—

zrušil napadené nařízení v rozsahu, v jakém se týká žalobkyň; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

Prvním žalobním důvodem tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutečností a uvedla cyklické odůvodnění, když 1) dospěla k závěru, že žalobkyně opakovaně nesplnily povinnost materiální spolupráce s Komisí, a proto uplatnila čl. 17 odst. 4 základního nařízení (2); 2) shledala, že žalobkyně požádaly o individuální dumpingové rozpětí, místo byly vyvážející výrobce zařazený do vzorku podle čl. 17 odst. 1 a 2 základního nařízení, čímž rovněž porušila článek 6 základního nařízení; a 3) uložila žalobkyním maximální zbytkovou antidumpingovou celní přirážku zamýšlenou pro nespolupracující strany, či strany, které se nepřihlásily, čímž rovněž porušila články 2 a 3 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení a zásadu legitimního očekávání, zásadu řádné správy, zásadu zákazu diskriminace a zásadu proporcionality.

2.

Druhým žalobním důvodem tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutečností, porušila zásadu řádné správy, neuvedla dostačující odůvodnění a uvedla nesprávné a protichůdné odůvodnění, když 1) uplatnila na žalobkyně koncept „dostupných skutečností“; a 2) nezohlednila a) běžnou hodnotu žalobkyň a b) vývozní cenu či alternativní způsoby pro stanovení vývozní ceny žalobkyň při výpočtu jejich dumpingových rozpětí, a to v rozporu s čl. 2 odst. 6a, 8, 10 a 11, články 3 a 6, čl. 9 odst. 4 a čl. 18 odst. 1 a 3 základního nařízení, a články 2, 3, čl. 6 odst. 6 a 8, jakož i přílohu II odst. 3 antidumpingové dohody Světové obchodní organizace (WTO).

3.

Třetím žalobním důvodem tvrdí, že Komise porušila právo žalobkyň na obhajobu tím, že 1) odmítla vypočíst a zveřejnit jejich běžnou hodnotu v rozporu s čl. 20 odst. 2 a 4 základního nařízení a čl. 12 odst. 2 antidumpingové dohody Světové obchodní organizace; a 2) nezveřejnila informace, které použila pro výpočet dumpingových rozpětí a rozpětí újmy žalobkyň.