–

za litevskou vládu K. Dieninisem a V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnci,

–

za lotyšskou vládu J. Davidoviča a K. Pommere, jako zmocněnkyněmi,

–

za nizozemskou vládu K. Bulterman a M. A. M. de Ree, jako zmocněnkyněmi,

–

za portugalskou vládu P. Barros da Costa, L. Inez Fernandesem, M. J. Ramos a C. Vieira Guerra, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi L. Grønfeldt a A. Steiblytė, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 38 odst. 1 a čl. 39 odst. 3 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. 2007, L 205, s. 63, dále jen „rozhodnutí SIS II“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného před Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) Regionų apygardos administracinio teismo Kauno rūmai (regionální správní soud, pobočka v Kaunasu, Litva) ve věci zákonnosti litevské právní úpravy, která zakazuje zapsat vozidla, jež jsou předmětem záznamu v Schengenském informačním systému druhé generace (dále jen „SIS II“), do vnitrostátního registru vozidel.

3

Článek 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst 2006, L 381, s. 1, a oprava Úř. věst. 2015, L 26, s. 15) zní takto:

„Bez ohledu na články 38 a 40 a čl. 46 odst. 1 rozhodnutí [SIS II] mají subjekty odpovědné v členských státech za vydávání osvědčení o registraci vozidel, jak je uvedeno ve směrnici [Rady] 1999/37/ES [ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel (Úř. věst. 1999, L 138, s. 57; Zvl. vyd. 07/04, s. 351)], přístup k těmto údajům zařazeným do SIS II v souladu s čl. 38 odst. 2 písm. a), b) a f) [rozhodnutí 2007/533] výlučně za účelem ověření, zda vozidla předkládaná jim k registraci nebyla odcizena, neoprávněně užívána nebo zda nejsou pohřešována či zda se po nich nepátrá za účelem zajištění důkazů v trestním řízení:

[…]“

4

Body 5, 8 a 13 odůvodnění rozhodnutí SIS II uvádějí:

[…]

[…]

5

Článek 1 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Zřízení a obecný účel SIS II“, v odstavci 2 stanoví:

„Účelem SIS II je zajistit v souladu s tímto rozhodnutím na územích členských států vysokou úroveň bezpečnosti v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva Evropské unie, včetně udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a zajišťování bezpečnosti, […] s využitím informací předávaných prostřednictvím tohoto systému.“

6

Článek 3 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Definice“, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]“

7

Článek 8 odst. 1 a 3 téhož rozhodnutí stanoví:

„1.   Doplňující informace se vyměňují v souladu s ustanoveními příručky SIRENE a prostřednictvím komunikační infrastruktury. […]

[…]

3.   Žádosti jiných členských států o doplňující informace musí být vyřízeny co nejdříve.“

8

Článek 38 rozhodnutí SIS II, nadepsaný „Cíle a podmínky pořizování záznamů“, stanoví:

„1.   Do SIS II se vkládají údaje o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení.

2.   Vkládají se tyto kategorie snadno identifikovatelných věcí:

[…]“

9

Článek 39 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Provádění opatření na základě záznamu“, stanoví:

„1.   Pokud se při vyhledávání zjistí záznam o věci, která byla nalezena, spojí se orgán, který zjistil shodu dvou položek údajů, s orgánem, který pořídil záznam[,] s cílem dohodnout vhodná opatření. Za tímto účelem mohou být v souladu s tímto rozhodnutím sdělovány i osobní údaje.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 se sdělí prostřednictvím výměny doplňujících informací.

3.   Opatření, jež má přijmout členský stát, který věc nalezl, musí být v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy.“

10

Článek 45 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Doba uchovávání záznamů o věcech“, stanoví:

„1.   Záznamy o věcech vložené do SIS II podle tohoto rozhodnutí se uchovávají pouze po dobu nezbytnou pro splnění účelů, pro které byly vloženy.

[…]

3.   Záznamy o věcech vložené v souladu s článkem 38 se uchovávají nejvýše po dobu deseti let.

4.   Doby uchovávání uvedené v [odstavci 3] se mohou prodloužit, pokud se to ukáže jako nezbytné pro účely, pro které byl záznam pořízen. V tomto případě se [odstavec 3] použij[e] na toto delší uchovávání.“

11

Článek 49 odst. 1 a 2 tohoto rozhodnutí stanoví:

„1.   Členský stát pořizující záznam odpovídá za zajištění toho, že údaje [vložené do SIS II] jsou […] aktuální […].

