1

Svým kasačním opravným prostředkem se Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 18. listopadu 2020, Aquind v. ACER (T‑735/18, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2020:542), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí A-001–2018 odvolacího senátu ACER (dále jen „odvolací senát“) ze dne 17. října 2018 (dále jen „sporné rozhodnutí“), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí ACER č. 05/2018 ze dne 19. června 2018, kterým se zamítá žádost o výjimku týkající se propojovacího vedení spojujícího britskou a francouzskou přenosovou soustavu elektřiny (dále jen „rozhodnutí č. 05/2018“).

2

Svým vedlejším kasačním opravným prostředkem se společnost Aquind Ltd domáhá potvrzení napadeného rozsudku.

3

Bod 19 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. 2009, L 211, s. 1), které bylo v platnosti do 3. července 2019, uváděl:

„V případech, kdy má [ACER] rozhodovací pravomoci, by měly mít zúčastněné strany z důvodů procesní ekonomie právo na odvolání k odvolacímu senátu, který by měl být součástí [ACER], ale měl by být nezávislý na její správní nebo regulační struktuře. V zájmu kontinuity by mělo být možné při jmenování nebo obměně členů odvolacího senátu nahradit pouze část členů odvolacího senátu. Proti rozhodnutí odvolacího senátu se lze odvolat k Soudnímu dvoru Evropských společenství.“

4

Článek 3 nařízení č. 713/2009, nadepsaný „Složení“, stanovil:

„Orgány [ACER] jsou:

[…]

d) odvolací senát, který plní úkoly stanovené v článku 19.“

5

Článek 18 tohoto nařízení, nadepsaný „Odvolací senát“, v odstavci 1 stanovil:

„Odvolací senát sestává ze šesti členů a šesti náhradníků vybraných ze současných nebo bývalých vedoucích pracovníků národních regulačních orgánů, orgánů v oblasti hospodářské soutěže nebo jiných vnitrostátních orgánů či orgánů Společenství, kte[ří] mají odpovídající zkušenosti v odvětví energetiky. Odvolací senát jmenuje svého předsedu. Rozhodnutí odvolacího senátu jsou přijímána na základě kvalifikované většiny nejméně čtyř ze šesti jeho členů. Odvolací senát se svolává podle potřeby.“

6

Článek 19 uvedeného nařízení, nadepsaný „Odvolání“, stanoví:

„1.   Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně národních regulačních orgánů, může podat odvolání proti rozhodnutí uvedenému v článku 7, 8 nebo 9, které je určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které se této osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno jiné osobě.

2.   Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně [ACER] do dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k němu nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy [ACER] zveřejnila své rozhodnutí. Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode dne podání odvolání.

[…]

4.   Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá, zda je odvolání opodstatněné. Odvolací senát podle potřeby vyzve v rámci určených časových lhůt účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření ohledně oznámení vydaných odvolacím senátem nebo sdělení jiných účastníků odvolacího řízení. Účastníci odvolacího řízení mají právo na ústní vyjádření.

5.   Odvolací senát může v souladu s tímto článkem vykonávat jakékoli pravomoci spadající do pravomoci [ACER] nebo může věc postoupit příslušnému orgánu [ACER]. Toto postoupení je podmíněno [Ten je vázán] rozhodnutím odvolacího senátu.

6.   Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.

[…]“

7

Článek 20 téhož nařízení, nadepsaný „Žaloby u Soudu prvního stupně a Soudního dvora“, stanovil:

„1.   V souladu s článkem 230 [ES] lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti rozhodnutí přijatému [ACER] podat žalobu u Soudu prvního stupně nebo u Soudního dvora.

2.   Nevydá-li [ACER] rozhodnutí, lze u Soudu prvního stupně nebo u Soudního dvora podat žalobu pro nečinnost v souladu s článkem 232 [ES].

3.   [ACER] musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Soudu prvního stupně nebo Soudního dvora.“

8

Nařízení č. 713/2009 bylo zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 ze dne 5. června 2019, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. 2019, L 158, s. 22). Článek 28 odst. 2 posledně uvedeného nařízení stanoví, že odvolací senát rozhodne o odvolání do čtyř měsíců ode dne jeho podání.

9

Skutečnosti předcházející sporu byly popsány Tribunálem v bodech 1 až 13 napadeného rozsudku a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.

10

Dne 17. května 2017 podala společnost Aquind, předkladatel projektu propojovacího vedení spojujícího britskou a francouzskou přenosovou soustavu elektřiny, žádost o výjimku pro tento projekt na základě článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 15).

