Věc C‑100/21

Mercedes-Benz Group AG, dříve Daimler AG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Ravensburg)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. března 2023

„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Schvalování typu motorových vozidel – Směrnice 2007/46/ES – Článek 18 odst. 1 – Článek 26 odst. 1 – Článek 46 – Nařízení (ES) č. 715/2007 – Článek 5 odst. 2 – Motorová vozidla – Vznětový motor – Emise znečišťujících látek – Ventil pro recirkulaci výfukových plynů (EGR ventil) – Snižování emisí oxidů dusíku (NOx) omezené ‚teplotním oknem‘ – Odpojovací zařízení – Ochrana zájmů individuálního kupujícího vozidla vybaveného zakázaným odpojovacím zařízením – Nárok na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti výrobce tohoto vozidla – Způsob výpočtu náhrady škody – Zásada efektivity – Článek 267 SFEU – Přípustnost – Žádost předložená Soudnímu dvoru samosoudcem“

Sbližování právních předpisů – Motorová vozidla – Emise z lehkých osobních vozidel a užitkových vozidel – Nařízení č. 715/2007 – Odpojovací zařízení – Pojem – Zařízení, které v závislosti na venkovní teplotě a nadmořské výšce snižuje účinnost systému recirkulace znečišťujících plynů z dotyčných vozidel při běžném provozu a používání vozidel – Zahrnutí

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2007, čl. 3 bod 10, čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1)

(viz bod 58)
Sbližování právních předpisů – Motorová vozidla – Emise z lehkých osobních vozidel a užitkových vozidel – Směrnice 2007/46 – Nařízení č. 715/2007 – Povinnosti výrobců při schvalování typu – Zákaz používání odpojovacích zařízení snižujících účinnost systémů regulace emisí – Výjimky – Ochrana motoru proti poškození nebo poruše a bezpečný provoz vozidla – Rozsah – Zařízení, které v závislosti na venkovní teplotě a nadmořské výšce snižuje účinnost systému recirkulace znečišťujících plynů z dotyčných vozidel při běžném provozu a používání vozidel – Vyloučení

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2007, čl. 5 odst. 2 písm. a)]

(viz body 60–66)
Sbližování právních předpisů – Motorová vozidla – Emise z lehkých osobních vozidel a užitkových vozidel – Směrnice 2007/46 – Nařízení č. 715/2007 – Chráněné zájmy – Pojem – Zvláštní zájmy kupujícího – Zahrnutí – Porušení povinnosti výrobců uvádět na trh vozidla splňující normy – Nárok na náhradu škody způsobené kupujícímu – Podmínky jejího získání – Dodržení zásady efektivity a přiměřenosti náhrady újmy a zákazu bezdůvodného obohacení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2007, čl. 5 odst. 2 a čl. 13 odst. 1)

(viz body 78–85, 88–96 a výrok)

Shrnutí

V roce 2014 zakoupil QB u prodejce ojeté motorové vozidlo značky Mercedes-Benz, model C 220 CDI se vznětovým motorem generace Euro 5. Toto vozidlo, jež bylo uvedeno na trh výrobcem automobilů Mercedes-Benz Group AG (dříve Daimler AG), bylo poprvé registrováno v roce 2013. Uvedené vozidlo bylo vybaveno softwarem řízení motoru snižujícím míru recirkulace výfukových plynů, pokud venkovní teploty klesnou pod určitou hodnotu, což má za následek zvýšení emisí oxidů dusíku (NOx). Tato recirkulace tedy byla plně účinná pouze tehdy, když venkovní teplota neklesla pod tuto hodnotu.

QB podal k Landgericht Ravensburg (zemský soud v Ravensburgu, Německo), předkládajícímu soudu, žalobu znějící na náhradu škody, kterou mu údajně způsobila společnost Mercedes-Benz Group tím, že dotčené vozidlo vybavila odpojovacími zařízeními, jež jsou zakázána podle čl. 5 odst. 2 nařízení o schvalování typu motorových vozidel ( 1 ).

Je třeba připomenout, že cílem tohoto nařízení je zaručit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a konkrétněji výrazně snížit emise NOx z vozidel se vznětovým motorem pro zlepšení kvality ovzduší a splnění mezních hodnot znečištění ( 2 ). Toto nařízení definuje „odpojovací zařízení“ jako „[jakýkoli] konstrukční prvek vozidla, který snímá teplotu, rychlost vozidla, otáčky motoru, zařazený rychlostní stupeň, podtlak v sacím potrubí nebo jakýkoli jiný parametr, aby se aktivovala, měnila, zpomalovala nebo deaktivovala činnost jakékoli části systému regulace emisí, která snižuje účinnost systému regulace emisí za podmínek, jejichž výskyt lze očekávat při běžném provozu a používání vozidla“ ( 3 ). Kromě toho směrnice, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení ( 4 ), obsahovala správní ustanovení a obecné technické požadavky pro schvalování všech nových vozidel v její oblasti působnosti a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, za účelem usnadnění jejich registrace, prodeje a uvádění do provozu v Unii ( 5 ).

