Věc C‑673/20

EP

v.

Préfet du Gers

a

Institut National de la Statistique et des Études Économiques (INSEE)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal judiciaire d’Auch (soud v Auch, Francie)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. června 2022

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Státní příslušník Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, který pobývá v členském státě – Článek 9 SEU – Články 20 a 22 SFEU – Právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě bydliště – Článek 50 SEU – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii – Důsledky vystoupení členského státu z Unie – Vyškrtnutí ze seznamu voličů v členském státě bydliště – Články 39 a 40 Listiny základních práv Evropské unie – Platnost rozhodnutí (EU) 2020/135“

1. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Státní příslušnost členského státu – Vystoupení Spojeného království z Evropské unie a Euratomu – Důsledky – Ztráta statusu občana Unie – Státní příslušníci Spojeného království, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období – Ztráta práva volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště – Státní příslušníci zbavení veškerých volebních práv ve volbách ve Spojeném království na základě práva tohoto státu – Neexistence vlivu

   [Článek 9 a čl. 50 odst. 1 a 3 SEU; článek 18 první pododstavec, čl. 20 odst. 1 a 2 písm. b), čl. 2 první pododstavec a článek 22 SFEU; listina základních práv Evropské unie, články 39 a 40; dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii, čl. 2 písm. e), čl. 3 odst. 1, čl. 10 písm. a) a b), články 13 až 39, 126, čl. 127 odst. 1 písm. b) a čl. 185 čtvrtý pododstavec]

   (viz body 46–52, 55–61, 66–75, 80, 81, 83, výrok 1)

2. Členské státy – Vystoupení z Evropské unie – Rozhodnutí členského státu zahájit postup pro vystoupení – Jednostranná povaha – Řízení – Účinky

   (Článek 50 odst. 1, 2 a 3 SEU)

   (viz body 53, 54)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Akty přijaté orgány – Žádost o posouzení souladu mezinárodní dohody uzavřené Unií se Smlouvami – Přípustnost

   [Článek 19 odst. 3 písm. b) SEU; čl. 267 první pododstavec písm. b) SFEU]

   (viz body 84, 85)

4. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Státní příslušnost členského státu – Vystoupení Spojeného království z Evropské unie a Euratomu – Rozhodnutí 2020/135 – Platnost – Státní příslušníci Spojeného království, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období – Neexistence práva volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště – Porušení zásady proporcionality – Neexistence – Státní příslušníci zbavení veškerých volebních práv ve volbách ve Spojeném království na základě práva tohoto státu – Neexistence vlivu

   [Článek 9 a čl. 50 odst. 1 a 3 SEU; článek 18, čl. 20 odst. 2 písm. b), články 21 a 22 SFEU; listina základních práv Evropské unie, článek 40, rozhodnutí Rady 2020/135]

   (viz body 91–102, výrok 2)

Shrnutí

EP, státní příslušnice Spojeného království pobývající od roku 1984 ve Francii, byla vyškrtnuta z francouzských volebních seznamů poté, co dne 1. února 2020 vstoupila v platnost dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „dohoda o vystoupení“) ( 1 ).

EP zpochybnila toto vyškrtnutí u tribunal judiciaire d’Auch (France) [soud v Auch, (Francie)], z důvodu, že již nemohla volit ani ve Francii, v důsledku ztráty svého statusu občana Unie v návaznosti na vystoupení Spojeného království z Unie, ani ve Spojeném království, jelikož v tomto státě již neměla právo volit a být volena ( 2 ). Podle EP tato ztráta porušuje zásady právní jistoty a proporcionality a představuje také diskriminaci mezi občany Unie, jakož i porušení její svobody pohybu.

Předkládající soud má za to, že použití ustanovení dohody o vystoupení na EP nepřiměřeně zasahuje do jejího základního práva volit. V tomto ohledu se táže, zda článek 50 SEU ( 3 ) a dohoda o vystoupení musí být vykládány tak, že ruší občanství Evropské unie pro státní příslušníky Spojeného království, kteří se, ačkoli zůstávají podřízeni právu tohoto státu, na více než patnáct let usadili na území jiného členského státu, a z tohoto důvodu jsou zbaveni veškerých volebních práv. V případě kladné odpovědi si předkládající soud klade otázku, do jaké míry je třeba mít za to, že relevantní ustanovení dohody o vystoupení ( 4 ) a SFEU ( 5 ) umožňují těmto státním příslušníkům zachovat si práva na občanství Evropské unie, která jim příslušela před vystoupením Spojeného království z Unie. Rovněž se táže na platnost dohody o vystoupení, a tedy platnost rozhodnutí Rady 2020/135 o uzavření této dohody ( 6 ).

Soudní dvůr ve svém rozsudku zaprvé rozhodl, že relevantní ustanovení SEU ( 7 ) a SFEU ( 8 ) ve spojení s dohodou o vystoupení musí být vykládána v tom smyslu, že od vystoupení Spojeného království z Unie již nemají státní příslušníci tohoto státu, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období stanoveného touto dohodou, status občana Unie. Konkrétněji již nepožívají práva volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, a to i v případě, že byli rovněž zbaveni na základě práva státu, jehož jsou státními příslušníky, práva volit ve volbách pořádaných posledně uvedeným státem. Zadruhé Soudní dvůr nezjistil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost rozhodnutí 2020/135.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé připomněl, že podmínkou občanství Unie je v souladu s čl. 9 SEU a čl. 20 odst. 1 SFEU být státním příslušníkem členského státu a že tak existuje neoddělitelná a výlučná propojenost mezi držením státní příslušnosti členského státu a nabytím, ale i zachováním, statusu občana Unie.

S občanstvím Unie je spojena řada práv ( 9 ), zejména základní a osobní právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Pokud jde konkrétně o občany Unie, kteří pobývají v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, tato práva zahrnují právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, právo, které je rovněž uznáno listinou základních práv Evropské unie ( 10 ). Naproti tomu žádné z těchto ustanovení nezakotvuje toto právo ve prospěch státních příslušníků třetích států. Okolnost, že jednotlivec využil právo volně se pohybovat a pobývat na území jiného členského státu, pokud byl stát, jehož je státním příslušníkem, členským státem, mu tudíž nemůže umožnit zachovat status občana Unie a soubor práv, která jsou s tímto statusem spojena na základě SFEU, pokud v návaznosti na vystoupení jeho státu původu z Unie nadále nemá státní příslušnost členského státu.

Zadruhé Soudní dvůr připomněl, že na základě svého svrchovaného rozhodnutí, přijatého na základě čl. 50 odst. 1 SEU, opustit Unii, Spojené království již od 1. února 2020 není jejím členem, takže jeho státní příslušníci mají nyní státní příslušnost třetího státu, a nikoli státní příslušnost členského státu. Ztráta státní příslušnosti členského státu má přitom za následek automatickou ztrátu statusu občana Unie pro každou osobu, která rovněž nemá státní příslušnost jiného členského státu. V důsledku toho již tato osoba nemá právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě svého bydliště.

V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že vzhledem k tomu, že ztráta statusu občana Unie pro státního příslušníka Spojeného království je automatickým důsledkem svrchovaného rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Unie, ani příslušné orgány členských států ani soudy těchto států nemohou být povinny provést individuální přezkum důsledků ztráty statusu občana Unie pro dotyčné osoby s ohledem na zásadu proporcionality.

Zatřetí Soudní dvůr uvedl, že dohoda o vystoupení neobsahuje žádné ustanovení, které zachovává po vystoupení Spojeného království z Unie, ve prospěch státních příslušníků Spojeného království, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období, právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž mají své bydliště.

Tato dohoda sice stanoví zásadu zachování použitelnosti unijního práva ve Spojeném království během přechodného období, její čl. 127 odst. 1 písm. b) však odchylně od této zásady výslovně vylučuje použití na Spojené království a ve Spojeném království ustanovení SFEU a Listiny ( 11 ), která se týkají práva občanů Unie volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště během tohoto období. Je pravda, že toto vyloučení zmiňuje doslovně Spojené království a „[území] Spojené[ho] království“, aniž výslovně zmiňuje státní příslušníky tohoto státu. Nicméně s ohledem na čl. 127 odst. 6 dohody o vystoupení musí být uvedené vyloučení chápáno tak, že se použije rovněž na státní příslušníky Spojeného království, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě v souladu s unijním právem před koncem přechodného období. Členské státy již tedy od 1. února 2020 neměly povinnost stavět státní příslušníky Spojeného království pobývající na jejich území naroveň státním příslušníkům členského státu, pokud jde o přiznání práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu, jakož i v obecních volbách.

Výklad v rozporu s čl. 127 odst. 1 písm. b) dohody o vystoupení, který by spočíval v omezení použitelnosti této dohody pouze na území Spojeného království, a tedy pouze na občany Unie s bydlištěm v tomto státě během přechodného období, by ostatně vytvořil asymetrii mezi právy přiznanými touto dohodou státním příslušníkům Spojeného království a občanům Unie. Tato asymetrie by totiž byla v rozporu s účelem uvedené dohody, a to zajistit reciproční ochranu občanům Unie a státním příslušníkům Spojeného království, kteří využili odpovídající právo na volný pohyb před koncem přechodného období.

Pokud jde o období, které začalo po skončení přechodného období, Soudní dvůr upřesnil, že právo státních příslušníků Spojeného království volit a být volen v obecních volbách v členském státě bydliště nespadá do oblasti působnosti části druhé dohody o vystoupení, která stanoví pravidla, jež jsou určena k ochraně, po 1. lednu 2021, vzájemně a za stejných podmínek, občanů Unie a státních příslušníků Spojeného království ( 12 ), kteří využili své právo na volný pohyb před koncem přechodného období.

Konečně čl. 18 první pododstavec a čl. 21 první pododstavec SFEU ( 13 ), které dohoda o vystoupení činí použitelnými během přechodného období a následně, nelze vykládat v tom smyslu, že ukládají členským státům povinnost, aby i po 1. únoru 2020 nadále přiznávaly státním příslušníkům Spojeného království, kteří pobývají na jejich území, právo volit a být volen v obecních volbách pořádaných na tomto území, které přiznávají občanům Unie.

Začtvrté a konečně, pokud jde o platnost rozhodnutí 2020/135, Soudní dvůr rozhodl, že toto rozhodnutí není v rozporu s unijním právem ( 14 ). Zvláště žádný údaj neumožňuje se domnívat, že Unie jakožto smluvní strana dohody o vystoupení překročila meze své posuzovací pravomoci při řízení vnějších vztahů tím, že nepožadovala, aby bylo stanoveno právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě bydliště ve prospěch státních příslušníků Spojeného království, kteří využili své právo na pobyt v některém členském státě před koncem přechodného období.

( 1 ) – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7).

( 2 ) – Podle právního předpisu Spojeného království, podle kterého státní příslušník tohoto státu, který pobývá v zahraničí více než 15 let, pozbývá právo účastnit se voleb ve Spojeném království.

( 3 ) – Článek 50 SEU se týká práva a postupů pro vystoupení členského státu z Evropské unie.

( 4 ) – Články 2, 3, 10, 12 a 127 dohody o vystoupení.

( 5 ) – Články 18, 20 a 21 SFEU.

( 6 ) – Rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. listopadu 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1).

( 7 ) – Článek 9 SEU týkající se občanství Unie a článek 50 SEU práva a postupů pro vystoupení členského státu z Evropské unie.

( 8 ) – Článek 20 SFEU týkající se občanství Unie, článek 21 SFEU týkající se svobody pohybu a svobody usazování pro občany Unie a článek 22 SFEU týkající se práv občanů Unie volit a být volen.

( 9 ) – Podle čl. 20 odst. 2 a článků 21 a 22 SFEU.

( 10 ) – Článek 40 Listiny.

( 11 ) – Článek 20 odst. 2 písm. b) SFEU a článek 22 SFEU, a články 39 a 40 Listiny.

( 12 ) – Článek 10 body a) a b) dohody o vystoupení.

( 13 ) – Článek 18 SFEU se týká zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti a článek 21 SFEU se týká svobody pohybu a svobody usazování pro občany Unie.

( 14 ) – V daném případě s článkem 9 SEU, články 18, 20, 21 a 22 SFEU, jakož i s článkem 40 Listiny.