1

Svým kasačním opravným prostředkem se Oriol Junqueras i Vies domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 15. prosince 2020, Junqueras i Vies v. Parlament (T‑24/20, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2020:601), kterým uvedený soud odmítl jako nepřípustnou jeho žalobu směřující ke zrušení, zaprvé, prohlášení, kterým předseda Evropského parlamentu vzal na plenárním zasedání konaném dne 13. ledna 2020 na vědomí uvolnění jeho mandátu evropského poslance (dále jen „prohlášení ze dne 13. ledna 2020“), a zadruhé údajného zamítnutí žádosti o naléhavé přijetí podnětu směřujícího k potvrzení jeho imunity, kterou evropská poslankyně D. Riba i Giner předložila dne 20. prosince 2019 na základě článku 8 jednacího řádu Parlamentu, tímto předsedou (dále jen „zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019“).

2

Kapitola III protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, připojeného ke Smlouvám o EU a FEU (dále jen „protokol o výsadách a imunitách“), týkající se „členů Evropského parlamentu“, obsahuje mj. článek 9, který uvádí:

„V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové:

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání […] [P]arlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; […] [P]arlament je oprávněn svého člena imunity zbavit.“

3

Článek 6 odst. 2 Aktu o volbě zastupitelů do Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. 1976, L 278, s. 1, dále jen „akt o volbách v původním znění“), ve znění rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom ze dne 25. června 2002 a ze dne 23. září 2002 (Úř. věst. 2002, L 283, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 137, dále jen „akt o volbách“), stanoví (částečně neoficiální překlad):

„Členové [P]arlamentu požívají výsad a imunit, jež se na ně vztahují podle [protokolu o výsadách a imunitách].“

4

Článek 7 aktu o volbách stanoví:

„1.   Funkce člena […] [P]arlamentu je neslučitelná s funkcí:

2.   Od voleb do […] [P]arlamentu v roce 2004 je funkce člena […] [P]arlamentu neslučitelná s funkcí člena vnitrostátního parlamentu.

[…]

3.   Kromě toho může každý členský stát rozšířit neslučitelnost, která se použije na vnitrostátní úrovni, za podmínek stanovených v článku 8.

[…]“

5

Článek 8 aktu uvádí:

„S výhradou ustanovení tohoto aktu se volební postup v každém členském státě řídí vnitrostátními předpisy.

Těmito vnitrostátními předpisy, jež mohou případně zohledňovat zvláštnosti v členských státech, nesmí být celkově dotčen poměrný charakter volebního systému.“

6

Článek 12 zní takto:

„[…] [P]arlament ověřuje pověřovací listiny členů […] [P]arlamentu. Za tímto účelem bere na vědomí výsledky úředně vyhlášené členskými státy a rozhoduje o sporech, které mohou případně vzniknout na základě ustanovení tohoto aktu, kromě sporů vzniklých na základě ustanovení vnitrostátních předpisů, na něž tento akt odkazuje.“

7

Článek 13 uvádí:

„1.   Místo se uprázdní [uvolní] zánikem mandátu člena […] [P]arlamentu v případě jeho rezignace [vzdání se mandátu] nebo smrti [úmrtím] nebo v případě, že je mandátu zbaven.

2.   S výhradou jiných ustanovení tohoto aktu stanoví každý členský stát vhodné postupy pro obsazení místa, jež se uprázdní [uvolní] během pětiletého funkčního období uvedeného v článku 5, na zbytek tohoto období.

3.   Jestliže právní předpisy členského státu výslovně stanoví zbavení mandátu člena […] [P]arlamentu, zaniká jeho mandát podle těchto právních předpisů. Příslušné vnitrostátní orgány o tom uvědomí […] [P]arlament.

4.   Uprázdní-li [Uvolní-li] se místo rezignací [vzdáním se mandátu] nebo smrtí [úmrtím], uvědomí o tom předseda […] [P]arlamentu neprodleně příslušné orgány dotyčného členského státu.“

8

Článek 3 jednacího řádu Parlamentu (dále jen „jednací řád“), nadepsaný „Ověřování pověřovacích listin“, stanoví:

„1.   Po všeobecných volbách do […] [P]arlamentu vyzve [jeho] předseda příslušné orgány členských států, aby neprodleně oznámily Parlamentu jména zvolených poslanců, aby všichni poslanci mohli zasednout v Parlamentu s platností od okamžiku zahájení prvního zasedání následujícího po volbách.

[…]

3.   Na základě zprávy příslušného výboru ověří Parlament bezodkladně pověřovací listiny a rozhodne o platnosti mandátu každého nově zvoleného poslance a rovněž o případných sporech, které mu byly předloženy podle ustanovení aktu [o volbách], kromě sporů, které na základě uvedeného aktu spadají výlučně do působnosti ustanovení vnitrostátních předpisů, na něž uvedený akt odkazuje.

[…]

6.   Příslušný výbor zajistí, aby orgány členských států nebo Unie předaly neprodleně Parlamentu veškeré informace, které by mohly mít vliv na způsobilost poslance nebo na způsobilost či pořadí náhradníků, a jde-li o jmenování, aby uvedly datum platnosti tohoto jmenování.

