Žaloba podaná dne 20. února 2020 – Società agricola Vivai Maiorana a další v. Komise

(Věc T-116/20)

(2020/C 129/24)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Società agricola Vivai Maiorana Ss (Curinga, Itálie), Confederazione Italiana Agricoltori – CIA (Řím, Itálie), MIVA – Moltiplicatori Italiani Viticoli Associati (Faenza, Itálie) (zástupci: E. Scoccini a G. Scoccini, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019 v následující části: příloha IV – části: A (osiva pícnin), B (osiva obilovin), C (réva), F (osiva zeleniny), I (sadba zeleniny) a J (ovocné rostliny);

—	rozhodl o neplatnosti nařízení (EU) 2016/2031 v rozsahu, v němž se týká článku 36, přílohy I oddílu 4 bodu 3 a čl. 37 odst. 2.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána proti prováděcímu nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019 (Úř. věst. 2019, L 319, s. 1), v následující části: příloha IV – části: A (osiva pícnin), B (osiva obilovin), C (réva), F (osiva zeleniny), I (sadba zeleniny) a J (ovocné rostliny).

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení (EU) 2016/2031, zásady proporcionality, jakož i z nedostatku odůvodnění — V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že prahová hodnota výskytu regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Unii (RNŠO) na původních rostlinách k pěstování rovnající se 0 % stanovená Komisí v příloze IV k nařízení EU 2019/2072 byla stanovena bez odpovídajícího ověření, které vyžaduje čl. 36 písm. e) e f) nařízení EU 2016/2031, že výskyt RNŠO má nepřijatelný hospodářský dopad a jsou k dispozici proveditelná a účinná opatření, jejichž cílem je zabránit jejich výskytu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení Mezinárodní smlouvy FAO o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (ITPGRFA) — V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že zavedení nulové prahové hodnoty pro RNŠO vyskytující se na původních zdrojích rostlin představuje porušení článku 9 Mezinárodní smlouvy FAO o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (ITPGRFA), podepsané EU a jednotlivými státy Unie.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. 2018, L 150, s. 1) — V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že proces výběru a uniformita rostlinných odrůd vyplývající z uplatnění prahových hodnot pro RNŠO výslovně porušuje ustanovení nařízení (EU) 2018/848.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neslučitelnosti se zemědělskou politikou Evropské unie — V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že zavedení prahových hodnot pro RNŠO je v rozporu se zemědělskou politikou Evropské unie, a zejména s: — směrnicí Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7); — nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1); — nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 487); — článkem 8 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňují některá ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a kterým se zavádějí přechodná ustanovení (Úř. věst. 2014, L 227, s. 1).