1)

Věci C-323/21, C-324/21 a C-325/21 se pro účely rozsudku spojují.

2)

Články 23 a 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,

musí být vykládány v tom smyslu, že

pokud mezi dožádaným členským státem a prvním dožadujícím členským státem začala běžet lhůta pro přemístění státního příslušníka třetí země, z důvodu uplynutí této lhůty přechází příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podala tato osoba, na tento dožadující členský stát, i když uvedená osoba mezitím podala ve třetím členském státě novou žádost o mezinárodní ochranu, v jejímž důsledku dožádaný členský stát vyhověl žádosti o přijetí zpět, kterou podal tento třetí členský stát, jestliže tato příslušnost nepřešla na uvedený třetí členský stát v důsledku uplynutí některé ze lhůt stanovených v tomto článku 23.

Po takovém přechodu uvedené příslušnosti nemůže členský stát, v němž se tato osoba nachází, provést její přemístění do jiného členského státu, než je nově příslušný členský stát, ale při dodržení lhůt stanovených v čl. 23 odst. 2 tohoto nařízení může předložit posledně uvedenému členskému státu žádost o přijetí zpět.

3)

Článek 27 odst. 1 nařízení č. 604/2013, ve spojení s bodem 19 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že státní příslušník třetí země, který podal žádost o mezinárodní ochranu postupně ve třech členských státech, musí mít ve třetím z těchto členských států k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že příslušnost k posouzení jeho žádosti přešla z důvodu uplynutí lhůty pro přemístění stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení na druhý ze zmíněných členských států.