Zahájí-li příslušné orgány členských států řízení, které by mohlo vést ke ztrátě mandátu poslance, požádá předseda [Parlamentu] tyto orgány, aby ho pravidelně informovaly o stavu řízení, a postoupí tuto věc příslušnému výboru. Na návrh tohoto výboru může Parlament zaujmout k dané věci postoj.“

9

Článek 4, nadepsaný „Délka funkčního období poslanců“, v odstavcích 2, 4 a 7 stanoví:

„2.   […]

Jestliže se příslušný výbor domnívá, že se poslanec vzdal mandátu v souladu s aktem [o volbách], je mandát prohlášen za uvolněný s platností od data, které tento poslanec uvedl v úředním zápisu, a předseda informuje o této skutečnosti Parlament.

Jestliže se příslušný výbor domnívá, že se poslanec nevzdal mandátu v souladu s aktem [o volbách], navrhne Parlamentu, aby mandát za uvolněný neprohlásil.

[…]

4.   Pokud příslušné orgány členských států nebo Unie či dotčený poslanec oznámí předsedovi [Parlamentu] jmenování nebo zvolení do funkce, která se neslučuje s výkonem mandátu poslance […] [P]arlamentu ve smyslu čl. 7 odst. 1 nebo 2 aktu [o volbách], předseda o tom informuje Parlament, který prohlásí mandát za uvolněný s platností od data vzniku této neslučitelnosti.

Pokud příslušné orgány členského státu oznámí předsedovi, že podle právních předpisů tohoto členského státu skončilo funkční období poslance […] [P]arlamentu buď v důsledku další neslučitelnosti ve smyslu čl. 7 odst. 3 aktu [o volbách], nebo zbavením mandátu podle čl. 13 odst. 3 uvedeného aktu, informuje předseda Parlament, že daný mandát skončil dnem, který sdělily příslušné orgány členského státu. Pokud není datum uvedeno, považuje se za den skončení mandátu datum, kdy tento členský stát oznámil skončení mandátu.

[…]

7.   Parlament může prohlásit mandát za neplatný nebo odmítnout potvrdit uvolnění mandátu, pokud poslanec mandát přijal nebo se jej vzdal na základě věcné nepřesnosti nebo souhlasu zatíženého vadou.“

10

Článek 5, nadepsaný „Výsady a imunity“, stanoví:

„1.   Poslanci požívají výsad a imunit stanovených [p]rotokolem […] o výsadách a imunitách […].

2.   Při výkonu svých pravomocí týkajících se výsad a imunit jedná Parlament v zájmu zachování své integrity jakožto demokratického zákonodárného shromáždění a s cílem zajistit nezávislost poslanců při plnění jejich povinností. Poslanecká imunita není osobní výsadou poslanců, nýbrž zárukou nezávislosti Evropského parlamentu jako celku a jeho poslanců.

[…]“

11

Článek 7 jednacího řádu, nadepsaný „Ochrana výsad a imunit“, stanoví následující:

„1.   V případech, kdy orgány členského státu údajně porušily nebo údajně hodlají porušit výsady nebo imunity současného nebo bývalého poslance, může být Parlament v souladu s čl. 9 odst. 1 požádán, aby rozhodl, zda došlo nebo zda je pravděpodobné, že dojde, k porušení těchto výsad a imunit.

2.   Tuto žádost o ochranu výsad a imunit lze podat zejména tehdy, je-li možné se domnívat, že by tyto okolnosti představovaly správní či jiné omezení volného pohybu poslance, který jede na místo zasedání Parlamentu nebo se z něj vrací, nebo správní či jiné omezení poslance vyjádřit názor nebo hlasovat během plnění svých povinností, nebo že by dané okolnosti spadaly do oblasti působnosti článku 9 [p]rotokolu […] o výsadách a imunitách […].

[…]

5.   Pokud bylo přijato rozhodnutí neochránit výsady a imunity určitého poslance, může tento poslanec výjimečně požádat o přezkoumání tohoto rozhodnutí, jestliže předloží v souladu s čl. 9 odst. 1 jednacího řádu nové důkazy. Žádost o přezkoumání rozhodnutí není přípustná, pokud bylo proti tomuto rozhodnutí zahájeno řízení na základě článku 263 [SFEU] nebo pokud má předseda Parlamentu za to, že nově předložené důkazy nejsou dostatečně podloženy na to, aby odůvodňovaly přezkoumání rozhodnutí.“

12

Článek 8, nadepsaný „Naléhavé opatření předsedy Parlamentu s cílem potvrdit imunitu“, zní následovně:

„1.   V naléhavém případě, pokud jsou při zadržení poslance nebo omezení jeho svobody pohybu zjevně porušeny jeho výsady a imunity, může předseda Parlamentu po konzultaci s předsedou a zpravodajem příslušného výboru z vlastního podnětu potvrdit výsady a imunity dotčeného poslance. Předseda Parlamentu uvedený podnět oznámí tomuto výboru a informuje Parlament.

[…]“

13

Článek 9, nadepsaný „Imunitní řízení“, stanoví:

„1.   Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, s níž se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu Parlamentu, nebo žádost současného či bývalého poslance o ochranu jeho výsad a imunit je oznámena v Parlamentu a postoupena příslušnému výboru.

2.   Se souhlasem dotčeného poslance či bývalého poslance může příslušnou žádost podat jiný poslanec, který může dotčeného poslance či bývalého poslance zastupovat ve všech fázích daného řízení.

[…]

3.   Výbor projedná žádosti o zbavení poslanecké imunity nebo žádosti o ochranu výsad a imunit bezodkladně, avšak s přihlédnutím k jejich poměrné [relativní] složitosti.

4.   Výbor předloží návrh odůvodněného rozhodnutí, kterým doporučí přijetí či zamítnutí žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu výsad a imunit. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Je-li daný návrh zamítnut, má se za to, že bylo přijato opačné rozhodnutí.

5.   Výbor může požádat příslušný orgán o informace nebo odůvodnění, které považuje za nezbytné k tomu, aby mohl zaujmout stanovisko, zda má být poslanec zbaven imunity, nebo zda má být jeho imunita ochráněna.

6.   Dotčený poslanec musí dostat příležitost vyjádřit se a může předložit jakékoli dokumenty nebo jiné písemné důkazy, které považuje za relevantní.

[…]

Předseda výboru vyzve poslance k tomu, aby se v uvedený den a v uvedenou dobu k záležitosti vyjádřil. Dotčený poslanec se může svého práva na vyjádření vzdát.

[…]

7.   Pokud se žádost o zbavení imunity nebo o její ochranu týká více obvinění, může být o každém z nich rozhodnuto zvlášť. Výbor může ve své zprávě ve výjimečných případech navrhnout, aby se zbavení imunity nebo její ochrana vztahovala pouze na trestní stíhání a aby poslanec, dokud není rozsudek pravomocný, nemohl být zadržen či vzat do vazby nebo aby proti němu nemohla být přijata jiná opatření, která by mu bránila ve výkonu mandátu.

8.   Výbor může předložit odůvodněné stanovisko k pravomoci daného orgánu a k přípustnosti žádosti, ale za žádných okolností se nesmí vyslovit o vině či nevině poslance, ani o tom, zda názory nebo činy, které jsou poslanci přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání, a to ani v případě, že se výbor při posuzování žádosti podrobně seznámil se skutkovým stavem případu.

9.   Návrh rozhodnutí výboru je zařazen na pořad jednání nejbližšího denního zasedání následujícího po dni, kdy byl předložen. K tomuto návrhu nelze předkládat pozměňovací návrhy.

[…]

Aniž je dotčen článek 173 [tohoto řádu], nesmí poslanec, o jehož výsadách a imunitách se jedná, promluvit v rozpravě.

O návrhu či návrzích rozhodnutí obsažených ve zprávě se hlasuje při prvním hlasování následujícím po rozpravě.

Poté, co Parlament věc projedná, se hlasuje o každém návrhu obsaženém ve zprávě odděleně. Jestliže je návrh zamítnut, považuje se opačné rozhodnutí za přijaté.

10.   Předseda [Parlamentu] okamžitě sdělí rozhodnutí Parlamentu dotčenému poslanci a příslušnému orgánu dotčeného členského státu spolu se žádostí, aby byl předseda informován o vývoji příslušného řízení a o soudních rozhodnutích přijatých v rámci tohoto řízení. Jakmile předseda obdrží tuto informaci, sdělí ji Parlamentu způsobem, který považuje za nejvhodnější, případně po konzultaci s příslušným výborem.

11.   Výbor se zabývá těmito věcmi a nakládá s veškerými dokumenty, které obdržel, s co největší důvěrností. Výbor vždy projedná žádosti týkající se imunitního řízení na neveřejné schůzi.

12.   Parlament se zabývá pouze žádostmi o zbavení poslanecké imunity, které mu předložily justiční orgány nebo stálá zastoupení členských států.

[…]

14.   Jakýkoli dotaz příslušného orgánu týkající se rozsahu výsad nebo imunit poslanců se projednává podle výše uvedených ustanovení.“

14

Skutečnosti předcházející sporu, které jsou vylíčeny v bodech 15 až 31 napadeného usnesení, lze shrnout následovně.

15

Oriol Junqueras i Vies byl místopředsedou Gobierno autonómico de Cataluña (autonomní vláda Katalánska, Španělsko) v okamžiku přijetí Ley 19/2017 del Parlamento de Cataluña, reguladora del referéndum de autodeterminación (zákon katalánského parlamentu 19/2017 o referendu o sebeurčení) ze dne 6. září 2017 (DOGC č. 7449A, ze dne 6. září 2017, s. 1) a Ley 20/2017 del Parlamento de Cataluña, de transitoriedad jurídica y fundacional de la República (zákon katalánského parlamentu 20/2017 o přechodném právním a ústavním řádu republiky) ze dne 8. září 2017 (DOGC č. 7451A, ze dne 8. září 2017, s. 1), a dne 1. října 2017, kdy se konalo referendum o sebeurčení podle prvního z těchto dvou zákonů, přičemž uplatňování ustanovení daného zákona bylo mezitím pozastaveno na základě rozhodnutí Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko).

16

V návaznosti na přijetí uvedených zákonů a na zmíněné referendum Ministerio fiscal (státní zastupitelství, Španělsko), Abogado del Estado (právní zástupce státu, Španělsko) a Partido político VOX (politická strana VOX) iniciovali trestní řízení proti několika osobám, mezi nimiž byl i O. Junqueras Vies, s tím, že se účastnily separatistického procesu a dopustily se trestných činů „rozvracení státu“ nebo „násilí proti orgánu veřejné moci“, „úmyslného maření úkolů úřední osoby nebo výkonu úředního rozhodnutí“ a „porušení povinností při správě veřejného majetku“.

