—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie („základní nařízení“) při určení cenového podbízení, jelikož nepřezkoumala relevantní důkazy a nestanovila cenové podbízení za produkt jako celek.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 5 základního nařízení, protože svou analýzu založila na nesprávném určení cenového podbízení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 3 základního nařízení tím, že platby z Oil Palm Plantation Fund („OPPF“) mají být kvalifikovány jako granty a nikoli platby za nákup bionafty a dále tím, že platby OPPF poskytují výrobcům bionafty výhodu, jelikož Komise (i) vycházela ze zjevně nesprávných skutečností a (ii) nezjistila, že výhoda byla převedena na výrobce směsí.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 7 základního nařízení tím, že vypočítala částku výhody podle režimu OPPF.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 8 základního nařízení tím, že svá zjištění týkající se hrozby újmy nezaložila na pozitivních důkazech a objektivním přezkoumání relevantních faktorů.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila práva žalobkyně se účinně bránit tím, že vložila určité základní v souvislosti s analýzou cenového podbízení pouze do napadeného nařízení a zabránila tím žalobkyni, aby se k této problematice vyjádřila.