–

za M. P. a B. P. J. Mikołajek, radkyňou prawnou, a M. Szymańskim, adwokatem,

–

za „A.“ prowadzący działalność za pośrednictwem „A.“ S.A. M. Bakuła, radkyňou prawnou,

–

za Rzecznika Praw Obywatelskich M. Taborowskim,

–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Queiroz Ribeirem, A. Rodrigues a P. Barros da Costa, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi S. L. Kalėdou a N. Ruiz Garcíou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a článku 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288; oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. P. a B. P. na jedné straně a bankou „A.“ prowadzący działalność za pośrednictwem „A.“ S.A. (dále jen „A“) na straně druhé ve věci podmínek splácení podle smlouvy o hypotečním úvěru indexovaném na cizí měnu, která údajně obsahuje zneužívající ujednání.

3

Osmý a dvacátý bod odůvodnění směrnice 93/13 zní:

„[V]zhledem k tomu, že dva programy Společenství pro politiku ochrany a informování spotřebitele zdůraznily význam ochrany spotřebitele v oblasti nespravedlivých smluvních podmínek [v oblasti zneužívajících smluvních ujednání]; že tato ochrana by měla být zajištěna právními a správními předpisy buď harmonizovanými na úrovni Společenství, anebo přímo přijatými na této úrovni;

[…]

vzhledem k tomu, že smlouvy by měly být sepsány jasným a srozumitelným jazykem; že by měla být spotřebiteli dána příležitost, aby si prověřil všechny podmínky [všechna ujednání] a v případě pochybnosti by měl převažovat výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.“

4

Článek 3 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“

5

Článek 4 této směrnice stanoví:

„1.   Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se zneužívající povaha smluvního ujednání s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s ohledem na všechny okolnosti v době uzavření smlouvy, které provázely její uzavření, a na všechna ostatní ujednání smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází.

2.   Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“

6

Článek 5 této směrnice stanoví:

„V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“

7

Článek 6 odst. 1 této směrnice stanovil:

„Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“

8

Článek 7 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a soutěžitelů byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli.“

9

Článek 65 Kodeksu cywilnego (občanský zákoník) stanoví:

„1.   Projev vůle je třeba vykládat v souladu se zásadami společenského soužití a zvyklostmi s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byl učiněn.

2.   V případě smluv je třeba hledat, jaký je společný záměr stran a sledovaný cíl, a neopírat se o jejich doslovné znění.“

10

Článek 3851 občanského zákoníku stanoví:

„1.   Ujednání spotřebitelské smlouvy, která nebyla sjednána individuálně, nejsou pro spotřebitele závazná, pokud jeho práva a povinnosti upravují způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy a hrubě porušuje jeho zájmy (nedovolená ujednání). Uvedené neplatí pro ujednání, která vymezují hlavní plnění stran, včetně ceny nebo odměny, pokud jsou formulována jednoznačně.

2.   Pokud smluvní ujednání není podle odstavce 1 pro spotřebitele závazné, zůstávají strany vázány ostatními ujednáními smlouvy.

3.   Ujednáními spotřebitelské smlouvy, která nebyla sjednána individuálně, jsou taková smluvní ujednání, na jejichž obsah neměl spotřebitel skutečný vliv. Jedná se zejména o smluvní ujednání převzatá ze vzorové smlouvy, která byla spotřebiteli navržena druhou smluvní stranou.

4.   Kdo tvrdí, že bylo ujednání sjednáno individuálně, je povinen o tom předložit důkaz.“

11

V článku 69 odst. 2 ustawy – Prawo bankowe (bankovní zákon), ze dne 29. srpna 1997 (Dz. U. 1997 částka 140 č. 939), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení, byl uveden výčet údajů, které musí být v úvěrové smlouvě uvedeny, jako jsou částka a měna úvěru (bod 2), pravidla a lhůty splácení úvěru (bod 4), výše úročení úvěru a podmínky jeho změny (bod 5) nebo také podmínky provádění změn a vypovězení smlouvy (bod 10).

12

Prostřednictvím ustawy o zmianie ustawy – Prawo bankowe oraz niektórych innych ustaw (zákon o změně bankovního zákona), ze dne 29. července 2011 (Dz. U. 2011 částka 165 č. 984), který nabyl účinnosti až po uzavření úvěrové smlouvy, o niž jde ve věci v původním řízení, byl do odstavce 2 článku 69 bankovního zákona doplněn bod 4a a do téhož článku byl rovněž doplněn odstavec 3.

