1)

Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že

brání tomu, aby členský stát přijal rozhodnutí ukládající zákaz vstupu na území Evropské unie státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, jenž nikdy nevyužil svého práva volného pohybu, aniž tento členský stát předtím přezkoumal, zda mezi těmito osobami existuje vztah závislosti, jenž by tohoto občana Unie fakticky donutil opustit toto území jako celek, aby doprovázel tohoto rodinného příslušníka, a pokud takový vztah existuje, zda důvody pro přijetí tohoto rozhodnutí dovolují odchýlit se od odvozeného práva pobytu tohoto státního příslušníka třetí země.

2)

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání tomu, aby vůči státnímu příslušníkovi třetí země, vůči kterému mělo být vydáno rozhodnutí o navrácení, bylo v bezprostřední návaznosti na rozhodnutí, jímž mu bylo z důvodů národní bezpečnosti odňato jeho právo pobytu na území dotyčného členského státu, vydáno rozhodnutí o zákazu vstupu na území Evropské unie přijaté z týchž důvodů, aniž byl předtím zohledněn jeho zdravotní stav, jakož i případně jeho rodinný život a nejvlastnější zájem jeho nezletilého dítěte.

3)

Článek 5 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že

pokud vnitrostátní soud rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí o zákazu vstupu přijatému na základě vnitrostátní právní úpravy, která je neslučitelná s tímto článkem 5 a nelze ji vykládat konformně, musí tento soud upustit od použití této právní úpravy v rozsahu, v němž je s uvedeným článkem v rozporu, a pokud je to nezbytné k zajištění plné účinnosti tohoto článku, musí přímo použít tentýž článek na spor, který mu byl předložen.

4)

Článek 13 směrnice 2008/115 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání vnitrostátní praxi spočívající v tom, že se správní orgány členského státu odmítají řídit pravomocným soudním rozhodnutím, kterým se nařizuje odklad vykonatelnosti rozhodnutí o zákazu vstupu, z důvodu, že o posledně uvedeném rozhodnutí již byl vložen záznam do Schengenského informačního systému.