–

za Iveco Orecchia SpA F. Brunettim a A. Vitalem, avvocati,

–

za APAM Esercizio SpA E. Zanim, avvocato,

–

za Brescia Trasporti SpA A. Salvadorim, avvocato,

–

za Veneta Servizi International Srl unipersonale S. Lago, A. Calegarim, N. Creusem, N. de Zanem a A. Manzim, avvocati,

–

za Var Srl M. Goriou a S. E. Visciou, avvocati,

–

za Di Pinto & Dalessandro SpA, jakož i za Bellizzi Srl M. Lancierim, avvocato,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Pluchino, avvocatessa dello Stato,

–

za Evropskou komisi G. Gattinarou, M. Huttunenem a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 3 bodu 27 a článků 10, 19 a 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2007, L 263, s. 1), jakož i článků 60 a 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 243).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů společnosti Iveco Orecchia SpA, a to se společnostmi APAM Esercizio SpA (C‑68/21) a Brescia Trasporti SpA (C‑84/21) ve věci dvou veřejných zakázek zadaných těmito společnostmi.

3

Body 2, 13 a 14 odůvodnění směrnice 2007/46 uvádějí:

[…]

4

Článek 1 směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví harmonizovaný rámec zahrnující správní ustanovení a obecné technické požadavky pro schvalování všech nových vozidel v její oblasti působnosti a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, za účelem usnadnění jejich registrace, prodeje a uvádění do provozu ve Společenství.

Tato směrnice rovněž stanoví ustanovení o prodeji částí a zařízení určených pro vozidla schválená v souladu s touto směrnicí a jejich uvádění do provozu.

Zvláštní technické požadavky na konstrukci a fungování vozidel se stanoví za použití této směrnice v regulačních aktech, jejichž vyčerpávající seznam je uveden v příloze IV.“

5

Článek 2, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na schvalování typu vozidel, jež jsou zkonstruována a vyrobena na jednom nebo více stupních k použití na silnici, a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků zkonstruovaných a vyrobených pro tato vozidla.

[…]“

6

Článek 3 směrnice, nadepsaný „Definice“, uvádí:

„Pro účely této směrnice a regulačních aktů uvedených v příloze IV se, není-li v nich stanoveno jinak, rozumí:

[…]

[…]

[…]“

7

Článek 5 směrnice 2007/46, nadepsaný „Povinnosti výrobců“, stanoví:

„1.   Výrobce odpovídá schvalovacímu orgánu za všechna hlediska postupu schvalování a za zajištění shodnosti výroby, ať už je výrobce přímo zapojen do všech stupňů výroby vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, či nikoliv.

[…]“

8

Článek 10 směrnice, nadepsaný „Zvláštní ustanovení týkající se systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků“, zní takto:

„1.   Členské státy udělí ES schválení typu pro systém, který odpovídá údajům v dokumentaci výrobce a splňuje technické požadavky stanovené příslušnou zvláštní směrnicí nebo nařízením, jež jsou uvedeny v příloze IV nebo příloze XI.

2.   Členské státy udělí ES schválení typu pro konstrukční část nebo samostatný technický celek, které odpovídají údajům v dokumentaci výrobce a splňují technické požadavky stanovené příslušnou zvláštní směrnicí nebo nařízením, jež jsou uvedeny v příloze IV.

[…]“

9

Článek 19, nadepsaný „Značka ES schválení typu“, uvádí:

„1.   Výrobce konstrukční části nebo samostatného technického celku, ať už je částí systému, či nikoliv, opatří každou konstrukční část nebo celek vyrobený ve shodě se schváleným typem značkou ES schválení typu požadovanou příslušnou zvláštní směrnicí nebo nařízením.

2.   Pokud není značka ES schválení typu požadována, vyznačí výrobce alespoň svou výrobní nebo obchodní značku a číslo typu nebo identifikační číslo.

[…]“

10

Článek 28 směrnice, nadepsaný „Prodej a uvedení do provozu konstrukčních částí a samostatných technických celků“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy povolí prodej nebo uvedení do provozu konstrukčních částí nebo samostatných technických celků pouze v případě, že odpovídají požadavkům příslušných regulačních aktů a jsou řádně označeny v souladu s článkem 19.“

11

Článek 38 odst. 1, nadepsaný „Informace určené pro výrobce konstrukčních částí nebo samostatných technických celků“, uvádí:

„Výrobce vozidla zpřístupní výrobcům konstrukčních částí nebo samostatných technických celků všechny údaje, včetně případných výkresů výslovně uvedených v příloze nebo doplňku k regulačnímu aktu, jež jsou nezbytné pro ES schválení typu pro technické části a samostatné konstrukční celky nebo jsou nezbytné k získání povolení podle článku 31.

[…]“

12

Příloha IV směrnice, nadepsaná „Požadavky pro ES schválení typu vozidla“, sestává ze dvou částí. V části I je uveden seznam unijních právních předpisů, zatímco část II obsahuje seznam určitých předpisů Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK-OSN), přičemž upřesňuje, že schválení podle těchto předpisů musí být považováno za rovnocenné ES schválení typu udělenému podle zvláštní směrnice nebo nařízení uvedených v tabulce části I.

13

Článek 1 písm. u) nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (Úř. věst. 2002, L 203, s. 30), jehož použitelnost podle jeho čl. 12 odst. 3 skončila dne 31. května 2010, definoval

„ ‚náhradními díly odpovídající kvality‘ výhradně náhradní díly vyráběné jakýmkoli podnikem, který může kdykoliv potvrdit, že dané náhradní díly odpovídají kvalitě komponentů, které se používají nebo používaly k montáži dotyčných motorových vozidel“.

14

Body 56 a 83 odůvodnění směrnice znějí takto:

[…]

15

Článek 1 směrnice, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Tato směrnice stanoví pravidla pro zadávání zakázek zadavateli a organizování soutěží o návrh, pokud jde o zakázky a soutěže o návrh, jejichž odhadovaná hodnota dosahuje alespoň finančních limitů stanovených v článku 15.

2.   Zadáváním zakázek ve smyslu této směrnice je pořízení, dodávek, stavebních prací, nebo služeb [pořízení dodávek nebo služeb] prostřednictvím zakázky na dodávky, stavební práce a služby jedním či více zadavateli od hospodářských subjektů vybraných těmito zadavateli, pokud příslušné stavební práce, dodávky nebo služby jsou určeny k výkonu některé z činností uvedených v článcích 8 až 14.“

16

Článek 3 odst. 1 stanoví:

„Pro účely této směrnice se ‚veřejnými zadavateli‘ rozumí stát, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty, sdružení tvořená jedním nebo více takovými orgány či jedním nebo více veřejnoprávními subjekty.“

17

Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice uvádí:

„Pro účely této směrnice se zadavateli rozumí subjekty, které:

18

Článek 11, nadepsaný „Dopravní služby“, stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na činnosti spojené s poskytováním nebo provozem sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční dopravy, automatizovaných systémů, tramvajové, trolejbusové, autobusové nebo lanové dopravy.

[…]“

19

Článek 15 ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení stanovoval, že se směrnice vztahovala, pokud šlo o dodávky zboží, na zakázky, jejichž odhadovaná hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) dosahovala alespoň 414000 eur, pokud tyto zakázky nebyly vyjmuty na základě výjimek stanovených v článcích 18 až 23 nebo podle článku 34 v souvislosti s výkonem příslušné činnosti.

20

Článek 60 směrnice, nadepsaný „Technické specifikace“, zní takto:

„1.   Technické specifikace vymezené v bodě 1 přílohy VIII se uvádějí v zadávacích podmínkách. V technické specifikace se stanoví požadované vlastnosti stavebních prací, služeb nebo dodávky.

[…]

2.   Technické specifikace musí hospodářským subjektům poskytovat rovný přístup k zadávacímu řízení a nesmějí vytvářet neodůvodněné překážky pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži.

3.   Aniž jsou dotčena právně závazná vnitrostátní technická pravidla, jsou-li v souladu s právem Unie, musí být technické specifikace formulovány jedním z následujících způsobů:

[…]

[…]

4.   Není-li to odůvodněno předmětem zakázky, nesmějí technické specifikace odkazovat na určité provedení nebo zdroj nebo konkrétní postup, který je příznačný pro výrobky nebo služby poskytované určitým hospodářským subjektem, nebo na obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu, pokud by to mělo za důsledek zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo určitých výrobků. Takový odkaz je výjimečně povolen, pokud není možný dostatečně přesný a srozumitelný popis předmětu zakázky podle odstavce 3. Takový odkaz musí být doprovázen slovy ‚nebo rovnocenný‘.

5.   Pokud zadavatel využije možnosti odkázat na technické specifikace podle odst. 3 písm. b), nesmí odmítnout nabídku pouze z důvodu, že nabízené stavební práce, dodávky nebo služby nejsou shodné s technickými specifikacemi, na které odkázal, pokud uchazeč ve své nabídce jakýmkoli vhodným prostředkem, včetně dokladů uvedených v článku 62, prokázal, že navrhovaná řešení vyhovují rovnocenným způsobem požadavkům definovaným technickými specifikacemi.

[…]“

21

Článek 62, nadepsaný „Zkušební protokoly, osvědčení a další doklady“, stanoví:

„1.   Zadavatelé mohou požadovat, aby hospodářské subjekty předložily zkušební protokol od subjektu posuzování shody nebo osvědčení vystavené takovým subjektem jako doklad o shodě s požadavky či kritérii uvedenými v technických specifikacích, v kritériích pro zadání nebo v podmínkách plnění zakázky.

Pokud zadavatelé požadují předložení osvědčení vydaného konkrétním subjektem posuzování shody, přijmou též osvědčení od jiných rovnocenných subjektů posuzování shody.

[…]

2.   Zadavatelé přijmou jiné vhodné doklady než doklady uvedené v odstavci 1, například technickou dokumentaci výrobce, pokud dotčený hospodářský subjekt neměl přístup k osvědčením nebo zkušebním protokolům uvedeným v odstavci 1 nebo neměl možnost je získat v příslušné lhůtě, za podmínky, že absenci přístupu nelze přičítat dotčenému hospodářskému subjektu a že tento prokáže, že stavební práce, dodávky nebo služby splňují požadavky nebo kritéria stanovená v technických specifikacích, v kritériích pro zadání nebo v podmínkách plnění zakázky.

[…]“

22

Směrnice 2007/46 byla do italského práva provedena decreto no 32721 del Ministero delle Infrastrutture e dei Trasporti Recepimento della direttiva 2007/46/CE del Parlamento europeo e del Consiglio del 5 settembre 2007, relativa all’omologazione dei veicoli a motore e dei loro rimorchi, nonché dei sistemi, componenti ed entità tecniche destinati a tali veicoli (vyhláška ministerstva infrastruktury a dopravy č. 32721 provádějící směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla) ze dne 28. dubna 2008 (běžný doplněk ke GURI č. 162 ze dne 12. července 2008).

23

Tato vyhláška definuje ve svém čl. 3 písm. ff) „výrobce“ jako „osobu nebo subjekt, který je schvalovacímu orgánu odpovědný za všechna hlediska schvalování typu nebo postupu schválení a za zajištění shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně přímo zapojeny do všech stupňů výroby vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, které jsou předmětem postupu schvalování typu“.

24

Článek 49 decreto del Presidente della Repubblica no 445 – Testo unico delle disposizioni legislative e regolamentari in materia di documentazione amministrativa (nařízení prezidenta republiky č. 445 – Konsolidované znění právních a správních předpisů týkajících se správní dokumentace) ze dne 28. prosince 2000 (běžný doplněk ke GURI č. 42 ze dne 20. února 2001) uvádí, že „nestanoví-li použitelná právní úprava jinak, nelze osvědčení […] o původu, osvědčení ES o shodě a osvědčení o ochranných známkách nebo patentech nahradit jiným dokumentem“.

25

Článek 68 decreto legislativo no 50 – Codice dei contratti pubblici (legislativní nařízení č. 50, týkjící se veřejných zakázek) ze dne 18. dubna 2016 (běžný doplněk ke GURI č. 91 ze dne 19. dubna 2016) stanoví:

„1.   Technické specifikace definované v bodě 1 přílohy XIII se uvádějí v zadávací dokumentaci a určují požadované charakteristiky stavebních prací, služeb nebo dodávek. […]

[…]

5.   Aniž jsou dotčena právně závazná vnitrostátní technická pravidla, musí být technické specifikace formulovány jedním z následujících způsobů: […] b) odkazem na technické specifikace a, v pořadí podle významu, na vnitrostátní normy přejímající evropské normy, evropská technická schválení, obecné technické specifikace, mezinárodní normy nebo jiný technický referenční systém vypracovaný evropskými normalizačními subjekty nebo, pokud tyto neexistují, na vnitrostátní normy, vnitrostátní technická schválení nebo vnitrostátní technické specifikace týkající se projektování, výpočtu a realizace stavebních prací a použití dodávek. Každý odkaz je doprovázen slovy ‚nebo rovnocenný‘; […]

6.   Není-li to odůvodněno předmětem zakázky, nesmí technické specifikace odkazovat na určité provedení nebo zdroj nebo konkrétní postup, který je příznačný pro výrobky nebo služby poskytované určitým hospodářským subjektem, nebo na obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu, pokud by to mělo za důsledek zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo určitých výrobků. Takový odkaz je výjimečně povolen, pokud není možný dostatečně přesný a srozumitelný popis předmětu zakázky podle odstavce 5. Takový odkaz musí být doprovázen slovy ‚nebo rovnocenný‘.

7.   Pokud veřejný zadavatel využije možnosti odkázat na technické specifikace podle odst. 5 písm. b), nesmí nabídku prohlásit za nepřípustnou nebo odmítnout pouze z důvodu, že nabízené stavební práce, dodávky nebo služby nejsou shodné s technickými specifikacemi, na které odkázal, pokud uchazeč ve své nabídce jakýmkoli vhodným prostředkem, včetně dokladů uvedených v článku 86, prokázal, že navrhovaná řešení vyhovují rovnocenným způsobem požadavkům definovaným technickými specifikacemi.“

26

Článek 86 odst. 5 legislativního nařízení stanoví, že „technická způsobilost hospodářského subjektu může být doložena některými z dokladů uvedených v části II přílohy XVII, a to podle povahy, množství nebo důležitosti a použití stavebních prací, dodávek nebo služeb“.

27

Příloha XVII část II písm. k) legislativního nařízení uvádí, že způsoby prokázání technické způsobilosti, pokud jde o výrobky, které mají být dodány, jsou: „i) vzorky, popisy nebo fotografie, jejichž pravost musí být ověřena, pokud o to veřejný zadavatel požádá; ii) osvědčení vydaná úředními subjekty pro kontrolu kvality nebo uznanými agenturami potvrzujícími shodu výrobků, která je jasně určena odkazy na technické specifikace nebo normy“.

28

Oznámením o výzvě k podávání nabídek zveřejněném dne 21. srpna 2018 zahájil APAM Esercizio, veřejný podnik působící v odvětví místní veřejné dopravy v Mantově (Itálie), řízení za účelem uzavření rámcové smlouvy na dodávku „originálních náhradních dílů Iveco nebo jim rovnocenných náhradních dílů pro autobusy“, jejíž hodnota byla odhadována na 710000 eur.

29

Článek 5.1. zadávací dokumentace, nadepsaný „Typologie náhradních dílů“, rozlišoval mezi třemi typy náhradních dílů, a sice „náhradními díly souvisejícími s bezpečností vozidla a ochranou životního prostředí“, „originálními náhradními díly (nebo původními součástmi)“ a „rovnocennými náhradními díly“, přičemž tyto díly byly definovány jako „náhradní díly (díly, konstrukční části, vybavení) rovnocenné kvality jako originál nebo díly alespoň stejné kvality jako konstrukční části použité pro montáž vozidla vyrobené podle technických specifikací a výrobních norem výrobce originálního náhradního dílu“.

30

V tomto ohledu bylo upřesněno, že „uvedené [rovnocenné] náhradní díly může v souladu s unijní právní úpravou a platnými předpisy vyrábět jakýkoli podnik, který může v souladu s platnými předpisy (UNI-CEI-ENISO/IEC 17050) kdykoli doložit, že kvalita vyrobených náhradních dílů odpovídá kvalitě původních dílů použitých pro montáž dotyčných motorových vozidel“.

31

Článek 5.2 zadávací dokumentace, nadepsaný „Osvědčení a prohlášení“, uváděl, že při dodávce rovnocenného náhradního dílu musí uchazeč „v rámci zadávacího řízení a pro každý navržený rovnocenný náhradní díl předložit osvědčení shody nebo zvláštní schválení konstrukční části poskytnuté výrobcem, schvalovacím orgánem nebo zkušební laboratoří certifikovanou podle normy ISO 45000“.

32

Mezi administrativními dokumenty, které měly být v nabídce předloženy, byla uvedena v článku 15 zadávací dokumentace, nadepsaného „Administrativní dokumentace“, v písmenu d) „příslušná technická dokumentace pro každý navrhovaný rovnocenný náhradní díl spolu s: […] osvědčením schválení typu výrobku, pokud je povinný, vydaným výrobcem navrhovaného rovnocenného náhradního dílu; osvědčením o rovnocennosti dodaného výrobku ve vztahu k odpovídajícímu originálnímu výrobku (nebo původní součásti), pokud jde o dokonalou nahraditelnost bez použití jakýchkoli úprav náhradního dílu, sestavy nebo systému, do kterého má být namontován, a výkonnostní charakteristiky zajišťující řádnou funkčnost a bezpečnost výrobku v systému, jakož i shodnou životnost, vydaným výrobcem navrhovaného rovnocenného náhradního dílu“.

33

Zadávacího řízení se zúčastnily tři společnosti, mezi nimi Veneta Servizi International Srl unipersonale (dále jen „VSI“) a Iveco Orecchia, obě se sídlem v Itálii.

34

APAM Esercizio rozhodnutím ze dne 29. ledna 2019 s konečnou platností zadala zakázku společnosti VSI.

35

Žalobou podanou k Tribunale amministrativo regionale della Lombardia – Sezione staccata di Brescia (regionální správní soud pro Lombardii – pobočka Brescia, Itálie) zpochybnila Iveco Orecchia, která se umístila na druhém místě, zadání zakázky společnosti VSI. Na podporu této žaloby uvedená společnost zejména tvrdila, že VSI měla být ze zadávacího řízení vyloučena z důvodu neúplnosti nabídky, kterou předložila, jelikož pro doložení shody údajně jí vyráběných náhradních dílů s technickými specifikacemi nedodala osvědčení o schválení typu nebo osvědčení o shodě, jakož i technické dokumenty, při jejichž nepředložení zadávací dokumentace stanovovala vyloučení ze soutěže. Podle společnosti Iveco Orecchia se totiž VSI omezila na předložení obecného vlastního prohlášení o rovnocennosti těchto náhradních dílů, přičemž ačkoli je pouze obchodníkem tvrdila, že je i výrobcem těchto náhradních dílů.

36

Rozsudkem ze dne 25. června 2019 Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia – Sezione staccata di Brescia (regionální správní soud pro Lombardii – pobočka Brescia) žalobu společnosti Iveco Orecchia jako neopodstatněnou zamítl. Uvedený soud měl zejména za to, že právní úprava připojená k výzvě k podávání nabídek a týkající se dokumentace, kterou měli uchazeči předložit, vyžadovala předložení prohlášení o shodě nebo osvědčení o schválení typu, což znamená, že předložení jednoho z těchto dokumentů bylo dostačující. Mimoto Iveco Orecchia neprokázala, pokud jde o jednotlivé náhradní díly, jichž se dotčená zakázka týkala, na jakém právním základě bylo nutné předložit rovněž doklad schválení těchto dílů.

37

Iveco Orecchia podala proti tomuto rozsudku odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie).