Podle právních předpisů platných v německém právu předpokládá uplatnění nároku na náhradu škody individuálním kupujícím motorového vozidla, které není v souladu s unijním právem, porušení zákona určeného k ochraně jiných osob ( 6 ). Předkládající soud se proto rozhodl obrátit se na Soudní dvůr s dotazem, zda relevantní ustanovení, v daném případě ustanovení rámcové směrnice ( 7 ) a nařízení o schvalování typu motorových vozidel ( 8 ), chrání vedle obecných zájmů i zvláštní zájmy individuálního kupujícího motorového vozidla vůči výrobci tohoto vozidla, je-li uvedené vozidlo vybaveno odpojovacím zařízením, jež toto nařízení zakazuje. Kromě toho si předkládající soud klade otázku, zda v rámci náhrady škody způsobené kupujícímu vozidla vybaveného zakázaným odpojovacím zařízením brání unijní právo tomu, aby byl prospěch ze skutečného užívání tohoto vozidla započten na vrácení kupní ceny uvedeného vozidla, a pokud tomu tak není, aby byl tento prospěch vypočítán na základě celkové kupní ceny téhož vozidla.

Velký senát Soudního dvora poskytl významná upřesnění k otázce nároku na náhradu škody příslušejícího nabyvatelům vozidel, jejichž motory byly vybaveny nepřípustným odpojovacím zařízením ke snížení účinnosti systému regulace emisí znečišťujících částic NOx.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve uvedl, že je na předkládajícím soudu, aby na základě své judikatury případně rozhodl, zda software, kterým je vybaveno vozidlo zakoupené QB, je „odpojovacím zařízením“ ve smyslu nařízení o schvalování typu motorových vozidel.

Soudní dvůr dále připomněl, že ze zákazu používání odpojovacích zařízení, která snižují účinnost systémů regulace emisí, existují tři výjimky, mezi nimi výjimka – jediná relevantní v projednávané věci – týkající se případu, kdy „potřeba zařízení je oprávněná z důvodu ochrany motoru proti poškození nebo poruše a bezpečného provozu vozidla“ ( 9 ). Aby bylo toto odpojovací zařízení ospravedlněno, musí striktně odpovídat potřebě zabránit bezprostředním rizikům poškození nebo poruchy motoru, která jsou natolik závažná, že vyvolávají konkrétní nebezpečí pro provoz vozidla vybaveného uvedeným zařízením. Kromě toho by odpojovací zařízení, které by za běžných podmínek provozu mělo fungovat po většinu roku, aby byl motor chráněn před poškozením nebo poruchami a zajištěn bezpečný provoz vozidla, bylo zjevně v rozporu s cílem ochrany životního prostředí sledovaným tímto nařízením a nemohlo by být ospravedlněno. Je rovněž na předkládajícím soudu, aby provedl posouzení skutkového stavu nezbytná pro účely použití těchto podmínek.

Soudní dvůr nejprve rozhodl, že relevantní ustanovení rámcové směrnice a nařízení o schvalování typu motorových vozidel posuzovaná společně chrání vedle obecných zájmů i zvláštní zájmy individuálního kupujícího motorového vozidla vůči výrobci tohoto vozidla, je-li uvedené vozidlo vybaveno zakázaným odpojovacím zařízením ve smyslu ustanovení tohoto nařízení.

Soudní dvůr totiž připomněl, že zákaz používání odpojovacích zařízení, která snižují účinnost systémů regulace emisí, sleduje obecný cíl spočívající v zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a že povinnost výrobců poskytnout spotřebitelům a uživatelům objektivní a přesné informace o více či méně znečišťující povaze vozidel v okamžiku, kdy se rozhodují o koupi, je stanovena právě v kontextu naplňování tohoto obecného cíle. Kromě toho vozidla spadající do působnosti rámcové směrnice musí být předmětem schválení typu a toto schválení může být uděleno pouze tehdy, pokud předmětný typ vozidla vyhovuje ustanovením nařízení o schvalování typu vozidel, zejména těm, která se týkají emisí.

Soudní dvůr přitom dodal, že v souladu s rámcovou směrnicí jsou výrobci vedle těchto požadavků na ES schválení typu rovněž povinni vydat individuálnímu kupujícímu vozidla prohlášení o shodě. Podle této rámcové směrnice je toto prohlášení povinné pro účely registrace a prodeje vozidla nebo jeho uvedení do provozu. Kromě toho sankce stanovené v rámcové směrnici musí zajistit, aby kupující vozidla měl prohlášení o shodě, které mu umožní registrovat vozidlo v kterémkoli členském státě, aniž by musel předkládat další technickou dokumentaci. Tento kupující tedy může rozumně očekávat, že nařízení o schvalování typu motorových vozidel bude dodržováno. Soudní dvůr z toho dovodil, že rámcová směrnice ve spojení s nařízením o schvalování typu motorových vozidel vytváří přímou vazbu mezi výrobcem motorových vozidel a individuálním kupujícím motorového vozidla, jejímž cílem je zaručit tomuto kupujícímu, že toto vozidlo je v souladu s relevantními unijními právními předpisy.

Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že není vyloučeno, že typ vozidla, na který se vztahuje ES schválení typu, s kterým lze toto vozidlo používat na silnici, mohl být původně schválen příslušným schvalovacím orgánem, aniž se dověděl o přítomnosti takového softwaru, o jaký jde v projednávané věci. Rámcová směrnice míří na situaci, kdy je nepřípustnost konstrukčního prvku vozidla, např. s ohledem na požadavky nařízení o schvalování typu motorových vozidel, zjištěna až po tomto schválení. Nepřípustnost odpojovacího zařízení, kterým je vybaveno motorové vozidlo, jež byla odhalena po ES schválení typu pro toto vozidlo, proto může zpochybnit platnost tohoto schválení a potažmo platnost prohlášení o shodě, které má osvědčovat, že uvedené vozidlo náležející do série schváleného typu bylo v okamžiku výroby v souladu se všemi regulačními akty. Tato nepřípustnost může tedy mimo jiné vyvolat nejistotu ohledně možnosti registrace, prodeje nebo uvedení uvedeného vozidla do provozu a v konečném důsledku způsobit újmu kupujícímu vozidla vybaveného zakázaným odpojovacím zařízením.

Zadruhé v odpovědi na otázku, jejíž podstatou je to, zda musí být unijní právo vykládáno v tom smyslu, že v rámci náhrady škody způsobené kupujícímu vozidla vybaveného zakázaným odpojovacím zařízením brání tomu, aby byl prospěch ze skutečného užívání tohoto vozidla započten na vrácení kupní ceny uvedeného vozidla, a pokud tomu tak není, aby byl tento prospěch vypočítán na základě celkové kupní ceny téhož vozidla, Soudní dvůr rozhodl, že v případě neexistence ustanovení tohoto práva v dané oblasti přísluší právu dotyčného členského státu stanovit pravidla pro náhradu škody skutečně způsobené kupujícímu vozidla vybaveného takovýmto odpojovacím zařízením, přičemž tato náhrada musí být přiměřená vzniklé újmě.

Soudní dvůr totiž připomněl výklad, k němuž dospěl, totiž že rámcová směrnice chrání zvláštní zájmy individuálního kupujícího motorového vozidla vůči výrobci tohoto vozidla, je-li uvedené vozidlo vybaveno zakázaným odpojovacím zařízením, takže má právo na to, aby uvedené vozidlo nebylo takovýmto zařízením vybaveno. Dále Soudní dvůr zdůraznil, že rámcová směrnice a nařízení o schvalování typu motorových vozidel stanoví, že v případě jejich porušení přísluší členským státům stanovit sankce, které musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy jsou tudíž povinny stanovit, že kupující motorového vozidla vybaveného zakázaným odpojovacím zařízením má vůči výrobci tohoto vozidla nárok na náhradu škody. Je zajisté na každém členském státu, aby určil podmínky získání takové náhrady. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že vnitrostátní právní předpisy, které by kupujícímu motorového vozidla v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly získání přiměřené náhrady škody, která mu byla způsobena tím, že výrobce tohoto vozidla porušil zákaz použití odpojovacích zařízení, by nebyly v souladu se zásadou efektivity. S touto výhradou Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy jsou oprávněny dbát na to, aby ochrana práv zaručených unijním právním řádem nevedla k bezdůvodnému obohacení. Předkládající soud tedy musí ověřit, zda započtení prospěchu plynoucího ze skutečného užívání dotyčného vozidla zajišťuje kupujícímu přiměřenou náhradu, pokud je prokázáno, že posledně uvedenému vznikla škoda související s tím, že do jeho vozidla bylo nainstalováno zakázané odpojovací zařízení.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska [a o] přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1), a konkrétně podle čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení.

( 2 ) – Body 1 a 6 odůvodnění nařízení o schvalování typu motorových vozidel.

( 3 ) – Článek 3 bod 10 nařízení o schvalování typu motorových vozidel.

( 4 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (Úř. věst. 2007, L 263, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 385/2009 ze dne 7. května 2009 (Úř. věst. 2009, L 118, s. 13) (dále jen „rámcová směrnice“).

( 5 ) – Článek 1 rámcové směrnice.

( 6 ) – § 823 odst. 2 Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník).

( 7 ) – A sice čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článek 46 rámcové směrnice.

( 8 ) – A sice čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení o schvalování typu motorových vozidel.

( 9 ) – Výjimka, která se nachází v čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení o schvalování typu motorových vozidel.