Žaloba podaná dne 10. prosince 2020 – Far Polymers a další v. Komise

(Věc T-722/20)

(2021/C 35/78)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Far Polymers Srl (Filago, Itálie), Gamma Chimica SpA (Milán, Itálie), Carbochem Srl (Castiglione Olona, Itálie), Jeniuschem Srl (Gallarate, Itálie) (zástupci: G. Abbatescianni a E. Patti, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál prohlásil tuto žalobu za přípustnou a zrušil prováděcí nařízení Komise 2020/1336 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2020, L 315, s. 1).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení některých ustanovení a zjevně nesprávného vymezení polyvinylalkoholů (dále jen „PVA“) v Unii, do něhož Komise zahrnula kromě subjektů na volném trhu také subjekty na trhu vlastní spotřeby, jakož i výrobce, kteří jsou zároveň dovozci. Toto pochybení a) znemožnilo zjištění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, které je ve skutečnosti totožné se stěžovatelem, b) vedlo k uložení cel, jež nezvýhodňují volnou hospodářskou soutěž na unijním trhu, ale zvýhodňují jen stěžovatele nebo třetí státy, c) vedlo k tomu, že nebyly přiměřeně zohledněny zájmy všech ostatních subjektů výrobního odvětví Unie (výrobců, dovozců a uživatelů), kterým tato cla odporují, d) způsobilo, že nařízení je v rozporu s předchozími nařízeními, která považovala výrobní kapacitu odvětví Unie za nedostatečnou, a to do té míry, že zpravovala kvóty osvobození od cla. Ze stejných důvodů je nařízení stiženo zneužitím pravomoci.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se zásadami stanovenými v článku 102 SFEU, a podpůrně, že je stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení a zneužití pravomoci, jelikož bude mít za následek vytvoření dominantního postavení stěžovatele na trhu PVA, jako jediného výrobce působícího na volném trhu Unie, který má další výrobní kapacitu. Toto nařízení nezohledňuje listinné důkazy týkající se protisoutěžního jednání, kterého se již stěžovatel dopustil, když odmítl prodat PVA nízké kvality za ceny, které zohledňují nižší výrobní náklady.

V rámci třetího žalobního důvodu je napadeno odůvodnění opatření, kterým je uloženo clo, z důvodu porušení článku 296 SFEU, jakož i zjevně nesprávného posouzení, jelikož Komise odmítla připustit rozdělení unijního trhu na segmenty s vysokou a nízkou kvalitou zboží, přestože uznala, že PVA je prodáván ve dvou různých kvalitách a s jasně oddělenými odlišnými výrobními náklady, příjemci i cenami. Jedná se o vlastnosti, které nejsou nahraditelné ani zaměnitelné. Žalobkyně mají za to, že v důsledku rozdělení trhu na segmenty měla Komise osvobodit PVA nízké kvality od cla.

Čtvrtý žalobní důvod se týká monomeru vinylacetátu (VAM), základní suroviny při výrobě PVA. Žalobkyně tvrdí, že Komise při stanovení běžné hodnoty pro účely stanovení dumpingového rozpětí nezohlednila skutečnost, že nedošlo k narušení cen čínského VAM, neboť ceny jsou v souladu s cenami na mezinárodním trhu. Uvádějí, že Komise při určování rozsahu újmy rovněž nezohlednila nižší náklady vzniklé čínským vývozcům, kteří mají z důvodu jejich vertikální integrace nižší náklady na VAM.

V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně a rozporuplně odůvodnila napadené opatření v rozporu s článkem 296 SFEU, přičemž nezohlednila vliv metanolu na určení nákladů čínských výrobců, a proto při stanovení rozsahu újmy neuznala relativní úpravu vývozních cen z hlediska tohoto nákladového faktoru.

Šestým žalobním důvodem je napadena část opatření, v němž Komise poskytla na základě článku 254 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 výjimky pro dovoz PVA určeného pro papírenský průmysl, jelikož tuto výjimku a) nerozšířila na jiná konečná použití, která jsou ve stejné situaci jako papírenský průmysl, a b) kromě jednoduchého dovozu ji uplatnila na jedinou směs PVA.

Předmětem sedmého žalobního důvodu je porušení článku 296 SFEU, jakož i bodu 12 odůvodnění a čl. 6 odst. 8 základního nařízení, jelikož Komise rozhodla nezohlednit určitá tvrzení jen proto, že je předložily dotčené osoby, a nikoli čínští vývozci. Žalobkyně tvrdí, že Komise tímto svévolně zavedla zásadu, že proti opatřením orgánů EU mohou namítat je některé kategorie subjektů.

Poslední osmý žalobní důvod se týká porušení článku 296 SFEU a článku 18 základního nařízení v souvislosti s přístupem k informacím. Žalobkyně mají za to, že Komise shromáždila celou řadu nedůvěrných údajů, ale nezpřístupnila je dotčeným osobám. Dotčené osoby tak nebyly schopny pochopit odůvodnění Komise při přijetí napadeného opatření.