1

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 (1) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že je vnitrostátní soud povinen při zjišťování obvyklého pobytu dlužníka, což je podle vnitrostátního práva stanoveno jako podmínka k provedení jednostranného formálního řízení bez dokazování, jakým je i řízení o vydání platebního rozkazu, vyložit každé důvodné podezření, že dlužník má svůj obvyklý pobyt v jiném členském státě Evropské unie, jako nedostatek právního základu pro vydání platebního rozkazu, resp. – jako právní základ pro to, že platební rozkaz nenabyl právní moci?

2

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že ukládá povinnost vnitrostátnímu soudu, který po vydání platebního rozkazu proti určitému dlužníku zjistil, že tento dlužník pravděpodobně nemá žádný obvyklý pobyt ve státě, v němž má soud sídlo, a za podmínky, že toto představuje podle vnitrostátního práva překážku pro vydání platebního rozkazu proti takovému dlužníku, vydaný platební rozkaz zrušit, přestože v tomto směru neexistuje žádné výslovné zákonné ustanovení?

3

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, je třeba ustanovení, která jsou v ní uvedena, vykládat tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají povinnost zrušit vydaný platební rozkaz, pokud provedl ověřování a s jistotou zjistil, že dlužník nemá obvyklý pobyt ve státě soudu, kterému byla věc předložena?