Věc C‑163/21

AD a další

v.

PACCAR Inc
a
DAF TRUCKS NV
a
DAF Trucks Deutschland GmbH

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado Mercantil de Barcelona (Španělsko)]

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. listopadu 2022

„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Náhrada škody způsobené jednáním, které je zakázáno článkem 101 odst. 1 SFEU – Koluzní ujednání o stanovování cen a zvyšování cen brutto v Evropském hospodářském prostoru (EHP) pro nákladní vozidla – Směrnice 2014/104/EU – Pravidla upravující žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži – Článek 22 odst. 2 – Časová působnost – Článek 5 odst. 1 první pododstavec – Pojem relevantní důkazy, které má žalovaná strana nebo třetí strana pod svou kontrolou – Článek 5 odst. 2 – Zpřístupnění jednotlivých důkazů nebo relevantních kategorií důkazů na základě přiměřeně dostupných skutečností – Článek 5 odst. 3 – Analýza přiměřenosti žádosti o zpřístupnění důkazů – Zvážení oprávněných zájmů všech stran sporu a třetích stran – Rozsah povinností vyplývajících z těchto ustanovení“

  1. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Časová působnost – Hmotněprávní ustanovení – Zákaz použití vnitrostátní prováděcí úpravy se zpětnou působností – Jiná než hmotněprávní ustanovení – Zákaz použití vnitrostátní prováděcí úpravy na řízení o žalobě zahájená před 26. prosincem 2014

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, článek 22)

    (viz body 27–30)

  2. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Časová působnost – Ustanovení, které vnitrostátním soudům dává možnost nařídit zpřístupnění relevantních důkazů, které má pod svou kontrolou žalovaná nebo třetí strana – Jiné než hmotněprávní ustanovení

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, čl. 5 odst. 1 první pododstavec a čl. 22 odst. 2)

    (viz body 31–35)

  3. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Žádost o zpřístupnění relevantních důkazů, které má pod kontrolou žalovaná nebo třetí strana – Předmět – Důkazy vytvářené ex novo formou shromáždění nebo utřídění informací, která má k dispozici osoba, jíž je žádost určena – Zahrnutí

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, čl. 5 odst. 1 první pododstavec)

    (viz body 40–45, 53, 62, 69 a výrok)

  4. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Žádost o zpřístupnění relevantních důkazů, které má pod kontrolou žalovaná nebo třetí strana – Povinnosti vnitrostátního soudu, kterému je předložena – Ověřování relevance, přiměřenosti a nezbytnosti důkazů, jichž se žádost týká

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104, čl. 5 odst. 2 a 3)

    (viz body 50–52, 64, 67, 68 a výrok)

  5. Hospodářská soutěž – Žaloby o náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže – Směrnice 2014/104 – Účel

    (Články 101 a 102 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104)

    (viz body 55–59)

Shrnutí

Rozhodnutím ze dne 19. července 2016 ( 1 ) Evropská komise konstatovala, že se společnosti PACCAR, DAF Trucks a DAF Trucks Deutschland (dále jen „dotčení výrobci“) spolu s několika dalšími výrobci nákladních vozidel účastnily kartelové dohody v rozporu s pravidly unijního práva, která kartelové dohody zakazují, a to tím, že se dohodly na stanovení cen nákladních vozidel v Evropském hospodářském prostoru (EHP) v letech 1997 až 2011 a na načasování a přenesení nákladů na zavedení emisních technologií požadovaných normami Euro 3 až Euro 6 ( 2 ).

Dne 25. března 2019 podalo 45 účastníků řízení jakožto pořizovatelé nákladních vozidel, kterých by se mohlo týkat protiprávní jednání konstatované rozhodnutím ze dne 19. července 2016, k Juzgado de lo Mercantil no 7 de Barcelona (obchodní soud č. 7 v Barceloně, Španělsko) žádost o přístup k různým důkazům, které měli dotčení výrobci k dispozici, za účelem domáhání se náhrady škody vyplývající z protiprávního jednání konstatovaného v rozhodnutí ze dne 19. července 2016. Tito účastníci řízení uplatňovali v tomto ohledu potřebu získat určité důkazní prostředky za účelem vyčíslení umělého zvýšení cen, zejména za účelem srovnání doporučených cen v období před kartelovou dohodou, během ní a po ní. Dotčení výrobci tuto žádost zpochybnili, přičemž poukazovali zejména na to, že některé z požadovaných dokumentů je třeba vypracovat ad hoc.

Vzhledem k tomu, že se přístup k důkazům, kterých se týká sporná žádost, zakládal na ustanovení španělských právních předpisů ( 3 ) provádějících čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104 ( 4 ), položil obchodní soud č. 7 v Barceloně Soudnímu dvoru předběžnou otázku, v níž se v podstatě tázal na to, zda se zpřístupňování relevantních důkazů podle tohoto článku vztahuje pouze na již existující dokumenty, které má pod kontrolou žalovaná nebo třetí strana, nebo zda se naopak může jednat o nové dokumenty, které zmiňované strany musí vytvořit shromážděním nebo utříděním údajů, které mají k dispozici.

Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že čl. 5 odst. 1 první pododstavec směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že relevantními důkazy, které má žalovaná nebo třetí strana pod kontrolou a jejichž zpřístupnění mohou vnitrostátní soudy nařídit, nejsou pouze již existující dokumenty, které mají pod kontrolou, ale i dokumenty, které musí účastník řízení, jemuž je předložena žádost o zpřístupnění důkazů, vytvořit ex novo tím, že shromáždí nebo utřídí informace, poznatky či údaje, které má pod kontrolou, s výhradou striktního dodržení povinnosti těchto soudů omezit zpřístupnění důkazů na to, co je relevantní, přiměřené a nezbytné s ohledem na legitimní zájmy a základní práva účastníka řízení, jemuž je žádost určena, uložené jim na základě odstavců 2 a 3 článku 5.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve upřesnil podmínky časové působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104 a úvodem podotkl, že článek 22 této směrnice výslovně stanoví podmínky časové působnosti jejích ustanovení v závislosti na tom, zda se z hlediska unijního práva jedná, či nejedná o hmotněprávní ustanovení.

V tomto případě Soudní dvůr uvedl, že možnost nařídit zpřístupnění relevantních důkazů, které má pod kontrolou žalovaná nebo třetí strana, za podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/104 patří mezi zvláštní pravomoci, které musí vnitrostátní soudy mít při posuzování sporů o žalobách na náhradu škody znějících na náhradu škody vzniklé z důvodu porušení práva hospodářské soutěže. Tím, že toto požaduje, přitom toto ustanovení usiluje o nápravu asymetrie informací, která je v zásadě příznačná pro tyto spory v neprospěch poškozeného. Jeho předmět se však týká pouze procesních opatření použitelných před vnitrostátními soudy a nezasahuje přímo do právního postavení účastníků řízení.

Za těchto podmínek čl. 5 odst. 1 první pododstavec směrnice 2014/104 nepatří mezi hmotněprávní ustanovení této směrnice ve smyslu jejího čl. 22 odst. 1, ale mezi „jiná“ ustanovení, na něž míří čl. 22 odst. 2 této směrnice, která toto ustanovení prohlašuje za použitelná na žaloby podané po 26. prosinci 2014. Z toho vyplývá, že čl. 5 odst. 1 první pododstavec směrnice 2014/104 se uplatní na žalobu, která byla předkládajícímu soudu předložena, jelikož tato žaloba byla podána dne 25. března 2019.

Vzhledem k tomu, že je tedy třeba odpovědět předkládajícímu soudu po meritorní stránce, Soudní dvůr nejprve poznamenal, že znění čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104 sice vede k závěru, že se žádost o zpřístupnění důkazů může týkat pouze již existujících důkazů, avšak výklad tohoto ustanovení musí rovněž zohlednit jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí.

Pokud jde o kontext čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104, Soudní dvůr uvedl, že definice výrazu „důkazy“ obsažená v čl. 2 bodu 13 této směrnice, který se vztahuje na „všechny druhy získaných důkazních prostředků, které jsou přípustné u příslušného vnitrostátního soudu, zejména dokumenty a veškeré jiné předměty obsahující informace bez ohledu na nosič, na němž jsou tyto informace uloženy“, neumožňuje konstatovat, že důkazy, jejichž zpřístupnění je požadováno, nutně odpovídají již existujícím „dokumentům“. V tomto ohledu má Soudní dvůr za to, že použití slovního spojení „které mají pod kontrolou“ žalovaná nebo třetí strana pouze reflektuje výše zmiňovanou skutkovou situaci spočívající v asymetrii informací, kterou unijní zákonodárce hodlal řešit.

Podle Soudního dvora je tato analýza potvrzena zněním čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104 ve světle odstavců 2 a 3 téhož článku, které vyžadují, aby vnitrostátní soudy zajistily dodržení požadavku na specifičnost návrhu na zpřístupnění důkazů, jakož i zásady proporcionality.

Pokud jde dále o účel čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104, Soudní dvůr připomněl, že unijní normotvůrce při přijímání směrnice 2014/104 vycházel z konstatování, že boj proti protisoutěžním jednáním z podnětu Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž nebyl dostatečný k zajištění úplného dodržování unijních pravidel hospodářské soutěže, a tudíž je nutné usnadnit soukromému sektoru možnost podílet se na peněžité sankci a tím takovým jednáním předcházet. Zvláštní pravomoci, které musí mít vnitrostátní soudy, aby napravily asymetrii informací mezi dotčenými stranami, přitom přispívají k tomuto cíli.

Z tohoto hlediska má Soudní dvůr za to, že omezit bez dalšího důkazy, jejichž zpřístupnění je možné požadovat, pouze na již existující dokumenty, které má žalovaná nebo třetí strana pod kontrolou, by mohlo být v některých případech v rozporu s prvotním cílem sledovaným směrnicí 2014/104.

Soudní dvůr však nakonec zdůraznil, že takový výklad čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104 nemá vliv na uplatňování mechanismu vážení dotčených zájmů, jak vyplývá z odstavců 2 a 3 téhož článku. Vzhledem k tomu, že ustanovení této směrnice musí být provedena za současného respektování základních práv a zásad uznaných Listinou základních práv Evropské unie, vnitrostátní soudy, kterým je předložena žádost o zpřístupnění důkazů, musí v souladu s čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice omezit rozsah takových zpřístupňovaných důkazů na to, co je relevantní, přiměřené a nezbytné s přihlédnutím k oprávněným zájmům a základním právům účastníka řízení, jemuž je žádost určena.

( 1 ) – Rozhodnutí C(2016) 4673 final týkající se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) (Věc AT.39824 – Nákladní vozidla).

( 2 ) – Článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP.

( 3 ) – V projednávaném případě článek 283a písm. a) Ley de Enjuiciamiento Civil (zákon č. 1/2000, občanský soudní řád) ze dne 7. ledna 2000 (BOE č. 7 ze dne 8. ledna 2000, s. 575).

( 4 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži (Úř. věst. 2014, L 349, s. 1).