17

O. Junqueras i Vies byl ve vyšetřovací fázi tohoto řízení vzat do vazby na základě rozhodnutí přijatého dne 2. listopadu 2017 podle článku 503 Ley de Enjuiciamiento Criminal (trestní řád).

18

V průběhu fáze rozhodování soudu v uvedeném řízení navrhovatel kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu konaných dne 26. května 2019 a byl zvolen evropským poslancem, jak vyplývá z rozhodnutí Junta Electoral Central (ústřední volební komise) ze dne 13. června 2019 nazvaného „Vyhlášení poslanců zvolených do Evropského parlamentu ve volbách konaných dne 26. května 2019“ (BOE č. 142, ze dne 14. června 2019, s. 62477), přijatého podle čl. 224 odst. 1 Ley orgánica 5/1985, de Régimen Electoral General (ústavní zákon 5/1985 o všeobecném volebním systému) ze dne 19. června 1985 (BOE č. 147 ze dne 20. června 1985, s. 19110, dále jen „španělský volební zákon“). Ústřední volební komise v tomto rozhodnutí kromě toho přidělila zvoleným osobám, a tedy i žalobci, mandáty, které má Španělské království v Evropském parlamentu.

19

Usnesením ze dne 14. června 2019 Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) zamítl žádost navrhovatele, aby mu bylo uděleno mimořádné povolení opustit pod policejním dohledem věznici, aby se mohl dostavit před ústřední volební komisi a složit tam přísahu nebo slib, že bude zachovávat španělskou ústavu, které vyžaduje čl. 224 odst. 2 španělského volebního zákona.

20

Dne 20. června 2019 konstatovala ústřední volební komise, že navrhovatel tuto přísahu nebo slib nesložil, a v souladu s čl. 224 odst. 2 španělského volebního zákona oznámila uvolnění jemu přiděleného mandátu evropského poslance, jakož i pozastavení všech výsad, které by mu mohly plynout z výkonu jeho funkce.

21

Navrhovatel podal k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) proti usnesení zmíněnému v bodě 19 tohoto rozsudku opravný prostředek, v němž se dovolával imunit podle článku 9 protokolu o výsadách a imunitách.

22

Dne 1. července 2019 se Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl řízení o uvedeném opravném prostředku přerušit a položit Soudnímu dvoru předběžné otázky v rámci věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies (C‑502/19, EU:C:2019:1115).

23

Dne 2. července 2019 zahájil předseda Parlamentu první zasedání volebního období sboru, který vzešel z voleb do tohoto Parlamentu konaných dne 26. května 2019, na němž O. Junqueras i Vies nebyl přítomen.

24

Dne 4. července 2019 požádala evropská poslankyně D. Riba i Giner jménem O. Junqueras i Viese na základě článku 8 jednacího řádu předsedu Parlamentu o přijetí naléhavých opatření za účelem zaručení poslanecké imunity navrhovatele.

25

Dne 22. srpna 2019 předseda Parlamentu tuto žádost zamítl.

26

Rozsudkem ze dne 14. října 2019 Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) uložil O. Junqueras i Viesovi trest odnětí svobody v délce třinácti let a trest absolutní nezpůsobilosti vedoucí k definitivnímu pozbytí všech veřejných úřadů a funkcí, a to včetně volených, a nemožnosti budoucího nastoupení do těchto úřadů či funkcí nebo jejich výkonu po dobu třinácti let.

27

Rozsudkem ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies (C‑502/19, EU:C:2019:1115), Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky zmíněné v bodě 22 tohoto rozsudku. Rozhodl, že osoba, jejíž zvolení do Parlamentu bylo oficiálně vyhlášeno v době, kdy na ni byla v rámci řízení pro zločiny uvalena vazba, ale nebylo jí umožněno vyhovět některým požadavkům, které v návaznosti na takové vyhlášení stanoví vnitrostátní právo, ani odcestovat do Evropského parlamentu s cílem zúčastnit se jeho prvního zasedání, požívá imunity podle čl. 9 druhého pododstavce protokolu o výsadách a imunitách. Soudní dvůr upřesnil, že tato imunita obnášela propuštění z vazby, aby dotčená osoba mohla odcestovat do Parlamentu a splnit tam formality požadované unijním právem. A konečně Soudní dvůr uvedl, že pokud měl příslušný vnitrostátní soud za to, že uvedenou osobu je třeba poté, co získala postavení člena Evropského parlamentu, ve vazbě ponechat, musel bezodkladně tento parlament požádat, aby ji uvedené imunity na základě čl. 9 třetího pododstavce téhož protokolu zbavil.

28

Dne 20. prosince 2019 se D. Riba i Giner opětovně obrátila jménem navrhovatele na předsedu Parlamentu s žádostí, aby na základě článku 8 jednacího řádu přijal naléhavá opatření za účelem potvrzení imunity navrhovatel (dále jen „žádost ze dne 20. prosince 2019“).

29

Rozhodnutím ze dne 3. ledna 2020 rozhodla ústřední volební komise o nevolitelnosti navrhovatele z důvodu odsouzení k trestu odnětí svobody rozsudkem ze dne 14. října 2019 zmíněným v bodě 26 rozsudku v projednávané věci. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) a domáhal se odkladu jeho vykonatelnosti.

