Věc T‑321/20

enercity AG

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 17. května 2023

„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Německý trh s elektřinou – Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Nedostatek aktivní legitimace – Neexistence aktivní účasti – Nepřípustnost“

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné s vnitřním trhem – Žaloba podaná podnikem, který je konkurentem účastníků spojení – Rozhodnutí, které může vést k okamžité změně stavu dotčeného trhu – Bezprostřední dotčení žalobkyně

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

(viz bod 27)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné s vnitřním trhem – Žaloba podaná podnikem, který je konkurentem účastníků spojení – Podnik, který se aktivně neúčastnil správního řízení týkajícího se spojení – Neexistence zvláštních okolností týkajících se dotčení postavení na trhu – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

(viz body 28–39, 49, 50, 54, 56–58)
Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Přezkum Komisí – Provedení průzkumu trhu – Důkazní břemeno, pokud jde o zaslání dotazníků – Rozsah

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 11 odst. 7)

(viz body 46–48)

Shrnutí

Žaloba, kterou podal německý obecní podnik enercity proti rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje nákup výrobních zařízení společnosti E.ON společností RWE, se odmítá jako nepřípustná

Tribunál objasnil v této souvislosti novou otázku důkazního břemene, pokud jde o zaslání dotazníku Komisí za účelem provedení jejího průzkumu trhu

V březnu 2018 společnosti RWE AG a E.ON SE založené podle německého práva oznámily, že zamýšlí uskutečnit komplexní výměnu aktiv prostřednictvím tří operací.

Prostřednictvím první operace zamýšlela RWE, která působí v celém dodavatelském řetězci dodávek energie v několika evropských zemích, získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními společnosti E.ON, která je dodavatelem elektřiny působícím v několika evropských zemích. Druhá operace spočívala v tom, že E.ON získá výlučnou kontrolu nad činnostmi distribuce a maloobchodního prodeje, jakož i nad některými výrobními zařízeními společnosti innogy SE, která je dceřinou společností společnosti ovládané RWE. Pokud jde o třetí operaci, ta stanovila, že RWE získá 16,67 % akcií společnosti E.ON.

Německý obecní podnik enercity AG, který vyrábí a dodává energii v Německu, oznámil dne 24. července 2018 Evropské komisi, že si přeje účastnit se řízení týkajícího se prvního a druhého spojení podniků, a tedy obdržet příslušné dokumenty.

Vzhledem k tomu, že první spojení bylo Komisi oznámeno dne 22. ledna 2019, provedla Komise zejména průzkum trhu a předala některým podnikům dotazník. Rozhodnutím ze dne 26. února 2019 ( 1 ) (dále jen „sporné rozhodnutí“) Komise prohlásila toto spojení za slučitelné s vnitřním trhem.

Společnost enercity ( 2 ) podala proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost, kterou čtvrtý rozšířený senát Tribunálu odmítl jako nepřípustnou vzhledem k nedostatku osobního dotčení obecního podniku sporným rozhodnutím. Předtím, než Tribunál dospěl k tomuto závěru, přezkoumal zejména novou otázku důkazního břemene, pokud jde o zaslání dotazníku Komisí v rámci provedení jejího průzkumu trhu.

Závěry Tribunálu

Úvodem Tribunál připomněl, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí určenému jiné osobě, pouze pokud je tímto rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena.

V tomto ohledu Tribunál potvrdil, že enercity je bezprostředně dotčena sporným rozhodnutím, jelikož tím, že umožnilo okamžité provedení prvního spojení, mohlo vést k okamžité změně situace na dotčených trzích.

Co se týče osobního dotčení společnosti enercity, Tribunál připomněl, že v rámci rozhodnutí, jímž se konstatuje slučitelnost spojení podniků s vnitřním trhem, je třeba otázku, zda je podnik, který je třetí stranou, osobně dotčen, posuzovat v závislosti zaprvé na zásahu do jeho postavení na trhu, a zadruhé na jeho účasti ve správním řízení. Ohledně posledního bodu z ustálené judikatury vyplývá, že i když aktivní účast podniku, který je třetí stranou, ve správním řízení představuje skutečnost, která je v kombinaci s jinými zvláštními okolnostmi, zpravidla zohledněna při stanovení přípustnosti jeho žaloby na neplatnost, pouhá účast v řízení sama o sobě nepostačuje k prokázání jeho osobního dotčení.

