Žaloba podaná dne 17. ledna 2020 – Junqueras i Vies v. Parlament

(Věc T-24/20)

(2020/C 68/74)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Oriol Junqueras i Vies (Sant Joan de Vilatorrada, Španělsko) (zástupce: A. Van den Eynde Adroer, abogado)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál určil, že žaloba, která byla podána proti napadeným aktům a jejich přílohám, byla podána včas a je přípustná a na jejím základě rozhodl, že napadené akty, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou neplatné a neúčinné a uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Evropského parlamentu oznámenému předsedou D. Sassolim na plenárním zasedání dne 13. ledna 2020, kterým byl s ohledem na rozhodnutí Junta Electoral Central (ústřední volební komise) ze dne 3. ledna 2020 a následné rozhodnutí Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ze dne 9. ledna 2020 prohlášen poslanecký mandát Oriola Junqueras i Viese s účinností od 3. ledna 2020 za uvolněný podle jednacího řádu Parlamentu, jakož i zamítnutí, prostřednictvím výše uvedeného rozhodnutí, naléhavé žádosti o ochranu imunity O. Junqueras i Viese, kterou v zastoupení O. Junqueras i Viese podala dne 20. prosince 2019 (20.12.2019) paní Riba i Giner (MEP).

Na podporu své žaloby uvádí žalobce pět důvodů.

První žalobní důvod, založený na porušení čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (Listina), jelikož čl. 13 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976) a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu Parlamentu je třeba vykládat v tom smyslu, že vyžadují postup respektující tato práva, který umožňuje namítat a ověřit výjimky z prohlášení poslaneckého mandátu Oriola Junqueras i Viese za uvolněný.

Druhý žalobní důvod, založený na porušení čl. 39 odst. 1 a čl. 39 odst. 2 Listiny, čl. 14 odst. 3 SEU, čl. 1 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976), zásady loajální spolupráce podle čl. 4 třetího pododstavce SEU (v tomto případě ze strany Tribunal Supremo), zásady přednosti unijního práva, článku 9 (druhý pododstavec) Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách a článku 6 jednacího řádu Evropského parlamentu, tím, že rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. prosince 2019, vydaný ve věci C-502/19 právě v souvislosti s Oriolem Junqueras i Viesem, který požaduje, aby byl Evropský parlament požádán o zbavení imunity, zůstal v praxi bez účinku. Podpůrně žalobce poukazuje na to, že čl. 13 odst. 3 aktu o evropských volbách a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu Evropského parlamentu je nutno vykládat v souladu s jeho tvrzeními v tom smyslu, že Evropský parlament může konstatovat výjimky stanovené v těchto článcích z uvolnění mandátu, pokud lze důvod posoudit bez hodnocení vnitrostátního práva státu.

3.	Třetí žalobní důvod založený na porušení čl. 39 odst. 1 a čl. 39 odst. 2 Listiny a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu Evropského parlamentu, jelikož vnitrostátní rozhodnutí, na kterých je založeno prohlášení mandátu za uvolněný, nejsou konečná.

Čtvrtý žalobní důvod, založený na porušení čl. 39 odst. 1 a čl. 39 odst. 2 Listiny, článku 3 Protokolu 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a článku 9 [první pododstavec písm. a) a b)] Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách a článku 6 jednacího řádu Parlamentu, tím, že bylo protiprávně zabráněno tomu, aby Oriol Junqueras i Vies účinně využil imunit, na které má právo.

Pátý žalobní důvod založený na porušení článku 9 [první pododstavec písm. a)] Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách, čl. 39 odst. 1 a čl. 39 odst. 2 Listiny a článku 3 Protokolu 1 k EÚLP a článku 6 jednacího řádu Evropského parlamentu a čl. 13 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976), jelikož španělské právní předpisy vyžadují ke stíhání zvolených poslanců předchozí zbavení imunity, přičemž judikatura Tribunal Supremo je contra legem a tvořena ad hoc a ad homine, aniž existuje nějaký precedent, jak uznává samotný Tribunal Supremo.