1.

Musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (1) vykládán v tom smyslu, že smlouva o darování pro případ smrti týkající se nemovitosti nacházející se v Rakousku, která byla uzavřena mezi dvěma německými státními příslušníky, kteří mají obvyklý pobyt v Německu, a podle které má obdarovaný po smrti dárce mít vůči pozůstalosti obligační pohledávku na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy a úmrtního listu dárce, tedy bez přičinění pozůstalostního soudu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení?

2.

V případě kladné odpovědi na tuto otázku:

Musí být čl. 83 odst. 2 nařízení č. 650/2012 vykládán v tom smyslu, že upravuje rovněž platnost před 17. srpnem 2015 provedené volby práva rozhodného pro smlouvu o darování pro případ smrti, kterou je třeba kvalifikovat jako dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení?