Spojené věci C‑704/20 a C‑39/21

Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

v.

C
a
B (C‑704/20),

a

X

v.

Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (C‑39/21)

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Raad van State (Státní rada) a rechtbank Den Haag, zittingsplaats ’s--Hertogenbosch (soud v Haagu, zasedající v ’s-Hertogenbosch) (Nizozemsko)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. listopadu 2022

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Zajištění státních příslušníků třetích zemí – Základní právo na svobodu – Článek 6 Listiny základních práv Evropské unie – Podmínky zákonnosti zajištění – Směrnice 2008/115/ES – Článek 15 – Směrnice 2013/33/EU – Článek 9 – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Článek 28 – Přezkum legality zajištění a trvání opatření spočívajícího v zajištění – Přezkum z moci úřední – Základní právo na účinnou soudní ochranu – Článek 47 Listiny základních práv“

  1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Osoba zbavená osobní svobody – Řešení sporu, které může mít dopad na toto zbavení osobní svobody – Ukončení opatření spočívajícího ve zbavení osobní svobody – Ukončení používání tohoto řízení

    (Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)

    (viz body 53–55, 57–59)

  2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Pojem „zajištění“ ve smyslu těchto aktů – Podobný význam – Donucovací opatření, které žadatele zbavuje svobody pohybu a odděluje ho od zbytku obyvatelstva, neboť mu ukládá, aby se zdržoval v omezeném a uzavřeném prostoru

    [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, článek 28; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, články 15 a 16, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 2 písm. h)]

    (viz body 72, 73)

  3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Azylová politika – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Směrnice 2013/33 – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Zajištění státního příslušníka třetí země – Rozsah soudního přezkumu podmínek zákonnosti zajištění – Povinnost soudního orgánu, aby na základě skutečností obsažených ve spise, které byly doplněny nebo objasněny během před ním probíhajícího kontradiktorního řízení, z moci úřední uplatnil případné nesplnění podmínky zákonnosti

    (Listina základních práv, články 6 a 47; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 28 odst. 4; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 15 odst. 2 a 3, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33, čl. 9 odst. 3 a 5)

    (viz body 81–88, 94 a výrok)

Shrnutí

B, C a X, tři státní příslušníci třetích zemí, byli v Nizozemsku zajištěni v rámci řízení za účelem posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, přemístění do členského státu příslušného k takovému posouzení a navrácení spojeného s neoprávněností pobytu na nizozemském území.

Dotyční napadli u soudu opatření spočívající v zajištění nebo v trvání zajištění, která byla vůči nim přijata. Předkládající soudy, rozhodující v prvním nebo v druhém stupni, si kladou otázku ohledně rozsahu přezkumu zákonnosti dotyčných opatření.

Každé opatření spočívající v zajištění, které je stanoveno unijním právem, a sice směrnicí o přijímání ( 1 ), nařízením Dublin III ( 2 ) a směrnicí o navracení ( 3 ), totiž v Nizozemsku spadá do působnosti práva správního řízení, které v zásadě soudům neumožňuje z moci úřední zkoumat, zda dotyčné zajištění splňuje podmínku zákonnosti, jejíž nesplnění nebylo dotyčným uplatněno.

Předkládající soudy si však kladou otázku ohledně slučitelnosti takové situace s unijním právem a zejména se základními právy na svobodu a na účinnou právní ochranu ( 4 ). V důsledku toho položily Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se v podstatě toho, zda jim unijní právo ukládá povinnost přezkoumat z moci úřední všechny podmínky, které musí opatření spočívající v zajištění splňovat, aby bylo zákonné, včetně podmínek, jejichž nesplnění nebylo dotyčnou osobou uplatněno.

Velký senát Soudního dvora rozhodl, že na základě směrnice o navracení ( 5 ), směrnice o přijímání ( 6 ) a nařízení Dublin III ( 7 ), ve spojení s Listinou ( 8 ), musí soudní orgán při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění státního příslušníka třetí země, které vyplývají z unijního práva, na základě skutečností obsažených ve spise, se kterými byl seznámen a jak byly doplněny a objasněny během před ním probíhajícího kontradiktorního řízení, z moci úřední uplatnit případné nesplnění podmínky zákonnosti, kterého se dotyčná osoba nedovolávala.

