—

prohlásil námitku neplatnosti za přípustnou a zrušil čl. 33 první a druhý pododstavec MASD;

—

v důsledku toho konstatoval nedostatek právního základu pro rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 21. září 2020 a zrušil toto rozhodnutí;

v první řadě,

—

konstatoval, že Marie-Christine Arnautu předložila důkaz o práci svého asistenta v souladu s čl. 33 prvním a druhým pododstavcem MASD a judikaturou Soudního dvora Evropské unie;

v důsledku toho,

—

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 21. září 2020, které bylo doručeno elektronicky dne 23. října 2020 a přijato podle článku 68 rozhodnutí 2009/C 159/01 předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008„které se týká prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu“, změněného a kterým se konstatuje pohledávka vůči žalobkyni ve výši 87 203,46 euro z titulu neoprávněně zaplacených částek v souvislosti s parlamentní asistencí a odůvodňuje její vymáhání;

—

zrušil výzvu k úhradě č. 7000001577 ze dne 22. října 2020, kterým se konstatuje pohledávka vůči Marii-Christine Arnautu, na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 21. září 2020 o vydání bezdůvodného obohacení, které bylo přijato na základě článku 68 prováděcích opatření ke statutu poslanců (MASD), týkající se nákladů na parlamentní asistenci;

—

uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti z důvodu porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání na základě článku 33 prováděcích opatření ke statutu poslanců (dále jen „prováděcí opatření“) přijatých rozhodnutím předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008 z důvodu, že nejsou jasná a přesná. Žalobkyně uvádí, že nepřesnost napadených ustanovení vede k judikaturnímu vymezení právního pravidla v prováděcích ustanovení. Podrobnosti o důkazu o práci parlamentního asistenta byla judikaturou vypracována ve věci Bilde a Montel teprve v listopadu 2017, přičemž judikatura ve věci Gorostiaga z roku 2005 se týká pouze důkazu o zaplacení platů uskutečněného třetími osobami. Napadená ustanovení tak vykazovala od roku 2008 prvky nejistoty a nejasnosti. Žalobkyně dodává, že i přes riziko právní nejistoty Evropský parlament neupravil přesně a jasně řízení o kontrole parlamentní asistence, ani formálně neupravil povinnost poslance vytváření a uchovávání záznamů, ani režim přípustných identifikovatelných a datovaných důkazů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a práv na obhajobu. Žalobkyně uvádí, že generální sekretariát upustil od jakéhokoli osobního slyšení v rozporu s článkem 68 prováděcích opatření. Dodává, že generální sekretariát ji tak zbavil základního práva, přímého jednání s orgánem, který zamýšlí přijmout rozhodnutí a kontradiktorní diskuzi o důkazech.