V projednávaném případě Tribunál nejprve poznamenal, že účast společnosti enercity ve správním řízení týkajícím se prvního spojení není sporná. Důkladný přezkum předložených skutečností v této souvislosti však vedly Tribunál ke konstatování, že tyto skutečnosti nepostačují k tomu, aby prokázaly „aktivní“ povahu této účasti. Tribunál měl totiž konkrétněji za to, že připomínky předložené v této souvislosti společností enercity, i když měly určitý význam a Komise je projednala, nebyly rozhodující pro posouzení účinků uvedeného spojení na relevantním trhu.

Tento závěr není zpochybněn argumentací společnosti enercity, která v podstatě vychází z údajné nedostatečné řádné péče útvarů Komise vůči ní, jak v souvislosti se zasláním dotazníku za účelem provedení průzkumu trhu, tak v souvislosti s opatřeními přijatými na základě žádosti o přiznání postavení jako třetí zúčastněné strany.

V rozsahu, v němž enercity tvrdí, že neobdržela uvedený dotazník, Tribunál nejprve uvedl, že Komisi přísluší prokázat, že jej zaslala. V tomto ohledu Tribunál konstatoval, že Komise v rámci organizačních procesních opatření předložila několik důkazů, které mohou prokázat, že zaslala společnosti enercity sporný dokument.

V reakci na argument společnosti enercity, že dotazník byl zaslán nesprávnému příjemci, a to jejímu tiskovému mluvčímu, Tribunál poznamenal, že od takové osoby, která obdrží nejen e-mail, ale rovněž fax od unijního orgánu, lze rozumně očekávat, že co nejrychleji informuje uvedený orgán o chybě v osobě příjemce. Kromě toho se mohl obrátit na právní nebo obchodní oddělení své společnosti a informovat ji o jejich obdržení.

V každém případě, i kdyby enercity vrátila vyplněný dotazník, toto samotné vrácení by nestačilo k tomu, aby její účast ve správním řízení byla považována za aktivní a individualizovala ji ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

I kdyby konečně žádost společnosti enercity zaslaná úředníkovi pro slyšení o přiznání postavení jako třetí zúčastněné strany představovala známku její vůle účastnit se řízení týkajícího se dotčeného spojení, Tribunál nesouhlasil s tím, že taková žádost by mohla určovat „aktivní“ povahu její účasti, jelikož taková charakteristika vyžaduje prokázat existenci úkonů dotčeného podniku, jež by mohly ovlivnit výsledek dotčeného řízení.

Za těchto okolností, z nichž vyplývá, že enercity se aktivně neúčastnila prvního spojení a krom toho, vzhledem k neexistenci zvláštních okolností týkajících se dotčení jejího postavení na trhu, dospěl Tribunál k závěru, že není napadeným rozhodnutím osobně dotčena. Tribunál tedy dospěl k závěru, že enercity neprokázala svou aktivní legitimaci a odmítl tedy její žalobu jako nepřípustnou.

( 1 ) – Rozhodnutí Evropské komise C(2019) 1711 final ze dne 26. února 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets).

( 2 ) – Je třeba uvést, že dalších deset podniků rovněž podalo proti tomuto rozhodnutí žaloby na neplatnost. Všechny tyto žaloby byly odmítnuty jako nepřípustné nebo zamítnuty ve věci samé. Viz soubor souvisejících věcí: rozsudky ze dne 17. května 2023, EVH v. Komise (T‑312/20), Stadtwerke Leipzig v. Komise (T‑313/20), GWS Stadtwerke Hameln v. Komise (T‑314/20), TEAG v. Komise (T‑315/20), Naturstrom v. Komise (T‑316/20), EnergieVerbund Dresden v. Komise (T‑317/20), eins energie in sachsen v. Komise (T‑318/20), GGEW v. Komise (T‑319/20), Mainova v. Komise (T‑320/20) a Stadtwerke Frankfurt am Main Holding v. Komise (T‑322/20).