Závěry Soudního dvora

V tomto ohledu Soudní dvůr na prvním místě upřesnil, že zajištění, které představuje závažný zásah do práva na svobodu, může být nařízeno nebo prodlouženo pouze v souladu s obecnými a abstraktními pravidly, která stanoví jeho podmínky a postupy. Tato pravidla, obsažená v aktech unijního práva ( 9 ) na jedné straně a v ustanoveních vnitrostátního práva, která je provádějí, na straně druhé jsou normami, které stanoví podmínky zákonnosti zajištění, a to i z hlediska práva na svobodu. Tyto normy stanoví, že pokud se ukáže, že podmínky zákonnosti zajištění nebyly nebo již nejsou splněny, dotyčná osoba musí být okamžitě propuštěna.

Pokud jde na druhém místě o právo státních příslušníků třetích zemí, kteří byli zajištěni členským státem, na účinnou soudní ochranu, Soudní dvůr uvedl, že podle relevantních pravidel unijního práva ( 10 ) musí každý členský stát v případě, že zajištění bylo nařízeno správním orgánem, zajistit „rychlý“ soudní přezkum zákonnosti tohoto zajištění buď z moci úřední, nebo na žádost dotyčné osoby. Pokud jde o trvání opatření spočívajícího v zajištění, totéž právo ( 11 ) vyžaduje pravidelný přezkum nebo kontrolu, které musí být prováděny „v přiměřených časových odstupech“ a musí se týkat otázky, zda jsou i nadále splněny podmínky zákonnosti zajištění. Vzhledem k tomu, že unijní právo bez výjimky vyžaduje, aby byla kontrola splnění podmínek zákonnosti zajištění prováděna „v přiměřených časových odstupech“, příslušný soudní orgán je tak povinen provádět uvedenou kontrolu z moci úřední, i když o ni dotyčný nepožádá.

Unijní normotvůrce tak nestanovil pouze společné hmotněprávní normy, ale zavedl rovněž společné procesní normy, jejichž účelem je zajistit, aby v každém členském státě existoval režim, který příslušnému soudnímu orgánu umožňuje propustit dotyčnou osobu, případně po přezkumu z moci úřední, jakmile se ukáže, že její zajištění není nebo již není zákonné.

K tomu, aby takový režim ochrany účinným způsobem zajišťoval dodržení striktních podmínek, které musí splňovat zákonnost opatření spočívajícího v zajištění, musí být příslušný soudní orgán schopen rozhodnout o každé relevantní skutkové a právní okolnosti za účelem ověření této zákonnosti. Za tímto účelem musí mít možnost zohlednit jednak skutkové okolnosti a důkazy uplatněné správním orgánem, který nařídil původní zajištění, a jednak skutečnosti, důkazy a vyjádření, která mu dotyčná osoba případně předloží. Nadto musí být schopen zjistit si jakoukoliv jinou skutečnost relevantní pro rozhodnutí tím, že na základě svého vnitrostátního práva přijme procesní opatření, která považuje za nezbytná.

Na základě těchto okolností musí tento orgán případně uplatnit nesplnění podmínky zákonnosti plynoucí z unijního práva, i když toto nesplnění nebylo uplatněno dotyčnou osobou. Touto povinností není dotčena povinnost vyzvat každého z účastníků řízení, aby se k této podmínce vyjádřil v souladu se zásadou kontradiktornosti.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96, dále jen „směrnice o přijímání“).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31, dále jen „nařízení Dublin III“).

( 3 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98, dále jen „směrnice o navracení“).

( 4 ) – Jak jsou zakotvena v článku 6 a v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

( 5 ) – Článek 15 odst. 2 a 3 směrnice o navracení.

( 6 ) – Článek 9 odst. 3 a 5 směrnice o přijímání.

( 7 ) – Článek 28 odst. 4 nařízení Dublin III.

( 8 ) – Články 6 a 47 Listiny.

( 9 ) – Viz čl. 15 odst. 1, odst. 2 druhý pododstavec, odst. 4, 5 a 6 směrnice o navracení, čl. 8 odst. 2 a 3 a čl. 9 odst. 1, 2 a 4 směrnice o přijímání, jakož i čl. 28 odst. 2, 3 a 4 nařízení Dublin III.

( 10 ) – Viz čl. 15 odst. 2 třetí pododstavec směrnice o navracení a čl. 9 odst. 3 směrnice o přijímání, který se na základě čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin III uplatní rovněž v rámci řízení o přemístění, která toto nařízení upravuje.

( 11 ) – Článek 15 odst. 3 směrnice o navracení a čl. 9 odst. 5 směrnice o přijímání, který se na základě čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin III uplatní rovněž v rámci řízení o přemístění, která toto nařízení upravuje.