30

Usnesením ze dne 9. ledna 2020 Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl o důsledcích rozsudku ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies (C‑502/19, EU:C:2019:1115), na trestní řízení vedené proti navrhovateli. Měl za to, že není namístě zaslat Parlamentu žádost o zbavení poslanecké imunity navrhovatele, přičemž vycházel zejména z toho, že když byl navrhovatel prohlášen za zvoleného, trestní řízení, které se ho týkalo, již skončilo a byla zahájena porada soudu. Jelikož podle Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) navrhovatel získal postavení evropského poslance v době, kdy již probíhala fáze rozhodování soudu v trestním řízení, které bylo proti němu zahájeno, nemohl se dovolávat imunity, aby zabránil pokračování v tomto řízení. Uvedený soud měl ve výroku svého usnesení zejména za to, že není namístě povolit přemístění navrhovatele do sídla Parlamentu, jeho propuštění, prohlášení rozsudku ze dne 14. října 2019 za neplatný ani podání žádosti Parlamentu o zbavení imunity. Rovněž rozhodl o předání svého usnesení ústřední volební komisi a Parlamentu. Téhož dne se tento soud rozhodl projednat návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí ústřední volební komise ze dne 3. ledna 2020 řádným postupem a zamítl návrhy na mimořádná naléhavá opatření předložené navrhovatelem.

31

Ve dnech 10. a 13. ledna 2020 D. Riba i Giner doplnila žádost ze dne 20. prosince 2019 tak, že předsedu Parlamentu zejména požádala, aby odmítl prohlásit mandát navrhovatele za uvolněný, a předložila další dokumenty.

32

Na plenárním zasedání dne 13. ledna 2020 prohlásil předseda Parlamentu, že orgán vzal na vědomí zaprvé volbu žalobce do Parlamentu s účinností ke 2. červenci 2019 v návaznosti na rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies (C‑502/19, EU:C:2019:1115), a zadruhé uvolnění mandátu žalobce k 3. lednu 2020 v návaznosti na rozhodnutí ústřední volební komise ze dne 3. ledna 2020 a usnesení Tribunal Supremo ze dne 9. ledna 2020.

33

Žalobou došlou kanceláři Tribunálu dne 17. ledna 2020 se O. Junqueras i Vies domáhal zrušení prohlášení ze dne 13. ledna 2020 a zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019.

34

Samostatným podáním z téhož dne doplnil navrhovatel uvedenou žalobu návrhem na předběžné opatření na základě článků 278 a 279 SFEU, kterým se domáhal odkladu vykonatelnosti výše uvedených aktů, toho, aby bylo předsedovi Parlamentu nařízeno přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně a zajištění účinnosti výsad a imunit navrhovatele a k ochraně jeho základního práva na výkon funkce člena Parlamentu v plném rozsahu, a konečně toho, aby bylo Španělskému království uloženo navrhovatele ihned propustit na svobodu, tak aby mohl vykonávat funkci člena Parlamentu.

35

Usnesením ze dne 3. března 2020, Junqueras i Vies v. Parlament (T‑24/20 R, nezveřejněné, EU:T:2020:78), místopředseda Tribunálu uvedený návrh na předběžné opatření zamítl z důvodu nesplnění podmínky týkající se fumus boni.

36

Usnesením ze dne 8. října 2020, Junqueras i Vies v. Parlament [C‑201/20 P(R), nezveřejněné, EU:C:2020:818], zamítla místopředsedkyně Soudního dvora kasační opravný prostředek podaný navrhovatelem proti posledně uvedenému usnesení.

37

Dne 15. prosince 2020 přijal Tribunál napadené usnesení, kterým vyhověl námitkám nepřípustnosti vzneseným Parlamentem v rámci jeho obhajoby a zamítl návrhová žádání O. Junqueras i Viese znějící na zrušení prohlášení ze dne 13. ledna 2020 a zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019 z důvodu, že směřovala proti aktům, které nemohou být předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU.

38

Konkrétně, pokud šlo o návrhová žádání směřující ke zrušení prohlášení ze dne 13. ledna 2020, Tribunál rozhodl, že směřovala proti čistě informativnímu aktu bez právních účinků na situaci O. Junqueras i Viese, neboť v souladu s čl. 13 odst. 3 aktu o volbách tento vzal pouze na vědomí ztrátu mandátu dotyčné osoby, ke které došlo výhradně na základě vnitrostátního práva v návaznosti na jeho odsouzení v trestním řízení.

39

Pokud šlo o návrhová žádání směřující ke zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019, Tribunál rozhodl, že při absenci výslovného zamítavého rozhodnutí směřovala proti neexistujícímu aktu. Podpůrně měl Tribunál každopádně za to, že jelikož možnost, aby byla v naléhavém případě potvrzena imunita evropského poslance, kterou poskytuje článek 8 jednacího řádu, spadá do diskreční pravomoci předsedy Parlamentu, která vylučuje právo vyžadovat od něj, aby takový krok učinil, nelze zamítnutí takové žádosti považovat za napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU.

40

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 9. června 2021 bylo povoleno vedlejší účastenství Španělského království na podporu návrhových žádání Parlamentu.

41

Usnesením ze dne 28. září 2021 předseda Soudního dvora zamítl návrh na vstup Carlese Puigdemont i Casamajóa a Antoniho Comín i Oliverese do řízení jako vedlejších účastníků na podporu návrhových žádání O. Junqueras i Viese.