13

Článek 69 odst. 2 bod 4a bankovního zákona v takto novelizovaném znění stanoví, že smlouva o úvěru musí zejména obsahovat: „jedná-li se o smlouvu o úvěru denominovaném nebo indexovaném na jinou než polskou měnu, podrobná pravidla pro stanovení způsobu a okamžiku určení směnného kurzu, na jehož základě se konkrétně vypočte částka úvěru, jeho tranší a splátek jistiny a úroků, a pravidla přepočtu do měny, v níž je úvěr poskytnut nebo splácen“.

14

Článek 69 odst. 3 tohoto zákona v novelizovaném znění stanoví:

„V případě smlouvy o úvěru denominovaném v jiné než polské měně nebo indexovaném na takovou měnu může úvěrovaný splácet jistinu a úroky a předčasně splatit celý úvěr nebo jeho část přímo v této měně. V tom případě smlouva o úvěru stanoví také pravidla zřízení a vedení účtu, na nějž jsou poukazovány prostředky na splácení úvěru a pravidla splácení prostřednictvím tohoto účtu.“

15

Dne 16. května 2008 uzavřeli M. P. a B. P. s A, bankovním ústavem se sídlem v Polsku, smlouvu o hypotečním úvěru na částku 460000 polských zlotých (PLN) (přibližně 100000 eur), splatnou v 480 měsíčních splátkách. Úvěr byl indexován na cizí měnu, a sice švýcarský frank (CHF), a úroková sazba odpovídala referenční sazbě LIBOR 3M (CHF) zvýšené o fixní marži ve výši 1,20 procentního bodu.

16

V rámci žádosti o úvěr podepsali úvěrovaní prohlášení, že přestože si jsou plně vědomi kurzového rizika, vzdávají se možnosti sjednat úvěr v polských zlotých a volí sjednání úvěru indexovaného na cizí měnu. V tomto prohlášení bylo kromě toho uvedeno, že úvěrovaní byli informováni o tom, že splátky úvěru jsou vyjádřeny v této cizí měně a musí být spláceny v polských zlotých podle pravidel popsaných ve všeobecných smluvních podmínkách, s nimiž se seznámili (dále jen „všeobecné podmínky“).

17

Z článku 2 bodů 2 a 12 všeobecných podmínek vyplývá, že úvěr indexovaný na cizí měnu je úvěr, který je úročen sazbou založenou na referenční sazbě jiné měny než polského zlotého a jehož poskytnutí a splácení probíhá v polských zlotých podle kurzu cizí měny uvedeného v platném kurzovním lístku banky.

18

Podle čl. 7 bodu 4 všeobecných podmínek se poskytnutí finančních prostředků provádí v polských zlotých v kurzu, který nesmí být nižší než nákupní kurz podle kurzovního lístku platného v okamžiku jejich poskytnutí. Dlužný zůstatek úvěru je vyjádřen v cizí měně a vypočten podle kurzu použitého při poskytnutí úvěru.

19

Podle čl. 9 bodu 2 všeobecných podmínek jsou splátky úvěru vyjádřeny v cizí měně a inkasovány z bankovního účtu úvěrovaného ke dni jejich splatnosti dle prodejního kurzu švýcarského franku uvedeného v kurzovním lístku banky platném na konci pracovního dne předcházejícího dni splatnosti splátek.

20

Dne 10. ledna 2013 uzavřeli M. P. a B. P. s A dodatek k předmětné smlouvě, který stanovil, že úvěrovaní budou splácet úvěr ve švýcarských francích bez využití směnárenských služeb banky.

21

Kolísání směnného kurzu polského zlotého ke švýcarskému franku mělo za následek, že rozdíl mezi částkou, kterou žalobci v původním řízení splatili za období od 16. května 2008 do 10. října 2014, a částkou, kterou by splatili, kdyby byl úvěr denominován v polských zlotých s příslušnou úrokovou sazbou, činil 30601,01 PLN (přibližně 6732 eur).

22

Vzhledem k tomu, že M. P. a B. P. považovali ujednání o indexaci úvěru na cizí měnu za zneužívající, jelikož v něm nebyl upřesněn způsob určování směnného kurzu cizí měny ze strany banky, podali žalobu, jíž se domáhali, aby bylo bance A uloženo zaplatit jim částku 50000 PLN (přibližně 10850 eur).

23

Předkládající soud upřesňuje, že ve výkladu znění indexačního ujednání smlouvy o hypotečním úvěru se účastníci původního řízení rozcházejí. Zatímco totiž podle banky toto ujednání upravuje určování kurzu měny úvěru v závislosti na tržním kurzu, který je každodenně zanášen do kurzovního lístku banky, vykládají úvěrovaní toto ujednání tak, že kurz cizí měny je stanovován na základě objektivního kurzu, jako je kurz, který stanoví Narodowy Bank Polski (Polská národní banka).

24

Podle předkládajícího soudu je indexační ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, z důvodu obecnosti jeho znění do jisté míry nejednoznačné, takže je třeba mít za to, že banka A nesplnilainformační povinnost a povinnost transparentnosti, jak jsou stanoveny v článku 5 směrnice 93/13.

25

Klade si však otázku, zda s ohledem na dobu trvání úvěrové smlouvy, která činí 40 let, a na samotný mechanismus indexace na cizí měnu, jejíž kurz se neustále mění, musí být článek 5 směrnice 93/13 přesto vykládán v tom smyslu, že banka musí sepsat indexační ujednání takovým způsobem, aby úvěrovaný mohl tento kurz v daném okamžiku samostatně určit. Takové úrovně přesnosti totiž v praxi není možné dosáhnout.

26

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že mu článek 65 občanského zákoníku dává možnost hledat společný záměr stran smlouvy. V projednávaném případě uvádí, že by kritériem pro stanovení kurzu cizí indexační měny podle smlouvy v původním řízení mohla být tržní hodnota této měny. K tomu dodává, že by takové řešení zaručilo rovnováhu práv a povinností smluvních stran.

27

Předkládající soud ostatně připomíná, že v souladu s rozsudky ze dne 14. března 2013, Aziz (C‑415/11, EU:C:2013:164), a ze dne 26. ledna 2017, Banco Primus (C‑421/14, EU:C:2017:60), je třeba ověřit, zda předmětné smluvní ujednání upravuje rozložení práv a povinností způsobem, se kterým by strany při poctivém vyjednávání nesouhlasili.

28

S ohledem na okolnosti uzavření a plnění úvěrové smlouvy, o niž jde ve věci v původním řízení, přitom předkládající soud nevylučuje, že by úvěrovaní tuto smlouvu uzavřeli, i kdyby její znění pochopili stejným způsobem jako banka.

29

Dále podle předkládajícího soudu používala banka A po celou dobu plnění smlouvy v souladu s tím, jak smlouvu sama chápala, kurzy devizového trhu, a nelze na ni tedy pohlížet, jako by jednala nepoctivě. Nanejvýš by jí mohla být vytýkána určitá lhostejnost, nikoli však záměr nastavit smluvní ujednání ke škodě spotřebitele uplatňováním libovolných kurzů cizích měn zcela odtržených od kurzů tržních.

30

Za těchto podmínek se Sąd Rejonowy dla Warszawy-Woli w Warszawie II Wydział Cywilny (obvodní soud Varšava-Wola – II. oddělení občanskoprávní, Varšava) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Na úvod je třeba poukázat na to, že podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda pro splnění požadavku transparentnosti stanoveného v čl. 4 odst. 1 a článku 5 směrnice 93/13 musí být takové ujednání o indexaci na cizí měnu, jako je ujednání obsažené ve smlouvě o hypotečním úvěru ve věci v původním řízení, která se vyznačuje obzvláště dlouhou dobou platnosti, sepsáno jasným a srozumitelným jazykem tak, aby spotřebitel mohl sám kdykoli určit směnný kurz této měny tak, jak jej uplatňuje banka. V rámci této otázky se předkládající soud dále táže, zda k zajištění požadavku transparentnosti zakotveného v těchto ustanoveních postačí odkaz na tržní hodnotu měny.

32

V rámci druhé otázky se pak předkládající soud táže, zda je oprávněn vykládat takové indexační ujednání, o jaké jde ve věci v původním řízení, jako ujednání odkazující na tržní hodnotu cizí měny, zejména pokud by takový výklad mohl odrážet společnou vůli smluvních stran, a zabránit tak zneplatnění tohoto ujednání.

33

Předkládající soud tedy v rámci druhé části první předběžné otázky uvažuje o odkazu na obecný pojem „tržní hodnota“ jako o prostředku zajišťujícím, že takové indexační ujednání, o jaké jde v původním řízení, bude sepsáno jasným a srozumitelným jazykem. Z druhé předběžné otázky ostatně mimo jiné vyplývá, že tento odkaz vychází z výkladu tohoto smluvního ujednání podaného předkládajícím soudem, který chce vědět, zda je s ohledem na zvláštní okolnosti sporu v původním řízení, zejména s ohledem na dlouhé trvání úvěrové smlouvy a na skutečnost, že úvěrovaní při jejím plnění neprojevili žádný zvláštní zájem, oprávněn přeformulovat smluvní ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, obecnějším způsobem jako ujednání odkazující na tržní hodnotu cizí měny.

34

Za těchto podmínek je třeba nejprve odpovědět na první podotázku v rámci první otázky a teprve poté se zabývat druhou podotázkou v rámci první otázky společně s druhou otázkou.

35

Podstatou první podotázky v rámci první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 1 a článek 5 směrnice 93/13 vykládány v tom smyslu, že k tomu, aby ujednání obsažené v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, které stanoví nákupní a prodejní kurz cizí měny, na niž je úvěr indexován, bylo považováno za ujednání sepsané jasným a srozumitelným jazykem, musí být sepsáno tak, aby spotřebitel mohl samostatně kdykoli v průběhu plnění smlouvy určit kurz měny použitý ke stanovení výše splátek tohoto úvěru.

36

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU je na Soudním dvoru, aby poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. V zájmu tohoto Soudnímu dvoru případně přísluší přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 16. července 2020, Caixabank a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑224/19 a C‑259/19, EU:C:2020:578, bod 46 a citovaná judikatura).

37

V projednávané věci sice předkládající soud v první podotázce v rámci první otázky poukazuje na požadavek na jasný a srozumitelný jazyk smluvních ujednání, který je stanoven v článku 4 a článku 5 směrnice 93/13, avšak spor v původním řízení se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na jedné straně a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé ve smyslu čl. 4 odst. 2 této směrnice, takže je třeba první podotázku v rámci první předběžné otázky chápat tak, že se týká pouze výkladu požadavku transparentnosti uvedeného v článku 5 této směrnice.

38

V tomto ohledu je třeba uvést, že z judikatury Soudního dvora každopádně vyplývá, že požadavek na jasný a srozumitelný jazyk uvedený v článku 5 směrnice 93/13 se použije i tehdy, když ujednání spadá do působnosti čl. 4 odst. 2 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2020, Gómez del Moral Guasch, C‑125/18, EU:C:2020:138, bod 46) a že požadavek uvedený v tomto ustanovení má tentýž dosah jako požadavek uvedený v článku 5 této směrnice (rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Kásler a Káslerné Rábai, C‑26/13, EU:C:2014:282, bod 69).

39

Kromě toho je třeba připomenout, že v souladu se zněním článku 5 směrnice 93/13 platí, že jsou-li ujednání ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem předložena písemně, musí být tato ujednání „sepsána jasným a srozumitelným jazykem“, a splňovat tak požadavek transparentnosti.

40

Dvacátý bod odůvodnění této směrnice mimoto upřesňuje, že spotřebiteli musí být dána skutečná příležitost prověřit všechna smluvní ujednání.

41

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že požadavek transparentnosti smluvních ujednání nelze zúžit pouze na jasnost a srozumitelnost ujednání z formálního a gramatického hlediska. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli zejména z hlediska úrovně informovanosti, takže tento požadavek na jasný a srozumitelný jazyk smluvních ujednání, a tedy na transparentnost, uložený uvedenou směrnicí, musí být vykládán široce (rozsudek ze dne 10. června 2021, BNP Paribas Personal Finance, C‑776/19 až C‑782/19, EU:C:2021:470, bod 63 a citovaná judikatura).

42

Z toho důvodu musí být požadavek transparentnosti smluvních ujednání chápán tak, že vyžaduje nejen, aby dotyčné ujednání bylo pro spotřebitele srozumitelné z formálního a gramatického hlediska, ale rovněž aby průměrnému běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli umožnilo porozumět konkrétnímu fungování tohoto ujednání, a posoudit tak na základě přesných a srozumitelných kritérií potenciálně významné ekonomické důsledky tohoto ujednání pro jeho finanční závazky (rozsudek ze dne 10. června 2021, BNP Paribas Personal Finance, C‑776/19 až C‑782/19, EU:C:2021:470, bod 64 a citovaná judikatura).

43

Požadavek jasného a srozumitelného jazyka konkrétně předpokládá, že finanční ústavy v případě úvěrových smluv poskytnou úvěrovaným dostatečné informace, které jim umožní rozhodovat se obezřetně a informovaně. Tento požadavek konkrétně znamená, že ujednání, podle kterého musí být úvěr splácen ve stejné cizí měně, v jaké byl sjednán, musí spotřebitel pochopit nejen z formálního a gramatického hlediska, ale i z hlediska jeho konkrétního dosahu, a to v tom smyslu, že průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel musí být nejen schopen dozvědět se o možnosti zhodnocení či znehodnocení cizí měny, na niž je úvěr indexován, ale také posoudit potenciálně významné ekonomické důsledky tohoto ujednání pro své finanční závazky (usnesení ze dne 22. února 2018, Lupean, C‑119/17, nezveřejněné, EU:C:2018:103, bod 24 a citovaná judikatura).

44

Takový výklad je potvrzen cílem směrnice 93/13, kterým je, jak vyplývá z jejího osmého bodu odůvodnění, zejména ochrana spotřebitele. V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že informace poskytnuté před uzavřením smlouvy o smluvních podmínkách a důsledcích uvedeného uzavření smlouvy mají pro spotřebitele zásadní význam. Zejména na základě těchto informací se spotřebitel rozhoduje, zda chce být vázán podmínkami, které prodávající nebo poskytovatel služeb vyhotovil předem (rozsudek ze dne 10. června 2021, BNP Paribas Personal Finance, C‑776/19 až C‑782/19, EU:C:2021:470, bod 62 a citovaná judikatura).

45

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, v projednávané věci vyplývá, že v okamžiku uzavření smlouvy, o niž jde ve věci v původním řízení, úvěrovaní chápali indexační ujednání smlouvy v tom smyslu, že pro účely výpočtu měsíčních splátek upravuje stanovování nákupního a prodejního kurzu indexační měny na základě takového objektivně určeného směnného kurzu, jako je kurz, který stanoví Narodowy Bank Polski (Polská národní banka).

46

Banka A naproti tomu uvádí, že podle čl. 9 bodu 2 všeobecných podmínek byl nákupním a prodejním kurzem měny kurz uvedený v platném kurzovním lístku banky, a dodává, že ke dni uzavření smlouvy, o niž jde ve věci v původním řízení, jí platné právní a správní předpisy neukládaly povinnost upřesnit všechny podrobnosti výpočtu uplatňovaného směnného kurzu. Banka A upřesnila, že v praxi byl směnný kurz kombinovaným výsledkem jednak průměrných kurzů cizích měn zveřejněných Polskou národní bankou a jednak celkové situace na měnovém trhu, pozice banky v oblasti cizích měn a prognózy vývoje kurzů.

47

V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že indexační ujednání, o které jde ve věci v původním řízení, ani všeobecné podmínky neupřesňují všechny faktory, které banka zohlednila při stanovení směnného kurzu použitého pro výpočet splátek hypotečního úvěru ve věci v původním řízení.

48

S výhradou ověření předkládajícím soudem se tedy indexační ujednání, o které jde ve věci v původním řízení, vyznačuje ani ne tak nejednoznačným zněním jako spíše neuvedením způsobů určování směnného kurzu používaných bankou A pro výpočet splátek.

49

Soudní dvůr již přitom rozhodl, že pokud jde o smluvní ujednání, na jehož základě prodávající nebo poskytovatel stanoví výši měsíčních splátek spotřebitele v závislosti na prodejním kurzu cizí měny použitém tímto prodávajícím nebo poskytovatelem, má pro účely dodržení požadavku transparentnosti zásadní význam skutečnost, zda úvěrová smlouva transparentním způsobem uvádí důvod a způsob převodu cizí měny, jakož i vztah mezi tímto mechanismem a mechanismem stanoveným jinými smluvními ujednáními, tak aby spotřebitel mohl na základě jasných a srozumitelných kritérií předvídat ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Kásler a Káslerné Rábai, C‑26/13, EU:C:2014:282, bod 73).

50

Vnitrostátnímu soudu tedy přísluší, aby posoudil, zda vzhledem ke všem relevantním skutkovým okolnostem, mezi něž patří i reklama a informace poskytnuté úvěrujícím v rámci sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný i obezřetný spotřebitel může nejen dovědět o kolísání prodejního a nákupního kurzu cizí měny, které je obvykle pozorováno na měnovém trhu, ale rovněž vyhodnotit pro něj potenciálně významné ekonomické důsledky, které by mělo použití prodejního směnného kurzu pro stanovení výše splátek, které bude muset s konečnou platností platit, a tudíž pro celkové náklady na jeho úvěr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, BNP Paribas Personal Finance, C‑776/19 až C‑782/19, EU:C:2021:470, body 66 a 67 a citovaná judikatura).

51

Je pravda, jak uvádí předkládající soud, že v případě smlouvy o úvěru indexovaném na cizí měnu po dobu 40 let nemůže úvěrující předvídat vývoj ekonomické zátěže, kterou může způsobit mechanismus indexace stanovený uvedenou smlouvou.

52

V tomto ohledu je třeba uvést, že otázka, zda prodávající nebo poskytovatel dodržel požadavek transparentnosti uvedený v článku 5 směrnice 93/13, musí být posuzována s ohledem na informace, které měl tento prodávající či poskytovatel k dispozici ke dni uzavření smlouvy se spotřebitelem (usnesení ze dne 3. března 2021, Ibercaja Banco, C‑13/19, nezveřejněné, EU:C:2021:158, bod 57 a citovaná judikatura).

53

Nicméně tím, že se směnné kurzy z dlouhodobého hlediska mění, nemůže odůvodnit skutečnost, že ve smluvních ujednáních i v rámci informací poskytnutých prodávajícím nebo poskytovatelem při sjednávání smlouvy nejsou uvedena kritéria používaná bankou ke stanovení směnného kurzu použitelného pro výpočet splátek, což by spotřebiteli umožňovalo tento směnný kurz kdykoli určit.

54

Tato úvaha je potvrzena tím, že systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli zejména z hlediska úrovně informovanosti, takže tento požadavek na jasný a srozumitelný jazyk smluvních ujednání, a tedy na transparentnost, stanovený uvedenou směrnicí, musí být chápán tak, že musí úvěrovanému umožnit, aby pochopil, k čemu se zavazuje, zejména pravidla výpočtu splátek jím sjednávaného úvěru.

55

Z výše uvedených úvah vyplývá, že článek 5 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že obsah ujednání úvěrové smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, které stanoví nákupní a prodejní kurzy cizí měny, na niž je úvěr indexován, musí běžně informovanému a přiměřeně pozornému i obezřetnému spotřebiteli umožnit, aby na základě jasných a srozumitelných kritérií pochopil způsob, jakým je stanovován směnný kurz cizí měny použitý pro výpočet výše splátek, tak aby tento spotřebitel měl možnost kdykoli sám určit směnný kurz použitý prodávajícím či poskytovatelem.

56

Podstatou těchto otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být články 5 a 6 směrnice 93/13 vykládány tak, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice konstatoval zneužívající povahu ujednání o indexaci na cizí měnu v úvěrové smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, vyložil toto ujednání doplněním obecného pojmu „tržní hodnota“ cizí indexační měny tak, aby zneužívající povahu tohoto ujednání zhojil, a to i v případě, že by takový výklad odpovídal společné vůli smluvních stran.

57

Zaprvé je třeba připomenout, že pokud by předkládající soud s ohledem na všechny okolnosti věci v původním řízení musel konstatovat zneužívající povahu indexačního ujednání, o které jde ve věci v původním řízení, musel by je v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 ponechat nepoužité.

58

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že splnění požadavku jasnosti a srozumitelnosti smluvního ujednání, stanoveného v článku 5 směrnice 93/13, je jedním z prvků, které je třeba zohlednit v rámci posouzení zneužívající povahy tohoto ujednání, což podle čl. 3 odst. 1 této směrnice přísluší vnitrostátnímu soudu. V rámci tohoto posouzení přísluší uvedenému soudu, aby s ohledem na všechny okolnosti věci nejprve posoudil možné nedodržení požadavku poctivosti a poté existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele ve smyslu posledně uvedeného ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2019, Kiss a CIB Bank, C‑621/17, EU:C:2019:820, bod 49).

59

Dále bylo rozhodnuto, že ujednání smlouvy o úvěru indexovaném na cizí měnu, které stanoví, že splátky úvěru musí být prováděny v této měně, představuje v případě znehodnocení národní měny oproti uvedené cizí měně kurzové riziko pro spotřebitele (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 22. února 2018, Lupean, C‑119/17, nezveřejněné, EU:C:2018:103, bod 28).

60

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že čl. 69 odst. 2 bankovního zákona byl po uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, o niž jde ve věci v původním řízení, novelizován, a to tak, že napříště musí smlouva o úvěru indexovaném na cizí měnu povinně obsahovat jednak informace o metodách a datech pro stanovení směnného kurzu, na jehož základě se vypočítávají výše úvěru a měsíční splátky, a jednak pravidla pro přepočet cizích měn.

61

Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že i když čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 nebrání tomu, aby členské státy prostřednictvím právních předpisů ukončily používání zneužívajících ujednání ve smlouvách uzavřených prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebiteli, nemění to nic na tom, že zákonodárce musí v tomto kontextu dodržovat požadavky vyplývající z čl. 6 odst. 1 této směrnice (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Bank BPH, C‑19/20, EU:C:2021:341, bod 77 a citovaná judikatura).

62

Skutečnost, že některé smluvní ujednání bylo na základě vnitrostátního právního předpisu prohlášeno za zneužívající a neplatné a že bylo nahrazeno novým ujednáním, totiž nemůže mít za následek oslabení ochrany zaručené spotřebitelům (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Bank BPH, C‑19/20, EU:C:2021:341, bod 78 a citovaná judikatura).

63

To, že zákonodárce přijme ustanovení upravující použití smluvního ujednání a přispívající k zajištění odrazujícího účinku sledovaného směrnicí 93/13, pokud jde o chování prodávajících či poskytovatelů, nemá za těchto podmínek vliv na práva přiznaná touto směrnicí spotřebiteli (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Bank BPH, C‑19/20, EU:C:2021:341, bod 79).

64

Z takto připomenutých okolností a z bodů 50 a 52 tohoto rozsudku tedy vyplývá, že indexační ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, které s výhradou ověření, jež přísluší předkládajícímu soudu, neumožňuje, aby spotřebitel sám kdykoli určil směnný kurz použitý prodávajícím nebo poskytovatelem, je ujednáním zneužívající povahy.

65

Vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu nelze mít za to, že by banka A jednala nepoctivě, bude za tímto účelem na uvedeném soudu, aby zejména posoudil, zda v právech a povinnostech stran vyplývajících z dané smlouvy není dána významná nerovnováha v neprospěch spotřebitele.

66

Takové posouzení nelze zúžit na pouhé ekonomické posouzení kvantitativní povahy na základě srovnání celkové částky transakce, jež je předmětem smlouvy, s náklady, které nese spotřebitel na základě tohoto ujednání. Významná nerovnováha totiž může vyplývat z dostatečně závažného zásahu do právního postavení, v němž se podle platných vnitrostátních ustanovení nachází spotřebitel jakožto strana dotčené smlouvy, ať již ve formě omezení obsahu práv, která podle těchto ustanovení z této smlouvy vyvozuje, nebo překážky výkonu těchto práv anebo uložení dodatečné povinnosti, kterou vnitrostátní pravidla nestanoví (rozsudek ze dne 3. října 2019, Kiss a CIB Bank, C‑621/17, EU:C:2019:820, bod 51 a citovaná judikatura).

67

Zadruhé předkládající soud upřesňuje, že by v případě indexačního ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, mohl nedostatek transparentnosti, který by mohl vést ke konstatování jeho zneužívající povahy, zhojit v souladu s článkem 65 občanského zákoníku tím, že ho vyloží shodně se společnou vůlí smluvních stran.

68

Je však třeba zdůraznit, že konstatuje-li vnitrostátní soud neplatnost zneužívajícího ujednání ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že brání pravidlu vnitrostátního práva, které vnitrostátnímu soudu umožňuje doplnit tuto smlouvu tak, že změní obsah tohoto ujednání (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Bank BPH, C‑19/20, EU:C:2021:341, bod 67 a citovaná judikatura).

69

Pokud by měl totiž vnitrostátní soud pravomoc změnit obsah zneužívajících ujednání v takové smlouvě, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Taková možnost by pak mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní, a mohlo by je to svádět k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, mohl by vnitrostátní soud smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže by jejich zájmy byly tímto způsobem přesto zajištěny (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Bank BPH, C‑19/20, EU:C:2021:341, bod 68 a citovaná judikatura).

70

Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že výklad zamýšlený předkládajícím soudem na základě článku 65 občanského zákoníku by v konečném důsledku znamenal změnu obsahu indexačního ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, neboť by vedl ke změně jeho chápání doplněním odkazu na „tržní hodnotu“ cizí měny.

71

I za předpokladu, že by výklad navrhovaný předkládajícím soudem odpovídal tomu, jak smluvní strany při uzavření smlouvy společně chápaly indexační ujednání, o něž jde ve věci v původním řízení, čemuž podle všeho protiřečí písemná vyjádření předložená těmito stranami před Soudním dvorem, nic to nemění na tom, že ujednání, které vnitrostátní soud prohlásil za zneužívající, musí být ponecháno nepoužité na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 a nemůže být měněn jeho obsah.

72

Pouze v případě, že by byl soud v důsledku zneplatnění zneužívajícího ujednání nucen zrušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by byl spotřebitel vystaven zvláště nepříznivým důsledkům a takto penalizován, mohl by vnitrostátní soud nahradit toto ujednání dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 4. února 2021, CDT, C‑321/20, nezveřejněné, EU:C:2021:98, bod 43 a citovaná judikatura).

73

Bylo však rozhodnuto, že čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 brání tomu, aby byly mezery ve smlouvě, jež vznikly zrušením jejích zneužívajících ujednání, překonány pouze na základě vnitrostátních ustanovení obecné povahy, která stanoví, že právní jednání má kromě účinků, jež jsou v něm vyjádřeny, rovněž účinky, jež mimo jiné vyplývají ze zásady spravedlnosti nebo ze zvyklostí, a která nejsou ustanoveními dispozitivními ani ustanoveními použitelnými v případě dohody smluvních stran (rozsudek ze dne 3. října 2019, Dziubak, C‑260/18, EU:C:2019:819, bod 62).

74

V projednávaném případě přitom z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by výklad zamýšlený předkládajícím soudem měl za cíl zhojit neplatnost smlouvy z důvodu, že bez indexačního ujednání, o něž jde v původním řízení, tato smlouva nemůže existovat.

75

Dále s výhradou ověření předkládajícím soudem nic nenasvědčuje tomu, že by článek 65 občanského zákoníku, který obsahuje obecné výkladové pravidlo, představoval dispozitivní ustanovení vnitrostátního práva.

76

Zatřetí zásada neúčinnosti zneužívajícího ujednání, upravená v čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, nemůže být zpochybněna úvahami spojenými s okolnostmi, za kterých byla daná smlouva uzavřena a plněna.

77

Soudní dvůr totiž rozhodl, že za účelem zajištění odrazujícího účinku článku 7 směrnice 93/13 nemohou pravomoci vnitrostátního soudu, který konstatuje zneužívající ujednání ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, záviset na použití tohoto ujednání v praxi (usnesení ze dne 11. června 2015, Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑602/13, nezveřejněné, EU:C:2015:397, bod 50).

78

Za těchto podmínek nemůže okolnost, že žalobci v původním řízení projevili pouze nevelký zájem o smluvní indexační ujednání, zpochybnit zásadu připomenutou v bodě 57 tohoto rozsudku, podle které platí, že pokud vnitrostátní soud konstatuje zneužívající povahu ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, musí je v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 ponechat nepoužité.

79

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou podotázku v rámci první otázky a na druhou otázku odpovědět tak, že články 5 a 6 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice konstatoval zneužívající povahu ujednání smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, vyložil toto ujednání tak, aby jeho zneužívající povahu zhojil, a to i v případě, že by takový výklad odpovídal společné vůli smluvních stran.

80

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: