Věc C‑46/21 P

Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů

v.

Aquind Ltd

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. března 2023

„Kasační opravný prostředek – Energetika – Nařízení (ES) č. 714/2009 – Článek 17 – Žádost o výjimku týkající se elektrického propojovacího vedení – Zamítavé rozhodnutí Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) – Nařízení (ES) č. 713/2009 – Článek 19 – Odvolací senát ACER – Intenzita přezkumu“

Agentury Evropské unie – Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) – Odvolací řízení – Odvolání k odvolacímu senátu ACER – Odvolání směřující proti rozhodnutí ACER, kterým se zamítá žádost o výjimku týkající se nových propojení elektrických sítí – Rozsah přezkumu – Posouzení komplexních technických a hospodářských skutečností – Přezkum legality, který se nesmí omezit pouze na přezkum zjevně nesprávného posouzení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 713/2009, čl. 18 odst. 1 a článek 19, a č. 714/2009, čl. 17 odst. 1)

(viz body 55–72)

Shrnutí

Společnost Aquind Ltd je předkladatelkou projektu propojovacího vedení spojujícího britskou a francouzskou přenosovou soustavu elektřiny. Pro účely tohoto projektu podala společnost Aquind Ltd u francouzských a britských regulačních orgánům žádost o výjimku pro propojovací vedení na základě článku 17 nařízení č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou ( 1 ).

Vzhledem k tomu, že vnitrostátní regulační orgány nedosáhly dohody, zamítla Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) žádost o výjimku ( 2 ) z důvodu, že společnost Aquind Ltd nesplňuje podmínku, podle níž je úroveň rizika spojeného s investicí do nového propojovacího vedení taková, že k této investici by bez udělení výjimky nedošlo (dále jen „rozhodnutí ACER“).

Na základě odvolání podaného společností Aquind Ltd bylo rozhodnutí ACER potvrzeno odvolacím senátem ACER ( 3 ) (dále jen „odvolací senát“). Společnost Aquind Ltd tak podala k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí odvolacího senátu, které bylo vyhověno rozsudkem ze dne 18. listopadu 2020, Aquind v. ACER ( 4 ). V tomto rozsudku Tribunál zejména konstatoval, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když omezil svůj přezkum rozhodnutí ACER na přezkum zjevně nesprávného posouzení.

Na základě kasačního opravného prostředku podaného ACER Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu a upřesnil míru přezkumu rozhodnutí ACER o žádostech o výjimku, který je odvolací senát povinen provést.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr nejprve připomněl, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba zohlednit zejména jeho znění a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí.

V první řadě, pokud jde o znění nařízení, kterým se zřizuje ACER, Soudní dvůr uvádí, že ze znění příslušných ustanovení týkajících se složení, organizace a pravomocí odvolacího senátu ( 5 ) výslovně nevyplývá, že se přezkum rozhodnutí ACER zahrnujících posouzení komplexních hospodářských a technických otázek vykonávaný posledně uvedeným senátem nutně omezuje na přezkum zjevně nesprávného posouzení.

V druhé řadě, pokud jde o cíle sledované zřízením odvolacího senátu, je třeba konstatovat, že toto zřízení je součástí celkového přístupu zvoleného unijním normotvůrcem, jehož cílem je zřízení odvolacích orgánů v rámci unijních agentur, pokud jim byla svěřena rozhodovací pravomoc ohledně otázek komplexních z technického nebo vědeckého hlediska, která může bezprostředně ovlivnit právní postavení dotčených stran. I když se tyto různé odvolací orgány do jisté míry liší svou strukturou, fungováním a pravomocemi, mají nicméně některé společné rysy.

Zaprvé mají totiž takové odvolací orgány, které jsou orgány správního přezkumu v rámci agentur, určitou míru nezávislosti, plní kvazisoudní funkce prostřednictvím kontradiktorního řízení a jsou složeny z právníků a technických odborníků, což jim umožňuje řešit odvolání proti rozhodnutím, která jsou často velmi technické povahy. Zadruhé odvolání k nim mohou podávat adresáti rozhodnutí agentur, k nimž patří, jakož i fyzické a právnické osoby, kterých se tato rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýkají. Zatřetí představují účinný, rychlý, dostupný, specializovaný a levný mechanismus ochrany práv adresátů a osob dotčených rozhodnutími agentur.

Pokud jde o odvolací senát, Soudní dvůr podotýká, že podle postupu před tímto senátem může jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně vnitrostátních regulačních orgánů, podat odvolání proti rozhodnutí ACER, které je jí určeno nebo které se jí bezprostředně nebo přímo týká, aniž by toto odvolání podléhalo dalším podmínkám přípustnosti. Pokud jde o jeho složení, odvolací senát se skládá z členů, kteří musí mít předchozí zkušenosti v odvětví energetiky, a tím pádem má odborné znalosti nezbytné k tomu, aby mohl sám provádět úplný přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení obsažených v rozhodnutích ACER.

V tomto ohledu nemůže mít existence rozdílů mezi odvolacím senátem a jinými odvolacími senáty, jako je odvolací senát Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), pokud jde o cíle, řízení, lhůty a zaměstnanecký režim, vliv na míru přezkumu, který je tento senát povinen provést.

V této souvislosti Soudní dvůr potvrdil závěr Tribunálu, podle něhož není judikatura týkající se omezené povahy přezkumu, který provádí unijní soud u komplexních technických, vědeckých a hospodářských posouzení, použitelná na odvolací orgány unijních agentur. Omezený přezkum ze strany odvolacího senátu, pokud jde o posouzení technické a hospodářské povahy, by totiž znamenal, že by Tribunál prováděl omezený přezkum rozhodnutí, které by samo o sobě bylo výsledkem omezeného přezkumu. Systém „omezeného přezkumu omezeného přezkumu“ přitom neposkytuje záruky účinné soudní ochrany, kterou je třeba poskytnout podnikům.

S ohledem na všechny tyto úvahy Soudní dvůr dospěl k závěru, že Tribunál měl právem za to, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že pokud jde o posouzení technické nebo komplexní povahy, může se omezit na určení toho, zda se ACER dopustila zjevně nesprávného posouzení.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 15).

( 2 ) – Rozhodnutí ACER č. 05/2018 ze dne 19. června 2018.

( 3 ) – Rozhodnutí odvolacího senátu ACER č. A 001 2018 ze dne 17. října 2018.

( 4 ) – Rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Aquind v. ACER, (T‑735/18, EU:T:2020:542).

( 5 ) – Články 18 a 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. 2009, L 211, s. 1).