Věc C‑723/20

Galapagos BidCo. S.a.r.l.

v.

DE, jako likvidátor společnosti Galapagos S. A., a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. března 2022

„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) 2015/848 – Insolvenční řízení – Článek 3 odst. 1 – Mezinárodní příslušnost – Přenesení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, do jiného členského státu po podání návrhu na zahájení hlavního insolvenčního řízení“

Justiční spolupráce v občanských věcech – Insolvenční řízení – Nařízení 2015/848 – Mezinárodní příslušnost k zahájení insolvenčního řízení – Soudy členského státu místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení – Přenesení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, do jiného členského státu před rozhodnutím o zahájení uvedeného řízení – Soud jiného členského státu, u něhož byl později podán návrh za stejným účelem – Zachování výlučné příslušnosti – Dohoda o vystoupení Spojeného království – Důsledek uplynutí přechodného období

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2015/848, čl. 3 odst. 1)

(viz body 29–31, 33–36, 38–40 a výrok)

Shrnutí

Společnost Galapagos, která je holdingovou společností se sídlem v Lucembursku, přenesla své ústředí v červnu 2019 do Farehamu (Spojené království). Dne 22. srpna 2019 podali její jednatelé u britského soudu ( 1 ) návrh na zahájení insolvenčního řízení. Následujícího dne však byli tito jednatelé nahrazeni novým jednatelem, který pro Galapagos zřídil kancelář v Düsseldorfu (Německo) a marně usiloval o zpětvzetí této žádosti.

Společnost Galapagos podala následně další návrh na zahájení insolvenčního řízení, tentokrát k Amtsgericht Düsseldorf (obvodní soud v Düsseldorfu, Německo), který byl považován za nepřípustný z důvodu, že tento soud není mezinárodně příslušný. K témuž soudu byl znovu podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, který tentokrát podaly dvě další společnosti, které byly věřiteli společnosti Galapagos. V rámci posledně uvedeného návrhu Amtsgericht Düsseldorf jmenoval dočasného insolvenčního správce a nařídil předběžná opatření, přičemž měl za to, že místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy společnosti Galapagos, se v době podání tohoto návrhu nacházelo v Düsseldorfu.

Společnost Galapagos BidCo., která je dceřinou společností a zároveň věřitelem společnosti Galapagos, podala k Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu, Německo) okamžitou stížnost za účelem zrušení usnesení Amtsgericht Düsseldorf (obvodní soud v Düsseldorfu), přičemž tvrdila, že německý soud není mezinárodně příslušný. Vzhledem k tomu, že tato stížnost byla zamítnuta, podala Galapagos BidCo. k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), předkládajícímu soudu, žalobu.

Tento soud uvádí, že rozhodnutí o opravném prostředku, který mu byl předložen, závisí na výkladu nařízení 2015/848 ( 2 ) a zejména na jeho článku, který se týká pravidel mezinárodní příslušnosti členských států za účelem rozhodnutí insolvenčních řízení ( 3 ). Tento soud uvádí, že v okamžiku, kdy předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, britský soud doposud nerozhodl o prvním návrhu, přičemž si zejména klade otázku ohledně zachování výlučné příslušnosti soudu členského státu, u něhož byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podán původně, v případě přemístění místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, do jiného členského státu po podání tohoto návrhu, avšak před tím, než o něm tento soud rozhodne.

Svým rozsudkem podává Soudní dvůr výklad nařízení 2015/848 v tom smyslu, že soud členského státu, u něhož byl podán návrh na zahájení hlavního insolvenčního řízení, si zachovává výlučnou příslušnost k zahájení takového řízení, pokud je místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, přeneseno do jiného členského státu po podání tohoto návrhu, avšak před tím, než o něm tento soud rozhodne. Proto v rozsahu, v němž toto nařízení zůstává použitelným na první návrh, se soud jiného členského státu, u něhož byl později podán návrh za stejným účelem, v zásadě nemůže prohlásit za příslušný k zahájení hlavního insolvenčního řízení, dokud první soud nerozhodl a neodmítl svou příslušnost.

Závěry Soudního dvora

Úvodem Soudní dvůr uvádí, pokud jde o mezinárodní příslušnost soudů členských států k rozhodování o insolvenčních řízení, že nařízení 2015/848, použitelné v projednávaném případě, sleduje stejným způsobem stejné cíle jako předchozí nařízení č. 1346/2000 ( 4 ). Judikatura Soudního dvora, týkající se výkladu pravidel stanovených nařízením č. 1346/2000 v oblasti mezinárodní příslušnosti, je tedy nadále relevantní pro výklad příslušného článku nařízení 2015/848, které je uvedeno v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

Výlučná příslušnost přiznaná uvedenými nařízeními soudům členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, tak zůstává u těchto soudů, pokud tento dlužník přemístí středisko svých hlavních zájmů na území jiného členského státu po podání návrhu, avšak před rozhodnutím o zahájení řízení. Soudní dvůr dospěl k tomuto závěru s odkazem na úvahy upřesněné ve své dřívější judikatuře ( 5 ).

Soudní dvůr dále zkoumá důsledky tohoto zachování příslušnosti soudu členského státu, u něhož byl podán návrh původně, pro příslušnost soudů jiného členského státu k rozhodování o nových návrzích na zahájení hlavního insolvenčního řízení. Konstatuje, že z nařízení 2015/848 vyplývá, že může být zahájeno pouze jedno hlavní řízení a že toto řízení vyvolává účinky ve všech členských státech, ve kterých se toto nařízení použije. Soudu členského státu, u něhož byl podán návrh na zahájení hlavního insolvenčního řízení, krom toho přísluší, aby přezkoumal z vlastního podnětu, zda je příslušný a za tímto účelem ověřil, zda místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, se nachází v tomto členském státě. Pokud toto ověření vede k záporné odpovědi, nesmí soud, u něhož byl návrh podán původně, zahájit hlavní insolvenční řízení. Naproti tomu, pokud ověření potvrzuje jeho příslušnost, každé rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení vydané tímto soudem je v souladu se zásadou vzájemné důvěry uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinnosti v členském státě, který řízení zahájil. Soudy posledně uvedených členských států se tedy v zásadě nemohou prohlásit za příslušné k zahájení takového řízení, dokud první soud nerozhodl a neodmítl svou příslušnost.

Pokud je však soud, u něhož bylo řízení zahájeno původně, britským soudem, pokud do uplynutí přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii ( 6 ) tento soud nerozhodl, nařízení č. 2015/848 již nevyžaduje, aby se soud členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy společnosti Galapagos, zdržel prohlášení své příslušnosti k zahájení takového řízení.

( 1 ) – V projednávané věci High Court of Justice (England and Wales), Chancery Division (Business and Property Courts, Insolvency and Companies list) [Vrchní soud (Anglie a Wales), Soud lorda kancléře (obchodní a majetkové soudy, insolvenční a obchodní rejstřík), Spojené království].

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/858 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (Úř. věst. 2015, L 141, s. 19).

( 3 ) – Článek 3 odst. 1 nařízení č. 2015/848. Toto ustanovení v podstatě stanoví, že soudy příslušnými k zahájení insolvenčního řízení jsou soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka.

( 4 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191) bylo zrušeno a nahrazeno nařízením 2015/848.

( 5 ) – Rozsudek ze dne 17. ledna 2006, Staubitz-Schreiber (C‑1/04, EU:C:2006:39).

( 6 ) – Úř. věst. 2020, L 29, s. 7.