2.   Pouze členský stát, který vložil záznam, je oprávněn měnit, doplňovat, opravovat, aktualizovat nebo mazat údaje, které vložil.“

12

Příloha prováděcího rozhodnutí Komise 2013/115/EU ze dne 26. února 2013 o příručce SIRENE a dalších prováděcích opatřeních k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. 2013, L 71, s. 1), ve znění prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/1528 ze dne 31. srpna 2017 (Úř. věst. 2017, L 231, s. 6) (dále jen „příručka SIRENE“), v bodě 2.1 stanoví:

„Definice

[…]“

13

Příručka SIRENE stanoví v bodě 2.10, nadepsaném „Výmaz, pominou-li podmínky pro uchování záznamu“:

„Záznamy vložené do SIS II se uchovávají pouze po dobu nezbytnou pro sledovaný účel.

Jakmile přestanou být plněny podmínky pro uchovávání záznamu, členský stát, který pořídil záznam, jej neprodleně vymaže. […]

[…]“

14

Z bodu 25 ustanovení o vnitrostátním litevském SIS II, schválených prostřednictvím Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministro įsakymas Nr. 1V-324 „Dėl Lietuvos nacionalinės antrosios kartos Šengeno informacijos sistemos nuostatų patvirtinimo“ (dekret ministra vnitra Litevské republiky č. 1V-324 o schválení předpisů pro litevský národní Schengenský informační systém druhé generace) ze dne 17. září 2007 (Žin., 2007, č. 100-4084), vyplývá, že odbor informatiky a komunikací litevského ministerstva vnitra zaručuje veřejnému podniku Regitra přístup k seznamu údajů obsažených v N.SIS II, které jsou uvedeny v bodech 1 a 3.1 až 3.3 (údaje o hledaných motorových vozidlech a jejich přívěsech, vnitrostátní registr vozidel, registrační doklady hledaných motorových vozidel).

15

Článek 27 odst. 1 Lietuvos Respublikos saugaus eismo automobilių keliais įstatymas (zákon Litevské republiky o bezpečnosti silničního provozu) ze dne 12. října 2000 (Žin., 2000, č. 92-2883), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví, že „[n]a veřejných komunikacích v Litvě je povolen provoz řádně registrovaných motorových vozidel a jejich přívěsů“.

16

Bod 13 pravidel pro registraci motorových vozidel a jejich přívěsů, schválených prostřednictvím Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministro įsakymas Nr. 260 „Dėl kelių transporto priemonių registravimo taisyklių patvirtinimo“ (dekret ministra vnitra Litevské republiky č. 260 o pravidlech pro registraci silničních vozidel), ze dne 25. května 2001 (Žin., 2001, č. 48-1683), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:

„13. Veřejný podnik Regitra informuje policii, pokud:

13.1 žadatel chce zaregistrovat vozidlo:

13.1.1 jehož motor nebo poznávací značka, nebo vozidlo samotné, jsou uvedeny v registru hledaných vozidel, v litevském Schengenském informačním systému nebo v databázi generálního sekretariátu Interpolu;

[…]“

17

Bod 14 těchto pravidel o registraci stanoví:

„Veřejný podnik Regitra po informování policie […] posoudí žádosti o registraci vozidel žadatelů až po provedení kontrol nebo šetření represivních orgánů […] Vozidla uvedená v bodě 13.1.1 těchto pravidel […] mohou být registrována až poté, co byla vymazána z registru hledaných vozidel, z litevského Schengenského informačního systému nebo z databáze generálního sekretariátu Interpol.“

18

Dne 13. listopadu 2015 si D. R. na základě smlouvy uzavřené se společností AM Transportas koupil v Německu motorové vozidlo, které bylo předtím ukradeno v Bulharsku.

19

Dne 20. listopadu 2015 bylo toto motorové vozidlo odhlášeno z registru v Německu, poté přepraveno do Litvy a dále prodáno další osobě, jejíž totožnost není v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedena.

20

Dne 22. února 2016 chtěla tato další osoba zaregistrovat uvedené motorové vozidlo v Litvě u podniku Regitra, veřejného podniku pověřeného registrací motorových vozidel v tomto členském státě. Tehdy uvedená další osoba zjistila, že dne 23. prosince 2015 byl v Bulharsku vložen do SIS II záznam o tomto motorovém vozidle. V důsledku toho zrušila kupní smlouvu, kterou na toto vozidlo uzavřela.

21

Rozhodnutím litevského státního zastupitelství ze dne 21. září 2016 bylo trestní vyšetřování zahájené v Litvě v souvislosti s dotčeným motorovým vozidlem zastaveno z důvodu, že nebyl zjištěn žádný trestný čin, ke kterému by došlo v tomto členském státě. Jak vyplývá z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tímto rozhodnutím bylo tedy toto motorové vozidlo vráceno D. R., jeho nabyvateli.

22

Třebaže vlastník uvedeného motorového vozidla v době jeho předpokládané krádeže, bulharská dceřiná společnost společnosti Nabko Holding Company LLC, o tom byl informován zasláním kopie uvedeného rozhodnutí a sdělením totožnosti D. R., a mohl tedy uplatnit svá práva, nepodnikl tento vlastník v tomto směru žádné kroky. Nadto navzdory předání nezbytných informací členskému státu, který pořídil záznam, nepřijal tento členský stát více než tři roky od tohoto sdělení žádné opatření k výmazu záznamu o tomto motorovém vozidle ze SIS II.

23

Rozhodnutím ze dne 20. února 2019 zamítla místní pobočka podniku Regitra žádost o registraci dotčeného vozidla, kterou podal D. R. v Litvě, přičemž tato pobočka přijala toto rozhodnutí na základě ustanovení litevské právní úpravy, podle kterého vozidla, o nichž je záznam v SIS II, mohou být v tomto členském státě registrována až po výmazu tohoto záznamu z tohoto systému.

24

AM Transportas napadla toto rozhodnutí u uvedeného veřejného podniku, který rozhodnutím ze dne 28. března 2019 potvrdil rozhodnutí uvedené místní pobočky o zamítnutí žádosti o registraci tohoto vozidla v Litvě.

25

AM Transportas poté podala proti rozhodnutí uvedeného veřejného podniku odvolání k Regionų apygardos administracinio teismo Kauno rūmai (krajský správní soud, pobočka v Kaunasu, Litva).

26

Tento soud se obrátil na předkládající soud se žádostí o přezkum zákonnosti této vnitrostátní právní úpravy.

27

Předkládající soud si klade otázku, zda je vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje registraci motorového vozidla ve vnitrostátním registru silničních vozidel tím, že dotyčné vozidlo není předmětem záznamu v SIS II, v souladu s rozhodnutím SIS II, obzvláště v případě, kdy členský stát, který záznam pořídil, jej nevymazal, ačkoli orgány vykonávajícího členského státu předaly nezbytné informace o nalezené věci jak orgánům státu, který pořídil záznam, tak původnímu vlastníkovi věci.

28

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda článek 39 rozhodnutí SIS II ve spojení s čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí musí být vykládán v tom smyslu, že předně stanoví obecnou povinnost zakázat registraci motorového vozidla, které je předmětem záznamu v SIS II, dále ukládá členským státům, aby stanovily obecná pravidla zakazující jiné úkony v souvislosti s nalezenou věcí, než které umožňují dosažení cílů tohoto čl. 38 odst. 1, a konečně umožňuje těmto členským státům, aby stanovily výjimky z případného obecného zákazu registrovat takové vozidlo.

30

Z předkládacího rozhodnutí předně vyplývá, že předmětem dotyčného záznamu je motorové vozidlo s obsahem válců nad 50 cm3.

31

V tomto ohledu čl. 38 odst. 1 a odst. 2 písm. a) rozhodnutí SIS II stanoví, že údaje týkající se takového vozidla, o jaké se jedná v původním řízení, hledaného za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, se vkládají do SIS II.

32

Pokud jde o položené otázky, je třeba bez dalšího připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 28. října 2022, Generalstaatsanwaltschaft München (Vydávání a ne bis in idem), C‑435/22 PPU, EU:C:2022:852, bod 67].

33

Článek 39 rozhodnutí SIS II upravuje podmínky provádění opatření na základě záznamu týkajícího se věcí hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení.

34

Pokud jde na prvním místě o znění čl. 39 odst. 1 tohoto rozhodnutí, je třeba uvést, že toto ustanovení stanoví, že pokud se při vyhledávání zjistí záznam o věci, která byla nalezena, spojí se orgán, který zjistil shodu dvou položek údajů, s orgánem, který pořídil záznam, s cílem dohodnout vhodná opatření.

35

Informace uvedené v čl. 39 odst. 1 rozhodnutí SIS II se sdělí prostřednictvím výměny doplňujících informací, jak je uvedeno v odstavci 2 tohoto článku 39.

36

Článek 39 odst. 3 tohoto rozhodnutí stanoví, že opatření, jež má přijmout členský stát, který věc nalezl, musí být „v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy“.

37

Z toho vyplývá, že článek 39 rozhodnutí SIS II pouze popisuje, a to obecně, jakým způsobem mají příslušné orgány vykonávajícího členského státu postupovat po pozitivním nálezu týkajícím se záznamu v SIS II, vloženého na základě článku 38 tohoto rozhodnutí.

38

Jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, unijní normotvůrce, jenž se rozhodl neupravovat v článku 39 rozhodnutí SIS II podrobně konkrétní opatření, která mají členské státy přijmout pro účely provedení záznamu vloženého do SIS II podle článku 38 tohoto rozhodnutí, tedy zamýšlel ponechat členským státům v tomto ohledu široký prostor pro uvážení.

39

Pokud jde na druhém místě o kontext, do kterého je zasazen článek 39 rozhodnutí SIS II, je třeba poukázat na to, že i když operativní spolupráce v trestních věcech mezi policejními orgány a justičními orgány prováděná na základě tohoto rozhodnutí, předpokládá, že orgány vykonávajícího členského státu přijmou nezbytná preventivní opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2022, Načalnik na Rajonno upravlenie Silistra, C‑520/20, EU:C:2022:466, bod 40), žádné ustanovení uvedeného rozhodnutí nestanoví konkrétně druh opatření, která musí přijmout členský stát, jenž nalezl věc, o níž byl učiněn záznam, v souladu se svým vnitrostátním právem.

40

Kromě toho je třeba uvést, že ačkoliv čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1986/2006 stanoví, že subjekty odpovědné v členském státě za vydávání osvědčení o registraci motorových vozidel mají přístup k SIS II za účelem ověření, zda vozidla předkládaná jim k registraci nebyla odcizena, neoprávněně užívána nebo zda nejsou pohřešována či zda se po nich nepátrá za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, nestanoví toto ustanovení povinnost zakázat registraci vozidel, která jsou předmětem záznamu v SIS II.

41

Na třetím místě z čl. 1 odst. 2 rozhodnutí SIS II ve spojení s bodem 5 jeho odůvodnění vyplývá, že toto rozhodnutí má zejména podporovat operativní spolupráci mezi policejními a justičními orgány v trestních věcech a přispívat tak k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v rámci unijního prostoru svobody, bezpečnosti a práva, s využitím informací předávaných prostřednictvím systému SIS II.

42

Výklad článku 39 uvedeného rozhodnutí, podle něhož tento článek neukládá členským státům přijetí předem určených opatření, nýbrž ponechává jim široký prostor k posouzení při identifikaci nezbytných opatření, která mají být přijata, přitom není v rozporu s tímto cílem a zajišťuje podporu zvyšování úrovně bezpečnosti v rámci unijního prostoru svobody, bezpečnosti a práva, které s sebou nese předávání informací o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení a výměna informací mezi dotčenými členskými státy za účelem dohody na nezbytných opatřeních.

43

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že z článku 39 rozhodnutí SIS II nevyplývá žádná taková obecná povinnost, jako povinnost zákazu registrace motorových vozidel, která jsou předmětem záznamu v SIS II, nebo zákazu jiných úkonů v souvislosti s tímto vozidlem, než jsou úkony týkající se čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí.

44

Z toho plyne, že pokud se členský stát rozhodne využít širokého prostoru k uvážení, jenž má podle čl. 39 odst. 3 uvedeného rozhodnutí v souvislosti s opatřeními, která lze v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy přijmout, tím, že stanoví obecný zákaz registrace motorových vozidel, která jsou předmětem záznamu v SIS II, nebrání uvedené rozhodnutí tomu, aby tento členský stát zavedl výjimky z tohoto zákazu.

45

Kromě toho s ohledem na pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem, pokud jde o nečinnost příslušných orgánů členského státu, který pořídil záznam, ve vztahu k vloženému záznamu, je třeba pro všechny případy připomenout následující.

46

Z článku 8 odst. 3 rozhodnutí SIS II vyplývá, že žádosti jiných členských států o doplňující informace musí být vyřízeny co nejdříve. Nadto čl. 45 odst. 1 tohoto rozhodnutí, vykládaný ve spojení s bodem 13 odůvodnění, stanoví, že záznamy o věcech vložené do SIS II v rámci uplatňování rozhodnutí SIS II se uchovávají pouze po dobu nezbytnou pro splnění účelů, pro které byly vloženy.

47

Kromě toho je pravda, že čl. 49 odst. 1 a 2 uvedeného rozhodnutí uvádí, že pouze členský stát, který vložil záznam a je příslušný mimo jiné k aktualizaci údajů vložených do SIS II, je oprávněn tyto údaje mazat. Článek 8 odst. 1 rozhodnutí SIS II ve spojení s bodem 8 odůvodnění tohoto rozhodnutí však odkazuje na příručku SIRENE, která obsahuje podrobnější pravidla a v bodě 2.10 druhém pododstavci vyžaduje, aby členský stát, který záznam pořídil, jej neprodleně vymazal, jakmile přestanou být splněny podmínky pro jeho uchovávání. Toto ustanovení příručky SIRENE tedy ukládá posledně uvedenému členskému státu povinnost tento záznam vymazat, jakmile bylo dosaženo účelu, za kterým byl vložen.

48

S ohledem na vše výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 39 rozhodnutí SIS II, ve spojení s čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí, musí být vykládán v tom smyslu, že:

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), ve spojení s čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí,

musí být vykládán v tom smyslu, že