–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi L. Nicolae a C. Vrignon, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. 2006, L 102, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1054 ze dne 15. července 2020 (Úř. věst. 2020, L 249, s. 1) (dále jen „nařízení č. 561/2006“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi lesnickým podnikem Pricoforest SRL se sídlem v Rumunsku a Inspectoratul de Stat pentru Controlul în Transportul Rutier (ISCTR) [Státní inspektorát pro kontrolu silniční dopravy (ISCTR), Rumunsko] ve věci správních sankcí uložených tomuto podniku za porušení pravidel týkajících se denní doby řízení a denní doby odpočinku řidiče.

3

Bod 17 odůvodnění nařízení č. 561/2006 zní:

„Toto nařízení usiluje o zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje, a o zlepšení celkové bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Činí tak hlavně ustanoveními, která se týkají maximální doby řízení denně, týdně a ve dvou po sobě následujících týdnech, ustanovením, které zavazuje řidiče, aby si vybíral běžné týdenní doby odpočinku alespoň jednou během dvou po sobě následujících týdnů, a ustanoveními, která stanoví, že denní doba odpočinku nesmí být za žádných okolností kratší než nepřerušená doba devíti hodin. […]“

4

Článek 1 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení stanoví pravidla pro doby řízení, přestávky v řízení a doby odpočinku řidičů zajišťujících silniční přepravu zboží a cestujících za účelem harmonizace podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Účelem tohoto nařízení je rovněž lepší monitorování a prosazování jednotlivými členskými státy a zlepšení pracovní praxe v silniční dopravě.“

5

Toto nařízení se podle jeho čl. 2 odst. 1 písm. a) vztahuje zejména na přepravu „zboží vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny“.

6

Článek 4 písm. e) a g) tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

7

Článek 6 nařízení č. 561/2006, který stanoví maximální denní, týdenní a dvoutýdenní doby řízení, v odstavci 5 upřesňuje:

„Řidič zaznamená jako „jinou práci“ dobu strávenou podle čl. 4 písm. e) a rovněž dobu řízení vozidla používaného k obchodním účelům, na něž se nevztahuje toto nařízení […]. Tento zápis provede ručně na záznamový list nebo výtisk, anebo zadá ručně na záznamovém zařízení.“

8

Článek 13 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Jestliže nejsou dotčeny cíle stanovené v článku 1, může každý členský stát na svém území nebo po dohodě s jiným členským státem na jeho území udělit výjimky z článků 5 až 9 [které upravují pravidla týkající se osádky vozidla, doby řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku] a stanovit individuální podmínky vztahující se na tyto výjimky týkající se přepravy

[…]

[…]“

9

Článek 2 Ordonanța Guvernului nr. 37 privind stabilirea cadrului de aplicare a regulilor privind perioadele de conducere, pauzele și perioadele de odihnă ale conducătorilor auto și utilizarea aparatelor de înregistrare a activității acestora (nařízení vlády č. 37, kterým se vymezuje rámec pro uplatňování pravidel týkajících se doby řízení, přestávek v řízení a doby odpočinku řidičů motorových vozidel a používání zařízení k záznamu jejich činností), ze dne 7. srpna 2007 (Monitorul Oficial al României, č. 565 ze dne 16. srpna 2007) stanoví:

„Přeprava uvedená v čl. 13 odst. 1 písm. a) až d), f) až h) a j) až p) nařízení č. 561/2006 je na území Rumunska vyňata z působnosti ustanovení tohoto nařízení.“

10

Dne 2. září 2020 bylo motorové vozidlo s přívěsem, používané společností Pricoforest pro přepravu dřeva, kontrolováno příslušníky ISCTR v lokalitě nacházející se na rumunském území přibližně 130 km po silnici od provozovny této společnosti.

11

Na základě provedených kontrol a analýzy údajů stažených z tachografu umístěného v tomto vozidle bylo zjištěno, že řidič v době od 5:15 hod. dne 17. srpna 2020 do 19:23 hod. dne 18. srpna 2020 řídil po dobu 15 hodin a 56 minut, čímž o 5 hodin a 56 minut překročil maximální denní dobu řízení v trvání 10 hodin stanovenou v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 561/2006. Za tuto dobu činila doba odpočinku řidiče 6 hodin a 48 minut, zatímco v souladu s čl. 4 písm. g) tohoto nařízení měla denní doba odpočinku činit nejméně 9 hodin. Za toto protiprávní jednání byla společnosti Pricoforest uložena pokuta ve výši 9000 rumunských lei (RON) (přibližně 1800 EUR), anebo 4500 RON (přibližně 900 EUR) v případě zaplacení do 15 dnů.

12

Dále příslušníci ISCTR zjistili, že dne 25. srpna 2020 absolvoval řidič uvedeného vozidla dobu odpočinku v délce 3 hodin a 30 minut, a to mezi 00:54 hod. a 4:24 hod., zatímco tato doba odpočinku měla podle čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení činit nejméně 9 hodin. Za toto protiprávní jednání byla společnosti Pricoforest rovněž uložena pokuta, a to ve výši 4000 RON (přibližně 800 EUR), anebo 2000 RON (přibližně 400 EUR) v případě zaplacení do 15 dnů.

13

Dne 25. září 2020 podala společnost Pricoforest u předkládajícího soudu žalobu, kterou se domáhala zrušení protokolu o přestupku nebo podpůrně nahrazení uložených pokut napomenutím. Společnost Pricoforest nezpochybňuje údaje stažené z tachografu kontrolovaného vozidla, tvrdí nicméně, že se zaznamenané doby vztahují k přepravám zboží uskutečněným vozidlem uvedeným v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 a že podle nařízení vlády č. 37 ze dne 7. srpna 2007 jsou tyto přepravy vyňaty z působnosti pravidel týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku stanovených tímto nařízením. Společnost Pricoforest má dále za to, že pokutující příslušník nesprávně ztotožnil pojem „okruh do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla [od provozovny podniku]“ ve smyslu tohoto ustanovení se silniční vzdáleností mezi provozovnou podniku a místem, kde bylo vozidlo kontrolováno.

14

ISCTR tvrdí, že výjimka stanovená v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 se týká výhradně přepravy zboží prováděné v okruhu do 100 km od provozovny podniku. Vzhledem k tomu, že kontrola, o niž jde ve věci v původním řízení, byla provedena přibližně 130 km od provozovny podniku Pricoforest, nelze již na vozidlo, které bylo předmětem této kontroly, danou výjimku vztáhnout, takže se na něj použijí pravidla tohoto nařízení týkající se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku.

15

V této souvislosti se předkládající soud zaprvé táže na výklad pojmu „okruh do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla [od provozovny podniku]“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006. Předkládající soud sice připouští, že výraz „okruh“ označuje vzdálenost vyznačenou na mapě rovnou čarou od středu kruhu, ve kterém se uskutečňuje určité jednání, má však za to, že cíle sledované tímto nařízením spočívající ve zlepšení jednak sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje, a jednak bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích by nebyly dosaženy, pokud by v rámci takového kruhu byla přeprava uskutečňovaná na větší vzdálenosti vyňata z působnosti pravidel týkajících se dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku.

16

Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda v případě, kdy vozidlo uvedené v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 obvykle uskutečňuje přepravy zboží nejen v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, ale i mimo tento okruh, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že jsou z působnosti pravidel uvedených v předchozím bodě vyňaty veškeré uskutečněné přepravy či přinejmenším přepravy nepřekračující tento okruh 100 km, anebo že žádná z těchto přeprav není z působnosti těchto pravidel vyňata.

17

Předkládající soud v tomto ohledu dodává, že použití předmětných pravidel pouze na přepravy zboží uskutečněné mimo okruh 100 km od provozovny daného podniku by znemožnilo ověření týdenní doby odpočinku stanovené tímto nařízením. Rovněž poznamenává, že výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 v tom smyslu, že veškeré přepravy uskutečněné kontrolovaným vozidlem, včetně přeprav uskutečněných mimo tento okruh 100 km, jsou vyňaty z působnosti tohoto nařízení, by znamenal, že ve věci v původním řízení se společnost Pricoforest nedopustila protiprávního jednání, které je jí vytýkáno.

18

Za těchto podmínek se Judecătoria Miercurea Ciuc (Soud prvního stupně Miercurea Ciuc, Rumunsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být pojem „okruh do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla [od provozovny podniku]“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 chápán tak, že označuje vzdálenost vyznačenou na mapě rovnou čarou mezi provozovnou daného podniku a místem určení vozidla používaného tímto podnikem k přepravě zboží v rámci jeho konkrétní podnikatelské činnosti, nebo tak, že označuje silniční vzdálenost skutečně ujetou tímto vozidlem.

20

Podle čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 může každý členský stát na svém území udělit výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení a stanovit pro ně individuální podmínky, jestliže nejsou dotčeny cíle stanovené v článku 1 tohoto nařízení. Tyto výjimky a podmínky se vztahují na přepravu zboží vozidly používanými nebo najatými bez řidiče zemědělskými, pěstitelskými, lesnickými, chovatelskými podniky a podniky rybolovu jako součást jejich podnikatelské činnosti na tratích v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku.

21

Pojem „okruh“ není v nařízení č. 561/2006 definován a jeho čl. 13 odst. 1 písm. b) neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států za účelem vymezení smyslu a dosahu tohoto výrazu.

22

Z požadavků jednotného uplatňování unijního práva a ze zásady rovnosti přitom vyplývá, že takové ustanovení musí být v celé Evropské unii zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k obvyklému smyslu výrazů uvedeného ustanovení v běžném jazyce, ale také k jeho kontextu a cíli sledovanému danou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2021, The Software Incubator, C‑410/19, EU:C:2021:742, bod 31 a citovaná judikatura).

23

V běžném jazyce se výrazem „okruh“ míní vzdálenost rovnou čarou od středu kruhu k jakémukoli bodu na jeho obvodu.

24

Jak rovněž uvedl generální advokát v bodech 28 a 29 svého stanoviska, jakmile měl unijní normotvůrce v jiných ustanoveních nařízení č. 561/2006 než v čl. 13 odst. 1 písm. b) na mysli konkrétní vzdálenost, kterou vozidlo ujelo nebo má ujet po silnici, uvedl v tomto smyslu přesný údaj v samotném znění tohoto ustanovení. Tak je tomu zejména v případě čl. 3 písm. a) a čl. 16 odst. 1 písm. b) in fine tohoto nařízení.

25

Z toho vyplývá, že pojem „okruh do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla [od provozovny podniku]“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 musí být chápán tak, že se označuje vzdálenost nepřesahující 100 km vyznačenou na mapě rovnou čarou od místa této provozovny k jakémukoli bodu kruhové zeměpisné oblasti obklopující toto místo. Tento pojem tedy neoznačuje silniční vzdálenost skutečně ujetou daným vozidlem.

26

Vzhledem k tomu, že tento výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 jasně vyplývá ze znění tohoto ustanovení a ze systematiky tohoto nařízení, nelze jej zpochybnit s odkazem na cíle sledované tímto nařízením, na které poukazuje předkládající soud a které spočívají ve zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se uvedené nařízení vztahuje, a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

27

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že pojem „okruh do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla [od provozovny podniku]“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 musí být chápán tak, že označuje vzdálenost nepřesahující 100 km vyznačenou na mapě rovnou čarou od místa této provozovny k jakémukoli bodu kruhové zeměpisné oblasti obklopující toto místo.

28

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát na základě tohoto ustanovení udělil výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení vztahující se na přepravy zboží vozidly uvedenými v tomto ustanovení a pokud tato vozidla uskutečňují tyto přepravy nejen v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, ale rovněž mimo tento okruh, vede takovéto použití těchto vozidel k tomu, že se tyto výjimky použijí na všechny přepravy zboží uskutečněné těmito vozidly, ať už jsou prováděny mimo tento okruh nebo v jeho rámci, nebo naopak vylučuje použití těchto výjimek na všechny tyto přepravy.

29

Z článku 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 vyplývá, že výjimky, které mohou členské státy na základě tohoto ustanovení udělit z článků 5 až 9 tohoto nařízení upravujících zejména pravidla pro dobu řízení, přestávky v řízení a doby odpočinku řidiče, se použijí na přepravu zboží vozidly uvedenými v tomto ustanovení, pokud jsou splněny tam stanovené podmínky, které jsou připomenuty v bodě 20 tohoto rozsudku.

30

Tyto výjimky je třeba vykládat restriktivně a jejich rozsah musí být určen zejména s přihlédnutím k účelu nařízení č. 561/2006 (obdobně viz rozsudky ze dne 7. února 2019, NK, C‑231/18, EU:C:2019:103, bod 21, a ze dne 21. listopadu 2019, Deutsche Post a další, C‑203/18 a C‑374/18, EU:C:2019:999, bod 50 a citovaná judikatura). Článek 13 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení tedy nemůže být vykládán tak, aby jeho účinky byly rozšířeny nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění ochrany zájmů, kterou má zaručit (obdobně viz rozsudek ze dne 13. března 2014, A. Karuse, C‑222/12, EU:C:2014:142, bod 28 a citovaná judikatura).

31

Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodech 62 a 63 svého stanoviska, že čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 nelze vykládat v tom smyslu, že pokud vozidla v něm uvedená uskutečňují přepravy zboží jak v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, tak i mimo tento okruh, vztahuje se toto ustanovení na všechny přepravy zboží uskutečněné těmito vozidly, včetně přeprav přesahujících uvedený okruh. Na přepravy přesahující uvedený okruh se tedy výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení vztahovat nemohou.

32

Naproti tomu výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 v tom smyslu, že pokud vozidla v něm uvedená uskutečňují přepravy zboží jak v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, tak i mimo tento okruh, nemohou se na žádnou z těchto přeprav vztahovat výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení, by toto ustanovení zbavoval užitečného účinku.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 6 odst. 5 nařízení č. 561/2006 ukládá řidiči povinnost zaznamenat jako „jinou práci“ zejména „dobu řízení vozidla používaného k obchodním účelům, na něž se nevztahuje toto nařízení“. Doby řízení zaznamenané v souladu s tímto ustanovením jako „jiná práce“ totiž představují dobu skutečné činnosti řidiče, během níž nemůže volně nakládat se svým časem a která má dopad na unavenost řidiče a může tak ovlivnit jeho řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 18. ledna 2001, Skills Motor Coaches a další, C‑297/99, EU:C:2001:37, body 36 až 39).

34

Jak uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, v případech použití vozidla uvedeného v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 nejen v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, ale i mimo tento okruh, tato záznamová povinnost umožňuje příslušným vnitrostátním orgánům ověřit, zda čas strávený řízením, který je zaznamenán v souladu s čl. 6 odst. 5 tohoto nařízení jako „jiná práce“, odpovídá přepravám po silnici, na které se použijí výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení udělené na základě jeho čl. 13 odst. 1 písm. b). Vnitrostátní orgány jsou tudíž schopny ověřit, zda byla v případě přeprav, které byly uskutečněny kontrolovaným vozidlem a na které se takové výjimky nepoužijí, dodržena pravidla týkající se doby řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku vyplývající z uvedených článků 5 až 9.

35

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát na základě tohoto ustanovení udělil výjimky z článků 5 až 9 tohoto nařízení vztahující se na přepravy zboží vozidly uvedenými v tomto ustanovení a pokud tato vozidla uskutečňují tyto přepravy nejen v okruhu do 100 km od provozovny daného podniku, ale rovněž mimo tento okruh, vztáhnou se tyto výjimky pouze na přepravy zboží těmito vozidly nepřekračující uvedený okruh.

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: