–

za L. Šenfelde, jež se zastupuje sama,

–

za lotyšskou vládu původně K. Pommere, V. Soņeca a L. Juškevičou, jakož i E. Bārdiņšem, poté K. Pommere a E. Bārdiņšem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi M. Kaduczakem a A. Saukem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 487 a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 1)

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi paní Līgou Šenfelde, vlastníkem zemědělského podniku, a Lauku atbalsta dienests (Úřad pro podporu venkova, Lotyšsko), jejímž předmětem je rozhodnutí, kterým bylo žalobkyně zakázáno kumulovat dvě podpory týkající se rozvoje zemědělských podniků a podnikatelské činnosti.

3

Body 3, 7 a 17 odůvodnění nařízení č. 1305/2013 zní takto:

[…]

[…]

4

Článek 2 odst. 1 písm. n) tohoto nařízení definuje „mladého zemědělce“ jako osobu, které v době podání žádosti není více než 40 let, má odpovídající profesní dovednosti a způsobilost a poprvé začíná působit v zemědělském podniku ve funkci vedoucího tohoto podniku.

5

Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Priority Unie v oblasti rozvoje venkova“, v prvním pododstavci bodě 2 písm. a) stanoví:

„K dosažení cílů rozvoje venkova, které přispívají ke strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný rozvoj podporující začlenění, dochází prostřednictvím následujících šesti priorit Unie v oblasti rozvoje venkova […]:

[…]

6

Článek 6 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 stanoví:

„V členských státech působí [Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV)] prostřednictvím programů rozvoje venkova. Tyto programy provádějí strategii ke splnění priorit Unie v oblasti rozvoje venkova prostřednictvím souboru opatření vymezených v hlavě III. Podpora z EZFRV se žádá pro dosažení cílů rozvoje venkova, kterých je dosahováno prostřednictvím priorit Unie.“

7

Článek 13 tohoto nařízení stanoví:

„Každé opatření pro rozvoj venkova je naplánováno tak, aby konkrétně přispělo ke splnění jedné či více priorit Unie v oblasti rozvoje venkova. Orientační seznam opatření, jež jsou zvláště důležitá pro priority Unie, je stanoven v příloze VI.“

8

Článek 19 uvedeného nařízení, nadepsaný „Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“, stanoví:

1.   Podpora v rámci tohoto opatření zahrnuje:

[…]

2.   Podpora podle odst. 1 písm. a) bodu i) se poskytuje mladým zemědělcům.

[…]

Podpora podle odst. 1 písm. a) bodu iii) se poskytuje malým zemědělským podnikům vymezeným členskými státy.

[…]

4.   Podpora podle odst. 1 písm. a) je podmíněna předložením podnikatelského plánu. Provádění podnikatelského plánu musí být zahájeno do devíti měsíců ode dne vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory.

V případě mladých zemědělců, kterým je vyplácena podpora podle odst. 1 písm. a) bodu i), podnikatelský plán stanoví, že mladý zemědělec splní podmínky podle článku 9 nařízení (EU) č. 1307/2013 týkající se aktivních zemědělců do 18 měsíců od zahájení činnosti.

Členské státy stanoví horní a spodní prahovou hodnotu, která zemědělským podnikům umožňuje přístup k podpoře podle odst. 1 písm. a) bodu i) a iii). Spodní prahová hodnota u podpory podle odst. 1 písm. a) bodu i) musí být vyšší než horní prahová hodnota u podpory podle odst. 1 písm. a) bodu iii). Podpora je omezena na podniky, které spadají do definice mikropodniků a malých podniků.

5.   Podpora podle odst. 1 písm. a) se poskytuje ve formě nejméně dvou splátek během období nejvýše pěti let. Splátky se mohou postupně snižovat. Vyplacení poslední splátky podle odst. 1 písm. a) bodu i) a ii) je podmíněno řádným prováděním podnikatelského plánu.

6.   Maximální částka podpory podle odst. 1 písm. a) je stanovena v příloze II. Členské státy určí výši podpory podle odst. 1 písm. a) bodu i) a ii) rovněž s prohlédnutím [přihlédnutím] k sociálně-ekonomické situaci oblasti programu.

[…]“

9

Příloha I prováděcího nařízení Komise (EU) č. 808/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EU) č. 1305/2013 (Úř. věst. 2014, L 227, s. 18), obsahuje část 5 týkající se kódů opatření a podopatření. Tato část stanoví pod kódem 6 opatření podle článku 19 nařízení č. 1305/2013, nadepsané „rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“. Podopatření pro účely programování, která odpovídají tomuto opatření, zahrnují pod kódem 6.1 opatření, nadepsané „podpora na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce“ a pod kódem 6.3 opatření, nadepsané „podpora na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků“.

10

Podle čl. 5 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňují některá ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a kterým se zavádějí přechodná ustanovení (Úř. věst. 2014, L 227, s. 12), členské státy vymezí prahové hodnoty podle čl. 19 odst. 4 třetího pododstavce nařízení č. 1305/2013 z hlediska produkčního potenciálu zemědělského podniku, měřeného jako standardní produkce podle definice v článku 5 nařízení Komise (ES) č. 1242/2008 ze dne 8. prosince 2008 o založení klasifikačního systému pro zemědělské podniky ve Společenství (Úř. věst. 2008, L 335, s. 3) nebo rovnocenným způsobem.

11

Podle bodu 99 pokynů Evropské unie ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech na období 2014 až 2020 (Úř. věst. 2014, C 204, s. 1) platí, že „[p]odporu lze poskytnout současně v rámci několika režimů nebo kumulovat s podporou ad hoc, pokud celková výše státní podpory na určitou činnost nebo projekt nepřekročí stropy podpory stanovené v těchto pokynech“.

12

Bod 184 těchto pokynů stanoví, že „[m]aximální podpora musí být omezena částkou ve výši 70000 [eur] pro mladého zemědělce a 15000 [eur] na malý zemědělský podnik [a že č]lenské státy musí určit výši podpory rovněž s přihlédnutím k sociálně-ekonomické situaci dotčené oblasti“.

13

Bod 1 nařízení Rady ministrů č. 292 ze dne 9. června 2015, kterým se upravují postupy poskytování vnitrostátních podpor a podpor Evropské unie v rámci podopatření „Podpora na zahájení podnikatelské činnosti při rozvoji malých zemědělských podniků“, spadající pod opatření „Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“ (Latvijas Vēstnesis, 2015, č. 126), stanoví:

„Tímto nařízením se upravují postupy poskytování vnitrostátních podpor a podpor Evropské unie v rámci podopatření ‚Poskytnutí podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků‘, spadajícího pod opatření ‚Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti, ve formě jednotné platby‘ “.

14

Bod 20 tohoto nařízení uvádí:

„V rámci jednoho programového období může žadatel o podporu obdržet podporu podle tohoto nařízení jen jedenkrát“.

15

Žalobkyně v původním řízení, jež je vlastníkem zemědělského podniku, požádala dne 5. října 2015 v rámci prvního projektu o poskytnutí podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků.

16

Úřad na podporu venkova svým rozhodnutím ze dne 15. ledna 2016 této žádosti vyhověl.

17

Dne 27. července 2016 převzala žalobkyně zemědělský podnik, který předtím provozovali její rodiče.

18

Dne 23. srpna 2016 žalobkyně podala v rámci druhého projektu žádost o financování určené k zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce, přičemž pokračovala v činnostech financovaných první podporou.

19

Tato druhá žádost byla Úřadem pro podporu venkova dne 8. listopadu 2016 zamítnuta na základě čl. 19 odst. 4 nařízení č. 1305/2013.

20

Tento orgán měl za to, že žadatel může v rámci téhož opatření využít buď podporu pro rozvoj malých podniků, nebo podporu pro mladé zemědělce. Domníval se rovněž, že vnitrostátní právní úprava nedovoluje žádat nejprve o podporu pro rozvoj malých zemědělských podniků a poté o podporu pro mladé zemědělce, neboť taková žádost by nesplňovala u druhé z těchto podpor požadavek prvního založení nebo prvního převzetí podniku.

21

Žalobkyně v původním řízení napadla toto zamítavé rozhodnutí u Úřadu pro podporu venkova. Rozhodnutím ze dne 6. ledna 2017 tento orgán toto zamítnutí potvrdil, čímž zopakoval zákaz kumulace různých podpor stanovený tímto nařízením.

22

Žaloby podané žalobkyní proti tomuto zamítavému rozhodnutí byly následně zamítnuty administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko) a Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko).

23

Tyto soudy měly zejména za to, že z cílů uvedených v projektech žalobkyně v původním řízení vyplývá, že druhý projekt sleduje dosažení cíle sledovaného prvním projektem. Poskytnutí dvou podpor na tentýž cíl je přitom v rozporu s pravidlem jednotné platby a nemůže být považováno za přiměřené využívání prostředků. Kromě toho zemědělec již nespadá pod pojem „mladý zemědělec“, pokud obdržel podporu na rozvoj malých zemědělských podniků podle čl. 19 odst. 1 písm. a) bodu iii) nařízení č. 1305/2013.

24

Žalobkyně v původním řízení podala dne 23. listopadu 2017 kasační opravný prostředek k Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko), přičemž zejména tvrdila, že ustanovení nařízení č. 1305/2013 byla vyložena nesprávně.

25

V tomto ohledu tvrdí, že obě podpory se řídí samostatnými ustanoveními a že pravidlo, podle kterého podporu nelze získat více než jednou podle tohoto nařízení, se vztahuje na každé podopatření zvlášť, a nikoli na jejich kumulaci.

26

Předkládající soud si tedy klade otázku slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy zakazující vyplácení podpory uvedené v čl. 19 odst. 1 písm. a) bodě i) nařízení č. 1305/2013 zemědělci, který již byl příjemcem podpory na základě tohoto odst. 1 písm. a) bodu iii).

27

Za těchto podmínek se Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„Musí být čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1305/2013, ve spojení s ostatními ustanoveními tohoto nařízení a s pokyny Evropské unie ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech na období 2014 až 2020, vykládán v tom smyslu, že:

28

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby zemědělec, který obdržel podporu na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků, stanovenou v písm. a) bodě iii) tohoto ustanovení, mohl tuto podporu kumulovat s podporou na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce stanovenou v písm. a) bodě i) bodě i) tohoto ustanovení.

29

Jak vyplývá z čl. 19 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, podpora v rámci opatření „Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“ zahrnuje tři druhy podpory na zahájení podnikatelské činnosti, mezi nimi podporu pro mladé zemědělce a podporu pro rozvoj malých zemědělských podniků.

30

Příloha I prováděcího nařízení č. 808/2014 uvádí v části 5 týkající se kódů opatření a podopatření kód odpovídající podpoře v rámci opatření „Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti“ stanoveného v článku 19 nařízení č. 1305/2013 a kódy odpovídající podopatřením „Podpora na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce“ a „Podpora na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků“, o která se jedná ve věci v původním řízení.

31

Článek 19 odst. 2 nařízení č. 1305/2013 stanoví, že podpora podle odst. 1 písm. a) bodu i) tohoto článku se poskytuje mladým zemědělcům a podpora podle odst. 1 písm. a) bodu iii) téhož článku se poskytuje malým zemědělským podnikům vymezeným členskými státy.

32

Zatímco tedy posledně uvedené ustanovení ponechává definici „malých zemědělských podniků“ na členských státech, ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. n) nařízení č. 1305/2013 definuje „mladého zemědělce“ ve smyslu tohoto nařízení jako „osobu, které v době podání žádosti není více než 40 let, má odpovídající profesní dovednosti a způsobilost a poprvé začíná působit v zemědělském podniku jako jeho vedoucí“.

33

I když znění čl. 19 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení upravuje zejména poskytování obou podpor dotčených ve věci v původním řízení, je třeba uvést, že toto ustanovení nestanoví pořadí poskytování těchto podpor ani výslovně nevylučuje jejich kumulaci.

34

Článek 19 odst. 4 první pododstavec nařízení č. 1305/2013 stanoví, že poskytnutí podpor uvedených v odst. 1 písm. a) tohoto článku, pod které spadají obě podpory dotčené v původním řízení, je podmíněno předložením podnikatelského plánu a stanoví podmínky pro provádění tohoto plánu.

35

Článek 19 odst. 4 třetí pododstavec uvedeného nařízení dále uvádí, že členské státy stanoví horní a spodní prahovou hodnotu, která zemědělským podnikům umožňuje přístup k podpoře podle odst. 1 písm. a) bodů i) a iii) tohoto článku. Upřesňuje, že spodní prahová hodnota u podpory podle tohoto odst. 1 písm. a) bodu i) musí být vyšší než horní prahová hodnota u podpory podle uvedeného odst. 1 písm. a) bodu iii) a že tato podpora je omezena na podniky, které spadají do definice mikropodniků a malých podniků.

36

V této souvislosti je třeba připomenout, že z čl. 19 odst. 8 nařízení č. 1305/2013 vyplývá, že Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, mimo jiné za účelem stanovení prahových hodnot uvedených v odst. 4 tohoto článku. Článek 5 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci č. 807/2014 tak upřesňuje, že členské státy musí prahové hodnoty uvedené v třetím pododstavci tohoto čl. 19 odst. 4 stanovit z hlediska produkčního potenciálu zemědělského podniku, měřeného jako standardní produkce nebo rovnocenným způsobem.

37

Je přitom třeba mít za to, že čl. 19 odst. 4 nařízení č. 1305/2013 výslovně neřeší otázku kumulace podpor poskytnutých na základě čl. 19 odst. 1 písm. a) bodů i) a iii) tohoto nařízení a že stanovení takových prahových hodnot pro tyto podpory, jako jsou hodnoty uvedené v tomto odstavci 4, nebrání tomu, aby dotčené podpory mohly být kumulovány, pokud je dodržena maximální částka poskytnuté podpory, která je uvedena v odstavci 6 tohoto článku 19.

38

Není totiž vyloučeno, že příjemce poté, co získá podporu na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malého zemědělského podniku, zvýší případně díky získání první podpory svůj produkční potenciál, takže se rozhodne zahájit činnost jako „mladý zemědělec“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. n) uvedeného nařízení.

39

Postavení příjemce takové podpory tak nevylučuje možnost činit si nárok na podporu pro „mladé zemědělce“ ve smyslu tohoto ustanovení, které stanoví pouze kritéria věku, způsobilosti a prvního působení v zemědělském podniku jako jeho vedoucí. Z toho vyplývá, že takový zemědělec, jako je žalobkyně v původním řízení, může být kvalifikován jako „mladý zemědělec“ ve smyslu uvedeného ustanovení, i když již byl příjemcem podpory pro rozvoj malých zemědělských podniků stanovené v čl. 19 odst. 1 písm. a) bodě iii) tohoto nařízení.

40

Kritérium prvního působení v zemědělském podniku nutně neznamená, že zemědělský podnik, v jehož rámci „nový zemědělec“ poprvé působí, musí být nový zemědělský podnik, jelikož toto kritérium lze splnit i v případě, kdy se „mladý zemědělec“ rozhodne pokračovat v rozvoji staršího zemědělského podniku.

41

Kromě toho možnost kumulovat obě podpory dotčené ve věci v původním řízení je podpořena skutečností, že nařízení č. 1305/2013 stanovilo vyplácení podpory mladým zemědělcům nikoli jednorázově, ale postupně, přičemž možnost takového vyplácení ve splátkách je výslovně stanovena v čl. 19 odst. 5 tohoto nařízení a odráží se mimo jiné v bodě 17 odůvodnění tohoto nařízení.

42

Dále, jak uvedla generální advokátka v bodě 75 svého stanoviska, umožnit mladému zemědělci, aby i po obdržení podpory na rozvoj malého zemědělského podniku požádal ještě o podporu pro mladé zemědělce, na niž bude již vyplacená část započtena, ostatně zohledňuje životní realitu mladých zemědělců a je v souladu jak s cíli nařízení č. 1305/2013, tak s prioritami Unie v oblasti rozvoje venkova.

43

Potřeba podporovat zemědělce ve fázi zahájení činnosti, aby rozšířili a rozvíjeli své zemědělské podniky, a v důsledku toho změnili své původní podnikatelské plány, totiž přispívá k dosažení cíle tohoto nařízení, kterým je rozvoj venkova, jak je vyjádřen v bodě 3 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i k nutnosti podporovat rozvoj malých zemědělských podniků, které mohou být hospodářsky životaschopné, jak upřesňuje bod 17 odůvodnění uvedeného nařízení.

44

Mimoto je třeba připomenout, že nařízení č. 1305/2013 stanoví jak cíle, k nimž má politika rozvoje venkova přispívat, tak příslušné unijní priority, jakož i opatření vhodná k naplňování této politiky. Článek 5 tohoto nařízení totiž uvádí šest priorit pro rozvoj venkova, mezi nimiž je v bodě 2 tohoto článku uvedeno zejména zvýšení životaschopnosti zemědělských podniků a konkurenceschopnosti všech druhů zemědělské činnosti, stejně jako generační obnova, přičemž se klade důraz zejména na zlepšení hospodářské výkonnosti všech zemědělských podniků a usnadnění jejich restrukturalizace a modernizace [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2021, Valonsko (Podpora mladých zemědělců), C‑830/19, EU:C:2021:552, bod 34].

45

Potřeba podpořit zemědělce ve fázi zahájení činnosti, aby rozšířili a rozvíjeli své zemědělské podniky, zdůrazněná v bodě 43 tohoto rozsudku, přitom spadá rovněž do rámce priorit Unie pro rozvoj venkova.

46

V projednávaném případě, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, žalobkyně v původním řízení ve svém podnikatelském plánu týkajícím se podpory mladých zemědělců konkrétně vyjádřila přání pokračovat v započatém projektu rozvoje svého podniku zvýšením počtu hospodářských zvířat.

47

Je nicméně třeba připomenout, že čl. 19 odst. 6 nařízení č. 1305/2013 omezuje částky, které mohou mladí zemědělci získat v rámci podpory stanovené v odst. 1 písm. a) tohoto článku, tím, že stanoví „maximální“ částku podpory poskytnuté z tohoto titulu.

48

Bod 99 pokynů Evropské unie ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech na období 2014 až 2020 stanoví, že podporu lze poskytnout současně v rámci několika režimů nebo kumulovat s podporou ad hoc, pokud celková výše státní podpory na určitou činnost nebo projekt nepřekročí stropy podpory stanovené v těchto pokynech.

49

V tomto ohledu bod 184 uvedených pokynů upřesňuje, že maximální podpora musí být omezena částkou ve výši 70000 eur pro mladého zemědělce a 15000 eur na malý zemědělský podnik a že členské státy musí určit výši podpory pro mladé zemědělce rovněž s přihlédnutím k sociálně-ekonomické situaci dotčené oblasti.

50

Jak uvedla generální advokátka v bodě 82 svého stanoviska a jak bylo uvedeno v bodě 37 tohoto rozsudku, částka získaná v rámci podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků musí být tedy započtena oproti částce, která má být získána v rámci podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce tak, aby nebyla překročena maximální částka podpory pro mladého zemědělce stanovená v čl. 19 odst. 6 a příloze II nařízení č. 1305/2013.

