1)

Brání nařízení (EU) č. 1307 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (1) takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že minimální činnost, která musí být prováděna na zemědělských plochách obvykle ponechaných ve stavu vhodném pro pastvu, spočívá v pastvě se zvířaty používanými zemědělcem?

2)

Za předpokladu, že výše uvedené právo [Evropské unie] nebrání vnitrostátní právní úpravě uvedené v první otázce, mohou být ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307 ze dne 17. prosince 2013 vykládána v tom smyslu, že za „aktivního zemědělce“ může být považována právnická osoba, která uzavřela koncesní smlouvu za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním sporu, a která chová zvířata na základě určitých smluv o výpůjčkách uzavřených s fyzickými osobami, přičemž těmito smlouvami půjčitelé bezplatně přenechávají výpůjčitelům zvířata, která chovají jakožto vlastníci, za účelem využití k pastvě, na pastvinách poskytnutých výpůjčiteli a v dohodnutých časových intervalech?

3)

Musí být ustanovení článku 60 nařízení (EU) č. 1306 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (2) vykládána v tom smyslu, že uměle vytvořené podmínky zahrnují také případ koncesní smlouvy a určitých výpůjčních smluv, jako jsou smlouvy dotčené v původním řízení?