1)

Polská republika tím, že přijala čl. 14b odst. 3 ustawy o lasach (zákon o lesích) ze dne 28. září 1991, ve znění ustawy o zmianie ustawy o ochronie przyrody oraz ustawy o lasach (zákona, kterým se mění zákon o ochraně přírody a zákon o lesích) ze dne 16. prosince 2016, v němž se stanoví, že obhospodařování lesů v souladu s požadavky správné praxe neporušuje ustanovení týkající se ochrany jedinečných přírodních zdrojů, útvarů a složek, zejména ustanovení článků 51 a 52 ustawy o ochronie przyrody (zákon o ochraně přírody) ze dne 16. dubna 2004, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 písm. a) a čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, ve znění směrnice Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013, jakož i čl. 4 odst. 1, čl. 5 písm. a), b) a d) a čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, ve znění směrnice 2013/17.

2)

Polská republika tím, že nepřijala veškeré nezbytné právní předpisy k zajištění toho, aby organizace na ochranu životního prostředí měly možnost předložit soudu návrh, kterým je usilováno o přezkum, po stránce hmotné i procesní, zákonnosti plánů obhospodařování lesů ve smyslu ustanovení zákona o lesích, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43, ve znění směrnice 2013/17, ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. b) a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998 a schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005.

3)

Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.