51

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby zemědělec, který obdržel podporu na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků, stanovenou v písm. a) bodě iii) tohoto ustanovení, mohl tuto podporu kumulovat s podporou na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce, stanovenou v písm. a) bodě i) téhož ustanovení, pokud je dodržena maximální částka poskytnuté podpory, jak je stanovena v odst. 6 tohoto článku.

52

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků, stanovené v písm. a) bodě iii) tohoto ustanovení, vylučuje získání podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce, stanovené v písm. a) bodě i) téhož ustanovení.

53

Dotazy předkládajícího soudu v rámci těchto otázek se týkají konkrétně prostoru pro uvážení, který mají členské státy, pokud jde o zavedení režimu poskytování těchto dvou podpor na zahájení podnikatelské činnosti.

54

V tomto ohledu je třeba připomenout, že členské státy provádějí nařízení č. 1305/2013 prostřednictvím svých programů podpory rozvoje venkova. Jak vyplývá z článku 6 tohoto nařízení a jak se odráží v bodě 7 odůvodnění tohoto nařízení, EZFRV totiž v těchto státech působí prostřednictvím uvedených programů.

55

Každý členský stát by tak měl vypracovat buď celostátní program rozvoje venkova pro celé své území, nebo soubor regionálních programů, nebo celostátní program i soubor regionálních programů zároveň, přičemž tyto programy zavádějí strategii, která umožní reagovat na priority Unie pro rozvoj venkova.

56

Z toho vyplývá, že nařízení č. 1305/2013 ponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o způsoby realizace podpor, které upravuje.

57

Jak totiž vyplývá z článku 1 tohoto nařízení, toto nařízení stanoví pravidla pro programování, vytváření sítí, řízení, monitorování a hodnocení na základě „pravomocí sdílených členskými státy a Komisí“, jakož i pravidla pro zajištění koordinace EZFRV s jinými nástroji Unie.

58

Prostor pro uvážení, který mají členské státy v tomto rámci, se může týkat zejména kritérií pro výběr projektů, aby se zajistilo co nejlepší využití finančních zdrojů pro rozvoj venkova a zacílení opatření v rámci programů rozvoje venkova v souladu s prioritami Unie pro rozvoj venkova a s cílem zajistit rovné zacházení s žadateli.

59

Tento prostor pro uvážení se může týkat rovněž úpravy vnitrostátních programů rozvoje venkova, jakož i provedení požadavků tohoto nařízení, zejména co se týče velikosti způsobilých zemědělských podniků, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 2 třetím pododstavci uvedeného nařízení, nebo výše podpor, jak vyplývá z odstavce 6 tohoto článku.

60

Podle článku 13 nařízení č. 1305/2013 je navíc každé opatření pro rozvoj venkova naplánováno tak, aby konkrétně přispělo ke splnění jedné či více priorit Unie v oblasti rozvoje venkova. Je přitom třeba uvést, jak upřesňuje znění tohoto článku, že seznam opatření, jež jsou uvedena v příloze VI uvedeného nařízení a jsou zvláště důležitá pro priority Unie, je pouze orientační.

61

Z toho vyplývá, jak tvrdila Komise ve svém písemném vyjádření, že členské státy si v zásadě mohou zvolit, co zahrnou do svých programů rozvoje venkova, a co nikoli. Mají tak možnost stanovit omezení pro poskytování podpor na zahájení podnikatelské činnosti uvedených v čl. 19 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení tím, že stanoví zákaz vyplatit podporu uvedenou v čl. 19 odst. 1 písm. a) bodu i) uvedeného nařízení zemědělci, který již byl příjemcem podpory stanovené v písm. a) bodě iii) tohoto ustanovení.

62

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1305/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které poskytnutí podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro rozvoj malých zemědělských podniků, stanovené v písm. a) bodě iii) tohoto ustanovení, vylučuje získání podpory na zahájení podnikatelské činnosti pro mladé zemědělce, stanovené v písm. a) bodě i) téhož ustanovení.

63

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: