|
4.7.2022 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 257/10 |
Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 5. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika) – HJ v. Ministerstvo práce a sociálních věcí
(Věc C-101/21) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 2008/94/ES - Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele - Článek 2 odst. 2 - Pojem ‚zaměstnanec‘ - Článek 12 písm. a) a c) - Omezení odpovědnosti záručních institucí - Osoba vykonávající na základě pracovní smlouvy uzavřené s obchodní společností funkce člena představenstva a ředitele této společnosti - Souběh funkcí - Vnitrostátní judikatura, která této osobě odpírá záruky upravené touto směrnicí“)
(2022/C 257/14)
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Nejvyšší správní soud
Účastníci původního řízení
Stěžovatel: HJ
Další účastník řízení o kasační stížnosti: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Výrok
Článek 2 odst. 2 a čl. 12 písm. a) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1794 ze dne 6. října 2015, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, podle níž platí, že osoba, která na základě pracovní smlouvy platné z hlediska vnitrostátního práva vykonává souběžně funkce ředitele a člena statutárního orgánu obchodní společnosti, nemůže být kvalifikována jako zaměstnanec ve smyslu této směrnice, a že se tudíž záruky upravené touto směrnicí nemohou na tuto osobu vztáhnout.