38

Oznámením o výzvě k podávání nabídek zveřejněném dne 21. listopadu 2018 zahájil Brescia Trasporti, veřejný podnik působící v odvětví místní veřejné dopravy v Brescii (Itálie), zadávací řízení „na dodávku náhradních dílů pro autobusy značky Iveco vybavené motorem Iveco – CIG 7680570EDB“, přičemž základní hodnota zakázky byla odhadována na 2100000 eur.

39

Článek 1 technických specifikací, tvořících přílohu zadávací dokumentace, nadepsaný „Technické definice“, definoval tři typy náhradních dílů, a sice „originální náhradní díly“„náhradní původní součásti“ a „rovnocenné náhradní díly“, přičemž tyto poslední díly byly definovány jako „[náhradní] díly alespoň stejné kvality jako konstrukční části použité pro montáž vozidla vyrobené podle technických specifikací a výrobních norem výrobce náhradního dílu“.

40

Pokud šlo o „náhradní díly rovnocenné kvality“, měla být nabídka podle článku 3 technických specifikací doprovázena, jako podmínkou přijatelnosti, „osvědčením výrobce náhradního dílu, které pro každý náhradní díl potvrzuje, i) že kvalita náhradního dílu je dostatečně vysoká, aby jeho používání neohrozilo dobrou pověst autorizované sítě, ii) jeho plnou zaměnitelnost s originálními náhradními díly[…] bez použití jakýchkoli úprav náhradního dílu, sestavy nebo systému, do kterého má být namontován“. Uvedené ustanovení rovněž uvádělo, že „dodavatel kromě toho musí předložit osvědčení o schválení typu výrobku, pokud je povinný. V případě brzdového obložení, brzdových kotoučů a bubnů musí dodavatel kromě výše uvedených dokumentů předložit osvědčení o schválení Společenství podle nařízení EHK-OSN č. 90.“

41

Zadávacího řízení se zúčastnily dvě společnosti, a to VAR Srl, rovněž se sídlem v Itálii, a Iveco Orecchia.

42

Brescia Trasporti rozhodnutím ze dne 28. února 2019 s konečnou platností zadala zakázku společnosti VAR.

43

Žalobou podanou k Tribunale amministrativo regionale della Lombardia – Sezione staccata di Brescia (regionální správní soud pro Lombardii – pobočka Brescia) napadla Iveco Orecchia, která se umístila na druhém místě, rozhodnutí o zadání zakázky společnosti VAR. Na podporu této žaloby uvedená společnost zejména tvrdila, že VAR měla být ze zadávacího řízení vyloučena z důvodu neúplnosti nabídky, kterou předložila, jelikož pro rovnocenné náhradní díly, jež nabízela, nepředložila osvědčení výrobce o rovnocennosti náhradních dílů nabízených touto společností. Osvědčení pocházející přímo od společnosti VAR nejsou relevantní, jelikož ta je obchodníkem/distributorem náhradních dílů, a nikoli výrobcem/zhotovitelem. Mimoto VAR nepředložila osvědčení potvrzující schválení těchto náhradních dílů ani informace o jejich případném schválení.

44

Rozsudkem ze dne 26. srpna 2019 Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia – Sezione staccata di Brescia (regionální správní soud pro Lombardii – pobočka Brescia) žalobu společnosti Iveco Orecchia jako neopodstatněnou zamítl. Uvedený soud měl zejména za to, že uchazeč, který prokáže rovnocennost svých výrobků, nemůže být ze zadávacího řízení vyloučen a že relevantní právní úprava nevyžaduje, aby každá součást vozidla byla schválena. Teze, že všechny náhradní díly uvedené v regulačních aktech figurujících v příloze IV směrnice 2007/46 musí být předmětem schválení typu, není opodstatněná. Absence dokladu o schválení rovnocenných náhradních bubnových brzd nabízených společností VAR, pro které je schválení vyžadováno nařízením EHK OSN č. 90, je irelevantní, jelikož uvedené nařízení se vztahuje pouze na vozidla registrovaná po listopadu 2016.

45

Iveco Orecchia podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

46

Di Pinto & Dalessandro Spa a Bellizzi srl, dvě společnosti se sídlem v Itálii působící na trhu údržby autobusů, vstoupily do uvedeného řízení jako vedlejší účastnice.

47

Předkládající soud má za to, že je třeba rozlišovat mezi dvěma aspekty týkajícími se dotčených zadávacích řízení, a sice rovnocenností uchazeči navržených náhradních dílů s originálními náhradními díly, která předpokládá posouzení kvality dotčených náhradních dílů, jakož i srovnání dotčených výrobků, a dále schválením takových náhradních dílů, jež by znamenalo, že tyto díly odpovídají evropské nebo vnitrostátní technické specifikaci.

48

Uvedený soud mimoto uvádí, že zásada, podle které jsou v rámci zadávacího řízení připouštěny rovnocenné výrobky, směřuje k ochraně volné hospodářské soutěže a rovného zacházení s uchazeči.

49

Prodej náhradních dílů podléhajících schválení typu, zejména pokud mohou mít dopad na bezpečnost vozidla nebo jeho vliv na životní prostředí, je možný pouze tehdy, pokud u nich proběhlo schválení typu a byly povoleny schvalovacím orgánem. V tomto ohledu příloha IV směrnice 2007/46 obsahuje podrobný seznam kategorií konstrukčních částí, pro které existuje příslušná a zvláštní právní úprava pro jejich schvalování.

50

V zadávacích řízeních dotčených v původních řízeních právní úprava uvedená ve výzvě k podávání nabídek a týkající se dokumentace, kterou měli uchazeči předložit, vyžadovala předložení osvědčení o schválení typu v případech, kdy bylo takové schválení povinné. V projednávaném případě však uchazeči, kterým byla zakázka zadána, předložili a veřejní zadavatelé přijali jako alternativní doklad rovnocennosti nabízených náhradních dílů s originálními náhradními díly prohlášení uchazeče, k němuž nebylo přiloženo požadované osvědčení o schválení typu ani jiné rovnocenné technické dokumenty, například testy ověřování shody.

51

Zaprvé tedy vyvstává otázka, zda uchazeč musí k tomu, aby se vyhnul vyloučení své nabídky, pro rovnocenné náhradní díly, které podléhají takovému schválení, rovněž předložit osvědčení o schválení typu jako doklad toho, že uvedené díly jsou skutečně rovnocenné originálům, nebo alespoň předložit konkrétní důkaz o tom, že náhradní díly byl schválen, nebo zda postačuje jako alternativu k těmto dokumentům předložit prohlášení uchazeče, že náhradní díly nabízené v jeho nabídce jsou rovnocenné originálním dílům.

