–

za EB, jí samou,

–

za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmannem a U. Bartlem, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. Pelusem, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi C. Ladenburgerem, X. Lewisem a S. Noëlem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi BT na straně jedné a Seguros Catalana Occidente a EB na straně druhé, jehož předmětem je návrh podaný BT na náhradu újmy, kterou utrpěla v důsledku úrazu, k němuž došlo v nemovitosti patřící EB.

3

Body 16, 18 a 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 uvádí:

[...]

[...]

4

Oddíl 3 kapitoly II nařízení č. 1215/2012, nadepsaný „Příslušnost ve věcech pojištění“, obsahuje články 10 až 16 tohoto nařízení.

5

Článek 10 tohoto nařízení stanoví následující:

„Ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 6 a čl. 7 bod 5.“

6

Článek 11 uvedeného nařízení zní takto:

„1.   Pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován:

2.   Nemá-li pojistitel bydliště v žádném členském státě, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště v tomto členském státě.“

7

Článek 13 téhož nařízení stanoví:

„1.   Ve věcech pojištění odpovědnosti může být pojistitel žalován i u soudu, u něhož je podána žaloba poškozeného proti pojištěnému, pokud je to přípustné podle práva tohoto soudu.

2.   Na žalobu, kterou poškozený podává přímo proti pojistiteli, se použijí články 10, 11 a 12, je-li taková přímá žaloba přípustná.

3.   Stanoví-li právo, které je pro takovou přímou žalobu rozhodné, že se pojistník nebo pojištěný mohou k žalobě připojit, je týž soud příslušný i pro tyto osoby.“

8

BT, která má bydliště ve Spojeném království, utrpěla v roce 2018 úraz během své dovolené ve Španělsku. K tomuto úrazu došlo v nemovitosti patřící EB, která má bydliště v Irsku.

9

Seguros Catalana Occidente je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti EB, pokud jde o tuto nemovitost, a má své sídlo ve Španělsku.

10

BT tvrdí, že – v souladu se smlouvou uzavřenou na její účet členem její rodiny – EB souhlasila s tím, že se i s rodinou může od 31. března 2018 ubytovat v uvedené nemovitosti.

11

Dne 3. dubna 2018 se BT zranila v důsledku náhodného pádu, k němuž došlo v patiu, které je součástí této nemovitosti.

12

BT se rozhodla podat žalobu proti EB a pojišťovně Seguros Catalana Occidente z důvodu škody a ztrát utrpěných v důsledku tohoto pádu. Tvrdí, že EB měla vůči ní povinnost zakládající smluvní a deliktní odpovědnost vynaložit přiměřenou péči a odbornost s cílem zajistit, aby nemovitost mohla být přiměřeně bezpečně využívána a že tuto povinnost porušila. Podle BT měla EB povinnost instalovat zábradlí nebo varovné upozornění v bezprostřední blízkosti schodu nebo ho nějakým způsobem označit.

13

Řízení bylo zahájeno u County Court Money Claims Centre (England & Wales) [centrum pro vymáhání peněžitých nároků u soudu hrabství (Anglie a Wales), Spojené království] dne 14. dubna 2019 podáním žaloby. Poté byla žaloba doručena žalovaným, tedy pojišťovně Seguros Catalana Occidente a EB, přičemž později byla postoupena County Court at Birkenhead (soud hrabství Birkenhead, Spojené království).

14

BT tvrdí, že soudy Anglie a Walesu jsou, pokud jde o pojišťovnu Seguros Catalana Occidente, mezinárodně příslušné podle čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012.

15

Pokud jde o EB, BT tvrdí, že žalobce v rámci žaloby podané proti pojistiteli usazenému v zahraničí může podle čl. 13 odst. 3 tohoto nařízení uplatnit nárok vůči pojištěnému s bydlištěm v zahraničí. Není podle ní nezbytné, aby v této souvislosti mezi pojistitelem a pojištěným existoval „spor“ ohledně platnosti nebo účinků pojistné smlouvy. Jedinou podmínkou, která musí být podle čl. 13 odst. 3 splněna, je, aby takovéto připojení pojištěného bylo možné podle práva, které je rozhodné pro přímou žalobu proti pojistiteli, v projednávané věci podle španělského práva.

16

Seguros Catalana Occidente příslušnost předkládajícího soudu nezpochybnila a předložila svoji obhajobu.

17

Dne 29. ledna 2020 zpochybnila EB příslušnost soudů Anglie a Walesu rozhodnout o nárocích, které vůči ní na základě čl. 13 odst. 3 nařízení č. 12015/2012 uplatnila BT.

18

Podle názoru EB se toto ustanovení vztahuje jen na nároky ve věcech pojištění. Nárok BT je přitom podle ní nárokem na náhradu škody a nepřímých ztrát způsobených údajnou nedbalostí při poskytnutí rekreačního ubytování. Nejedná se o nárok týkající se pojištění a tímto nárokem se rovněž nestane pouze na základě skutečnosti, že byl uplatněn v rámci stejné žaloby, jako je přímá žaloba proti pojistiteli.