11

Tato žádost byla předložena francouzskému a britskému regulačnímu orgánu, a sice Commission de régulation de l’énergie (CRE) a Office of Gas and Electricity Markets Authority (OFGEM), které nedosáhly ohledně uvedené žádosti shody a předaly ji proto v souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení č. 714/2009 ACER, aby přijala rozhodnutí.

12

Rozhodnutím č. 05/2018 zamítla ACER žádost společnosti Aquind z důvodu, že nebyla splněna jedna z podmínek nezbytných pro získání takové výjimky, v daném případě podmínka uvedená v čl. 17 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, podle níž úroveň rizika spojeného s investicí musí být taková, že k investici by bez udělení výjimky nedošlo.

13

Dne 17. srpna 2018 podala společnost Aquind proti tomuto rozhodnutí odvolání k odvolacímu senátu, který jej sporným rozhodnutím potvrdil.

14

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2018 podala společnost Aquind žalobu na zrušení napadeného rozhodnutí, zejména z důvodu, že odvolací senát neprávem dospěl k závěru, že může svůj přezkum omezit na zjevně nesprávná posouzení a společnost Aquind musí nejprve požádat o rozhodnutí o přeshraničním rozdělení nákladů podle článku 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a zrušuje se rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. 2013, L 115, s. 39), a obdržet toto rozhodnutí, než může být přijato rozhodnutí na základě článku 17 nařízení č. 714/2009.

15

Napadeným rozsudkem Tribunál zrušil rozhodnutí odvolacího senátu poté, co vyhověl devátému žalobnímu důvodu společnosti Aquind vycházejícímu z nedostatečného přezkumu rozhodnutí č. 05/2018 odvolacím senátem a, jen pro úplnost, i čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného výkladu vztahu mezi čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009 a článkem 12 nařízení č. 347/2013, kterému rovněž vyhověl. Tribunál tedy sporné rozhodnutí zrušil a ve zbývající části žalobu zamítl.

16

Na podporu devátého žalobního důvodu společnost Aquind v podstatě vytkla odvolacímu senátu, že se při posuzování jejího odvolání omezil na přezkum zjevně nesprávného posouzení, kterého se mohla ACER dopustit při přijetí rozhodnutí č. 05/2018. Takový omezený přezkum je totiž v rozporu s čl. 19 odst. 5 nařízení č. 713/2009.

17

Tribunál, který se opíral o odůvodnění rozděleného do čtyř různých částí, v bodech 50 až 71 napadeného rozsudku rozhodl, že, jak tvrdila společnost Aquind v rámci svého devátého žalobního důvodu, omezení intenzity přezkumu rozhodnutí ACER o žádosti o výjimku na základě čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009 ze strany odvolacího senátu bylo z právního hlediska nesprávné.

18

Na prvním místě Tribunál v bodě 51 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že zřízení odvolacího senátu odpovídá vůli unijního normotvůrce zavést v rámci unijních agentur mechanismus odvolání, pokud jim byla svěřena významná rozhodovací pravomoc ohledně otázek komplexních z technického či vědeckého hlediska, která bezprostředně ovlivňuje právní postavení dotčených stran. Systém odvolacího orgánu je vhodným prostředkem k ochraně práva těchto stran v kontextu, kdy se musí přezkum prováděný unijním soudem omezit na přezkum toho, zda výkon široké pravomoci při posuzování komplexních vědeckých, technických a hospodářských skutečností, kterou mají agentury, není stižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci.

19

Na druhém místě, v bodech 52 až 58 napadeného rozsudku, Tribunál zkoumal ustanovení, která se týkají organizace a pravomocí odvolacího senátu, a po tomto zkoumání dospěl k závěru, že tento odvolací orgán nebyl zřízen, aby prováděl pouze omezený přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení.

20

Zaprvé Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku v souvislosti se složením odvolacího senátu zdůraznil, že čl. 18 odst. 1 nařízení č. 713/2009 stanoví, že odvolací senát sestává ze šesti členů a šesti náhradníků vybraných ze současných nebo bývalých vedoucích pracovníků národních regulačních orgánů, orgánů v oblasti hospodářské soutěže nebo jiných vnitrostátních orgánů či orgánů Unie, kteří „mají odpovídající zkušenosti v odvětví energetiky“. Záměrem unijního normotvůrce tedy bylo, aby měl odvolací senát odborné znalosti nezbytné k tomu, aby mohl sám provádět posouzení komplexních technických a hospodářských skutečností souvisejících s energetikou. Tribunál uvedl, že to bylo cílem i při zřizování jiných unijních agentur, jako je Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) nebo Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), jejichž odvolací senáty jsou složeny z odborníků, kteří mají kvalifikaci odpovídající specifikům daných oblastí.