52

Podle předkládajícího soudu se jeví, že pokud náhradní díl spadá do působnosti některého z regulačních aktů uvedených v příloze IV směrnice 2007/46, může být uveden na trh pouze tehdy, pokud byl předtím schválen v souladu s příslušnými ustanoveními uvedené směrnice a zásadami rovného zacházení, přiměřenosti, řádného fungování a nestrannosti. Není přitom vyloučeno mít za to, že namísto důkazu o takovém schválení může stačit předložení osvědčení o rovnocennosti prohlašující, že náhradní díl splňuje technické specifikace dotčeného zadávacího řízení.

53

Zadruhé je třeba určit, který subjekt musí prohlášení o rovnocennosti vyhotovit, a zejména zda musí být nezbytně vystaveny výrobcem navrhovaného náhradního dílu, nebo zda mohou být vystaveny rovněž prodejcem nebo obchodníkem.

54

Podle předkládajícího soudu by pojem „výrobce“ (costruttore), jak je definován v čl. 3 bodě 27 směrnice 2007/46, mohl být vykládán restriktivně, v důsledku čehož by se tento pojem shodoval s obecným pojmem „zhotovitel“ (fabbricante). Článek 1 odst. 1 písm. u) nařízení č. 1400/2002 svědčí ve prospěch takového přístupu. Naproti tomu by tento pojem mohl být chápán rovněž v širším smyslu, a to tak, že zahrnuje výrobce ve smyslu unijní právní úpravy v oblasti ochrany spotřebitele nebo hospodářský subjekt, který uvádí na trh a prodává vlastním jménem a na vlastní odpovědnost rovnocenné díly vyráběné jinými.

55

Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení v obou věcech v původních řízeních a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které jsou v obou věcech formulovány totožně:

56

Rozhodnutím ze dne 16. března 2021 byly věci C‑68/21 a C‑84/21 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

57

Zaprvé je třeba připomenout, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Úkolem Soudního dvora je totiž vyložit všechna ustanovení unijního práva, jež vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i když tato ustanovení nejsou výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 31 a citovaná judikatura).

58

Za tímto účelem může Soudní dvůr ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžit ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 32 a citovaná judikatura).

59

V projednávaném případě je sice pravdou, že předkládající soud ve svých předběžných otázkách odkazuje pouze na některá ustanovení směrnice 2007/46, jakož i na určité právní zásady, z vysvětlení poskytnutých tímto soudem i z jeho předběžných otázek však plyne, že uvedené otázky se týkají podkladů, jejichž předložení může nebo musí být požadováno od uchazečů v rámci zadávacího řízení. Z toho vyplývá, že pro poskytnutí užitečné odpovědi na položené otázky musí být rovněž zohledněna ustanovení unijního práva týkající se specificky podkladů, jejichž předložení může nebo musí být požadováno od uchazečů v rámci zadávacího řízení za účelem prokázání, že jejich nabídky odpovídají technickým specifikacím zadávacího řízení.

60

Tato ustanovení jsou obsažena, pokud jde o zadávací řízení, jichž se týkají původní řízení, v článcích 60 a 62 směrnice 2014/25. Kromě toho, jak uvedla Komise ve svém písemném vyjádření, obě zadávací řízení dotčená v původních řízeních spadají v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a článkem 15 této směrnice do její působnosti, jelikož se týkají pořizování dodávek zboží zadavateli provozujícími síť určenou k poskytování veřejné služby v oblasti autobusové dopravy, že tyto dodávky jsou určeny pro výkon této činnosti a že hodnota těchto zakázek je vyšší než finanční limit stanovený směrnicí.

61

Zadruhé je třeba uvést, že směrnice 2007/46 byla sice podle článku 88 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. 2018, L 151, s. 1) tímto nařízením s účinností k 1. září 2020 zrušena, avšak z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že skutkové okolnosti věcí v původních řízeních nastaly před tímto okamžikem. Pro odpovědi na předběžné otázky jsou tudíž relevantní ustanovení směrnice 2007/46.

62

Zatřetí z předběžných otázek vyplývá, že se týkají pouze právní úpravy náhradních dílů autobusů, které jsou konstrukčními částmi ve smyslu čl. 3 bodu 24 směrnice 2007/46, na něž se vztahují regulační akty ve smyslu čl. 3 bodu 1 této směrnice, které jsou uvedeny v její příloze IV.

63

Podstatou první otázky předkládajícího soudu, kterou lze rozdělit na dvě části, je, zda čl. 10 odst. 2, čl. 19 odst. 1 a čl. 28 odst. 1 směrnice 2007/46 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby veřejný zadavatel mohl v rámci zadávacího řízení na dodávky náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou službu akceptovat nabídku nabízející konstrukční části, na něž se vztahují regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46, aniž by k ní bylo přiloženo osvědčení o schválení těchto náhradních dílů a byly poskytnuty informace o existenci takového schválení, anebo zda s ohledem na články 60 a 62 směrnice 2014/25 k této akceptaci stačí prohlášení o rovnocennosti se schválenými originálními díly vypracované uchazečem.

64

Pokud jde o první část této otázky, je třeba úvodem připomenout, že cílem směrnice 2007/46 je, jak plyne z bodů 2 a 3 jejího odůvodnění, „systémy schvalování členských států […] nahradit postupem schvalování Společenství vycházejícím ze zásady plné harmonizace“ a že „technické požadavky použitelné na systémy, konstrukční části, samostatné technické celky a vozidla je třeba harmonizovat a specifikovat v regulačních aktech“.

65

Článek 1 první pododstavec směrnice 2007/46 tak její předmět definuje jako stanovení „harmonizovaného rámce zahrnujícího správní ustanovení a obecné technické požadavky pro schvalování všech nových vozidel v její oblasti působnosti a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, za účelem usnadnění jejich registrace, prodeje a uvádění do provozu ve Společenství“.

66

Podle čl. 1 prvního pododstavce uvedená směrnice rovněž zavádí ustanovení o prodeji částí a zařízení určených pro vozidla schválená v souladu s touto směrnicí a jejich uvádění do provozu.

67

Mimoto je za účelem vymezení dosahu první otázky třeba zaprvé uvést, že směrnice 2007/46 sice rozlišuje mezi několika typy schvalování, avšak z konkrétního odkazu v této otázce na její články 10, 19 a 28 lze vyvodit, že otázka se týká pouze ES schválení typu ve smyslu čl. 3 bodu 5 směrnice, tedy postupu, kterým členský stát osvědčuje, že určitý typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku vyhovuje příslušným správním ustanovením a technickým požadavkům směrnice a regulačních aktů uvedených v její příloze IV nebo XI, přičemž posledně uvedená příloha se týká vozidel zvláštního určení a na ně použitelných ustanovení.

68

Článek 10 směrnice 2007/46 je totiž součástí její kapitoly IV, nadepsané „Provádění postupů ES schválení typu“, zatímco její článek 19 se týká, jak vyplývá z jeho nadpisu, „značky ES schválení typu“ a čl. 28 odst. 1 směrnice, na který odkazuje předkládající soud ve svém předkládacím rozhodnutí, odkazuje na její článek 19.

69

Zadruhé směrnice 2007/46 v článku 6 zavádí postupy při ES schválení typu vozidel a v článku 7 postup při ES schválení typu systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků. Jelikož z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že konstrukční části dotčené v původních řízeních nebyly schváleny společně s typem vozidla, pro který byly uchazeči navrhovány, ale byly prezentovány jako rovnocenné originálním částem schváleným s tímto typem vozidla, je třeba mít za to, že pro projednávané věci jsou relevantní ustanovení směrnice 2007/46 týkající se ES schvalování typu systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků.

70

V tomto ohledu především ze znění čl. 10 odst. 2 směrnice 2007/46 vyplývá, že členské státy udělí ES schválení typu pro konstrukční část, která odpovídá údajům v dokumentaci výrobce a splňuje technické požadavky stanovené příslušnou zvláštní směrnicí nebo nařízením, jež jsou uvedeny v příloze IV směrnice.

71

Článek 19 odst. 1 směrnice 2007/46 dále stanoví, že výrobce konstrukční části opatří každou část vyrobenou ve shodě se schváleným typem značkou ES schválení typu požadovanou příslušnou zvláštní směrnicí nebo nařízením.

72

A konečně podle čl. 28 odst. 1 směrnice 2007/46 členské státy povolí prodej konstrukčních částí nebo jejich uvedení do provozu pouze v případě, že odpovídají požadavkům příslušných regulačních aktů a jsou řádně označeny v souladu s článkem 19 směrnice.

73

Ze znění čl. 10 odst. 2, čl. 19 odst. 1, čl. 28 odst. 1 a přílohy IV uvedené směrnice ve vzájemném spojení vyplývá, že konstrukční části, jichž se týkají regulační akty ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice uvedené v této příloze, podléhají povinnému schválení, pokud tyto akty takové schválení stanoví.

74

A dále z něj plyne, že jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, nástrojem zvoleným unijním normotvůrcem v rámci směrnice 2007/46 k prokázání, že konstrukční části vozidla splňují požadavky stanovené regulačními akty uvedenými v příloze IV směrnice, je schválení.

75

Takový výklad je potvrzen hlavním cílem právních předpisů o schvalování vozidel, kterým je podle bodu 14 odůvodnění „zajistit, aby nová vozidla, konstrukční části a samostatné technické celky uvedené na trh poskytovaly vysokou míru bezpečnosti a ochrany životního prostředí“. Prostřednictvím ES schválení typu konstrukční části členský stát osvědčuje, jak plyne z definice uvedené v čl. 3 bodě 5 směrnice 2007/46, že daná konstrukční část vyhovuje technickým požadavkům této směrnice a regulačních aktů uvedených v její příloze IV nebo XI, což potvrzuje, že tato část poskytuje vysokou míru bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

76

Je pravdou, že z čl. 19 odst. 2 směrnice 2007/46 vyplývá, že ES schválení typu není vyžadováno pro každý typ konstrukční části. Toto ustanovení se totiž týká situace, kdy označení značkou ES schválení typu není požadováno, což znamená, že některé typy konstrukčních částí mohou být od povinného schválení osvobozeny.

77

Toto konstatování však nemá vliv na závěr uvedený v bodě 73 tohoto rozsudku, podle kterého konstrukční části, jichž se týkají regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46, podléhají povinnému schválení, pokud tyto akty takové schválení stanovují. Takové části tudíž mohou být podle čl. 28 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 směrnice prodávány nebo uvedeny do provozu pouze tehdy, byly-li takto schváleny.

78

Tento závěr není zpochybněn zásadami rovného zacházení a nestrannosti, plné konkurenceschopnosti a řádné správy, na něž odkazuje předkládající soud. Pokud jde zaprvé o zásadu rovného zacházení, je třeba připomenout, že musí-li být určitý typ konstrukční části schválen, vztahuje se tato povinnost na každého zhotovitele. Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 56 svého stanoviska, uvedená povinnost schválení tedy není důsledkem diskriminace zhotovitelů náhradních dílů rovnocenných originálním dílům oproti zhotovitelům těchto originálních dílů.

79

Co se týče zadruhé účinků takové povinnosti schválení na hospodářskou soutěž, mimo toho, že jak bylo právě konstatováno, tuto povinnost má každý zhotovitel konstrukčních částí, stačí uvést, že podle čl. 38 odst. 1 směrnice 2007/46 musí výrobce vozidla zpřístupnit zhotovitelům konstrukčních částí pro daný typ vozidla všechny údaje, jež jsou nezbytné pro ES schválení typu takových částí.

80

Pokud jde zatřetí o zásady nestrannosti a řádné správy, předkládající soud nevysvětlil, proč by tyto zásady měly být relevantní pro účely výkladu ustanovení směrnice 2007/46 uvedených v první otázce.

81

Pokud jde o druhou část první otázky, která směřuje k určení, zda veřejný zadavatel může v rámci takového zadávacího řízení, jako jsou řízení uvedené v této otázce, přijmout nabídku nabízející konstrukční části spadající pod regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46, u níž není doloženo, že tyto části byly předmětem schválení, je-li k takové nabídce přiloženo prohlášení uchazeče, že uvedené části jsou rovnocenné schváleným originálním dílům, je třeba uvést, obdobně jak učinil generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, že pojmy „schválení“ a „rovnocennost“ mají odlišný obsah.

82

Jak vyplývá z čl. 3 bodu 5 směrnice 2007/46, schválení po odpovídajících kontrolách prováděných příslušnými orgány v případě ES schválení typu konstrukční části osvědčuje, že určitý typ části vyhovuje požadavkům směrnice, včetně technických požadavků uvedených v její příloze IV.

83

Pojem „rovnocennost“ není směrnicí 2007/46 definován a podle svého obvyklého významu označuje vlastnost mít stejnou hodnotu nebo funkci. Rovnocennost konstrukční části se proto týká toho, zda má tato část stejné vlastnosti jako jiná část bez ohledu na to, zda tato byla schválena. Jak uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, doklady o schválení a doklady o rovnocennosti tedy nejsou zaměnitelné, jelikož může nastat situace, že konstrukční část schváleného typu nemusí být rovnocenná originální konstrukční části uvedené ve výzvě k podávání nabídek.

84

Jistěže není vyloučeno, že konstrukční části neschváleného typu budou v reálu rovnocenné originálním konstrukčním částem, kterých se týká dotčené zadávací řízení. Avšak vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce rozhodl, jak bylo uvedeno v bodě 77 tohoto rozsudku, že konstrukční části typu, pro který regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46 stanoví schválení, mohou být podle čl. 28 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 směrnice prodávány nebo uváděny do provozu pouze tehdy, pokud byl tento typ konstrukční části předmětem tohoto schválení, je třeba dospět k závěru, že pro tyto typy částí nemůže být doklad o schválení nahrazen uchazečem učiněným prohlášením o rovnocennosti.