19

Než mohla být námitka EB zpochybňující příslušnost soudů Anglie a Walesu projednána, Seguros Catalana Occidente upřesnila svoje stanovisko ve věci samé a tvrdila, že limity a omezení stanovené v pojistné smlouvě znamenají, že se tato pojistná smlouva nevztahuje na užívání majetku ze strany EB pro účely rekreačního ubytování třetích osob za úplatu. Seguros Catalana Occidente proto odmítla, že by byla povinna odškodnit EB v souvislosti s předmětným úrazem, a podala proto návrh na zamítnutí žaloby, kterou proti ní podala BT. Předkládající soud řízení o návrhu Seguros Catalana Occidente na zamítnutí žaloby BT přerušil do doby, než bude vydáno rozhodnutí o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

20

Tento soud zastává názor, že musí nejprve přezkoumat námitku, kterou EB zpochybnila jeho mezinárodní příslušnost. Upřesňuje, že pokud jde o tento poslední aspekt, Seguros Catalana Occidente není účastníkem řízení.

21

Za těchto okolností se County Court at Birkenhead (soud hrabství Birkenhead) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22

Podstatou prvních tří otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě přímé žaloby podané podle tohoto čl. 13 odst. 2 poškozenou osobou proti pojistiteli se může soud členského státu, v němž má tato osoba bydliště, prohlásit na základě uvedeného čl. 13 odst. 3 za příslušný rozhodnout i o návrhu na náhradu škody podaném současně touto osobou proti pojistníkovi nebo pojištěnému, který má bydliště v jiném členském státě a jehož pojistitel nevyzval, aby se připojil k řízení.

23

Úvodem je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že podle bodu 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 toto nařízení ruší a nahrazuje nařízení č. 44/2001, které samo nahradilo Bruselskou úmluvu, platí výklad, který Soudní dvůr podal v souvislosti s ustanoveními posledně zmíněných právních předpisů, rovněž pro nařízení č. 1215/2012, pokud tato ustanovení mohou být považována za „rovnocenná“ (rozsudek ze dne 9. července 2020, Verein für Konsumenteninformation, C‑343/19, EU:C:2020:534, bod 22 a citovaná judikatura). Tak je tomu přitom v případě čl. 10 odst. 3 Bruselské úmluvy a čl. 11 odst. 3 nařízení č. 44/2001 na straně jedné a čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 na straně druhé.

24

Při výkladu ustanovení unijního práva musí Soudní dvůr podle ustálené judikatury vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 24. března 2021, MCP, C‑603/20 PPU, EU:C:2021:231, bod 37 a citovaná judikatura).

25

Pokud jde zaprvé o znění čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s odstavcem 2 tohoto článku, je třeba připomenout, že toto ustanovení uvádí, že stanoví-li právo, které je rozhodné pro přímou žalobu, kterou podává poškozený proti pojistiteli, že se pojistník nebo pojištěný mohou k žalobě připojit, je týž soud příslušný i pro tyto osoby. Je třeba konstatovat, že toto znění samo o sobě neposkytuje odpověď na první až třetí otázku, které byly položeny v projednávané věci.

26

Pokud jde zadruhé o obecnou systematiku nařízení č. 1215/2012, je třeba uvést, že čl. 13 odst. 3 tohoto nařízení je součástí oddílu 3 kapitoly II tohoto nařízení. Tento oddíl, který podle svého nadpisu a článku 10 uvedeného nařízení, stanoví příslušnost „ve věcech pojištění“, zavádí samostatný systém rozdělení soudní příslušnosti ve věcech pojištění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. července 2017, MMA IARD, C‑340/16, EU:C:2017:576, bod 27).

27

V této souvislosti je třeba uvést, že z judikatury Soudního dvora týkající se rozsahu pojmu „ve věcech pojištění“ vyplývá, že povaha přímé žaloby poškozeného proti pojistiteli ve vnitrostátním právu není relevantní pro použití ustanovení oddílu 3 kapitoly II nařízení č. 1215/2012 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringen, C‑463/06, EU:C:2007:792, bod 30).

28

V tomto kontextu EB, německá vláda a Evropská komise ve svých písemných vyjádřeních tvrdí, že žaloba na náhradu škody podaná poškozeným proti pojištěnému nemůže spadat pod čl. 13 odst. 3 tohoto nařízení, protože nevyplývá z „pojistného vztahu“, nýbrž spadá ve své podstatě do oblasti deliktní odpovědnosti.

29

Jak vyplývá z článku 10 nařízení č. 1215/2012, autonomní pojem „ve věcech pojištění“ umožňuje rozlišit příslušnost stanovenou v oddílu 3 kapitoly II tohoto nařízení v těchto věcech a zvláštní příslušnost stanovenou v oddílu 2 téže kapitoly ve věcech smluvní a deliktní odpovědnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringen, C‑463/06, EU:C:2007:792, bod 30).

30

Je tedy třeba konstatovat, že k tomu, aby bylo odůvodněno použití zvláštních pravidel pro určení příslušnosti stanovených v tomto oddílu 3, musí žaloba, která byla soudu předložena, nutně předestírat otázku týkající se práv a povinností vyplývajících z pojistného vztahu mezi stranami této žaloby.

31

Tento výklad pojmu „ve věcech pojištění“ znamená, že nelze vycházet z toho, že žaloba podaná poškozeným proti pojistníkovi nebo pojištěnému představuje žalobu ve věcech pojištění pouze proto, že tato žaloba a žaloba podaná přímo proti pojistiteli vychází ze stejných skutkových okolností nebo že existuje spor mezi pojistitelem a poškozeným týkající se platnosti nebo účinků pojistné smlouvy.

32

Pokud jde zatřetí o teleologický výklad, je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora z bodu 18 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že žaloba ve věcech pojištění se vyznačuje určitou nerovnováhou mezi stranami, kterou mají ustanovení oddílu 3 kapitoly II tohoto nařízení napravit tím, že slabší strana je chráněna prostřednictvím pravidel pro určení příslušnosti, která jsou pro její zájmy příznivější než obecná pravidla (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. července 2017, MMA IARD, C‑340/16, EU:C:2017:576, bod 28, a ze dne 27. února 2020, Balta, C‑803/18, EU:C:2020:123, body 27 a 44).

33

Tato nerovnováha obecně neexistuje, pokud se žaloba netýká pojistitele, vůči kterému se jak pojištěný, tak i poškozený považují za slabší stranu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. května 2005, GIE Réunion européenne e.a., C‑77/04, EU:C:2005:327, bod 17, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 17. září 2009, Vorarlberger Gebietskrankenkasse, C‑347/08, EU:C:2009:561, bod 44).

34

Kromě toho je třeba poznamenat, že jak vyplývá ze strany 32 Jenardovy zprávy k Bruselské úmluvě (Úř. věst. 1979, C 59, s. 1), cílem čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 je přiznat pojistiteli právo vyzvat pojištěného, aby se jako třetí účastník připojil k řízení mezi ním a poškozeným, aby mu tím poskytl zbraň proti podvodům a aby se zabránilo tomu, aby různé soudy vydávaly vzájemně si odporující rozsudky. Z toho vyplývá, že pokud poškozený podal žalobu na náhradu škody přímo proti pojistiteli a tento pojistitel nevyzval pojištěného, aby se připojil k řízení, soud, k němuž byla podána žaloba, se nemůže na základě tohoto ustanovení prohlásit příslušným i pokud jde o tohoto pojištěného.

35

Je sice pravda, že podle bodu 16 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 musí být ustanovení tohoto nařízení vykládána s ohledem na cíl spočívající v usnadnění řádného výkonu spravedlnosti a že vyzvání pojištěného poškozeným, aby se jako třetí účastník připojil k řízení před soudem, k němuž byla podána žaloba, by mohlo zabránit riziku existence dvou souběžných sporů.

36

Nicméně je třeba zdůraznit, že pokud by se poškozenému umožnilo vyzvat podle čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2011 pojištěného, aby se připojil k řízení, vedlo by to k obcházení pravidel tohoto nařízení týkajících se příslušnosti ve věcech deliktní odpovědnosti, která jsou stanovena v oddíle 2 kapitoly II tohoto nařízení. Každý poškozený by totiž mohl podat žalobu proti pojistiteli na základě tohoto čl. 13 odst. 2, aby využil výhodnějších ustanovení článků 10 až 12 tohoto nařízení a aby tak mohl pojištěného vyzvat, aby se na základě uvedeného čl. 13 odst. 3 jako třetí účastník připojil k tomuto řízení.

37

V každém případě cíl řádného výkonu spravedlnosti je obecně dostatečně naplněn, když pojištěný, jak stanoví čl. 13 odst. 1, může žalovat pojistitele u téhož soudu, u něhož poškozený žaloval tohoto pojištěného, pokud je to přípustné podle práva členského státu tohoto soudu.

38

S ohledem na výše uvedené je třeba na první až třetí otázku odpovědět, že čl. 13 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě přímé žaloby podané podle tohoto čl. 13 odst. 2 poškozenou osobou proti pojistiteli se soud členského státu, v němž má tato osoba bydliště, nemůže na základě uvedeného čl. 13 odst. 3 prohlásit za příslušný k rozhodování i o návrhu na náhradu škody podaném současně touto osobou proti pojistníkovi nebo pojištěnému, který má bydliště v jiném členském státě a jehož pojistitel nevyzval, aby se připojil k řízení.

39

S ohledem na odpověď uvedenou v předchozím bodě tohoto rozsudku, není namístě odpovídat na třetí otázku.

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 13 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v případě přímé žaloby podané podle tohoto čl. 13 odst. 2 poškozenou osobou proti pojistiteli se soud členského státu, v němž má tato osoba bydliště, nemůže na základě uvedeného čl. 13 odst. 3 prohlásit za příslušný k rozhodování i o návrhu na náhradu škody podaném současně touto osobou proti pojistníkovi nebo pojištěnému, který má bydliště v jiném členském státě a jehož pojistitel nevyzval, aby se připojil k řízení.