21

Zadruhé, pokud jde o pravomoci přiznané odvolacímu senátu, Tribunál v bodě 54 napadeného rozsudku rozhodl, že tyto pravomoci, popsané v čl. 19 odst. 5 nařízení č. 713/2009, rovněž svědčí ve prospěch přezkumu komplexních technických a hospodářských skutečností, jelikož podle tohoto ustanovení může odvolací senát buď vykonávat jakékoli pravomoci, jaké má ACER, nebo může věc postoupit příslušnému orgánu této agentury, přičemž ten je vázán rozhodnutím odvolacího senátu. Toto ustanovení tedy přiznává odvolacímu senátu diskreční pravomoc, v rámci jejíhož výkonu musí přezkoumat, zda mu skutečnosti, které má po provedení přezkumu odvolání k dispozici, umožňují přijmout vlastní rozhodnutí.

22

V bodě 55 napadeného rozsudku z toho Tribunál dovodil, že nejenže má odvolací senát veškeré pravomoci, kterými disponuje samotná ACER, ale pokud se rozhodne postoupit věc agentuře, je schopen usměrnit rozhodnutí přijatá uvedenou agenturou, jelikož ta je vázána odůvodněním odvolacího senátu.

23

Kromě toho podle Tribunálu z čl. 19 odst. 1 nařízení č. 713/2009 vyplývá, že na rozdíl od unijního soudu má odvolací senát, v rámci přezkumu účelnosti, pravomoc zrušit nebo nahradit rozhodnutí ACER jen na základě technických a hospodářských důvodů.

24

Zatřetí Tribunál v bodech 57 a 58 napadeného rozsudku konstatoval, že pokud jde o žádosti o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009, lze podat žalobu k Tribunálu pouze proti rozhodnutím odvolacího senátu přijatým na základě čl. 19 odst. 1 nařízení č. 713/2009 a čl. 17 odst. 5 nařízení č. 714/2009. Pokud by odvolací senát mohl provádět pouze omezený přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení obsažených v rozhodnutí ACER, znamenalo by to, že by Tribunál prováděl omezený přezkum rozhodnutí, které by bylo samo výsledkem omezeného přezkumu.

25

Takový systém přitom neposkytuje záruky účinné soudní ochrany, na které by měly mít nárok podniky, jimž byla taková výjimka odmítnuta.

26

Na třetím místě Tribunál v bodech 59 a 60 napadeného rozsudku rozhodl, že organizační a jednací řád přijatý ACER na základě čl. 19 odst. 6 nařízení č. 713/2009 svěřil odvolacímu senátu úkol přezkoumávat rozhodnutí ACER s intenzitou, která se nemůže omezovat na intenzitu omezeného přezkumu.

27

V bodě 60 napadeného rozsudku tak Tribunál zdůraznil, že rozhodnutí odvolacího senátu č. 1–2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se stanoví organizační a jednací řád odvolacího senátu, bylo změněno dne 5. října 2019, kdy odvolací senát svou pravomoc omezil. Ve znění platném v době přijetí sporného rozhodnutí výslovně vyplývalo z článku 20 tohoto rozhodnutí, nadepsaného „Pravomoc“, že odvolací senát může vykonávat jakékoliv pravomoci spadající do pravomoci ACER. Tribunál konstatoval, že přijetím tohoto ustanovení tedy odvolací senát vyjádřil ve svém organizačním a jednacím řádu přezkumnou pravomoc, která mu byla přiznána článkem 19 odst. 5 nařízení č. 713/2009, a že změna prvně uvedeného ustanovení, prostřednictvím které odvolací senát svou pravomoc omezil, nebyla v době, kdy bylo sporné rozhodnutí přijato, ještě použitelná.

28

Na čtvrtém místě měl Tribunál v bodech 61 až 68 napadeného rozsudku v podstatě za to, že zásada omezeného přezkumu komplexních technických, vědeckých a ekonomických posouzení ze strany unijního soudu se nepoužije na přezkum prováděný odvolacími orgány unijních agentur. V souvislosti s odvolacím senátem ECHA již bylo rozhodnuto, že přezkum vědeckých posouzení obsažených v rozhodnutí ECHA prováděný tímto senátem se neomezuje na ověření existence zjevných pochybení, nýbrž uvedený senát naopak musí na základě právnické a vědecké odbornosti svých členů přezkoumat, zda argumenty, které odvolatel předložil, mohou prokázat, že úvahy, na nichž se uvedené rozhodnutí ECHA zakládá, jsou chybné.

29

Tribunál v bodech 62 až 68 napadeného rozsudku rozhodl, že tato judikatura je plně použitelná na odvolací senát ACER. Složení a pravomoci odvolacího senátu ECHA jsou totiž srovnatelné se složením a pravomocemi odvolacího senátu ACER.

30

Na základě všech těchto důvodů Tribunál v bodech 69 až 71 napadeného rozsudku rozhodl, že přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení obsažených v rozhodnutí ACER o žádosti o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009 prováděný odvolacím senátem nesmí být omezen pouze na přezkum zjevně nesprávného posouzení. Odvolací senát se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 52 sporného rozhodnutí za to, že pokud jde o posouzení technické či komplexní povahy, může provést omezený přezkum, a tedy pouze určit, zda se ACER dopustila zjevně nesprávného posouzení podmínek stanovených v tomto ustanovení.

31

Tribunál poté, co v bodech 72 až 89 napadeného rozsudku posoudil a odmítl jednotlivé argumenty vznesené ACER na podporu opačného závěru, vyhověl v bodě 90 tohoto rozsudku devátému žalobnímu důvodu vznesenému společností Aquind na podporu její žaloby na neplatnost.

32

Konečně v bodech 92 až 113 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal a prohlásil za opodstatněný čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu vztahu mezi čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009 a článkem 12 nařízení č. 347/2013, a tedy možnosti, že by projekt propojovacího vedení mohl využít postupu přeshraničního rozdělení nákladů, jakož i z nezohlednění rizik spojených s takovým postupem.

33

V bodě 91 tohoto rozsudku Tribunál nicméně upřesnil, že tento přezkum byl odůvodněn pouze důvody souvisejícími s řádným výkonem spravedlnosti.

34

Kasačním opravným prostředkem ACER navrhuje, aby Soudní dvůr:

35

Aquind navrhuje, aby Soudní dvůr:

36

V rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost Aquind navrhuje, aby Soudní dvůr v případě, že vyhoví hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku:

37

Ve své kasační odpovědi ACER navrhuje, aby Soudní dvůr:

38

Navrhovatelka vznáší dva důvody na podporu kasačního opravného prostředku. V rámci prvního důvodu tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o intenzitu přezkumu, který má provést odvolací senát ohledně komplexních hospodářských a technických posouzení, která provedla ACER v rámci posuzování žádosti o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009.

39

V rámci druhého důvodu ACER tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v souvislosti s výkladem čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení č. 714/2009, pokud jde o vztah mezi režimem výjimky a regulovaným režimem.

40

V rámci prvního důvodu ACER uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, na rozdíl od toho, co konstatoval odvolací senát v bodech 51 a 52 sporného rozhodnutí, že přezkum prováděný tímto senátem ohledně komplexních technických a hospodářských posouzení týkajících se žádosti o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009 se nemůže omezovat na přezkoumání, zda se ACER dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož tato agentura musí mít při rozhodování o výjimce určitý prostor pro uvážení. Podle ACER tím Tribunál nerespektoval cíl, který sledoval unijní normotvůrce zřízením odvolacího senátu, a kontext, v němž probíhá jím prováděný přezkum.

41

Podpůrně ACER tvrdí, že odvolací senát každopádně v projednávané věci neopomněl přezkoumat komplexní technická a hospodářská posouzení, která tato agentura provedla v rámci svého posuzování, jež vedlo k přijetí rozhodnutí č. 05/2018.

42

ACER uvádí, že ne všechny nezávislé odvolací orgány jednotlivých unijních agentur mají vykonávat přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení se stejnou intenzitou, s jakou jej provádí agentura, k níž patří. Pokud jde o odvolací senát, nemusí věc zkoumat stejně podrobně, jako to činí ACER.

43

Pokud jde konkrétně o posouzení zahrnující komplexní hospodářské a technické otázky, podle ACER provádí odvolací senát přezkum, který, ač je rozsáhlý, se omezuje na zjevná pochybení, jichž se ACER dopustila. Odvolací senát v tomto rámci ověřuje nejen věcnou správnost uváděných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž to, zda tyto důkazy představují soubor relevantních údajů, jež musí být při posuzování komplexní situace zohledněny, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich ACER vyvodila.

44

Vzhledem k tomu, že nařízení č. 713/2009 neobsahuje výslovný popis míry intenzity přezkumu, jenž má odvolací senát provádět, je třeba pro určení této míry zohlednit cíl sledovaný odvolacím řízením a kontext, v němž je přezkum prováděn.

45

Pokud jde o cíl sledovaný zřízením odvolacího senátu, podle ACER Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku neprávem konstatoval, že z čl. 18 odst. 1 nařízení č. 713/2009 vyplývá, že záměrem unijního normotvůrce bylo, aby měl odvolací senát odborné znalosti nezbytné k tomu, aby mohl sám provádět posouzení komplexních technických a hospodářských skutečností souvisejících s energetikou, stejně jako odvolací senát ECHA ve své oblasti působnosti. Z bodu 19 odůvodnění nařízení č. 713/2009 naopak vyplývá, že tímto cílem bylo, aby zúčastněné strany měly právo na velmi rychlé a zjednodušené odvolání k odvolacímu senátu. Tento cíl je potvrzen skutečností, že odvolací senát je povinen rozhodnout do dvou měsíců ode dne podání odvolání.

46

Pokud jde o kontext přezkumu, ACER tvrdí, že se Tribunál v bodech 52 až 82 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že ustanovení týkající se organizace a pravomocí odvolacího senátu podporují závěr, podle kterého se intenzita jeho přezkumu komplexních technických a hospodářských posouzení nemůže omezovat na zjevně nesprávné posouzení. Organizace odvolacího senátu, zejména výběr jeho členů, kteří, v rozporu s tím, co konstatoval Tribunál v bodech 53, 65 a 69 napadeného rozsudku, nemusí mít na rozdíl od členů odvolacího senátu ECHA povinně odborné znalosti nezbytné k tomu, aby sami prováděli komplexní posouzení technické povahy, mimořádně krátká dvouměsíční doba trvání odvolacího řízení, omezené zdroje, které mají k dispozici tito členové, a cíl zjednodušení odvolacího řízení jsou všechno skutečnosti, jež musí vést k opačnému závěru. Od členů odvolacího senátu nelze očekávat, že sami, bez jakékoli podpory, provedou technická a hospodářská posouzení v mimořádně krátké lhůtě dvou měsíců, kterou mají k dispozici.

47

Pokud jde o pravomoci odvolacího senátu, ACER tvrdí, že Tribunál se v bodech 54, 55, 59 a 60 napadeného rozsudku neprávem opřel o čl. 19 odst. 5 nařízení č. 713/2009, podle něhož odvolací senát „[…] může vykonávat jakékoli pravomoci spadající do pravomoci [ACER] nebo může věc postoupit příslušnému orgánu [ACER k dalšímu jednání, přičemž ten je vázán] rozhodnutím odvolacího senátu“, aby rozhodl, že tento senát musí provést úplný přezkum všech pochybení, kterými mohou být stižena komplexní technická a hospodářská posouzení obsažená v rozhodnutí ACER. Jak vyplývá z judikatury Tribunálu, takové ustanovení totiž nemůže být vykládáno v tom smyslu, že určuje intenzitu přezkumu, který má provést odvolací senát.

48

Podle ACER se Tribunál dále dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 56 napadeného rozsudku, když konstatoval, že z čl. 19 odst. 1 nařízení č. 713/2009 vyplývá, že na rozdíl od unijního soudu má odvolací senát, v rámci přezkumu účelnosti, pravomoc zrušit nebo nahradit rozhodnutí ACER jen na základě technických a hospodářských důvodů. Toto ustanovení, které zdaleka neodůvodňuje výkon úplného přezkumu odvolacím senátem, podle navrhovatelky pouze stanovilo možnost zrušit rozhodnutí ACER a nahradit jej rozhodnutím odvolacího senátu nebo vrátit věc ACER, ale neříká nic o intenzitě přezkumu, který má provádět odvolací senát.

49

Tribunál se v bodě 56 napadeného rozsudku dopustil podle ACER ještě jednoho nesprávného právního posouzení, když odkázal na čl. 19 odst. 1 nařízení č. 713/2009, který vymezuje osoby, jež mohou podat odvolání k odvolacímu senátu, přestože ani tento článek se netýká intenzity tohoto přezkumu. Podobně, na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodech 57, 58 a 70 napadeného rozsudku, z článku 20 nařízení č. 713/2009 nelze vyvodit, že odvolací senát musí provést úplný přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení. Tribunál totiž může vždy provést úplný soudní přezkum rozhodnutí odvolacího senátu, i kdyby tato rozhodnutí byla výsledkem omezeného přezkumu ze strany tohoto senátu.

50

Shrnuto, Tribunál podle navrhovatelky protiprávně nezohlednil sledovaný cíl a kontext odvolacího řízení před odvolacím senátem, jak jsou uvedeny v nařízení č. 713/2009, a tudíž porušil zásady dělby pravomocí, pokud jde o volby učiněné unijním normotvůrcem v postavení normotvůrce a rozpočtového orgánu. Kromě toho srovnání s odvolacím senátem ECHA, které učinil Tribunál, je rovněž z právního hlediska nesprávné.

51

Podpůrně ACER tvrdí, že i kdyby odvolací senát měl provádět úplný přezkum rozhodnutí této agentury, když tato rozhodnutí obsahují komplexní technická a hospodářská posouzení, Tribunál každopádně v bodech 83 až 90 napadeného rozsudku neprávem konstatoval, že odvolací senát v projednávaném případě takový přezkum neprovedl.

52

Aquind má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout a Tribunál právem rozhodl, že odvolací senát byl povinen provést úplný přezkum rozhodnutí č. 05/2018, neomezující se na zjevně nesprávné posouzení.

53

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku ACER v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o intenzitu přezkumu, který musí provést odvolací senát u rozhodnutí ACER v souladu s ustanoveními nařízení č. 713/2009 týkajícími se vymezení pravomocí uvedeného odvolacího senátu.

54

Podle ustálené judikatury platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 8. září 2022, Ministerstvo životního prostředí (Papoušci Ara hyacintoví), C‑659/20, EU:C:2022:642, bod 37 a citovaná judikatura].

55

Zaprvé ze znění ustanovení článků 18 a 19 nařízení č. 713/2009 týkajících se složení, organizace a pravomocí odvolacího senátu výslovně nevyplývá, že se přezkum rozhodnutí ACER zahrnujících posouzení komplexních hospodářských a technických otázek vykonávaný tímto senátem nutně omezuje na přezkum zjevně nesprávného posouzení.

56

Zadruhé, pokud jde o cíle sledované zřízením odvolacího senátu, je třeba konstatovat, podobně jako učinil generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, že toto zřízení je součástí celkového přístupu zvoleného unijním normotvůrcem, jehož cílem je zřízení odvolacích orgánů v rámci unijních agentur, pokud jim byla svěřena rozhodovací pravomoc ohledně otázek komplexních z technického nebo vědeckého hlediska, která může bezprostředně ovlivnit právní postavení dotčených stran.

57

Jak Tribunál rovněž správně uvedl v bodě 51 napadeného rozsudku, tyto odvolací orgány jsou vhodným prostředkem k ochraně práv dotčených stran v kontextu, kdy podle ustálené judikatury platí, že pokud unijní orgány disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména v souvislosti s vysoce komplexními vědeckými a technickými skutečnostmi, při určování povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí se přezkum prováděný unijním soudem omezit na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není stižen zjevným pochybením či zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány nepřekročily zjevně meze své posuzovací pravomoci (usnesení ze dne 4. září 2014, Rütgers Germany a další v. ECHA, C‑290/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:2174, bod 25 a citovaná judikatura).

58

Zatřetí, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, i když se tyto různé odvolací orgány do jisté míry liší svou strukturou, fungováním a pravomocemi, mají nicméně některé společné rysy.

59

Předně je třeba uvést, že jde o orgány správního přezkumu, v rámci agentur. Mají určitou míru nezávislosti, plní kvazisoudní funkce prostřednictvím kontradiktorního řízení a jsou složeny z právníků a z technických odborníků, což jim dává větší schopnost řešit odvolání proti rozhodnutím, která jsou často velmi technické povahy. Dále, odvolání k nim mohou podávat adresáti rozhodnutí agentur, k nimž patří, jakož i fyzické a právnické osoby, kterých se tato rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýkají. Kromě toho přezkoumávají rozhodnutí, jež mají účinky ve vztahu k třetím osobám a v souvislosti s nimiž jim ustanovení sekundárního práva, která je zřizují, svěřují pravomoc. Konečně představují rychlý, dostupný, specializovaný a levný mechanismus k ochraně práv adresátů a osob dotčených uvedenými rozhodnutími.

60

Začtvrté je třeba konstatovat, že řízení před odvolacím senátem se neřídí jinými pravidly, než jsou pravidla stanovená v článku 19 tohoto nařízení, který v odstavci 1 stanoví, že jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně národních regulačních orgánů, může podat odvolání proti rozhodnutí uvedenému v článcích 7 až 9 tohoto nařízení, jež je této osobě určeno, nebo které se této osoby bezprostředně a přímo dotýká. Jak Tribunál právem uvedl v bodě 56 napadeného rozsudku, z tohoto článku 19 nevyplývá, že by odvolání k tomuto senátu podléhalo dalším podmínkám přípustnosti.

61

Tuto úvahu podporuje znění čl. 19 odst. 2 nařízení č. 713/2009, jenž stanoví, že odvolání musí uvádět odůvodnění, avšak v rámci důvodů, které musí být uvedeny na podporu odvolání, nerozlišuje mezi právními a skutkovými důvody.

62

Zapáté je třeba uvést, že odvolací senát sestává podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 713/2009 ze šesti členů a šesti náhradníků vybraných ze současných nebo bývalých vedoucích pracovníků národních regulačních orgánů, orgánů v oblasti hospodářské soutěže nebo jiných vnitrostátních orgánů či orgánů Unie, kteří mají odpovídající zkušenosti v odvětví energetiky.

63

Složení odvolacího senátu tedy splňuje požadavky nezbytné k provedení úplného přezkumu rozhodnutí ACER. Pokud jeho členové musí mít předchozí zkušenosti v odvětví energetiky, je to proto, že mají nebo musí mít technické znalosti potřebné k důkladnému přezkumu odvolání.

64

Jak Tribunál správně uvedl v bodě 53 napadeného rozsudku, záměrem unijního normotvůrce tedy bylo, aby měl odvolací senát odborné znalosti nezbytné k tomu, aby mohl sám provádět posouzení komplexních technických a hospodářských skutečností souvisejících s energetikou. To bylo cílem tohoto normotvůrce i při zřizování jiných unijních agentur, jako je EASA nebo ECHA, jejichž odvolací senáty jsou složeny z odborníků, kteří mají kvalifikaci odpovídající specifikům příslušných oblastí.

65

Tribunál tak měl v bodě 52 napadeného rozsudku správně za to, že z ustanovení týkajících se organizace a pravomocí odvolacího senátu vyplývá, že tento senát nebyl zřízen, aby prováděl pouze omezený přezkum komplexních technických a hospodářských posouzení.

66

Zašesté Tribunál rovněž správně uvedl, v bodě 61 napadeného rozsudku, že judikatura týkající se omezené povahy přezkumu, který provádí unijní soud u komplexních technických, vědeckých a hospodářských posouzení, není použitelná na odvolací orgány unijních agentur.

67

Jak uvedl Tribunál v bodě 58 napadeného rozsudku, pokud by totiž měl být přezkum prováděný odvolacím senátem omezený, pokud jde o komplexní technická a hospodářská posouzení obsažená v rozhodnutích ACER, znamenalo by to, že by unijní soud prováděl omezený přezkum rozhodnutí, které by samo bylo výsledkem omezeného přezkumu. Tribunál z toho tedy správně dovodil, že takový systém neposkytuje záruky účinné soudní ochrany, kterou je třeba poskytnout podnikům, jimž byla zamítnuta žádost o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 714/2009.

68

Zasedmé ACER na podporu svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, ke zpochybnění úvah uvedených v bodech 61 až 68 napadeného rozsudku, marně poukazuje na existenci rozdílů mezi odvolacím senátem ACER a odvolacím senátem ECHA, pokud jde o cíle, řízení, lhůty a zaměstnanecký režim.

69

V tomto ohledu Tribunál v bodě 61 napadeného rozsudku uvedl, že již rozhodl, pokud jde o odvolací senát ECHA, že přezkum vědeckých posouzení obsažených v rozhodnutí ECHA prováděný tímto senátem se neomezuje na ověření existence zjevných pochybení, nýbrž uvedený senát naopak musí na základě právnické a vědecké odbornosti svých členů přezkoumat, zda argumenty, které odvolatel předložil, mohou prokázat, že úvahy, na nichž se uvedené rozhodnutí ECHA zakládá, jsou chybné, a intenzita přezkumu, který provádí odvolací senát, je tedy vyšší než intenzita přezkumu, jenž provádí unijní soud (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2019, BASF Grenzach v. ECHA, T‑125/17, EU:T:2019:638, body 87 až 89 a 124).

70

Jak přitom Tribunál právem v podstatě rozhodl v bodech 64 až 67 napadeného rozsudku, složení a pravomoci odvolacího senátu ECHA jsou, na rozdíl od toho, co tvrdí ACER, srovnatelné se složením a pravomocemi odvolacího senátu ACER, jelikož oba tyto orgány jsou složeny z členů, kteří mají odborné znalosti nezbytné k tomu, aby mohli sami provést posouzení komplexních vědeckých, technických a hospodářských skutečností. Kromě toho skutečnost, že členové odvolacího senátu ECHA jsou na rozdíl od členů odvolacího senátu ACER zaměstnáni na plný úvazek, nemůže mít vliv na intenzitu přezkumu, který mají provádět.

71

Pokud jde o argument ACER vycházející z krátkosti lhůty pro rozhodnutí odvolacího senátu, stanovené článkem 19 bodem 2 nařízení č. 713/2009 na dva měsíce, nelze z ní vyvodit, že záměrem unijního normotvůrce bylo omezit přezkum odvolacího senátu, když tato zkrácená lhůta, ostatně prodloužená článkem 28 odst. 2 nařízení 2019/942 na čtyři měsíce, svědčí spíše o snaze tohoto normotvůrce zajistit rychlé řízení.

72

S ohledem na všechny tyto úvahy Tribunál podle všeho právem konstatoval, že odvolací senát se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že pokud jde o posouzení technické nebo komplexní povahy, může provést omezený přezkum a omezit se na určení toho, zda se ACER dopustila zjevně nesprávného posouzení.

73

Podpůrně ACER tvrdí, že i kdyby bylo připuštěno, že odvolací senát musí provést úplný přezkum rozhodnutí ACER zahrnujících komplexní technická a hospodářská posouzení, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že tento senát takový přezkum v projednávané věci neprovedl.

74

Tento argument nemůže obstát, jelikož z bodu 52 sporného rozhodnutí výslovně vyplývá, že záměrem odvolacího senátu bylo omezit přezkum rozhodnutí č. 05/2018 na zjevnou nesprávnost posouzení.

75

S přihlédnutím ke všem předchozím úvahám je třeba první důvod kasačního opravného prostředku ACER zamítnout.

76

V rámci druhého důvodu ACER tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v souvislosti s výkladem čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení č. 714/2009, pokud jde o vztah mezi režimem výjimky a regulovaným režimem.

77

Jak vyplývá z bodu 91 napadeného rozsudku, Tribunál tuto otázku, která byla předmětem čtvrtého žalobního důvodu společnosti Aquind na podporu její žaloby na neplatnost, zkoumal jen pro úplnost, poté, co vyhověl devátému žalobnímu důvodu této žaloby, s odůvodněním uvedeným v bodech 43 až 90 napadeného rozsudku, které ACER neúspěšně napadla v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

78

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou Soudního dvora platí, že postačuje-li některý z důvodů použitých Tribunálem k odůvodnění výroku jeho rozsudku, případné vady jiného důvodu, který je rovněž v předmětném rozsudku použit, nemají každopádně na uvedený výrok žádný vliv, takže důvod kasačního opravného prostředku, jenž na ně poukazuje, je irelevantní a musí být zamítnut (rozsudek ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie, C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, EU:C:2019:672, bod 143 a citovaná judikatura).

79

Druhý důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut jako irelevantní.

80

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být v plném rozsahu zamítnut.

81

Vzhledem k tomu, že hlavní kasační opravný prostředek byl zamítnut, o vedlejším kasačním opravném prostředku není důvodné rozhodovat.

82

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, jenž měl ve věci úspěch, požadoval.

83

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci Soudní dvůr hlavní kasační opravný prostředek zamítl a společnost Aquind požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že ACER ponese vlastní náklady řízení související s hlavním kasačním opravným prostředkem a nahradí náklady řízení vynaložené společností Aquind.

84

Článek 142 jednacího řádu, který se použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Soudní dvůr dle volného uvážení.

85

Je důvodné rozhodnout, že ACER a Aquind ponesou vlastní náklady řízení související s vedlejším kasačním opravným prostředkem.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: