Věc C‑300/20

Bund Naturschutz in Bayern e.V.

Landkreis Rosenheim

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht)

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. února 2022

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2001/42/ES – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Článek 2 písm. a) – Pojem ‚plány a programy‘ – Článek 3 odst. 2 písm. a) – Akty připravené v určitých odvětvích a stanovící rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 2011/92/EU – Článek 3 odst. 4 – Akt stanovící rámec pro budoucí schvalování záměrů – Vyhláška o ochraně krajiny přijatá místním orgánem“

Životní prostředí – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Směrnice 2001/42 – Plán a program – Pojem – Vnitrostátní opatření, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny, přijaté místním orgánem – Zahrnutí – Obecná a abstraktní povaha uvedeného opatření – Neexistence vlivu

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42, čl. 2 písm. a)]

(viz body 35-41)
Životní prostředí – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Směrnice 2001/42 – Oblast působnosti – Plány a programy s možným významným vlivem na životní prostředí – Odvětví uvedená v přílohách I a II směrnice 2011/92 – Vnitrostátní opatření, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a které obsahuje pravidla týkající se činností spadajících do těchto odvětví – Zahrnutí – Podmínky – Akt vymezující podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění záměrů s významným vlivem na životní prostředí – Opatření, jež stanoví obecné zákazy a povinnosti získat povolení a nestanoví dostatečně podrobná pravidla týkající se těchto záměrů – Vyloučení

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42, čl. 3 odst. 2 písm. a), a 2011/92, přílohy I a II]

(viz body 47-53, 55-70, výrok 1)
Životní prostředí – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Směrnice 2001/42 – Oblast působnosti – Plány a programy s možným významným vlivem na životní prostředí – Akty stanovící rámec pro budoucí schvalování záměrů – Pojem – Akt vymezující podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění záměrů s významným vlivem na životní prostředí – Vnitrostátní opatření, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a jež stanoví obecné zákazy a povinnosti získat povolení a nestanoví dostatečně podrobná pravidla týkající se těchto záměrů – Vyloučení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42, čl. 3 odst. 4)

(viz body 72-74, výrok 2)

Shrnutí

V roce 2013 přijal Landkreis Rosenheim (okres Rosenheim, Německo) vyhlášku o chráněné krajinné oblasti (dále jen „vyhláška o CHKO Inntal Süd“) ( 1 ), aniž předtím provedl posouzení vlivů na životní prostředí v souladu se směrnicí 2001/42 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí ( 2 ). Vyhláškou o CHKO Inntal Süd byla zavedena ochrana území o rozloze přibližně 4021 hektarů, což je o přibližně 650 hektarů méně, než kolik chránily předchozí vyhlášky.

Bund Naturschutz in Bayern eV – spolek, jehož posláním je ochrana životního prostředí – napadl tuto vyhlášku žalobou k Bayerischer Verwaltungsgerichtshof (vrchní správní soud Bavorska, Německo). Žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná; proti tomuto rozhodnutí uvedený spolek podal opravný prostředek „Revision“ k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo).

Posledně zmíněný soud má za to, že vyhláška o CHKO Inntal Süd představuje plán nebo program ve smyslu směrnice 2001/42. Má ovšem pochybnosti o tom, zda měl okres Rosenheim povinnost provést před přijetím této vyhlášky posouzení vlivů na životní prostředí podle řečené směrnice, a tak se rozhodl požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této předběžné otázce.

Velký senát Soudního dvora v dnešním rozsudku upřesnil pojem „plány a programy“, u nichž musí být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 2001/42.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr předně připomíná, že směrnice 2001/42 se vztahuje na plány a programy, které jednak podléhají přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni, a jednak jsou vyžadovány právními a správními předpisy.

V souvislosti s druhou z těchto podmínek z ustálené judikatury vyplývá, že za „vyžadované“ ve smyslu a pro použití směrnice 2001/42 musí být považovány plány a programy, jejichž přijímání je upraveno ustanoveními vnitrostátního práva, která určí orgány příslušné pro jejich přijímání, jakož i postup jejich přípravy. Plán nebo program je tedy považován za „vyžadovaný“ tehdy, jestliže ve vnitrostátním právu existuje konkrétní právní základ opravňující příslušné orgány k jeho přijetí, i když toto přijetí není povinné.

Vyhláška o CHKO Inntal Süd tudíž vzhledem k tomu, že byla přijata místním orgánem na základě ustanovení německého právního předpisu, představuje plán nebo program ve smyslu směrnice 2001/42. V tomto ohledu Soudní dvůr uvádí, že obecná povaha této vyhlášky, která obsahuje obecná a abstraktní ustanovení stanovící obecná pravidla, nebrání takové kvalifikaci. Okolnost, že vnitrostátní akt vykazuje určitý stupeň abstrakce a sleduje cíl přeměny určité zeměpisné oblasti, je totiž projevem jeho plánovací či programové dimenze a není překážkou jeho zahrnutí pod pojem „plány a programy“.

Následně se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda takové vnitrostátní opatření, jako je vyhláška o CHKO Inntal Süd, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a jež za tímto účelem stanoví obecné zákazy a povinnosti získat povolení, spadá do působnosti čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/42. Toto ustanovení stanoví povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí u všech plánů a programů, které splňují dvě kumulativní podmínky.

Zaprvé se plány nebo programy musí „týkat“ některého nebo „zabývat“ některým z odvětví uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/42 ( 3 ). V projednávané věci se tato první podmínka Soudnímu dvoru jeví jako splněná, což ovšem musí ověřit předkládající soud.

Soudní dvůr k tomu upřesňuje, že skutečnost, že hlavním cílem plánu nebo programu je ochrana životního prostředí, nevylučuje, že se tento plán nebo program může rovněž „týkat“ některého z tam vyjmenovaných odvětví nebo se takovým odvětvím „zabývat“. Samotná podstata opatření s obecnou působností připravovaných za účelem ochrany životního prostředí totiž spočívá právě v regulování lidských činností, které mají významný vliv na životní prostředí, včetně těch, které spadají do jmenovaných odvětví.

Zadruhé musí plány nebo programy stanovit rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 2011/92 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ( 4 ).

Tento požadavek je splněn tehdy, když plán nebo program stanoví podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění jednoho nebo více záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 2011/92, zejména s ohledem na místo, povahu, velikost a provozní podmínky těchto záměrů, nebo přidělením zdrojů v souvislosti s těmito záměry. Naproti tomu v případě takového plánu nebo programu, jako je vyhláška o CHKO Inntal Süd, která se omezuje na obecné vymezení cílů ochrany krajiny a na stanovení povinnosti získat pro provádění určitých činností či záměrů uvnitř chráněné oblasti povolení, aniž však zároveň stanoví kritéria nebo podmínky pro schvalování a provádění těchto záměrů, není tento požadavek splněn, i když tato vyhláška může mít určitý vliv na umístění záměrů.

Vzhledem k těmto úvahám dospěl Soudní dvůr k závěru, že vyhláška o CHKO Inntal Süd nepředstavuje plán nebo program, u kterého musí podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/42 být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, protože nestanoví dostatečně podrobná pravidla týkající se obsahu, přípravy a provádění záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 2011/92, což ovšem musí ověřit předkládající soud.

Konečně Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní opatření, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a jež za tímto účelem stanoví obecné zákazy a povinnosti získat povolení, aniž stanoví dostatečně podrobná pravidla týkající se obsahu, přípravy a provádění záměrů, nespadá ani do působnosti čl. 3 odst. 4 směrnice 2001/42, podle kterého mají členské státy určit, zda plány a programy neuvedené v odstavci 2 téhož článku, které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů, mohou mít významný vliv na životní prostředí.

( 1 ) – Verordnung des Landkreises Rosenheim über das Landschaftsschutzgebiet „Inntal Süd“.

( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. 2001, L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157).

( 3 ) – A sice odvětví zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky, průmyslu, dopravy, nakládání s odpady, vodohospodářství, telekomunikací, turistiky, územního plánování nebo využívání půdy.

( 4 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), která nahradila směrnici Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 1985, L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248).