1.

Může být vnitrostátnímu soudci bráněno v tom, aby přezkoumal soulad ustanovení vnitrostátního práva, které bylo ústavním soudem daného členského státu prohlášeno za ústavní a může mu za to hrozit zahájení kárného řízení a uložení sankcí? To je klíčový bod této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Curtea de Apel Craiova (odvolací soud, Craiova, Rumunsko). Tato žádost se v podstatě týká výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Tato žádost vyžaduje, aby Soudní dvůr znovu vyložil uvedená ustanovení v kontextu, kdy vnitrostátní ústavní soud přímo zpochybňuje přednost unijního práva.

2.

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vychází z žaloby, kterou projednává předkládající soud a která se týká délky trvání řízení na základě stížnosti podané proti státnímu zástupci a dvěma soudcům u Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie – Secția pentru Investigarea Infracțiunilor din Justiție (útvar státního zastupitelství pověřený vyšetřováním trestných činů spáchaných v rámci soudního systému, dále jen „SIIJ“).

3.

V rozsudku ze dne 18. května 2021, Asociaţia Forumul Judecătorilor din România a další (C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393) (dále jen „rozsudek Asociaţia Forumul Judecătorilor din România“) ( 2 ), Soudní dvůr mimo jiné rozhodl, že vnitrostátní právní úprava, která stanoví vytvoření SIIJ, je v rozporu s unijním právem, pokud jeho zřízení není odůvodněno objektivními a ověřitelnými požadavky vycházejícími z řádného výkonu spravedlnosti a není doprovázeno zvláštními zárukami uvedenými Soudním dvorem ( 3 ).

4.

Rozhodnutím č. 390/2021 ( 4 ) ze dne 8. června 2021 rumunský Curtea Constituțională (Ústavní soud) zamítl námitku protiústavnosti ustanovení vnitrostátního práva týkajících se zřízení a fungování SIIJ. Curtea Constituțională (Ústavní soud) konstatoval, že podle jeho předchozích rozhodnutí jsou dotčená ustanovení v souladu s Ústavou a nevidí důvod se od těchto rozhodnutí odchýlit bez ohledu na rozsudek Soudního dvora ve věci Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Curtea Constituțională (Ústavní soud) uznal, že ačkoli čl. 148 odst. 2 rumunské Ústavy stanoví přednost unijního práva před ustanoveními vnitrostátního práva, která jsou s ním v rozporu, tato zásada nemůže vyloučit nebo popřít národní ústavní identitu. Uvedené ustanovení pouze zajišťuje přednost unijního práva před „podústavním právem“. Nepřiznává unijnímu právu přednost před rumunskou Ústavou, což má za následek, že vnitrostátní soud není oprávněn přezkoumat soulad ustanovení vnitrostátního práva, které Curtea Constituțională (Ústavní soud) prohlásil za ústavní, s unijním právem. Rozhodnutí č. 390/2021 má tedy jasné důsledky pro přednost unijního práva a účinek rozsudků Soudního dvora přesahujících rámec sporů týkajících se SIIJ.

5.

Otázky, které položil Curtea de Apel Craiova (odvolací soud v Craiova), se přímo netýkají přednosti unijního práva nebo legality zřízení a fungování SIIJ podle unijního práva. Zaměřují se spíše na úlohu vnitrostátních soudů při zajišťování účinné soudní ochrany v oblastech, na které se vztahuje unijní právo, a na nezávislost soudnictví v kontextu rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021.

6.

Před posouzením položených otázek nastíním relevantní ustanovení vnitrostátního práva, spor v původním řízení a řízení před Soudním dvorem v projednávané věci.

7.

Článek 148 odst. 2 až 4 Constituția României (dále jen „rumunská Ústava“) stanoví:

„2)   V souladu s ustanoveními aktu o přistoupení mají ustanovení zakládajících smluv Evropské unie a další závazné právní předpisy Společenství po přistoupení přednost před ustanoveními vnitrostátního práva, která jsou s nimi v rozporu.

3)   Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na přistoupení k aktům revidujícím zakládající smlouvy Evropské unie.

4)   Parlament, prezident Rumunska, vláda a soudní orgán zaručují dodržování závazků vyplývajících z aktu o přistoupení a z ustanovení odstavce 2.“

8.

Článek 4881 Codul de procedură penală (trestní řád) mimo jiné stanoví, že pokud není trestní stíhání ukončeno v přiměřené lhůtě, může poškozený nejméně jeden rok po zahájení trestního řízení podat stížnost a požádat o urychlení řízení.

9.

Článek 4885(1) odst. 1 trestního řádu mimo jiné stanoví, že při rozhodování o stížnosti musí soudce nebo soud, který je příslušný ve věcech práv a svobod prověřit délku řízení na základě přijatých opatření, dokumentů obsažených ve spise a předložených vyjádření.

10.

Článek 4886(1) odst. 1 trestního řádu mimo jiné stanoví, že pokud soudce nebo soud, který je příslušný ve věcech práv a svobod, považuje stížnost za důvodnou, stížnosti vyhoví a stanoví státnímu zástupci lhůtu, ve které musí věc vyřídit.

11.

Podle čl. 99 písm. ș) Legea nr. 303/2004 privind statutul judecătorilor și procurorilor (zákon č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců) ze dne 28. června 2004 (dále jen „zákon č. 303/2004“) je nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu kárným přestupkem ( 5 ).

12.

RS byl odsouzen v trestním řízení v Rumunsku. Dne 1. dubna 2020 podala manželka RS trestní oznámení na tři členy justice: státního zástupce a dva soudce. V uvedeném trestním oznámení obvinila státního zástupce z trestných činů zneužití soudní moci a zneužití pravomoci. V podstatě tvrdila, že státní zástupce zahájil trestní řízení v rozporu s právem RS na obhajobu a podal obžalobu na základě nepravdivých svědeckých výpovědí. Manželka RS dále obvinila dva soudce ze zneužití pravomoci z toho důvodu, že v průběhu odvolacího řízení nepřezkoumali a nerozhodli o návrhu na změnu právní kvalifikace, čímž porušili právo na obhajobu.

13.

Vzhledem k tomu, že se trestní oznámení týkalo osob v postavení soudce nebo státního zástupce, bylo zaregistrováno u SIIJ. Dne 14. dubna 2020 zahájil státní zástupce při SIIJ trestní řízení, přičemž tvrdil, že se soudci nebo státní zástupce dopustili trestných činů křivé výpovědi, zneužití soudní moci a zneužití pravomoci.

14.

Dne 10. června 2021 podal RS ke Curtea de Apel Craiova (odvolací soud v Craiova), který je příslušný pro věci týkající se práv a svobod, stížnost týkající se délky trvání trestního řízení probíhajícího před SIIJ. RS žádal, aby uvedený soud stanovil lhůtu, v níž by měl příslušný státní zástupce tuto věc uzavřít.

15.

Na žádost předkládajícího soudu mu SIIJ zaslal spis týkající se trestního řízení.

16.

Předkládající soud uvádí, že ve sporu, který projednává, musí stížnosti buď vyhovět, nebo ji zamítnout. V případě zamítnutí stížnosti bude spis vrácen SIIJ na základě toho, že nebyla překročena přiměřená délka řízení. Pokud předkládající soud stížnosti vyhoví, musí stanovit lhůtu pro vyřízení věci, a poté vrátit spis SIIJ. Nedodržení posledně uvedené lhůty patrně nemá žádné právní důsledky.

17.

Předkládající soud má za to, že rozhodnutí týkající se stížnosti, kterou projednává, vyžaduje přezkoumání i) vnitrostátní právní úpravy upravující zřízení a fungování SIIJ, ii) kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România za účelem rozhodnutí, zda SIIJ působí či nepůsobí v rozporu s unijním právem, a iii) dopadu rozhodnutí č. 390/2021, v němž Curtea Constituțională (Ústavní soud) zamítl námitku protiústavnosti článků 881 až 889 zákona č. 304/2004 privind organizarea judicarâ (zákon č. 304/2004 o organizaci soudnictví) ze dne 28. června 2004 (Úřední věstník Rumunska, část I, č. 827 ze dne 13. září 2005) (dále jen „zákon č. 304/2004), na zřízení a fungování SIIJ.

18.

Podle předkládajícího soudu Soudní dvůr v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România rozhodl, že článek 2 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, jakož i rozhodnutí Komise 2006/928/ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví vytvoření specializovaného útvaru státního zastupitelství, jenž má výlučnou pravomoc k vedení vyšetřování trestných činů spáchaných soudci a státními zástupci, aniž je zřízení takového útvaru odůvodněno objektivními a ověřitelnými požadavky vycházejícími z řádného výkonu spravedlnosti a doprovázeno zvláštními zárukami. Kromě toho je třeba zásadu přednosti unijního práva vykládat v tom smyslu, že brání ústavní právní úpravě členského státu, která je vykládána ústavním soudem tohoto státu tak, že soud nižšího stupně není oprávněn nepoužít z vlastní pravomoci vnitrostátní ustanovení spadající do působnosti rozhodnutí 2006/928, o němž má s ohledem na rozsudek Soudního dvora za to, že je v rozporu s tímto rozhodnutím nebo s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU.

19.

Z částí rozhodnutí č. 390/2021 uvedených předkládajícím soudem v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že Curtea Constituțională (Ústavní soud) uznal, že podle článku 148 rumunské Ústavy, který upravuje vztah mezi vnitrostátním a unijním právem, musí zajistit přednost unijního práva. „Nicméně tuto přednost nelze chápat tak, že vylučuje nebo popírá národní ústavní identitu, která je zakotvena v čl. 11 odst. 3 ve spojení s článkem 152 Ústavy a je zárukou materiálního jádra rumunské Ústavy, jež nemůže být v rámci procesu evropské integrace relativizována. Na základě této ústavní identity je Ústavní soud oprávněn zajistit nadřazenost Ústavy na území Rumunska (viz mutatis mutandis rozsudek ze dne 30. června 2009, 2 BvE 2/08 a další, vydaný Spolkovým ústavním soudem Spolkové republiky Německo).“ ( 6 )

20.

Curtea Constituțională (Ústavní soud) měl za to, že soud může přezkoumat soulad ustanovení, které je součástí vnitrostátního práva, s ustanoveními unijního práva s ohledem na článek 148 Ústavy. V případě zjištění rozporu má tento soud pravomoc přednostně uplatnit ustanovení unijního práva ve sporech týkajících se subjektivních práv občanů. Curtea Constituțională (Ústavní soud) měl za to, že odkaz na vnitrostátní právo se týká výhradně podústavních právních předpisů, neboť rumunská Ústava si na základě svého čl. 11 odst. 3 zachovává v rumunském právu hierarchicky nadřazené postavení. Článek 148 rumunské Ústavy tak nepřiznává unijnímu právu přednostní použití před Ústavou, takže vnitrostátní soud nemá pravomoc přezkoumat slučitelnost ustanovení vnitrostátního práva, které bylo prohlášeno za souladné s rumunskou Ústavou podle článku 148 Ústavy, s ustanoveními unijního práva ( 7 ).

21.

Curtea Constituțională (Ústavní soud) měl dále za to, že povinnosti uložené rozhodnutím 2006/928 jsou závazné pro rumunské orgány příslušné k institucionální spolupráci s Evropskou komisí (rumunský parlament a rumunská vláda). Vzhledem k tomu, že soudy nemají pravomoc spolupracovat s politickými orgány Evropské unie, nelze uvedené povinnosti ukládat soudům. Curtea Constituțională (Ústavní soud) shledal, že použití bodu 7 výroku rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, podle kterého soud „je oprávněn nepoužít z vlastní pravomoci vnitrostátní ustanovení spadající do působnosti rozhodnutí 2006/928, o němž má s ohledem na rozsudek [Soudního dvora] za to, že je v rozporu s tímto rozhodnutím nebo s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU“, nemá oporu v rumunské Ústavě, neboť její článek 148 zakotvuje přednost unijního práva před ustanoveními vnitrostátního práva, která jsou s ním v rozporu. Zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokroku Rumunska v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování, vypracované na základě rozhodnutí 2006/928 (dále jen „zprávy o MSO“), vzhledem k jejich obsahu a účinkům, jak byly stanoveny v rozsudku Soudního dvora Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, podle názoru Curtea Constituțională (Ústavního soudu) „nepředstavují pravidla unijního práva, jimž musí soudy přiznat přednostní použití upuštěním od uplatnění vnitrostátní právní úpravy“. Vnitrostátní soudy tedy nemohou rozhodnout o přednostním uplatnění doporučení na úkor vnitrostátního práva, jelikož zprávy o MSO nejsou normativními akty, takže nemohou být v rozporu s vnitrostátním právem. Rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavního soudu) tak potvrzuje tento závěr, že uvedené ustanovení vnitrostátního práva je v souladu s rumunskou Ústavou s odkazem na její článek 148 ( 8 ).

22.

Vzhledem k tomu, že rozsudek Asociaţia Forumul Judecătorilor din România nemůže vést ke změně judikatury Curtea Constituțională (Ústavního soudu) týkající se účinku rozhodnutí 2006/928 na kontrolu ústavnosti zřízení a fungování SIIJ, a v důsledku toho ohledně porušení článku 148 Ústavy, Curtea Constituțională (Ústavní soud) zamítl jako nedůvodnou námitku protiústavnosti vznesenou ve vztahu k zákonu č. 304/2004.

23.

Předkládající soud má za to, že položené otázky přímo souvisí s vyřešením sporu, který mu byl předložen. Stížnost týkající se délky trestního řízení se vztahuje k řízení probíhajícímu před SIIJ. Soudce projednávající tuto stížnost musí přezkoumat všechny okolnosti, které se týkají délky trestního řízení. Mezi ně patří právní předpisy upravující činnost SIIJ, pracovní zatížení SIIJ s ohledem na počet státních zástupců, rychlost řešení případů a to, zda SIIJ funguje v souladu s rozsudkem Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Tento přezkum umožní soudci projednávajícímu stížnost určit, zda je práce SIIJ v současném právním rámci a v současném složení odůvodněna objektivními a ověřitelnými požadavky týkajícími se řádného výkonu spravedlnosti. Zejména vyvstává otázka, zda je SIIJ schopen vést trestní řízení v souladu s právem každé osoby na spravedlivý proces, včetně délky řízení. Předkládající soud připomíná, že v bodě 221 rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România Soudní dvůr uvedl, že pokud jde o práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, je nezbytné, aby pravidla upravující organizaci a fungování takového subjektu, jako je SIIJ, byla koncipována tak, aby zajistila projednání případů dotčených soudců a státních zástupců v přiměřené době.

24.

Kromě toho musí předkládající soud rozhodnout, zda má být spis vrácen pro účely pokračování trestního řízení vedeného státním zastupitelstvím, ve vztahu k němuž by se mohlo mít za to, že ve světle rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România působí v rozporu s unijním právem.

25.

Předkládající soud se domnívá, že stojí před volbou mezi použitím unijního práva ve smyslu výkladu Soudního dvora v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, a použitím rozhodnutí č. 390/2021. Pokud by se soudce rozhodl uplatnit uvedený rozsudek Soudního dvora a nepoužít rozhodnutí č. 390/2021, mohl by být vystaven kárnému řízení podle čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004, jelikož nerespektování rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) je kárným proviněním. Takové kárné řízení by mohlo vést k pozastavení výkonu funkce soudce. Skutečnost, že by takové důsledky mohly nastat, může zasáhnout do nezávislosti soudce při rozhodování věci, kterou projednává.

26.

Předkládající soud rovněž odkazuje na případ soudce Curtea de Apel Pitești (odvolací soud, Pitești, Rumunsko), o němž informoval tisk. Na základě článků 2 a 19 SEU, rozhodnutí 2006/928 a rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România soudce Curtea de Apel Pitești (odvolací soud, Pitești) rozhodl, že zřízení SIIJ „nebylo odůvodněno objektivními a ověřitelnými požadavky vycházejícími z řádného výkonu spravedlnosti a nenabízelo zvláštní záruky, které by umožňovaly vyloučit jakékoli riziko, že by tento útvar mohl být použit jako nástroj politické kontroly činnosti jednotlivých soudců a státních zástupců, což by mohlo narušit jejich nezávislost, a dále nezajišťovalo, aby při výkonu této pravomoci vůči těmto jednotlivcům mohly být dodrženy požadavky vyplývající z článků 47 a 48 [Listiny]“. Uvedený soudce tedy uložil státnímu zástupci, aby se vzdal pravomoci projednat věc, což mělo za následek neuplatnění ustanovení článku 88^1 zákona č. 304/2004 při určování pravomoci. V důsledku uvedeného rozhodnutí Inspecția Judiciară (soudní inspekce, Rumunsko) zahájila proti tomuto soudci kárné řízení pro údajné pochybení spočívající ve výkonu jeho funkce ve zlé víře nebo s hrubou nedbalostí při projednání věci vyplývající ze stížnosti na délku řízení.

27.

Předkládající soud si tedy klade otázku, zda je praxe spočívající v zahájení kárného řízení proti soudci, který na základě rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România rozhodl, že vnitrostátní ustanovení týkající se SIIJ jsou v rozporu s unijním právem, v souladu se zásadou nezávislosti soudnictví.

28.

Za těchto okolností Curtea de Apel Craiova (odvolací soud v Craiova) rozhodl o přerušení řízení a o předložení následujících předběžných otázek Soudnímu dvoru:

29.

Curtea de Apel Craiova (odvolací soud, Craiova) navrhl, aby byla tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce projednána v naléhavém řízení o předběžné otázce, nebo podpůrně ve zrychleném řízení mimo jiné v souladu s článkem 23a statutu Soudního dvora.

30.

Na podporu své žádosti předkládající soud uvedl, že bylo zahájeno kárné řízení týkající se uplatňování unijního práva v souladu s výkladem Soudního dvora v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Uvedené řízení vážně narušuje nezávislost soudnictví a stabilitu soudního systému. Kromě toho nejasnosti vyvolané dotčenými vnitrostátními ustanoveními ovlivňují fungování systému soudní spolupráce zavedeného článkem 267 SFEU.

31.

Dne 30. července 2021 rozhodl první senát Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta o zamítnutí návrhu Curtea de Apel Craiova (odvolací soud, Craiova) na projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení o předběžné otázce.

32.

Pokud jde o návrh na zrychlené řízení, čl. 105 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že na návrh předkládajícího soudu, nebo výjimečně i bez návrhu může předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu. Kromě toho, pokud věc vyvolává závažné nejasnosti, které se dotýkají základních otázek vnitrostátního ústavního práva a unijního práva, může být s ohledem na konkrétní okolnosti takové věci nezbytné vyřídit ji v krátké lhůtě ( 9 ).

33.

Dne 12. srpna 2021 rozhodl předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta, že vyhoví návrhu předkládajícího soudu, aby o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo rozhodnuto ve zrychleném řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu. Předseda Soudního dvora své rozhodnutí založil na tom, že otázky přednosti unijního práva, které jsou předmětem této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, mají zásadní význam pro Rumunsko a pro ústavní pořádek Unie.

34.

Předseda Soudního dvora stanovil datum pro předložení písemných vyjádření na 27. září 2021. V souladu s čl. 105 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora byl termín jednání stanoven na 23. listopadu 2021.

35.

Písemná vyjádření předložily rumunská, nizozemská a belgická vláda, jakož i Evropská komise. Písemné otázky byly zaslány účastníkům, dalším zúčastněným a rumunské vládě, aby na ně odpověděli na jednání dne 23. listopadu 2021.

36.

Ústní vyjádření na jednání konaném dne 23. listopadu 2021 přednesly rumunská vláda a Komise.

37.

Předkládající soud uvedl, že potřeba podat tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyplynula z rozporu mezi rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021 a rozsudkem Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, a zejména z potřeby ověřit, zda při posuzování stížnosti, která mu byla předložena, může předkládající soud v souladu s uvedeným rozsudkem Soudního dvora přezkoumat ustanovení týkající se zřízení a fungování SIIJ, aby určil, zda nejsou v rozporu s článkem 2 a čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny.

38.

Písemná vyjádření neobsahovala žádné námitky proti přípustnosti položených otázek. Na jednání konaném dne 23. listopadu 2021 rumunská vláda i Komise uznaly, že položené otázky jsou přípustné.

39.

Komise měla za to, že okolnosti ve věci v původním řízení lze odlišit od okolností, které vedly k vydání rozsudku ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234). Zaprvé v uvedené věci se původní řízení netýkalo unijního práva a vnitrostátní soudci neměli uplatňovat unijní právo. Naproti tomu v projednávané věci má vnitrostátní soudce v původním řízení použít čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, rozhodnutí 2006/928 a rozsudek Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Zadruhé, z rozsudku ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 54), vyplývá, že kárné řízení proti dvěma soudcům, kteří podali žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, bylo ukončeno. Hrozba kárného řízení se tak stala hypotetickou. V projednávané věci není hrozba kárného řízení proti soudci, který předložil předběžné otázky, hypotetická, neboť ten dosud unijní právo nepoužil. Kromě toho vydání rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021 automaticky představuje kárné provinění podle čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004. Zatřetí se Komise domnívala, že ve světle těchto úvah tyto tři předložené otázky navzájem souvisí.

40.

Rumunská vláda zdůraznila význam čl. 19 odst. 1 SEU ve vztahu k zákonnosti délky řízení před SIIJ v původním řízení. Rovněž připustila, že riziko vystavení soudce kárným sankcím může být relevantním faktorem ve věci v původním řízení.

41.

Pro úplnost navrhuji přezkoumat přípustnost všech předložených otázek.

42.

Svou první otázkou se předkládající soud v podstatě snaží zjistit, zda zásada nezávislosti soudnictví zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení uvedené v čl. 148 odst. 2 rumunské Ústavy, jak jej vykládá Curtea Constituțională (Ústavní soud) ve svém rozhodnutí č. 390/2021, podle něhož vnitrostátní soudy nejsou oprávněny přezkoumat slučitelnost vnitrostátního ustanovení, prohlášeného za ústavní rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavní soud), s ustanoveními unijního práva.

43.

Z ustálené judikatury vyplývá, že ačkoli se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem vztahuje domněnka relevance, účelem řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU není umožnit vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám. Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, požadované rozhodnutí o předběžné otázce musí být „nezbytné“ k tomu, aby předkládající soud mohl „vynést rozsudek“ ve věci, která mu byla předložena ( 10 ).

44.

Článek 267 SFEU tedy přiznává vnitrostátním soudům co nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr, mají-li za to, že věc, kterou projednávají, vyvolává otázky vyžadující výklad ustanovení unijního práva nezbytné pro vyřešení sporu, který jim byl předložen. Pokud se tedy soud, který nerozhoduje v posledním stupni, domnívá, že by v důsledku právního posouzení provedeného soudem vyššího stupně, a to i soudem ústavním, mohl vydat rozsudek v rozporu s unijním právem, musí mít možnost položit Soudnímu dvoru otázky, kterými se zabývá ( 11 ).

45.

Nebudu předjímat věcné posouzení první otázky předkládajícího soudu, avšak je zřejmé, že rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021 by mohlo vést k tomu, že předkládající soud vydá rozhodnutí, které je v rozporu s unijním právem, a zejména s ustanoveními uvedenými v této otázce, konkrétně s článkem 2 a čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny. Domnívám se tedy, že první otázka je přípustná.

46.

Svou druhou a třetí otázkou se předkládající soud v podstatě snaží zjistit, zda zásada nezávislosti soudnictví zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny, brání ustanovení vnitrostátního práva nebo vnitrostátní soudní praxi, které umožňují zahájit kárné řízení a uložit kárné tresty soudci, který uplatňuje ustanovení unijního práva, jak je vykládá Soudní dvůr, a tím nedodržuje rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud).

47.

Ačkoli se rumunská vláda a Komise při jednání shodly, že uvedené otázky jsou přípustné, s ohledem na rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234), se domnívám, že Soudní dvůr by měl tuto otázku posoudit z úřední povinnosti.

48.

V uvedené věci byl Soudní dvůr dotázán, zda čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU brání vnitrostátní právní úpravě, která podstatně zvyšuje riziko porušení nezávislosti soudců nebo odstraňuje záruky nezávislého kárného řízení proti nim. Soudní dvůr konstatoval, že mezi ustanovením unijního práva, kterého se otázky týkají, totiž čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a spory vedenými před předkládajícím soudem, které spočívají v řízeních proti státní pokladně o zaplacení částek a snížení trestů pro „malé korunní svědky“, zřejmě neexistuje vztah ( 12 ). Soudní dvůr měl navíc za to, že spory v původním řízení se netýkaly toho, že soudci, kteří podali žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, byli z důvodu svých žádostí potenciálně vystaveni zahájení kárného řízení ( 13 ).

49.

Společně s Komisí se domnívám, že tři položené předběžné otázky se vzájemně prolínají a překrývají. Všechny tři otázky se týkají zásady nezávislosti soudnictví a slučitelnosti vnitrostátních ustanovení, jak je vykládá vnitrostátní ústavní soud, která znemožňují nebo brání použití unijního práva předkládajícím soudem, zejména článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, jak je vykládá Soudní dvůr, s unijním právem. Kromě toho je zřejmá spojitost mezi ustanoveními unijního práva, jichž se předložené otázky týkají, konkrétně článkem 2 a čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny, a sporem v původním řízení, který se týká legality řízení před SIIJ v návaznosti na rozsudek Asociaţia Forumul Judecătorilor din România a rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021.

50.

Dále se domnívám, že přípustnost konkrétnější otázky vznesené druhou a třetí předběžnou otázkou, zda soudce (soudci), který (kteří) podal (podali) projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, může (mohou) být případně vystaven (vystaveni) kárnému řízení podle čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004 na základě použití rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, nebo dokonce rozhodnutí, které může být nakonec vydáno Soudním dvorem v tomto řízení o předběžné otázce namísto toho, aby se řídil (řídili) rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021, je „úzce sepjata“ ( 14 ) s podstatou první otázky ( 15 ). Podle mého názoru by bylo nepřirozené tuto souvislost ignorovat ( 16 ).

51.

Navíc vzhledem k jasnému a jednoznačnému znění čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004 není možnost takového kárného řízení proti soudci (soudcům) ve věci v původním řízení vzdálená, nýbrž reálně pravděpodobná.

52.

V tomto ohledu Soudní dvůr odlišil nedávný rozsudek ze dne 23. listopadu 2021, IS (Protiprávnost předkládacího rozhodnutí) (C‑564/19, EU:C:2021:949, body 85 až 87), od dřívějšího rozsudku ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234).

53.

V rozsudku ze dne 23. listopadu 2021, IS (Protiprávnost předkládacího rozhodnutí) (C‑564/19, EU:C:2021:949, body 85 až 87), Soudní dvůr rozhodl, že otázka předložená Soudnímu dvoru týkající se zásady nezávislosti soudnictví a možnosti zahájit podle vnitrostátního práva kárné řízení proti soudci za to, že podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU, je přípustná. Soudní dvůr nejprve uvedl, že předložená otázka týkající se případného kárného řízení a další předložená otázka, jejímž cílem byl výklad článku 267 SFEU, spolu úzce souvisí. Soudní dvůr tedy měl za to, že podstatou otázky týkající se možného kárného řízení bylo, zda předkládající soudce bude moci při rozhodování ve věci samé v původním řízení nevyhovět rozhodnutí vyššího soudu, aniž by se musel obávat, že tím bude obnoveno kárné řízení, které proti němu bylo vedeno. Soudní dvůr rovněž konstatoval, že předkládající soudce čelil procesní překážce vyplývající z toho, že je vůči němu uplatňována vnitrostátní právní úprava, kterou musí překonat před tím, než může rozhodnout spor v původním řízení bez vnějšího zasahování a zcela nezávisle.

54.

Domnívám se, že mezi přípustností otázek týkajících se případného kárného řízení proti soudci, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a vyhověním následnému rozhodnutí Soudního dvora v projednávané věci a ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 23. listopadu 2021, IS (Protiprávnost předkládacího rozhodnutí) (C‑564/19, EU:C:2021:949, body 85 až 87) ( 17 ), existují jasné paralely. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr přijal realistický přístup k přípustnosti této otázky v konkrétním kontextu projednávané věci. Vzhledem k tomu, že rozsudkem, který Soudní dvůr vydá v řízení o předběžné otázce, je vnitrostátní soud pro účely vyřešení sporu v původním řízení vázán, pokud jde o výklad tohoto práva ( 18 ), domnívám se, že otázky týkající se rizika kárné odpovědnosti vnitrostátních soudců, kteří uplatňují jakoukoli odpověď, kterou Soudní dvůr případně vydá na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jsou „nezbytné“ pro rozhodnutí ve věci, která je mu předložena.

55.

Otázky předkládajícího soudu se v podstatě týkají toho, zda zásada nezávislosti soudnictví zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny brání ustanovení vnitrostátního práva členského státu, podle něhož vnitrostátní soudy nejsou oprávněny přezkoumat slučitelnost vnitrostátního ustanovení, prohlášeného za ústavní rozhodnutím ústavního soudu daného členského státu, s ustanoveními unijního práva, a pokud jí přezkoumají, může být proti soudcům zahájeno kárné řízení a mohou jim být uloženy sankce.

56.

V rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România Soudní dvůr jasně uvedl okolnosti, za kterých subjekt, jako je SIIJ, nesplňuje požadavky článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a rozhodnutí 2006/928 ( 19 ). Soudní dvůr rovněž zopakoval svou ustálenou judikaturu týkající se zásady přednosti unijního práva, podle níž je každý vnitrostátní soud povinen v rámci svých pravomocí nepoužít v rámci sporu, který mu byl předložen, jakékoli vnitrostátní ustanovení – ať již zákonné nebo ústavní, jak je vykládáno ústavním soudem – které je v rozporu s ustanovením unijního práva, které má přímý účinek ( 20 ).

57.

Vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a referenční cíle stanovené v rozhodnutí 2006/928 mají přímý účinek ( 21 ), Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní soud bude povinen v rámci svých pravomocí zajistit jejich plný účinek tím, že v případě potřeby nepoužije jakékoli vnitrostátní ustanovení, které je s tímto článkem v rozporu ( 22 ).

58.

Nenavrhuji přehodnocovat judikaturu Soudního dvora ohledně souladu subjektu, jako je SIIJ, s unijním právem, ani ohledně konkrétního uplatnění přímého účinku a přednosti unijního práva v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Dva parametry ( 23 ) stanovené v bodě 223 uvedeného rozsudku za účelem posouzení souladu SIIJ s unijním právem jsou jasné. Kromě toho je zcela zřejmé, že všechny státní orgány – jako jsou vnitrostátní soudy, včetně vnitrostátních ústavních soudů, a správní orgány – jež mají v rámci svých příslušných pravomocí použít ustanovení unijního práva, musí v souladu se zásadami přímého účinku a přednosti unijního práva nepoužít vnitrostátní právní předpisy, správní praxi nebo judikaturu, které jsou v rozporu s unijním právem ( 24 ).

59.

Z ustálené judikatury vyplývá, že s požadavky vlastními samotné povaze unijního práva je totiž neslučitelné jakékoli ustanovení vnitrostátního právního řádu, nebo jakákoli legislativní, správní nebo soudní praxe, ať už ze strany ústavního, či jiného soudu, které by vedly ke snížení účinku unijního práva v důsledku skutečnosti, že by soudu příslušnému k uplatňování tohoto práva byla upřena pravomoc učinit v samotném okamžiku jeho uplatnění vše, co je nezbytné k vyloučení použití ustanovení vnitrostátních právních předpisů nebo vnitrostátní soudní praxe představujících případně překážku plného účinku norem Unie ( 25 ).

60.

Kromě toho v takové věci, jako je projednávaná věc, je vnitrostátní soud, který uplatnil možnost, kterou mu přiznává čl. 267 druhý pododstavec SFEU, tedy možnost předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, pro účely vyřešení sporu v původním řízení vázán výkladem dotčených ustanovení poskytnutým Soudním dvorem a musí případně odmítnout posouzení soudu vyššího stupně, nebo dokonce vnitrostátního ústavního soudu, pokud má s ohledem na tento výklad za to, že tato ustanovení nejsou v souladu s právem Unie ( 26 ).

61.

Rumunská vláda ve svém písemném vyjádření uvedla, že k tomu, aby unijní právo mělo přednost před rumunskou Ústavou, jsou ve vztahu k čl. 19 odst. 1 druhému pododstavci SEU splněny dvě podmínky stanovené rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021. Podle této vlády je tedy čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU dostatečně jasný, přesný a jednoznačný a má určitou úroveň ústavní relevance, takže jeho normativní obsah může odůvodnit případné porušení Ústavy vnitrostátním právem. To sice může být pravda, ale nezohledňuje skutečnost, že Soudní dvůr v bodě 249 rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România rozhodl, že tyto referenční cíle stanovené v rozhodnutí 2006/928 mají přímý účinek. V bodě 251 tohoto rozsudku tak bylo konstatováno, že v případě prokázaného porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU nebo rozhodnutí 2006/928 vyžaduje zásada přednosti unijního práva, aby předkládající soud nepoužil dotčená ustanovení, která jsou s nimi v rozporu, bez ohledu na to, zda mají legislativní či ústavní povahu.

62.

Povinnost nepoužít vnitrostátní právní předpisy, správní postupy nebo judikaturu jakékoli povahy, které jsou v rozporu s unijním právem, je konkrétním projevem fungování zásady svěřených pravomocí podle čl. 4 odst. 1 a článku 5 SEU i zásady loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU ( 27 ). Až na výjimečné případy tato povinnost nezasahuje do národní identity členského státu, která je vlastní například jeho základním politickým a ústavním strukturám ( 28 ), které musí být respektovány v souladu s čl. 4 odst. 2 SEU ( 29 ) a třetím odstavcem preambule Listiny. V případech, kdy se členský stát za účelem odůvodnění nedodržení ustanovení unijního práva dovolává národní identity, Soudní dvůr zkoumá, zda tato ustanovení ve skutečnosti představují opravdové a dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti nebo základních politických a ústavních struktur členského státu ( 30 ). Neurčitá, obecná a abstraktní tvrzení této hranice nedosahují. Z projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce totiž vyplývá, že Curtea Constituțională (Ústavní soud) sám neurčil, do jakého aspektu národní identity rozsudek Asociaţia Forumul Judecătorilor din România zasahuje.

63.

Z toho vyplývá, že zevšeobecňující tvrzení Curtea Constituțională (Ústavní soud), které předkládající soud popisuje ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, že unijní právo nemá přednost před rumunskou Ústavou, a v důsledku toho nejsou rumunské soudy oprávněny přezkoumat soulad ustanovení vnitrostátního práva, které Curtea Constituțională (Ústavní soud) prohlásil za ústavní, s unijním právem, je příliš široké a není zaměřené na to, aby odráželo projev národní identity členského státu Evropské unie podle čl. 4 odst. 2 SEU ( 31 ).

64.

V každém případě musí veškerá tvrzení o národní identitě respektovat společné hodnoty uvedené v článku 2 SEU ( 32 ) a vycházet z nedělitelných a všeobecných hodnot uvedených v druhém odstavci preambule Listiny ( 33 ). V těchto případech stojí ve středu pozornosti právní stát ( 34 ) a účinná soudní ochrana. Právě touto otázkou se nyní budu zabývat.

65.

Ještě předtím bych chtěl poznamenat, že znění rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021 vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda uvedený soud dodržuje základní zásady unijního práva, jak je Soudní dvůr vyložil v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România. Curtea Constituțională (Ústavní soud) navíc nepožádal Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 267 třetího pododstavce SFEU, aby předešel riziku nesprávného výkladu unijního práva.

66.

V tomto ohledu Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. října 2018, Komise v. Francie (Zálohová srážková daň) (C‑416/17, EU:C:2018:811, body 107 až 109) připomněl, že nesplnění povinnosti členským státem může být v zásadě konstatováno na základě článku 258 SFEU bez ohledu na orgán tohoto členského státu, jehož činnost nebo nečinnost je původem nesplnění povinnosti, a to přestože se podle ústavy jedná o nezávislý orgán. Jestliže nelze proti rozhodnutí vnitrostátního soudu podat soudní cestou opravný prostředek, je tento vnitrostátní soud v zásadě povinen předložit Soudnímu dvoru žádost ve smyslu čl. 267 třetího pododstavce SFEU, pokud je před ním vznesena otázka týkající se výkladu Smlouvy o FEU. Cílem povinnosti předložit předběžnou otázku je předcházet tomu, aby v jakémkoli členském státě vznikala vnitrostátní judikatura, která nebude v souladu s pravidly unijního práva. Soudní dvůr rozhodl, že Francouzská republika tím, že Conseil d’État (Státní rada, Francie) nepředložila žádost o rozhodnutí o předběžné otázce postupem podle čl. 267 třetího pododstavce SFEU za účelem posouzení konkrétní otázky, která nebyla natolik zřejmá, aby neponechala prostor pro žádné rozumné pochybnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedeného článku.

67.

Na jednání dne 23. listopadu 2021 rumunská vláda potvrdila, že Curtea Constituțională (Ústavní soud) je soudem poslední instance, pokud rozhoduje o otázkách týkajících se rumunské Ústavy.

68.

Soudní dvůr měl v posledních letech příležitost rozhodovat o zásadě nezávislosti soudů členských států při uplatňování unijního práva a o vzájemném vztahu článku 2 SEU, čl. 19 odst. 1 SEU, článku 267 SFEU a článku 47 Listiny ( 35 ). Nedávný původ této judikatury lze vysledovat od rozsudku ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses (C‑64/16, EU:C:2018:117). Ačkoli je uvedený rozsudek důležitým mezníkem ve vývoji judikatury Soudního dvora v této oblasti, nepřinesl podle mého názoru žádnou novou koncepci, ale spíše zopakoval řadu klíčových zásad, které již v judikatuře Soudního dvora existují.

69.

Pokud jde o použitelná ustanovení unijního práva, je dobře známo, že článek 19 SEU konkretizuje hodnotu zásady právního státu potvrzenou článkem 2 SEU. Není proto nutné posuzovat článek 2 SEU samostatně ( 36 ). V právním řádu Unie je podle článku 19 SEU soudní přezkum svěřen Soudnímu dvoru a vnitrostátním soudům. Záruka nezávislosti, která je neodmyslitelně spjata s úkolem rozhodování a je nezbytná pro řádné fungování systému soudní spolupráce zakotveného v článku 267 SFEU, je tedy vyžadována na obou úrovních právního řádu Unie.

70.

Ačkoli se položené otázky týkají zásady nezávislosti soudnictví, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá, že by nezávislost předkládajícího soudu byla jakkoli ohrožena, krom překážky stanovené Curtea Constituțională (Ústavní soud) v rozhodnutí č. 390/2021 a v čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004 o uplatňování práva Unie předkládajícím soudem. I když čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU výslovně neodkazuje na nezávislost soudů, z ustálené judikatury vyplývá, že k zajištění toho, aby orgány, které mohou rozhodovat o otázkách souvisejících s uplatňováním nebo výkladem unijního práva, byly schopny účinnou právní ochranu požadovanou tímto ustanovením poskytnout, je zásadní ochrana jejich nezávislosti, jak potvrzuje článek 47 druhý pododstavec Listiny, který mezi požadavky plynoucími ze základního práva na účinný prostředek nápravy uvádí přístup k „nezávislému“ soudu. Tento požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je součástí podstaty práva na účinnou právní ochranu a základního práva na spravedlivý proces, které má zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu ( 37 ). Jde o schopnost předkládajícího soudu poskytnout dostatečné prostředky nápravy k zajištění účinné právní ochrany v oblastech, na které se vztahuje právo Unie, jak je stanoveno v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ( 38 ), s ohledem na omezení, která mu ukládá čl. 148 odst. 2 rumunské Ústavy ve smyslu výkladu Curtea Constituțională (Ústavní soud) v rozhodnutí č. 390/2021.

71.

Článek 19 SEU pověřuje vnitrostátní soudy a Soudní dvůr úkolem zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a soudní ochranu práv, která pro jednotlivce z unijního práva vyplývají ( 39 ). Článek 19 SEU tedy stanoví decentralizovaný systém soudnictví, v němž je odpovědnost za uplatňování unijního práva rozdělena mezi Soudní dvůr a vnitrostátní soudy.

72.

Zásada účinné soudní ochrany práv, která pro jednotlivce vyplývají z unijního práva, na kterou odkazuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, přitom představuje obecnou zásadu unijního práva, která je nyní potvrzena v článku 47 Listiny, takže první z těchto ustanovení ukládá všem členským státům, aby stanovily prostředky nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany, ve smyslu zejména druhého z uvedených ustanovení, v oblastech pokrytých unijním právem ( 40 ). Soudní dvůr tak na jedné straně v rozsudku ze dne 20. dubna 2021, Repubblika ( 41 ), rozhodl, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU je určen k tomu, aby se použil v souvislosti s žalobou, kterou je zpochybňován soulad ustanovení vnitrostátního práva, která mohou mít údajně vliv na nezávislost soudců, s unijním právem. Na druhé straně článek 47 Listiny zakotvuje právo na účinný prostředek nápravy před soudem pro každou osobu, jejíž práva a svobody přiznané unijním právem byly porušeny.

73.

Vzhledem k tomu, že z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není zřejmé, zda se RS ve sporu v původním řízení dovolává práva, které mu přiznává ustanovení unijního práva, zdá se, že v souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny ( 42 ) nelze její článek 47 jako takový na spor v původním řízení použít. Avšak vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ukládá všem členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem ve smyslu zejména článku 47 Listiny, musí být posledně uvedené ustanovení zohledněno pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ( 43 ).

74.

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že Curtea de Apel Craiova (odvolací soud, Craiova), do jehož působnosti spadají věci týkající se práv a svobod, se zabývá stížností podanou RS ohledně délky trvání trestního řízení před SIIJ. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by předkládající soud nebyl příslušný k projednání uvedené stížnosti.

75.

Z toho rovněž vyplývá, že v souladu s čl. 148 odst. 2 rumunské Ústavy ve smyslu výkladu Curtea Constituțională (Ústavní soud) v rozhodnutí č. 390/2021, nemohou vnitrostátní soudy přezkoumávat soulad ustanovení vnitrostátního práva, které bylo rozhodnutím Curtea Constituțională (Ústavního soudu) prohlášeno za ústavní, s unijním právem. Vnitrostátní právo tak předkládajícímu soudu fakticky brání v tom, aby posoudil, zda je zřízení a fungování SIIJ v souladu s unijním právem, a v případě potřeby a vhodnosti mimo jiné v souladu s pokyny uvedenými Soudním dvorem v rozsudku Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, neuplatnil příslušná dotčená ustanovení vnitrostátního práva v souladu se zásadami přednosti unijního práva a přímého účinku.

76.

Uvedenou situaci zhoršuje potenciální hrozba podle čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004 zahájit proti soudci z důvodu nedodržení rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavního soudu) kárné řízení a uložit mu kárný trest ( 44 ).

77.

Z ustálené judikatury vyplývá, že i když organizace soudnictví v členských státech spadá do pravomoci těchto států, musí tyto členské státy dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a konkrétně z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ( 45 ).

78.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora každému vnitrostátnímu soudu přísluší, aby v rámci svých pravomocí jakožto orgán členského státu uplatňoval na základě zásady spolupráce uvedené v článku 4 odst. 3 SEU přímo použitelné unijní právo jako celek a zajistil ochranu práv, která toto unijní právo přiznává jednotlivcům, tím, že nepoužije žádné ustanovení vnitrostátního práva, jež by s ním bylo případně v rozporu, nezávisle na tom, zda toto ustanovení předcházelo pravidlu unijního práva, nebo po něm následovalo ( 46 ).

79.

Podle mého názoru vyplývá stejná povinnost přímo z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ( 47 ), který členským státům ukládá povinnost zajistit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem. Vnitrostátní soudy proto musí zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany ( 48 ). Povaha prostředku, který mají vnitrostátní soudy poskytnout, závisí na tom, zda má unijní akt nebo opatření přímý účinek. Pokud akt nebo opatření nevyvolávají přímý účinek, jejich závaznost nicméně znamená, že vnitrostátní soudy mají povinnost provést výklad vnitrostátního práva v souladu s unijním právem ( 49 ). Za určitých okolností může nesplnění této povinnosti vést k podání žaloby na náhradu škody proti státu ( 50 ).

80.

Ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU je tak konkrétním projevem zásady přednosti unijního práva ve Smlouvě o Evropské unii ( 51 ).

81.

Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU rovněž vyžaduje, aby vnitrostátní soudy, které mají rozhodovat o otázkách spojených s výkladem a uplatňováním unijního práva, byly nezávislé. To potvrzuje i druhý odstavec článku 47 Listiny, který odkazuje na přístup k „nezávislému“ soudu jako podmínku základního práva na účinnou právní ochranu ( 52 ). Dotčené soudy tedy musí být schopny vykonávat své funkce samostatně, nesmí být hierarchicky na nikoho vázány ani nikomu podřízeny a od nikoho nesmí přijímat příkazy či pokyny jakéhokoliv původu. Pouze tímto způsobem jsou chráněny před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost jejich rozhodování a ovlivnit obsah a výsledek jejich rozhodnutí ( 53 ).

82.

Mezi tyto zakázané vnější zásahy nebo tlaky patří rozhodnutí vnitrostátního ústavního soudu, jako je rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 390/2021, které má zabránit jiným vnitrostátním soudům – jednajícím v rámci pravomoci, která jim byla přiznána vnitrostátním právem – zaručit plné uplatňování unijního práva a soudní ochranu práv jednotlivců, která z něho vyplývá.

83.

Curtea Constituțională (Ústavní soud) si podle mého názoru v rozhodnutí č. 390/2021 protiprávně přisvojil pravomoc v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, v rozporu se zásadou přednosti unijního práva a v rozporu se základním požadavkem nezávislosti soudní moci.

84.

Vnitrostátní právní pravidla nebo praxe, podle nichž rozhodnutí ústavního soudu zavazují jiný vnitrostátní soud příslušný podle vnitrostátního práva k uplatňování unijního práva, nemohou zbavit posledně uvedený soud jeho nezávislého oprávnění uplatňovat toto právo a zaručit účinnou právní ochranu v oblastech, na které se vztahuje unijní právo. Taková pravidla a postupy oslabují účinky unijního práva a jsou neslučitelné se samotnou podstatou unijního práva, včetně zásady právního státu zakotvené v článku 2 Smlouvy o EU ( 54 ). V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses (C‑64/16, EU:C:2018:117, bod 36), Soudní dvůr uvedl, že samotná existence účinného soudního přezkumu sloužícího k zajištění dodržování unijního práva je inherentní existenci právního státu.

85.

Domnívám se tedy, že zásada nezávislosti soudnictví zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny brání vnitrostátnímu ustanovení nebo praxi, podle nichž vnitrostátní soudy členského státu nejsou oprávněny přezkoumat soulad ustanovení vnitrostátního práva, které bylo rozhodnutím ústavního soudu členského státu prohlášeno za ústavní, s unijním právem. Tatáž zásada tím spíše brání tomu, aby proti soudci bylo zahájeno kárné řízení a uplatněny kárné sankce vyplývající z takového přezkumu.

86.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Curtea de Apel Craiova (odvolací soud, Craiova, Rumunsko) takto:

„Zásada nezávislosti soudnictví zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 2 SEU a článkem 47 Listiny brání vnitrostátnímu ustanovení nebo praxi, podle nichž vnitrostátní soudy členského státu nejsou oprávněny přezkoumat soulad ustanovení vnitrostátního práva, které bylo rozhodnutím ústavního soudu členského státu prohlášeno za ústavní, s unijním právem. Tatáž zásada brání tomu, aby proti soudci bylo zahájeno kárné řízení a uplatněny kárné sankce vyplývající z takového přezkumu.“