85

Tento závěr není zpochybněn ustanoveními článků 60 a 62 směrnice 2014/25, která se týkají takových technických specifikací, jež mohou být uvedeny ve výzvě k podávání nabídek, jako jsou specifikace, které vedly k zahájení původních řízení, a podkladů, jimiž mohou uchazeči prokázat, že jejich nabídky odpovídají těmto technickým specifikacím.

86

Z článku 60 odst. 2 uvedené směrnice vyplývá, že technické specifikace, které podle odstavce 1 uvedeného článku stanovují požadované vlastnosti stavebních prací, služeb nebo dodávek, na něž se směrnice vztahuje, musí hospodářským subjektům poskytovat rovný přístup k zadávacímu řízení a nesmí vytvářet neodůvodněné překážky pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži.

87

Článek 60 odst. 4 směrnice 2014/25 výjimečně umožňuje, aby technické specifikace odkazovaly na „obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu“, je-li to nezbytné k poskytnutí dostatečně přesného a srozumitelného popisu předmětu zakázky a za předpokladu, že je takový odkaz doprovázen slovy „nebo rovnocenný“, čehož bylo v zadávacích řízeních, která vedla k zahájení původních řízení, využito.

88

V takovém případě čl. 60 odst. 5 směrnice 2014/25 umožňuje uchazeči „jakýmkoli vhodným prostředkem, včetně dokladů uvedených v článku 62“ směrnice prokázat, že navrhovaná řešení vyhovují rovnocenným způsobem požadavkům definovaným technickými specifikacemi, což vedle prostředků uvedených v čl. 62 odst. 1 směrnice, jako je osvědčení vystavené subjektem posuzování shody, zahrnuje i jiné „vhodné doklady“ ve smyslu čl. 62 odst. 2 směrnice.

89

Cílem těchto ustanovení je, jak vyplývá rovněž z bodu 83 odůvodnění směrnice 2014/25, aby technické specifikace byly vypracovávány tak, aby stanovovaly požadavky na výkon a funkci a zabránilo se umělému omezování hospodářské soutěže prostřednictvím požadavků, které upřednostňují konkrétní hospodářský subjekt kopírováním klíčových vlastností dodávek, služeb nebo stavebních prací, které tento obvykle nabízí.

90

Je však třeba uvést, že podle bodu 56 svého odůvodnění směrnice 2014/25 nemůže odhlížet od imperativních požadavků uložených jinými pravidly unijního práva týkajícími se zejména bezpečnosti a ochrany životního prostředí, jako je například požadavek na schválení stanovený z týchž důvodů směrnicí 2007/46.

91

Proto jak uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, směrnice 2014/25 nesmí bránit použití směrnice 2007/46, jelikož tato má podle bodu 3 svého odůvodnění za cíl zajistit vysokou míru bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ochrany zdraví a životního prostředí, energetické účinnosti a ochrany proti neoprávněnému použití. Pokud směrnice 2007/46 vyžaduje právě za účelem dosažení těchto cílů schválení určitých náhradních dílů vozidel, je tento požadavek nezbytný a nelze jej obejít odvoláním se na směrnici 2014/25.

92

V původních řízeních se zadávací řízení týkala dodávek konstrukčních částí, kterými mohly být originální díly Iveco nebo díly jim rovnocenné. Jak přitom bylo uvedeno v bodě 77 tohoto rozsudku, konstrukční části, jichž se týkají regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46, podléhají povinnému schválení, a mohou tudíž být prodávány nebo uváděny do provozu pouze tehdy, byly-li takto schváleny.

93

Proto mohou být pro účely splnění kogentních požadavků zavedených směrnicí 2007/46 považovány za rovnocenné ve smyslu dotčených výzev k podávání nabídek pouze konstrukční části, které byly předmětem takového schválení, a mohou být tedy uváděny na trh.

94

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2, čl. 19 odst. 1 a čl. 28 odst. 1 směrnice 2007/46 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby veřejný zadavatel mohl v rámci zadávacího řízení na dodávky náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou službu akceptovat nabídku nabízející konstrukční části typu spadajícího pod regulační akty uvedené v příloze IV směrnice 2007/46, aniž by k ní bylo přiloženo osvědčení o schválení těchto náhradních dílů a byly poskytnuty informace o existenci takového schválení, pokud tyto regulační akty takové schválení vyžadují.

95

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 60 a 62 směrnice 2014/25 vykládány v tom smyslu, že s ohledem na definici pojmu „výrobce“ v čl. 3 bodě 27 směrnice 2007/46 brání tomu, aby veřejný zadavatel mohl v rámci zadávacího řízení na dodávky náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou službu akceptovat jako doklad rovnocennosti konstrukčních částí, které jsou uvedeny v regulačních aktech vyjmenovaných v příloze IV směrnice 2007/46 a jež uchazeč nabízí, jeho vlastní prohlášení o rovnocennosti, pokud uchazeč, přestože se prezentuje jako výrobce těchto částí, je pouze prodejcem nebo obchodníkem.

96

Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. července 2018, VAR a ATM (C‑14/17, EU:C:2018:568, bod 35), pokud jde o výklad článku 34 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19), „pokud technické specifikace uvedené v zadávací dokumentaci odkazují na určitou značku, určitý původ či výrobu, musí zadavatel vyžadovat, aby uchazeč již v nabídce předložil důkaz o rovnocennosti navrhovaných výrobků s výrobky definovanými v uvedené technické specifikaci“.

97

V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rovněž upřesnil, že veřejný zadavatel „má posuzovací pravomoc při určení prostředků, které mohou být uchazeči použity k prokázání rovnocennosti v jejich nabídkách. Tato pravomoc nicméně musí být vykonávána tak, aby důkazní prostředky povolené zadavatelem skutečně zadavateli umožnily provést užitečné posouzení podaných nabídek, a nesmí zacházet nad rámec toho, co je k tomu účelu nezbytné“.

98

Stejný výklad je třeba použít pro články 60 a 62 směrnice 2014/25, která nahradila směrnici 2004/17, jelikož tyto články obdobně jako článek 34 posledně uvedené směrnice vyžadují, aby uchazeč, jenž zamýšlí využít možnosti nabídnout výrobky rovnocenné výrobkům definovaným odkazem na určitou značku, určitý původ či určitou výrobu, již v nabídce předložil jakýmkoliv vhodným prostředkem důkaz rovnocennosti dotčených výrobků.

99

Z uvedené judikatury plyne, že bez ohledu na posuzovací pravomoc veřejného zadavatele v tomto ohledu mu musí jím připuštěné doklady umožnit skutečně provést užitečné zhodnocení nabídky za účelem určení, zda odpovídá technickým specifikacím uvedeným v předmětné výzvě k podávání nabídek.

100

Aby mohlo být prohlášení o rovnocennosti považováno za „vhodný prostředek“ nebo „vhodný doklad“ ve smyslu čl. 60 odst. 5 a čl. 62 odst. 2 směrnice 2014/25, musí tedy pocházet od orgánu, který je schopen takovou rovnocennost zaručit, což vyžaduje, aby tento orgán nesl technickou odpovědnost za dotčené konstrukční části a měl k dispozici prostředky nezbytné k zajištění jejich kvality. Tyto podmínky přitom mohou být splněny pouze výrobcem nebo zhotovitelem uvedených částí.

101

Takový výklad je potvrzen ustanoveními čl. 62 odst. 2 směrnice 2014/25, který stanoví, že vhodným dokladem může být „technická dokumentace výrobce“, tedy doklad pocházející od výrobce dotčeného náhradního dílu. Tento výklad je rovněž v souladu s čl. 1 písm. u) nařízení č. 1400/2002, podle něhož se pro účely tohoto nařízení „náhradními díly odpovídající kvality“ rozumějí „výhradně náhradní díly vyráběné jakýmkoli podnikem, který může kdykoliv potvrdit, že dané náhradní díly odpovídají kvalitě komponentů, jež se používají nebo používaly k montáži dotyčných motorových vozidel“. Třebaže platnost tohoto nařízení skončila dne 31. května 2010, jeho čl. 1 písm. u) potvrzoval, že k tomu, aby prohlášení o rovnocennosti bylo relevantní, muselo pocházet od výrobce.

102

Mimoto článkem 3 bodem 27 směrnice 2007/46 je „výrobce“ definován jako „osoba nebo subjekt, který je schvalovacímu orgánu odpovědný za všechna hlediska schvalování typu nebo postupu schválení a za zajištění shodnosti výroby“, přičemž tato osoba nebo subjekt nemusí být nutně přímo zapojeny do všech stupňů výroby vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku podléhajících schválení.

103

Ačkoli se tato definice týká pouze vozidel a náhradních dílů podléhajících schválení, poskytuje užitečné údaje pro určení, koho lze považovat za „výrobce“ konstrukční části, za účelem posouzení, zda prohlášení o rovnocennosti předložené osobou, která se označuje za „výrobce“ této části, může představovat vhodný doklad. Z uvedené definice totiž vyplývá, že k tomu, aby mohl být podnik považován za „výrobce“ konstrukční části, nemusí být nutně přímo zapojen do všech stupňů jeho výroby.

104

V této souvislosti je rovněž užitečná definice výrazu „původní části nebo zařízení“ uvedená v čl. 3 bodě 26 směrnice 2007/46, podle níž „neprokáže-li se opak, má se za to, že části jsou původními částmi, pokud jejich výrobce [zhotovitel] osvědčí, že odpovídají kvalitě konstrukčních částí použitých při montáži dotyčného vozidla a že byly vyrobeny podle specifikací a výrobních norem výrobce vozidla“.

105

Z této definice totiž plyne, že k tomu, aby bylo možné prokázat, že náhradní díl může být považován za originální díl, musí prohlášení v tomto smyslu pocházet od zhotovitele této konstrukční části bez ohledu na skutečnost, že uvedená část byla vyrobena podle specifikací a výrobních norem stanovených výrobcem vozidla, pro které je určena.

106

Je tudíž třeba dospět k závěru, že k tomu, aby mohlo být prohlášení o rovnocennosti konstrukční části v rámci takového zadávacího řízení, jako byla řízení, která vedla k zahájení původních řízení, považováno za vhodný doklad, musí být vystaveno výrobcem této části, jakkoliv tento výrobce nemusí nutně přímo vstupovat do všech fází výroby uvedené části.

107

Za vhodný doklad nelze naopak považovat prohlášení o rovnocennosti vydané prodejcem nebo obchodníkem.

108

Ačkoli je na předkládajícím soudu, aby určil, zda ve věcech v původních řízeních mohou být uchazeči považováni za „výrobce“ konstrukčních částí, které nabízeli, je třeba za účelem poskytnutí užitečné odpovědi tomuto soudu upřesnit, že na rozdíl od toho, co tvrdili někteří účastníci řízení před Soudním dvorem, skutečnost, že uchazeč vyrábí jiné náhradní díly, než kterých se týká dotčené zadávací řízení, je bez ohledu na to, zda je tento uchazeč členem obchodní komory nebo zda je jeho činnost předmětem certifikace kvality, irelevantní pro účely určení, zda lze tohoto uchazeče považovat za výrobce částí, které nabízí ve své nabídce.

109

Kromě toho argument, podle něhož je třeba širšího výkladu pojmu „výrobce“ z důvodu skutečnosti, že podle některých unijních směrnic v oblasti ochrany spotřebitele, a zejména čl. 1 odst. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. 1999, L 171, s. 12; Zvl. vyd. 15/04, s. 223), jakož i čl. 2 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES (Úř. věst. 2019, L 136, s. 28), je pojem „výrobce“ chápán tak, že zahrnuje i hospodářský subjekt, který se omezuje na uvádění výrobku na trh pod svou značkou, aniž by se věcně podílel na samotné výrobě, musí být rovněž odmítnut. Cílem těchto právních předpisů je totiž, jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 směrnice 1999/44 a článku 1 směrnice 2019/771, zejména zajistit ochranu spotřebitele, a tyto tedy nejsou relevantní pro výklad unijních právních předpisů týkajících se veřejných zakázek.

110

A konečně, je třeba připomenout, že jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 94 tohoto rozsudku, doklad rovnocennosti výrobků nabízených uchazečem s výrobky definovanými v technických specifikacích uvedených ve výzvě k podávání nabídek musí být předložen již v nabídce a veřejnému zadavateli skutečně umožnit provést užitečné posouzení podaných nabídek. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak bylo ve věcech v původních řízeních.

111

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že články 60 a 62 směrnice 2014/25 musí být vykládány v tom smyslu, že s ohledem na definici pojmu „výrobce“ v čl. 3 bodě 27 směrnice 2007/46 brání tomu, aby veřejný zadavatel mohl v rámci zadávacího řízení na dodávky náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou službu akceptovat jako doklad rovnocennosti konstrukčních částí, které jsou uvedeny v regulačních aktech vyjmenovaných v příloze IV směrnice 2007/46 a jež uchazeč nabízí, jeho vlastní prohlášení o rovnocennosti, pokud tento nemůže být považován za výrobce těchto částí.

112

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: