1)

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách

musí být vykládány v tom smyslu, že

v případě, že ujednání, které stanoví, že kurzové riziko nese spotřebitel, vede z důvodu své zneužívající povahy k neplatnosti smlouvy o úvěru vyjádřeném v cizí měně, který je však splatný v národní měně, ve které je obsaženo toto ujednání, brání tato ustanovení tomu, aby byla tato smlouva prohlášena za platnou a obsah povinností spotřebitele vyplývajících z uvedeného ujednání byl upraven prostřednictvím změny měny uvedené smlouvy a v ní stanovené úrokové sazby nebo horní hranice směnného kurzu této měny.

2)

Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládán v tom smyslu, že

v případě, že ujednání, které stanoví, že kurzové riziko nese spotřebitel, vede z důvodu své zneužívající povahy k neplatnosti smlouvy o úvěru vyjádřeném v cizí měně, který je však splatný v národní měně, ve které je obsaženo toto ujednání, brání toto ustanovení tomu, aby byla tato smlouva během období ode dne jejího uzavření do dne nabytí účinnosti vnitrostátní právní úpravy, která stanoví přeměnu smluv o úvěru vyjádřených v cizí měně na národní měnu, ponechána v platnosti tím, že uvedené ujednání bude nahrazeno vnitrostátními ustanoveními obecné povahy, pokud taková ustanovení vnitrostátního práva nemohou užitečně nahradit toto ujednání pouhým nahrazením ze strany vnitrostátního soudu, které nevyžaduje jeho zásah, jenž by vedl k pozměnění obsahu zneužívajícího ujednání obsaženého ve smlouvě.