovit, uchovávat na palubě, překládat, vykládat, skladovat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji druhy, jež jsou uvedeny v příloze I nebo jejichž lov zakazují jiné právní akty Unie.

[…]

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 29, kterými se mění seznam uvedený v příloze I, pokud z nejlepšího dostupného vědeckého poradenství vyplývá, že je nutné provést změnu tohoto seznamu.

[…]“

13

Článek 15 nařízení, nadepsaný „Regionální technická opatření“, v odstavci 2 stanoví:

„V zájmu zohlednění regionálních zvláštností daného rybolovu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 29 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení […] č. 1380/2013 za účelem změny, doplnění nebo zrušení technických opatření uvedených v přílohách [V až XI a XIII] či udělení výjimky z nich, a to i při provádění povinnosti vykládky v souvislosti s čl. 15 odst. 5 a 6 nařízení […] č. 1380/2013. Komise tyto akty v přenesené pravomoci přijme na základě společného doporučení předloženého podle článku 18 nařízení […] č. 1380/2013 a v souladu s příslušnými články kapitoly III tohoto nařízení.“

14

Článek 29 nařízení 2019/1241, nadepsaný „Výkon přenesené pravomoci“, v odstavci 6 uvádí:

„Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 3, čl. 10 odst. 4, čl. 12 odst. 2, čl. 15 odst. 2, čl. 23 odst. 1 a 5, čl. 27 odst. 7 a čl. 31 odst. 4 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

15

Seznam druhů, jejichž lov je zakázán, uvedených v čl. 10 odst. 2 nařízení 2019/1241, je uveden v příloze I nařízení.

16

Příloha VI nařízení obsahuje seznam technických opatření použitelných pro severozápadní vody.

17

Nařízení 2021/92 bylo přijato Radou na základě čl. 43 odst. 3 SFEU.

18

Body 55 až 59 jeho odůvodnění znějí následovně:

19

Článek 15 nařízení 2021/92, nadepsaný „Technická opatření týkající se tresky obecné a tresky bezvousé v Keltském moři“, stanoví určitá opatření týkající se velikosti ok, která se vztahují na unijní rybářská plavidla používající vlečné sítě pro lov při dně nebo nevody v Irském moři.

20

Článek 16 nařízení, nadepsaný „Technická opatření v Irském moři“, stanoví povinnosti týkající se unijních rybářských plavidel používajících vlečné sítě pro lov při dně nebo nevody v Irském moři.

21

Článek 17 nařízení, nadepsaný „Technická opatření ve vodách západně od Skotska“, stanoví rovněž opatření týkající se velikosti ok, která se zde vztahují na unijní rybářská plavidla používající vlečné sítě pro lov při dně nebo nevody ve vodách západně od Skotska.

22

Podle článku 20 nařízení, nadepsaného „Zakázané druhy“, se unijním rybářským plavidlům zakazuje lovit, uchovávat na palubě, překládat nebo vykládat určité druhy ve vodách Unie některých tehdejších divizí a podoblastí ICES. Toto ustanovení rovněž uvádí, že při náhodném ulovení nesmí být jedinci uvedených druhů poraněni a musí být neprodleně vypuštěni.

23

Podle článku 59 nařízení, nadepsaného „Přechodná ustanovení“, platí:

„Články 11, 19, 20, 27, 33, 34, 41, 42, 43, 48, 50 a 57 se použijí obdobně i v roce 2022, dokud nevstoupí v platnost nařízení, kterým se stanoví rybolovná práva na rok 2022.

Články 15, 16 a 17 se použijí do dne, kdy se stane použitelným akt v přenesené pravomoci přijatý v souladu s čl. 15 odst. 2 nařízení [2019/1241], kterým se mění příloha VI uvedeného nařízení zavedením odpovídajících technických opatření pro severozápadní vody.“

24

Bod 2 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1, dále jen „institucionální dohoda“) zní takto:

„Tři [všechny tři] orgány připomínají význam, který přikládají metodě Společenství, a souhlasí, že při výkonu pravomocí a v souladu s postupy stanovenými ve Smlouvě budou dodržovat obecné zásady práva Unie, jako jsou demokratická legitimita, subsidiarita, proporcionalita a právní jistota. Dále souhlasí, že budou při přípravě právních předpisů Unie prosazovat jednoduchost, jasnost a důslednost a co největší transparentnost legislativního procesu.“

25

Bod 25 třetí a čtvrtý pododstavec této dohody uvádí:

„Pokud se plánuje změna právního základu, v jejímž důsledku se řádný legislativní postup změní na zvláštní legislativní postup, nebo se počítá s nelegislativním postupem, vymění si tři [všechny tři] orgány své názory na tuto změnu.

Tři [všechny tři] orgány se shodují na tom, že volba právního základu je právním vymezením, jež se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které podléhají soudnímu přezkumu.“

26

Dne 27. října 2020 zveřejnila Komise návrh nařízení Rady, kterým se pro rok 2021 stanoví rybolovná práva ve vodách Unie a rybolovná práva, jimiž disponují rybářská plavidla Unie v některých vodách mimo Unii, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací [COM(2020) 668 final].

27

Dne 14. prosince 2020 Komise tento návrh aktualizovala tím, že do něj vložila ustanovení totožná se spornými ustanoveními.

28

Dne 28. ledna 2021 přijala Rada nařízení 2021/92. V souladu se svým článkem 60 vstoupilo toto nařízení v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tedy 29. ledna 2021.

29

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 22. dubna 2021 podal Parlament na základě čl. 263 druhého pododstavce SFEU projednávanou žalobu, znějící na zrušení sporných ustanovení.

30

Dne 23. srpna 2021 přijala Komise nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2324, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241, pokud jde o technická opatření pro některé druhy rybolovu při dně a pelagického rybolovu v Keltském moři, v Irském moři a ve vodách západně od Skotska (Úř. věst. 2021, L 465, s. 1). Toto nařízení bylo přijato zejména na základě čl. 10 odst. 4 a čl. 15 odst. 2 nařízení 2019/1241.

31

Z bodu 2 jeho odůvodnění plyne, že Belgické království, Irsko, Španělské království, Francouzská republika a Nizozemské království předložily v květnu 2020 první společné doporučení. Na základě výzvy Komise tyto členské státy předložily dne 14. prosince 2020 revidované společné doporučení.

32

Dále bod 3 odůvodnění uvedeného nařízení upřesňuje, že do přijetí opatření navržených v uvedeném doporučení aktem v přenesené pravomoci byla v článcích 15 až 17 nařízení 2021/92 stanovena nápravná opatření ve smyslu nařízení 2019/472, která mají za cíl snížit vedlejší úlovky tresky obecné a tresky bezvousé v Keltském moři a přilehlých oblastech, a dodatečná technická opatření zaměřená na snížení vedlejších úlovků treskovitých v Irském moři a ve vodách západně od Skotska. Podle uvedeného bodu odůvodnění byla tato opatření funkčně spojena s úrovněmi TAC pro cílové druhy ulovené ve smíšených lovištích, neboť bez těchto opatření by dotyčné úrovně TAC musely být sníženy, aby bylo možné obnovit populace ulovené jako vedlejší úlovky.

33

A konečně podle bodu 6 jeho odůvodnění je cílem nařízení začlenit do jediného aktu stávající ustanovení mj. o technických opatřeních odpovídajících opatřením stanoveným v článcích 15 až 17 nařízení 2021/92.

34

Dne 27. ledna 2022 přijala Rada nařízení (EU) 2022/109, kterým se pro rok 2022 stanoví rybolovná práva ve vodách Unie a rybolovná práva, jimiž disponují rybářská plavidla Unie v některých vodách mimo Unii, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací (Úř. věst. 2022, L 21, s. 1). V souladu se svým článkem 60 vstoupilo toto nařízení v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tedy 31. ledna 2022.

35

Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

36

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

37

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 19. srpna 2021 bylo povoleno vedlejší účastenství Komise na podporu návrhových žádání Rady.

38

Na základě článku 62 jednacího řádu Soudního dvora generální advokát a soudce zpravodaj dopisem ze dne 13. května 2022 vyzvali účastníky řízení, aby se vyjádřili k dopadu přijetí nařízení 2022/109 na žalobu Parlamentu. Účastníci řízení této výzvě vyhověli.

39

V rámci úvodního vyjádření procesní povahy uvedeného v její replice Rada zaprvé tvrdí, že přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2021/2324 Komisí po podání projednávané žaloby ukončilo uplatňování opatření stanovených v článcích 15 až 17 nařízení 2021/92, takže pokud jde o tyto články, jakož i čl. 59 druhý pododstavec tohoto nařízení, žaloba se stala bezpředmětnou.

40

Zadruhé, pokud jde o uvedené články 15 až 17, žaloba se v každém případě stala bezpředmětnou dne 31. prosince 2021, neboť časová působnost těchto ustanovení byla omezena pouze na rok 2021. Co se týče článku 20 posledně uvedeného nařízení, ten vyvolával i nadále své účinky, avšak pouze do 31. ledna 2022, tedy do vstupu nařízení 2022/109 v platnost.

41

Parlament má naopak za to, že přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2021/2324 nebrání tomu, aby Soudní dvůr rozhodl o platnosti článků 15 až 17 nařízení 2021/92. I když některá ustanovení nařízení v přenesené pravomoci odpovídají obsahu článků 15 až 17 nařízení 2021/92, posledně uvedená ustanovení totiž stále existují v unijním právním řádu a musí být v zájmu právní jistoty zrušena.

42

Co se týče vstupu nařízení 2022/109 v platnost, Parlament stejně jako Komise tvrdí, že přijetí tohoto nařízení nemá na projednávanou žalobu žádný dopad.

43

Parlament zdůrazňuje, že je běžnou praxí, že nařízení, kterým se stanoví rybolovná práva na určitý rok, nezrušuje nařízení týkající se roku předcházejícího. Tato praxe mimo jiné umožňuje dovolávat se jeho ustanovení vůči členským státům a hospodářským subjektům i po ukončení dotčeného rybolovného období, zejména pak za účelem dodatečného ověření slučitelnosti rybolovných činností se stanovenými rybolovnými právy.

44

Parlament má dále za to, že Soudní dvůr musí o projednávané žalobě rozhodnout, jelikož Rada by mohla i v budoucnu přijmout taková technická opatření, jako jsou opatření uvedená ve sporných ustanoveních.

45

Soudní dvůr již rozhodl o přípustnosti žaloby, kterou je usilováno o zrušení aktu, který již byl proveden nebo který již nebyl v okamžiku podání žaloby použitelný (rozsudek ze dne 1. října 2009, Komise v. Rada,C‑370/07, EU:C:2009:590, bod 17 a citovaná judikatura).

46

Toto řešení je odůvodněno zejména nutností zajistit, aby se případná protiprávnost neopakovala (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. června 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 53/85, EU:C:1986:256, bod 21, a ze dne 26. dubna 1988, Apesco v. Komise, 207/86, EU:C:1988:200, bod 16). Tak je tomu v případě, kdy, tak jako v projednávané věci, právní předpisy přijaté v oblasti rybolovu mají omezenou časovou působnost a každý rok jsou přijímána pravidla nová.

47

Z toho plyne, že přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2021/2324 Komisí ani vstup nařízení 2022/109 v platnost nemůže zpochybnit relevanci předmětu projednávané žaloby, a ovlivnit tak její přípustnost.

48

Každopádně vzhledem k tomu, že Parlament nemusí prokazovat právní zájem na podání žaloby na neplatnost proti rozhodnutím přijatým Radou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2009, Komise v. Rada, C‑370/07, EU:C:2009:590, bod 16 a citovaná judikatura), nepřísluší mu prokazovat ani to, že v průběhu řízení takový zájem přetrvává.

49

Žaloba je tedy přípustná.

50

Na podporu své žaloby uplatňuje Parlament dva žalobní důvody, z nichž první vychází ze zneužití postupu stanoveného základními nařízeními a druhý z porušení zásady loajální spolupráce uvedené v čl. 13 odst. 2 SEU.

51

Parlament tvrdí, že Rada přijetím sporných ustanovení na základě čl. 43 odst. 3 SFEU zneužila pravomoc, kterou má podle uvedeného ustanovení, a obešla tak postup stanovený v základních nařízeních pro přijímání technických opatření, což je postup, který svěřuje pouze Komisi, a v případě naléhavosti i členským státům, pravomoc taková opatření přijmout.

52

Konkrétně Parlament tvrdí, že nedodržení postupu přijímání technických opatření, který je stanoven základními nařízeními, zejména článkem 9 nařízení 2019/472, jakož i čl. 10 odst. 4 a článkem 15 nařízení 2019/1241, ze strany Rady představuje zneužití pravomoci ve smyslu judikatury Soudního dvora vycházející z rozsudků ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další (C‑331/88, EU:C:1990:391, bod 24), jakož i ze dne 16. dubna 2013, Španělsko a Itálie v. Rada (C‑274/11 a C‑295/11, EU:C:2013:240, bod 33 a citovaná judikatura).

53

Vzhledem k tomu, že tato ustanovení základních nařízení, která byla přijata na základě čl. 43 odst. 2 SFEU, svěřovala pravomoc přijmout technická opatření Komisi, nemohla totiž Rada přijmout sporná ustanovení na základě pravomoci, kterou má na základě čl. 43 odst. 3 SFEU.

54

Pravomoc Rady přijímat technická opatření podle čl. 43 odst. 3 SFEU je tedy omezena, neboť Parlament a Rada se v legislativních aktech přijatých na základě čl. 43 odst. 2 SFEU shodly, že k přijímání takových opatření jakožto aktů v přenesené pravomoci na základě článku 290 SFEU zmocní Komisi namísto Rady.

55

S odkazem zejména na judikaturu Soudního dvora vzešlou z rozsudku ze dne 1. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada (C‑124/13 a C‑125/13, EU:C:2015:790), má Parlament za to, že Rada, má-li v úmyslu přijmout na základě legislativních aktů přijatých na základě čl. 43 odst. 2 SFEU opatření podle čl. 43 odst. 3 SFEU, musí respektovat rámec předem stanovený v těchto legislativních aktech a řídit se jím.

56

Konkrétně má Parlament za to, že články 15 až 17 a 20 nařízení 2021/92 měly za následek změnu pravidel stanovených v příloze VI části B bodě 1 a části C, jakož i v příloze I nařízení 2019/1241, a to v rozporu s čl. 10 odst. 4 a čl. 15 odst. 2 posledně uvedeného nařízení, neboť změna těchto pravidel příslušela Komisi, nikoliv Radě.

57

Parlament ostatně připomíná, že Rada v bodě 59 odůvodnění a v čl. 59 druhém pododstavci nařízení 2021/92 výslovně uznala, že Komise měla přijmout technická opatření stanovená v článcích 15 až 17 tohoto nařízení. Rada přitom nijak neodůvodnila, proč namísto Komise sporná ustanovení přijala sama.

58

Parlament mimoto tvrdí, že pokud by přijetí technických opatření obsažených ve sporných ustanoveních bylo odůvodněno naléhavostí, byly by pro tyto účely vhodným právním základem články 12 a 13 nařízení č. 1380/2013, podle nichž mohou být naléhavá opatření přijímána Komisí nebo členskými státy, ale nikoliv Radou.

59

Parlament přitom zdůrazňuje, že při absenci naléhavosti čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení 2019/472 stanoví, že nápravná opatření mohou být přijímána pouze Komisí v aktech v přenesené pravomoci.

60

Rada podporovaná Komisí má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

61

Podle ustálené judikatury je akt stižen vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou cíle, pro které byla daná pravomoc svěřena, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvami pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (rozsudek ze dne 5. května 2015, Španělsko v. Parlament a Rada, C‑146/13, EU:C:2015:298, bod 56 a citovaná judikatura).

62

V projednávaném případě je třeba zkoumat, zda, jak tvrdí Parlament, byla sporná ustanovení přijata k jiným účelům, než pro které byla dotčená pravomoc svěřena, nebo za účelem vyhnout se postupu zvláště stanovenému Smlouvou o FEU pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu.

63

Pokud jde v prvé řadě, o to, zda sporná ustanovení spadají do pravomoci Rady přiznané jí článkem 43 SFEU, je třeba nejprve připomenout, že jeho odstavce 2 a 3 sledují rozdílné cíle a mají oba specifickou oblast působnosti, takže mohou být použity samostatně jako základ pro přijetí opatření stanovených v rámci SRP (rozsudek ze dne 1. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada, C‑124/13 a C‑125/13, EU:C:2015:790, bod 58).

64

Rada přitom při přijímání aktů na základě čl. 43 odst. 3 SFEU musí jednat v mezích svých pravomocí, jakož i případně právního rámce, který již byl vymezen na základě čl. 43 odst. 2 SFEU (rozsudek ze dne 1. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada, C‑124/13 a C‑125/13, EU:C:2015:790, bod 58).

65

Dále je třeba uvést, že čl. 43 odst. 3 SFEU stanoví, že Rada na návrh Komise přijímá opatření týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení a stanovení a přidělení rybolovných práv.

66

Soudní dvůr upřesnil, že uvedené ustanovení může pokrývat opatření, která se neomezují na stanovení a přidělení rybolovných práv, pokud tato opatření nezahrnují politické rozhodnutí vyhrazené unijnímu normotvůrci z důvodu jejich nezbytnosti pro sledování cílů souvisejících se společnou zemědělskou a rybářskou politikou (rozsudek ze dne 1. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada, C‑124/13 a C‑125/13, EU:C:2015:790, bod 59).

67

Pokud jde v projednávaném případě o články 15 až 17 nařízení 2021/92, z bodů 55 až 58 odůvodnění nařízení vyplývá, že cílem technických opatření zavedených těmito ustanoveními je prostřednictvím zlepšení selektivity lovných zařízení přispět k obnově dotčených populací, obdobně jako tomu bylo v případě zvláštních nápravných opatření, která byla předtím přijata prostřednictvím nařízení 2020/123.

68

Mimo to z bodu 56 odůvodnění nařízení 2021/92, stejně jako z bodu 3 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2021/2324, jak je připomenut v bodě 32 tohoto rozsudku, vyplývá, že technická opatření stanovená články 15 až 17 nařízení 2021/92 funkčně souvisejí s úrovněmi TAC druhů lovených ve smíšeném rybolovu, jelikož bez těchto opatření by dotyčné úrovně musely být sníženy, aby bylo možné obnovit populace lovené jako vedlejší úlovky.

69

Pokud jde dále o článek 20 nařízení 2021/92, je třeba po vzoru Komise uvést, že zákazy rybolovu, které stanoví, zakládají nemožnost rybolovu a mohou být v závislosti na vývoji populací dotyčných druhů případně později změněny na omezená rybolovná práva.

70

Mimo to, jak uvedl generální advokát v bodě 79 svého stanoviska, na rozdíl od změn, které Rada provedla na základě čl. 43 odst. 3 SFEU s ohledem na pravidla týkající se stanovení rybolovných práv, která byla dotčena ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 1. prosince 2015, Parlament a Komise v. Rada (C‑124/13 a C‑125/13, EU:C:2015:790), přijetí sporných ustanovení nemá za cíl přizpůsobit obecný mechanismus stanovování TAC a omezení intenzity rybolovu, tak aby byly odstraněny nedostatky plynoucí z uplatňování předchozích pravidel, ani vymezit právní rámec, v němž jsou tyto TAC a omezení intenzity stanovovány.

71

Naopak články 15 až 17 a 20 nařízení 2021/92 se vyznačují svým dosahem omezeným na zvláštní okolnosti, a sice tím, že opatření, která stanovují, jsou určena k použití na určité druhy plavidel, která působí pouze v určitých oblastech, a týkají se pouze určitých druhů, a že mají být toliko k dočasnému použití. Nezahrnují tedy politické rozhodnutí vyhrazené unijnímu normotvůrci ve smyslu judikatury citované v bodě 66 tohoto rozsudku.

72

Sporná ustanovení proto v zásadě spadají do pravomoci Rady podle čl. 43 odst. 3 SFEU.

73

Pokud jde ve druhé řadě o dopad základních nařízení na tuto pravomoc, je třeba podotknout, že tato nařízení, konkrétně článek 9 nařízení 2019/472, jakož i čl. 10 odst. 4 a článek 15 nařízení 2019/1241, stanovila zvláštní postup přijímání technických opatření Komisí, a sice přijímání aktů v přenesené pravomoci na základě článku 290 SFEU.

74

Tato pravomoc svěřená Komisi nicméně nebrání Radě přijmout na základě pravomoci, kterou disponuje na základě čl. 43 odst. 3 SFEU, technická opatření týkající se otázek obdobných těm, na které se vztahují uvedená ustanovení základních nařízení, za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, tedy pokud Komise nezasáhla a sama nepřijala akty v přenesené pravomoci na základě těchto ustanovení.

75

Z článku 59 druhého pododstavce nařízení 2021/92 totiž plyne, že články 15 až 17 nařízení se měly přestat uplatňovat, jakmile Komise přijme akt nebo akty v přenesené pravomoci týkající se týchž technických opatření.

76

Obdobně jak uvedl generální advokát v bodě 83 svého stanoviska, je třeba mít za těchto podmínek za to, že sporná ustanovení mají dočasnou povahu a že Rada nezasáhla do pravomoci Komise přijímat akty v přenesené pravomoci, ale že ji výslovně chtěla zachovat.

77

Tato pravomoc Komise je uznána nejen v čl. 59 druhém pododstavci nařízení 2021/92, ale rovněž v bodě 59 jeho odůvodnění, který uvádí, že technická opatření přijatá Komisí na základě nařízení 2019/1241 jsou komplexnější a budou se uplatňovat na stabilnějším základě než technická opatření uvedená ve sporných ustanoveních.

78

Co se týče zákazu rybolovu obsaženého v článku 20 nařízení 2021/92, je třeba poznamenat, že čl. 10 odst. 2 nařízení 2019/1241 sice podobný zákaz rybolovu obsahuje, nicméně ten se vztahuje na jiné druhy ryb a měkkýšů.

79

Je pravda, že článek 10 nařízení 2019/1241 v odstavci 4 uvádí, že Komise je oprávněna přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem změn seznamu druhů uvedeného v příloze I tohoto nařízení, pokud z nejlepšího dostupného vědeckého poradenství vyplývá, že je nutné postupovat tímto způsobem.

80

Tentýž článek 10 nařízení 2019/1241 však v odstavci 2 uvádí, že vedle druhů uvedených v odstavci 1 mají plavidla Unie zakázáno lovit, uchovávat na palubě, překládat, vykládat, skladovat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji druhy, jež jsou uvedeny v příloze I nebo jejichž lov zakazují „jiné právní akty Unie“.

81

Je přitom třeba mít obdobně jako Rada a Komise za to, že tyto „jiné právní akty Unie“ zahrnují i nařízení Rady, kterými se stanoví rybolovná práva, přijatá na základě čl. 43 odst. 3 SFEU.

82

Přijetím sporných ustanovení tak Rada jednala v mezích pravomocí, které jí svěřuje čl. 43 odst. 3 SFEU, a nepřekročila zvláštní právní rámec zavedený čl. 43 odst. 2 SFEU.

83

Za těchto podmínek písemnosti ve spisu předloženém Soudnímu dvoru neumožňují mít na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů, jak vyžaduje judikatura uvedená v bodě 61 tohoto rozsudku, za to, že sporná ustanovení jsou stižena zneužitím pravomoci, jak tvrdí Parlament.

84

Tento závěr není vyvrácen argumentem Parlamentu, že opatření obsažená ve sporných ustanoveních měla být přijata jako naléhavá opatření Komise či členských států s cílem reagovat na vážné ohrožení zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému ve smyslu článků 12 a 13 nařízení č. 1380/2013 nebo v případě absence naléhavosti jako akty v přenesené pravomoci Komise, protože čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení 2019/472 počítá pouze s těmito dvěma možnostmi.

85

Je totiž třeba zaprvé uvést, že jak uznal rovněž Parlament, sporná ustanovení nepředstavují s ohledem na svůj předmět a účel naléhavá opatření s cílem reagovat na vážné ohrožení zachování biologických mořských zdrojů ve smyslu uvedených článků 12 a 13. A zadruhé Rada zasáhla a přijala sporná ustanovení na přechodné období, pro nějž Komise zatím nevyužila druhé možnosti výslovně stanovené v čl. 8 odst. 2 a 3 nařízení 2019/472, aby na základě těchto ustanovení přijala akt nebo akty v přenesené pravomoci.

86

Jak správně uvedla Komise ve svém vyjádření vedlejšího účastníka, předchozí nápravná opatření obsažená v článku 13 nařízení 2020/123 měla zůstat v platnosti pouze do 31. prosince 2020. Stejně tak jiná předchozí opatření, zejména zákazy rybolovu některých citlivých druhů, se obdobně v souladu s článkem 54 nařízení v průběhu roku 2021 nadále používala až do vstupu v platnost nařízení, kterým se stanovila rybolovná práva na rok 2021, a sice nařízení 2021/92.

87

Mimo to, pokud jde konkrétně o články 15 až 17 nařízení 2021/92, jak uvedl generální advokát v bodě 88 svého stanoviska, jelikož z důvodu vystoupení Spojeného království z Unie se úsilí soustřeďovalo na uzavření dohody mezi Unií a tímto státem o přijetí technických opatření, nebylo dostatečně včas předloženo žádné společné doporučení, jak vyžaduje čl. 9 odst. 1 nařízení 2019/472 a čl. 15 odst. 2 nařízení 2019/1241, tak aby Komise přijala akt v přenesené pravomoci na začátku roku 2021. Tato okolnost je ostatně potvrzena bodem 2 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2021/2324, podle kterého ačkoliv Belgické království, Irsko, Španělské království, Francouzská republika a Nizozemské království předložily první společné doporučení v květnu 2020, revidované společné doporučení tyto členské státy předložily až 14. prosince 2020.

88

Jak uvedl generální advokát v bodě 89 svého stanoviska, přijetí napadených ustanovení Radou sloužilo k vyplnění mezery, která by jinak existovala po část roku 2021, a možná i po celý tento rok.

89

První důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.

90

Parlament tvrdí, že Rada tím, že nedodržela postupy stanovené v základních nařízeních pro přijímání opatření obsažených ve sporných ustanoveních, nesplnila povinnost loajální spolupráce vůči Parlamentu, čímž porušila čl. 13 odst. 2 SEU.

91

Parlament zejména tvrdí, že Rada porušila bod 2 interinstitucionální dohody, který je vyjádřením povinnosti loajální spolupráce v rámci postupů přípravy a přijímání legislativních aktů a aktů v přenesené pravomoci a který má v souladu s článkem 295 SFEU pro strany dohody, tedy mj. pro Radu a Parlament, závaznou povahu.

92

Přijetí technických opatření na základě čl. 43 odst. 3 SFEU namísto přijetí aktu v přenesené pravomoci v souladu se základními nařízeními zabránilo Parlamentu v možnosti kontroly opatření přijímaných na základě čl. 290 odst. 2 písm. b) SFEU, a zbavilo jej tak jakékoliv úlohy v legislativním procesu.

93

Parlament mimoto zdůrazňuje, že jej Rada neupozornila na svůj záměr změnit postup za účelem přijetí sporných ustanovení. Připomíná, že bod 25 interinstitucionální dohody zakotvuje povinnost konzultovat ostatní orgány ohledně změny právního základu, která může podstatně změnit rozdělení pravomocí, pokud jde o přijetí aktu, oproti tomu, co je stanoveno unijním právem.

94

Rada, podporovaná Komisí, navrhuje zamítnutí druhého žalobního důvodu.

95

Článek 13 odst. 2 SEU stanoví, že orgány mezi sebou loajálně spolupracují. Tato loajální spolupráce však musí být naplňována při dodržování mezí pravomocí svěřených každému orgánu Smlouvami, takže povinnost vyplývající z uvedeného ustanovení nemůže tyto pravomoci změnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. února 2015, Parlament v. Rada, C‑48/14, EU:C:2015:91, body 57 a 58).

96

V rámci druhého žalobního důvodu se Parlament při tvrzení, že Rada přijetím sporných ustanovení porušila zásadu loajální spolupráce, opírá v podstatě o úvahu založenou na předpokladu, že Rada přijetím sporných ustanovení porušila základní nařízení, a překročila tudíž své pravomoci svěřené jí Smlouvami.

97

Z bodů 82 a 83 tohoto rozsudku nicméně vyplývá, že Rada přijetím sporných ustanovení jednala v mezích pravomocí, které jí svěřuje čl. 43 odst. 3 SFEU, a nedopustila se zneužití pravomoci.

98

Z toho plyne, že Parlament nemůže důvodně tvrdit, že Rada porušila zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 13 odst. 2 SEU.

99

Tento závěr není vyvrácen argumenty Parlamentu vycházejícími z bodu 25 interinstitucionální dohody, neboť jak správně uvedla Rada, nařízení 2021/92 bylo přijato na stejném právním základě, který navrhovala Komise, tedy čl. 43 odst. 3 SFEU, takže ke změně právního základu ve smyslu uvedeného bodu 25 nedošlo.

100

V důsledku toho musí být druhý žalobní důvod zamítnut.

101

Vzhledem k tomu, že nebylo vyhověno žádnému z žalobních důvodů, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

102

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

103

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu nese Komise vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: