–

za X, jednající vlastním jménem a jako zákonná zástupkyně svých nezletilých dětí Y a Z, J. Schellemansem, K. Verhaegenem a K. Verstrepenem, advocaten,

–

za belgickou vládu M. Jacobs, C. Pochet a M. Van Regemorter, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s D. Matrayem, S. Matrayem, avocats, a S. Van Rompaeyem, advocaat,

–

za Evropskou komisi C. Cattabriga a S. Noëm, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. f) a čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. 2003, L 251, s. 12; Zvl. vyd. 19/06 s. 224).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi X, jednající vlastním jménem a jako zákonná zástupkyně svých nezletilých dětí, Y a Z, na jedné straně a Belgische Staat (Belgický stát) na druhé straně ve věci zamítnutí její žádosti o udělení víza za účelem sloučení rodiny s její dcerou, jakož i zamítnutí jejích žádostí o udělení humanitárního víza pro Y a Z.

3

Body 2 a 8 odůvodnění směrnice 2003/86 stanoví:

[...]

4

Článek 1 této směrnice zní následovně:

„Cílem této směrnice je stanovit podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států.“

5

Článek 2 písm. f) uvedené směrnice definuje „nezletilé osoby bez doprovodu“ takto:

„státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti mladší 18 let, jež vstupují na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za ně podle práva nebo zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenacházejí v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států.“

6

Článek 4 odst. 1, 2, 5 téže směrnice stanoví:

„1.   Členské státy povolí vstup a pobyt níže uvedených rodinných příslušníků podle této směrnice a s výhradou dodržení podmínek uvedených v kapitole IV, jakož i v článku 16:

Nezletilé děti uvedené v tomto článku musí být pod věkovou hranicí zletilosti stanovenou právem dotyčného členského státu a musí být svobodné.

Odchylně od výše uvedeného, pokud je dítě starší 12 let a přichází nezávisle na zbytku své rodiny, může členský stát před vydáním povolení ke vstupu a pobytu podle této směrnice ověřit, zda toto dítě splňuje podmínku integrace stanovenou v jeho právních předpisech platných ke dni provedení této směrnice.

2.   S výhradou dodržení podmínek stanovených v kapitole IV mohou členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech povolit vstup a pobyt podle této směrnice těmto rodinným příslušníkům:

[...]

5.   K zajištění lepší integrace a zabránění vynuceným sňatkům mohou členské státy požadovat, aby osoba usilující o sloučení rodiny a její manžel nebo jeho manželka dosáhli minimálního věku, což může být nejvýše 21 let, dříve než se bude manžel nebo manželka moci spojit s osobou usilující o sloučení rodiny.“

7

Článek 5 odst. 5 směrnice 2003/86 stanoví:

„Při posuzování žádosti členské státy dbají na to, aby byl brán náležitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí.“

8

Článek 10 odst. 3 písm. a) této směrnice stanoví:

„Je-li uprchlíkem nezletilé dítě bez doprovodu, členské státy:

9

Článek 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31, dále jen „nařízení Dublin III“) obsahuje následující definici:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

10

Článek 8 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, je příslušným členským státem ten členský stát, ve kterém se oprávněně nachází její rodinný příslušník nebo její sourozenec, pokud je to v nejlepším zájmu nezletilé osoby. Je-li žadatelem vdaná či ženatá nezletilá osoba, jejíž manžel či manželka se nenacházejí oprávněně na území členských států, je příslušným členským státem ten členský stát, v němž se oprávněně nachází otec, matka nebo jiný dospělý, jenž je za tuto nezletilou osobu zodpovědný podle práva nebo praxe dotyčného členského státu, nebo sourozenec.“

11

Článek 9 uvedeného nařízení stanoví:

„Pokud má žadatel rodinného příslušníka, který může pobývat jako osoba požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě, bez ohledu na to, zda tato rodina vznikla již dříve v zemi původu, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily své přání písemně.“

12

X, která prohlašuje, že má palestinský původ, má dceru narozenou dne 2. února 2001. Dne 8. prosince 2016 se tato dcera, jež měla v dané době patnáct let, provdala v Libanonu za Y. B.

13

Dne 28. srpna 2017 přicestovala dcera X do Belgie, aby následovala Y. B., který byl držitelem platného povolení k pobytu v tomto členském státě.

14

Dne 29. srpna 2017 měla service des tutelles du FOD Justitie (opatrovnická služba federální veřejné justiční služby, Belgie) za to, že dcera X je nezletilou cizinkou bez doprovodu a přidělila jí opatrovnici.

15

Dne 20. září 2017 podala dcera X u belgických orgánů žádost o mezinárodní ochranu.

16

Téhož dne Dienst Vreemdelingenzaken (cizinecký úřad, Belgie) odmítl uznat oddací list dcery X z důvodu, že se jedná o dětský sňatek, který je podle ustanovení belgického zákoníku mezinárodního práva soukromého neslučitelný s veřejným pořádkem.

17

Dne 26. září 2018 byla dcera X uznána za uprchlíka.

18

Dne 18. prosince 2018 podala X u belgického velvyslanectví v Libanonu žádost o udělení víza za účelem sloučení rodiny se svou dcerou a dále žádosti o udělení humanitárních víz pro své nezletilé syny, Y a Z.

19

Třemi rozhodnutími ze dne 21. června 2019 zmocněnec minister van Sociale Zaken en Volksgezondheid, en van Asiel en Migratie (ministr sociálních věcí, veřejného zdraví, pro azyl a migraci, Belgie) (dále jen „ministr“) zamítl žádosti o udělení víz, které podala X dne 18. prosince 2018. Předkládající soud tato rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 7. listopadu 2019.

20

V návaznosti na toto zrušení přijal ministr dne 17. března 2020 tři nová rozhodnutí o zamítnutí udělení uvedených víz. V těchto rozhodnutích měl ministr v podstatě za to, že z hlediska belgických cizineckých právních předpisů, jejichž některá ustanovení provádějí směrnici 2003/86, tvoří jádro rodiny manželé a svobodné nezletilé děti. Dcera X po uzavření manželství, které je platné v zemi, v níž bylo uzavřeno, již tedy nenáleží k jádru rodiny svých rodičů.

21

Dne 10. srpna 2020 podala X proti těmto rozhodnutím žalobu k předkládajícímu soudu.

22

Na podporu své žaloby X tvrdí, že ani belgický zákon o cizincích, ani směrnice 2003/86 nevyžadují, aby byl uprchlík usilující o sloučení rodiny svobodný, aby mohl mít právo na sloučení rodiny se svými rodiči. Navíc vzhledem k tomu, že oddací list její dcery nebyl v Belgii uznán, nemá v tomto členském státě žádné právní účinky. Tvrdí, že její dcera musí splňovat pouze dvě podmínky, aby mohla využít práva na sloučení rodiny se svými rodiči a že tyto podmínky jsou splněny, jelikož její dcera je zaprvé nezletilá a zadruhé je bez doprovodu ve smyslu čl. 2 písm. f) směrnice 2003/86.

23

Předkládající soud má za to, že situace dcery X podle všeho spadá pod pojem „nezletilá osoba bez doprovodu“ ve smyslu čl. 10 odst. 3 písm. a) ve spojení s čl. 2 písm. f) směrnice 2003/86. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že tato směrnice neobsahuje žádnou zmínku o rodinném stavu nezletilé osoby bez doprovodu. Tento soud nicméně podotýká, že je třeba zohlednit také článek 9 nařízení Dublin III, který vyžaduje, aby byl nezletilý uprchlík svobodný, aby byl členský stát, v němž pobývá, příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu jeho rodičů.

24

Za těchto podmínek se Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro spornou cizineckou agendu, Belgie) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 ve spojení s čl. 2 písm. f) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že aby nezletilý uprchlík bez doprovodu pobývající v členském státě získal postavení osoby usilující o sloučení rodiny za účelem sloučení s jejími nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii, musí být svobodný.

26

Úvodem je třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, a ze dne 20. června 2022, London Steam-Ship Owners’Mutual Insurance Association, C‑700/20, EU:C:2022:488, bod 55).

27

Zaprvé ze znění čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 vyplývá, že je-li uprchlíkem nezletilá osoba bez doprovodu ve smyslu čl. 2 písm. f) této směrnice, členské státy „povolí vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny jeho nejbližším příbuzným v přímé vzestupné linii, aniž se použijí podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. a)“.

28

Článek 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 tak členským státům ukládá přesnou pozitivní povinnost povolit v případě vymezeném tímto ustanovením sloučení rodiny s nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii osoby usilující o sloučení rodiny. Právo na sloučení rodiny takto přiznané nezletilým uprchlíkům bez doprovodu nepodléhá ani prostoru pro uvážení ze strany členských států, ani podmínkám stanoveným v čl. 4 odst. 2 písm. a) téže směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2018, A a S, C‑550/16, EU:C:2018:248, bod 34).

29

Článek 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 konkrétně nestanoví, že nezletilý uprchlík musí být svobodný, aby byl povolen vstup a pobyt jeho nejbližších příbuzných v přímé vzestupné linii za účelem sloučení rodiny.

30

Mimoto podle čl. 2 písm. f) směrnice 2003/86 jsou nezletilé osoby bez doprovodu definovány jako „státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti mladší 18 let, jež vstupují na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za ně podle práva nebo zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po niž se skutečně nenacházejí v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států“.

31

Soudní dvůr již rozhodl, že tato definice stanoví dvě podmínky, a sice že dotyčná osoba je „nezletilá“ a že je „bez doprovodu“ (rozsudek ze dne 12. dubna 2018, A a S, C‑550/16, EU:C:2018:248, bod 37).

32

Jak uvedl generální advokát v bodě 28 svého stanoviska, tato definice nijak neodkazuje na rodinný stav nezletilé osoby a nevyžaduje, aby nezletilá osoba byla svobodná, aby mohla být považována za nezletilou osobu bez doprovodu.

33

Zadruhé, pokud jde o kontext, do něhož je čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 zasazen, je třeba zdůraznit, že tato směrnice obsahuje ustanovení, která se výslovně týkají situací, v nichž je brán ohled na rodinný stav nezletilého.

34

Článek 4 odst. 1 uvedené směrnice, jenž určuje rodinné příslušníky osoby usilující o sloučení rodiny, kteří mohou využít práva na sloučení rodiny, konkrétně stanoví, že „[n]ezletilé děti uvedené v tomto článku musí [...] být svobodné“. Podle tohoto ustanovení tak mohou nezletilé děti rodiče, jenž je osobou usilující o sloučení rodiny, vstoupit a pobývat v Evropské unii na základě sloučení rodiny pouze za podmínky, že jsou svobodné.

35

Skutečnost, že unijní normotvůrce stanovil takovou podmínku týkající se rodinného stavu nezletilých dětí rodiče, který je osobou usilující o sloučení rodiny, ale nikoliv pro nezletilého uprchlíka bez doprovodu, jenž je osobu usilující o sloučení rodiny, podle všeho svědčí o jeho vůli neomezit uplatnění čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 pouze na svobodné nezletilé uprchlíky bez doprovodu.

36

Mimoto, na rozdíl od toho, co tvrdí belgická vláda, nevede tento výklad kontextu, do něhož je zasazen čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, ve spojení s čl. 2 písm. f) této směrnice, k nerovnému zacházení mezi situací sezdané nezletilé osoby, která žádá o sloučení rodiny se svým příbuzným v přímé vzestupné linii, jež je uvedena v čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86, a situací sezdaného nezletilého uprchlíka bez doprovodu, který je osobou usilující o sloučení rodiny, jejíž příbuzný v přímé vzestupné linii žádá o sloučení rodiny, uvedenou v čl. 10 odst. 3 písm. a) této směrnice, neboť tyto dvě situace nejsou srovnatelné.

37

Nezletilý uprchlík bez doprovodu, který sám pobývá na území jiného státu, než je stát jeho původu, se totiž nachází ve zvláště zranitelném postavení, jež odůvodňuje, aby bylo upřednostněno sloučení s jeho nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii, kteří se nacházejí mimo Unii. Tato rozdílnost situací odůvodňuje, aby jeho právo na sloučení rodiny nepodléhalo podmínkám stanoveným v čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/86, ale podmínkám stanoveným v jejím čl. 10 odst. 3 písm. a), jehož cílem je specificky zaručit zvýšenou ochranu uprchlíkům, kteří mají postavení nezletilé osoby bez doprovodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2018, A a S, C‑550/16, EU:C:2018:248, bod 44).

38

Tato ochrana je nezbytná tím spíše, že členské státy mohou v souladu s čl. 4 odst. 5 této směrnice uložit v rámci sloučení rodiny s manželem nebo manželkou, podmínku dosažení minimálního věku osoby usilující o sloučení rodiny a jejího manžela nebo manželky dříve, než se bude manžel nebo manželka moci spojit s osobou usilující o sloučení rodiny. V takovém případě by výklad čl. 10 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice, který by odmítal sloučení s nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii v případě, kdy je nezletilý uprchlík bez doprovodu, jenž je osobou usilující o sloučení rodiny, sezdaný, postavil tohoto uprchlíka do zvláště zranitelné situace, neboť bez svého manžela nebo manželky a svých příbuzných v přímé vzestupné linii by pozbyl v členském státě, v němž se nachází, jakékoliv rodinného zázemí.

39

Belgická vláda tvrdí, že článek 9 a čl. 2 písm. g) poslední odrážka nařízení Dublin III vyžadují, aby byl nezletilý uprchlík svobodný a rodina již existovala v zemi původu, aby členský stát, ve kterém tento uprchlík pobývá, byl příslušný k vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu jeho matky nebo otce. Toto nařízení se však netýká podmínek, kterým podléhá právo na sloučení rodiny nezletilých uprchlíků bez doprovodu, ale určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané v některém z členských států. Uvedené nařízení není tedy pro účely sporu v původním řízení relevantní.

40

Zatřetí, pokud jde o cíl směrnice 2003/86, je třeba připomenout, že podle jejího článku 1 je tímto cílem stanovit podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny, jež mají státní příslušníci třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států.

41

V tomto ohledu z bodu 8 odůvodnění této směrnice vyplývá, že pro uprchlíky stanoví příznivější podmínky pro uplatňování tohoto práva na sloučení rodiny, jelikož jejich situace vyžaduje zvláštní pozornost z různých důvodů, které je přinutily uprchnout z jejich země a jež jim brání vést v jejich zemi normální rodinný život. V souladu s tímto cílem má uvedená směrnice usnadnit sloučení rodiny nezletilého uprchlíka bez doprovodu s jeho nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii.

42

Podle čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/86 je totiž možnost takového sloučení v zásadě ponechána na volném uvážení každého členského státu a podléhá zejména podmínce, že nejbližší příbuzní v přímé vzestupné linii jsou na osobě usilující o sloučení rodiny závislí a v zemi původu nepožívají nezbytnou podporu rodiny. Naproti tomu, jak bylo připomenuto v bodě 28 tohoto rozsudku, čl. 10 odst. 3 písm. a) této směrnice představuje výjimku z této zásady.

43

Mimoto, jak již bylo připomenuto v bodě 37 tohoto rozsudku, cílem směrnice 2003/86 je nejen obecně usnadnit sloučení rodiny a poskytnout ochranu státním příslušníkům třetích zemí, zejména nezletilým osobám, ale cílem jejího čl. 10 odst. 3 písm. a) je specificky zaručit zvýšenou ochranu těm uprchlíkům, kteří mají postavení nezletilé osoby bez doprovodu (rozsudek ze dne 12. dubna 2018, A a S, C‑550/16, EU:C:2018:248, bod 44 a citovaná judikatura).

44

Vzhledem k tomuto kontextu by byl výklad čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, jenž by omezil právo na sloučení s nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii pouze na nezletilé uprchlíky bez doprovodu, kteří jsou svobodní, v rozporu s tímto cílem zvláštní ochrany.

45

Jak totiž zdůraznil generální advokát v bodě 46 svého stanoviska, takový výklad by totiž vedl k tomu, že by sezdaný nezletilý uprchlík bez doprovodu, jehož manžel nebo manželka pobývá na území Unie, nemohl požívat zvýšené ochrany, kterou mu přiznává směrnice 2003/86, přestože zvláštní zranitelnost nezletilých osob není z důvodu manželství zmírněna. Naopak, skutečnost být sezdán, může znamenat, zejména pokud jde o nezletilé dívky, vystavení závažné formě násilí, kterými jsou dětské sňatky a nucené sňatky.

46

Mimoto je třeba zdůraznit, že rodinný stav nezletilého uprchlíka bez doprovodu může být často obtížné prokázat, zejména v případě uprchlíků pocházejících ze zemí, které nejsou schopny vydávat spolehlivé úřední doklady. Výklad, podle něhož čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 neomezuje právo na sloučení s nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii pouze na nezletilé uprchlíky bez doprovodu, kteří jsou svobodní, je rovněž v souladu se zásadami rovného zacházení a právní jistoty, jelikož zajišťuje, aby právo na sloučení rodiny nezáviselo na administrativních kapacitách země původu dotyčné osoby.

47

Konečně ustanovení této směrnice musí být vykládána a uplatňována ve světle článku 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jak to ostatně vyplývá ze znění bodu 2 odůvodnění a čl. 5 odst. 5 uvedené směrnice, které ukládají členským státům povinnost posuzovat dotčené žádosti o sloučení rodiny v zájmu dotyčných dětí a s cílem upřednostnit rodinný život [rozsudek ze dne 16. července 2020, État belge (Sloučení rodiny – Nezletilé dítě), C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19, EU:C:2020:577, bod 35 a citovaná judikatura].

48

V tomto ohledu je třeba především uvést, že článek 7 Listiny uznává právo na respektování soukromého a rodinného života. Toto ustanovení Listiny musí být dále vykládáno ve spojení s povinností brát v úvahu nejlepší zájmy dítěte, uznanou v jejím čl. 24 odst. 2, přičemž toto ustanovení se použije rovněž na rozhodnutí, která nemusí být nutně určena nezletilé osobě, ale mají pro ni závažné důsledky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. března 2021, État belge (Navracení rodiče nezletilého dítěte), C‑112/20, EU:C:2021:197, bod 36]. Nakonec je třeba zohlednit nezbytnost, aby dítě pravidelně udržovalo osobní vztahy s oběma rodiči, vyjádřenou v čl. 24 odst. 3 Listiny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, État belge (Sloučení rodiny – Nezletilé dítě, C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19, EU:C:2020:577, bod 34 a citovaná judikatura].

49

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 ve spojení s čl. 2 písm. f) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nezletilý uprchlík bez doprovodu, který pobývá v členském státě, nemusí být svobodný, aby získal postavení osoby usilující o sloučení rodiny za účelem sloučení se svými nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii.

50

S ohledem na odpověď danou na první otázku není namístě na druhou otázku odpovídat.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 10 odst. 3 písm. a) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, ve spojení s čl. 2 písm. f) této směrnice,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nezletilý uprchlík bez doprovodu, který pobývá v členském státě, nemusí být svobodný, aby získal postavení osoby usilující o sloučení rodiny za účelem sloučení se svými nejbližšími příbuznými v přímé vzestupné linii.