42

Svým kasačním opravným prostředkem O. Junqueras i Vies navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

44

Oriol Junqueras i Vies vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku čtyři důvody. V rámci prvního až třetího důvodu zpochybňuje odůvodnění rozhodnutí Tribunálu ohledně toho, že jeho návrhová žádání znějící na zrušení prohlášení ze dne 13. ledna 2020 jsou nepřípustná. Čtvrtým důvodem zpochybňuje důvody, na základě kterých Tribunál shledal nepřípustnými jeho návrhová žádání znějící na zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019.

45

Parlament především tvrdí, že první, třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné, jelikož nesplňují požadavky čl. 256 odst. 1 prvního pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, neboť přesně neurčují kritizované body odůvodnění napadeného usnesení a přesně neuvádějí právní argumenty na podporu návrhu navrhovatele. Dále Parlament tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je rovněž nepřípustný, jelikož směřuje nikoliv ke zpochybnění výkladu čl. 13 odst. 3 aktu o volbách provedeného Tribunálem, ale ke zpochybnění jeho výkladu rozhodnutí ústřední volební komise ze dne 3. ledna 2020, což spadá do posouzení skutkového stavu nebo výkladu vnitrostátního práva a nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

46

Navrhovatel tuto argumentaci zpochybňuje.

47

I když je pravda, že písemnosti vypracované O. Junqueras i Viesem na podporu prvního, třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku se někdy zdají být nejasné, je třeba nicméně konstatovat, že kasační opravný prostředek kritizované body odůvodnění napadeného usnesení uvádí a právní argumenty, kterými se snaží tyto body zpochybnit, zmiňuje dostatečně přesně na to, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout.

48

Kromě toho, pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, že navrhovatel svou argumentací usiluje nikoliv o zpochybnění posouzení skutkového stavu nebo výkladu vnitrostátního práva, ale o zpochybnění výkladu aktu o volbách provedeného Tribunálem.

49

Z toho plyne, že, ačkoli Parlament tvrdí opak, jsou první, třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku přípustné.

50

První až třetí důvod kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, směřují, jak je uvedeno v bodě 44 tohoto rozsudku, proti odůvodnění napadeného usnesení ohledně toho, že návrhová žádání O. Junqueras i Viese směřující ke zrušení prohlášení ze dne 13. ledna 2020 byla nepřípustná.

51

Konkrétně svým prvním důvodem navrhovatel Tribunálu vytýká, že rozhodl, že jeho situaci je třeba posuzovat jako neslučitelnost nebo zbavení mandátu ve smyslu čl. 7 odst. 3 a čl. 13 odst. 3 aktu o volbách, ačkoli měla být vyhodnocena jako neslučitelnost ex post, která nespadá pod žádné z těchto ustanovení. Druhým důvodem navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení s ohledem na čl. 4 odst. 7 jednacího řádu, který stanoví případy, ve kterých Parlament může odmítnout konstatovat uvolnění mandátu některého ze svých členů. A konečně v rámci třetího důvodu O. Junqueras i Vies tvrdí, že na rozdíl od rozhodnutí Tribunálu z článků 8 a 12 aktu o volbách ani z čl. 3 odst. 3 jednacího řádu nevyplývá, že by Parlament nemohl takové rozhodnutí členského státu, jako je rozhodnutí dotčené v projednávané věci, zpochybnit.

52

Parlament a Španělské království mají za to, že tyto důvody kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.

53

Je třeba uvést, že podle čl. 7 odst. 1 a 2 aktu o volbách je postavení člena Parlamentu neslučitelné s výkonem funkcí uvedených v těchto ustanoveních. Článek 7 odst. 3 uvedeného aktu členským státům umožňuje upravit další rozšíření neslučitelnosti uplatnitelné na vnitrostátní úrovni.

54

Článek 13 aktu o volbách upravuje případy, kdy se mandát člena Parlamentu uvolní z důvodu vzdání se mandátu, úmrtí nebo zbavení mandátu. Pokud je podle odstavce 3 zbavení mandátu výslovně stanoveno právními předpisy členského státu, mandát zaniká podle těchto právních předpisů a Parlament je o tom uvědomen vnitrostátními orgány.

55

Článek 4 odst. 4 druhý pododstavec jednacího řádu upřesňuje, že pokud příslušné orgány členského státu oznámí předsedovi Parlamentu, že z důvodu další neslučitelnosti podle čl. 7 odst. 3 aktu o volbách nebo zbavením mandátu na základě čl. 13 odst. 3 uvedeného aktu funkční období evropského poslance skončilo, informuje předseda Parlamentu orgán o tom, že jeho mandát skončil dnem, který sdělily příslušné orgány členského státu.

56

Pokud jde nejprve o právní základ prohlášení ze dne 13. ledna 2020, z bodů 57 až 67 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál měl za to, že funkční období evropského poslance O. Junqueras i Viese skončilo z důvodu zbavení mandátu, tak jak vyplývá z použití vnitrostátního práva v případě stanoveném v čl. 13 odst. 3 aktu o volbách. Tribunál sice v bodech 57 a 58 uvedeného usnesení zmínil rovněž čl. 7 odst. 3 aktu o volbách, avšak pouze z toho důvodu, že čl. 4 odst. 4 druhý pododstavec jednacího řádu spojuje tytéž důsledky se vznikem další neslučitelnosti spadající pod toto ustanovení a zbavením mandátu podle čl. 13 odst. 3 aktu.

57

Na rozdíl od tvrzení navrhovatele se tím Tribunál nedopustil nesprávného stanovení právního základu prohlášení ze dne 13. ledna 2020. Nehledě na terminologii použitou vnitrostátním právem totiž uplynutí funkčního období evropského poslance na základě tohoto práva z důvodu odsouzení pro trestný čin skutečně představuje případ zbavení mandátu ve smyslu čl. 13 odst. 3 aktu o volbách (v tomto smyslu, pokud jde o akt o volbách v původním znění, viz rozsudek ze dne 7. července 2005, Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P, EU:C:2005:429, bod 49), a nikoli neslučitelnost ve smyslu článku 7 tohoto aktu, jelikož není důsledkem nedodržení zákazu souběhu určitých funkcí.

58

Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že by porušil právo navrhovatele na účinnou soudní ochranu nebo na účinný opravný prostředek a svévolně jej připravil o jeho mandát, když rozhodl, že prohlášení ze dne 13. ledna 2020 bylo založeno na čl. 13 odst. 3 aktu o volbách.

59

Pokud jde dále o prostor pro uvážení, kterým Parlament disponuje, pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit ze zbavení mandátu, které má svůj původ ve vnitrostátním právu, je třeba nejprve připomenout, že podle čl. 5 odst. 1 a 2 a čl. 13 odst. 2 SEU jedná Parlament v mezích pravomocí, které mu svěřují Smlouvy.

60

Je třeba rovněž upřesnit, že při absenci jednotného volebního postupu se postup voleb členů Parlamentu nadále řídí v každém členském státě vnitrostátními předpisy, s výhradou ustanovení aktu o volbách, v souladu s článkem 8 tohoto aktu.

61

Ze samotného znění čl. 13 odst. 3 aktu o volbách a čl. 4 odst. 4 druhého pododstavce jednacího řádu vyplývá, že pokud je uvolnění mandátu člena Parlamentu výsledkem zbavení mandátu výslovně stanoveného vnitrostátním právem, mandát zaniká pouze na základě tohoto práva, přičemž Parlament je vnitrostátními orgány toliko informován o tom, že dotyčný ztratil postavení poslance Evropského parlamentu.

62

V takovém případě z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 12 odst. 2 aktu o volbách v původním znění, která je však použitelná i na čl. 13 odst. 3 tohoto aktu ve znění použitelném na spor, plyne, že Parlament nemá v souvislosti s prohlašováním mandátu za uvolněný v případě, kdy je toto výsledkem vnitrostátního práva, žádný prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2009, Itálie a Donnici v. Parlament, C‑393/07 a C‑9/08, EU:C:2009:275, bod 56), jelikož jeho úloha spočívá pouze ve vzetí tohoto uvolnění, které již konstatovaly vnitrostátní orgány, na vědomí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2005, Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P, EU:C:2005:429, bod 50).

63

Je totiž na příslušných vnitrostátních soudech, po případném podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU, nebo na Soudním dvoru, pokud k němu byla podána žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, aby ověřily soulad postupu stanoveného vnitrostátním právem, který vede ke zbavení mandátu člena Parlamentu, s unijním právem [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 8. října 2020, Junqueras i Vies v. Parlament, C‑201/20 P(R), nezveřejněné, EU:C:2020:818, bod 66].

64

Skutečnost, že na rozdíl od původního znění ve znění použitelném na spor již čl. 13 odst. 3 aktu o volbách nepoužívá výraz „vzít na vědomí“, nemůže zpochybnit výše uvedenou analýzu, jelikož ze samotného znění uvedeného ustanovení, jakož i ze znění čl. 4 odst. 4 druhého pododstavce jednacího řádu vyplývá, že v případě zbavení mandátu výslovně stanoveného vnitrostátním právem je Parlament vnitrostátními orgány pouze informován o uplynutí funkčního období na základě vnitrostátního práva.

65

Parlament má oproti tomu aktivnější úlohu, pokud uplynutí funkčního období vyplývá ze vzdání se mandátu nebo úmrtí člena, kdy mu v souladu s čl. 13 odst. 4 aktu o volbách přísluší, aby sám konstatoval uvolnění mandátu a informoval o tom vnitrostátní orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2005, Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P, EU:C:2005:429, bod 50).

66

V tomto kontextu nemůže být možnost Parlamentu odmítnout konstatovat uvolnění mandátu svého člena v případě věcné nepřesnosti nebo souhlasu zatíženého vadou, stanovená v čl. 4 odst. 7 jednacího řádu, v žádném případě využita v případech, kdy Parlament nemá pravomoc jako první konstatovat takové uvolnění. Jak přitom bylo uvedeno v bodě 62 tohoto rozsudku, Parlament takovou pravomoc nemá, pokud je uvolnění mandátu důsledkem zbavení mandátu podle čl. 13 odst. 3 aktu o volbách.

67

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jednací řád je interním organizačním aktem, který nemůže založit ve prospěch Parlamentu pravomoci, které mu nejsou výslovně svěřeny normativním aktem, v projednávané věci aktem o volbách, aniž dojde k porušení hierarchie norem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2009, Itálie a Donnici v. Parlament, C‑393/07 a C‑9/08, EU:C:2009:275, body 47 a 48).

68

S ohledem na výše uvedené Tribunál každopádně rozhodl, že uvedený orgán nemohl využít možnosti stanovené v čl. 4 odst. 7 jednacího řádu k tomu, aby odmítl konstatovat uvolnění mandátu O. Junqueras i Viese, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení.

69

Tato analýza je, jak rozhodl Tribunál v bodě 60 napadeného usnesení, podpořena zněním článků 8 a 12 aktu o volbách, jakož i čl. 3 odst. 3 jednacího řádu, které připomínají, že volební postup se i nadále řídí vnitrostátním právem, a stanovují, že Parlament má pouze pravomoc rozhodovat o sporech týkajících se uplatňování aktu o volbách, což vylučuje spory týkající se použití vnitrostátních ustanovení.

70

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že výraz „volební postup“ uvedený v čl. 8 odst. 1 aktu o volbách neoznačuje pouze pravidla volení a přidělování mandátů, ale rovněž, na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, pravidla volitelnosti členů Parlamentu. Z toho plyne, že nevolitelnost, která vedla ke zbavení O. Junqueras i Viese mandátu na základě španělského volebního zákona, skutečně spadá, jak rozhodl Tribunál, pod „volební postup“ řídící se vnitrostátním právem ve smyslu čl. 8 odst. 1 aktu o volbách, jehož dodržování nepřísluší Parlamentu kontrolovat.

71

A konečně námitka protiprávnosti podpůrně vznesená navrhovatelem proti čl. 13 odst. 3 aktu o volbách a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu musí být odmítnuta jako nepřípustná, neboť byla poprvé uplatněna v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. března 2020, Marine Harvest v. Komise, C‑10/18 P, EU:C:2020:149, body 124 až 126).

72

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že jelikož prohlášení ze dne 13. ledna 2020 má čistě informativní povahu, a nevyvolává tedy právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy navrhovatel tím, že by podstatným způsobem měnily jeho právní postavení, nedopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že návrhová žádání O. Junqueras i Viese směřující ke zrušení tohoto prohlášení směřovala proti aktu, který nemůže být předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU.

73

Z toho plyne, že první až třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.

74

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku O. Junqueras i Vies zpochybňuje důvody, na základě kterých Tribunál odmítl jako nepřípustná jeho návrhová žádání znějící na zrušení odmítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019. Vytýká Tribunálu, že se v napadeném usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že opatření předsedy Parlamentu přijaté na základě článku 8 jednacího řádu není pro příslušné orgány členských států závazné a nemá žádné účinky na právní postavení dotčeného evropského poslance.

75

Parlament a Španělské království mají za to, že tento důvod musí být zamítnut.

76

Z bodů 103 až 106 napadeného usnesení vyplývá, že při odmítnutí návrhových žádání směřujících ke zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019 jako nepřípustných vycházel Tribunál především z toho, že vzhledem k absenci výslovné odpovědi předsedy Parlamentu na tuto žádost a k absenci zvláštních ustanovení nebo okolností umožňujících dát vzniknout implicitnímu zamítavému rozhodnutí byla tato návrhová žádání namířena proti neexistujícímu aktu. Pouze pro úplnost Tribunál v bodech 107 až 137 napadeného usnesení upřesnil, že za předpokladu, že by z prohlášení ze dne 13. ledna 2020 vyplývala existence implicitního rozhodnutí o zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019, by návrhová žádání navrhovatele usilující o zrušení tohoto rozhodnutí musela být každopádně rovněž odmítnuta jako nepřípustná, neboť by směřovala proti aktu, který nemůže být předmětem žaloby na neplatnost. Na rozdíl od odpovědi na žádost o ochranu výsad a imunit předloženou na základě článku 9 jednacího řádu totiž podle Tribunálu potvrzení výsad a imunit evropského poslance z vlastního podnětu na základě čl. 8 odst. 1 uvedeného řádu spadá do diskreční pravomoci předsedy Parlamentu, a nemá tedy pro příslušné vnitrostátní orgány závaznou povahu ani nemá právní účinky na situaci dotyčného poslance.

77

Pokud jde o hlavní důvody zohledněné Tribunálem, navrhovatel se omezuje na uvedení časové posloupnosti skutečností předcházejících žádosti ze dne 20. prosince 2019, aniž vysvětluje, proč by tato posloupnost měla vést k závěru, že mlčení předsedy Parlamentu o této žádosti vedlo k implicitnímu zamítavému rozhodnutí. Taková argumentace musí být za těchto podmínek považována za nepřípustnou. Neumožňuje zpochybnit závěr Tribunálu, podle kterého navrhovatelem podaná žaloba směřující ke zrušení zamítnutí žádosti ze dne 20. prosince 2019 byla namířena proti neexistujícímu aktu.

78

Za těchto podmínek musí být zbývající část argumentace rozvinuté O. Junqueras i Viesem na podporu čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje proti odůvodnění, které Tribunál uvedl v bodech 107 až 137 napadeného usnesení jen pro úplnost, odmítnuta jako irelevantní.

79

Z toho plyne, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, jakož i samotný kasační opravný prostředek musí být zamítnuty.

80

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení.

81

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

82

Vzhledem k tomu, že Parlament požadoval náhradu nákladů řízení a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Parlamentem.

83

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. V důsledku toho Španělské království, které vstoupilo do řízení o kasačním opravném prostředku jako vedlejší účastník, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: