1)

Článek 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a požadavek transparentnosti smluvních ujednání musí být v rámci hypotečního úvěru vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům a vnitrostátní judikatuře, které osvobozují prodávajícího nebo poskytovatele od povinnosti poskytnout spotřebiteli v okamžiku sjednávání smlouvy o hypotečním úvěru informace o dosavadním vývoji referenčního indexu v alespoň dvou posledních letech ve srovnání s alespoň jedním dalším indexem, například s indexem EURIBOR, jestliže tyto právní předpisy a tato judikatura dovolují danému soudu i tak ověřit, že s ohledem na veřejně zpřístupněné a dostupné informace a na informace případně poskytnuté prodávajícím nebo poskytovatelem mohl průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel porozumět konkrétnímu fungování způsobu výpočtu referenčního indexu a posoudit tak na základě přesných a srozumitelných kritérií potenciálně významné ekonomické důsledky tohoto ujednání pro jeho finanční závazky.

2)

Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům a vnitrostátní judikatuře, podle kterých je nezbytným předpokladem pro provedení přezkumu obsahu netransparentního ujednání spotřebitelské smlouvy nedostatek dobré víry prodávajícího nebo poskytovatele. Je na předkládajícím soudu, aby určil, zda je s ohledem na všechny relevantní okolnosti sporu ve věci v původním řízení třeba mít za to, že prodávající nebo poskytovatel jednal v dobré víře, když zvolil index stanovený v zákoně, a zda ujednání, jímž se do spotřebitelské smlouvy včleňuje tento index, může způsobit významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran vyplývajících ze smlouvy v neprospěch spotřebitele.

3)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v případě neplatnosti zneužívajícího smluvního ujednání, kterým se stanoví referenční index pro výpočet pohyblivých úroků úvěru, vnitrostátní soud nahradil tento index zákonným indexem použitelným v případě, že neexistuje opačná dohoda smluvních stran, pokud oba tyto indexy vyvolávají stejné účinky a jsou-li přitom dodrženy podmínky stanovené v bodě 67 rozsudku ze dne 3. března 2020, Gómez del Moral Guasch (C-125/18, EU:C:2020:138).

4)

Šestnáctá otázka položená Juzgado de Primera Instancia no 2 de Ibiza (soud prvního stupně č. 2 v Ibize, Španělsko) je zjevně nepřípustná.