—

Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že věc neřešil polský orgán pro hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně totiž podala k předsedovi Urzędu Ochrony Konkurencji i Konsumentów (úřad pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů, Polsko; dále jen „předseda UOKiK“) oznámení o podezření z praktik omezujících hospodářskou soutěž. Ten ovšem s poukazem na nedostatek informací odmítl provést úkony stanovené v právních předpisech i posoudit sporná jednání a žalobkyni vyzval k doplnění informací. Zároveň nepodnikl žádné kroky, aby informace získal, a důkazní břemeno přenesl v celém rozsahu na žalobkyni. V této souvislosti nelze postup orgánu kvalifikovat jako „řešení věci“ ve smyslu oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž (2) a judikatury Tribunálu. Proto i Komise nepostupovala správně, když jak o základ pro zamítnutí stížnosti uvedla čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně dodává, že v důsledku zamítnutí stížnosti Komisí nebude věc řešena žádným orgánem, což je bezpochyby v rozporu s bodem 18 odůvodnění nařízení č. 1/2003.

—

Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že nemá možnost využít práva, která jí přiznává čl. 41 odst. 1 Listiny, jelikož její věcí se nemíní zabývat žádný orgán. Nemá možnost činit úkony, neboť zaprvé vnitrostátní právní předpisy nestanoví opravné prostředky proti rozhodnutí předsedy UOKiK nečinit žádné právní kroky. Zadruhé Komise odmítla řešit věc, neboť měla mylně za to, že již byla vyřešena. V důsledku toho je žalobkyni znemožněno domáhat se svých práv. Žalobkyně upřesňuje, že Komise nezohlednila všechny okolnosti dané věci a neprovedla důkladné posouzení situace žalobkyně. Podle názoru žalobkyně měla Komise přesně posoudit, zda a jak byla věc řešena, a tedy důkladně zanalyzovat úkony vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž. Komise tuto povinnost nesplnila, a tak nesplnila povinnost náležité péče, která vyplývá z práva na řádnou správu. Komise rovněž nesplnila povinnost vyplývající z čl. 105 odst. 1 SFEU. Nezohlednila totiž okolnost, že v případě, že stížnost zamítne, zůstane potenciální porušení pravidel hospodářské soutěže neobjasněno, protože vnitrostátní orgán o něm nerozhodl.