Věc C-28/20
Airhelp Ltd
v.
Scandinavian Airlines System Denmark – Norway – Sweden
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Attunda Tingsrätt)
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2021
„Řízení o předběžné otázce – Letecká doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Článek 5 odst. 3 – Společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě zrušení nebo významného zpoždění letů – Osvobození od povinnosti nahradit škodu – Pojem ‚mimořádné okolnosti‘ – Stávka pilotů organizovaná v souladu s právními předpisy – Okolnosti ‚vnitřní‘ a ‚vnější‘ ve vztahu k činnosti provozujícího leteckého dopravce – Články 16, 17 a 28 Listiny základních práv Evropské unie – Neexistence zásahu do svobody podnikání, práva na vlastnictví a práva na vyjednávání leteckého dopravce“
Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrady a pomoc cestujícím v případě zrušení letu – Osvobození od povinnosti nahradit škodu – Podmínka – Mimořádné okolnosti – Pojem – Stávka pilotů provozujícího leteckého dopravce zahájená na výzvu jejich odborového svazu a organizovaná v souladu s právními předpisy – Vyloučení – Neexistence zásahu do svobody podnikání, práva na vlastnictví a práva na vyjednávání leteckého dopravce
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, bod 14 odůvodnění a čl. 5 odst. 3)
(viz body 23-25, 27-30, 32-38, 41-52 a výrok)
Shrnutí
Stávka organizovaná odborovým svazem zaměstnanců leteckého dopravce, jež je určena zejména k dosažení zvýšení platů, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“, jež mohou zprostit leteckou společnost povinnosti platit náhrady za zrušení nebo významné zpoždění dotčených letů.
To platí i v případě, že je stávka organizovaná při dodržení podmínek stanovených vnitrostátním právními předpisy.
Dotyčný cestující si rezervoval místo na letu mezi Malmö a Stockholmem (Švédsko), který měla uskutečnit společnost Scandinavian Airlines System Denmark – Norway – Sweden (dále jen „SAS“) dne 29. dubna 2019. Téhož dne byl let zrušen z důvodu stávky pilotů společnosti SAS v Dánsku, Švédsku a Norsku (dále jen „dotčená stávka“).
Po neúspěšném vyjednávání odborových svazů zastupujících piloty společnosti SAS, jehož cílem bylo uzavření nové kolektivní smlouvy s tímto leteckým dopravcem, vyzvaly tyto odborové svazy své členy ke stávce. Tato stávka trvala sedm dnů a vedla ke zrušení několika letů společností SAS, včetně letu rezervovaného dotyčným cestujícím.
Společnost Airhelp, na kterou tento cestující převedl své případné nároky vůči společnosti SAS, podala návrh k Attunda tingsrät (soud prvního stupně v Attunda, Švédsko) směřující k přiznání náhrady škody stanovené v nařízení o právech cestujících v letecké dopravě ( 1 ) v případě zrušení letu. V projednávané věci společnost SAS odmítla tuto náhradu zaplatit, neboť měla za to, že stávka jejích pilotů byla „mimořádnou okolností“ ve smyslu tohoto nařízení ( 2 ), jelikož nebyla vnitřně spjata s běžným výkonem její činnosti, kterou je poskytování služeb letecké dopravy, a vymykala se její účinné kontrole. Společnost Airhelp měla za to, že tato stávka není takovouto „mimořádnou okolností“, neboť sociální konflikty, jako jsou stávky, jež mohou vyvstat v souvislosti s vyjednáváním a uzavíráním kolektivních smluv, spadají do rámce běžných činností letecké společnosti.
Soud prvního stupně v Attunda vyjádřil pochybnosti o tom, zda pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu nařízení o právech cestujících v letecké dopravě zahrnuje stávku, kterou ohlásily organizace zaměstnanců po předchozím oznámení a která byla zahájena legálně a určena zejména k dosažení zvýšení platů. Podle švédského práva totiž musí být oznámení o stávce předloženo pouhý týden před jejím zahájením.
Závěry Soudního dvora
Velký senát Soudního dvora ve svém rozsudku rozhodl, že stávkové hnutí zahájené na výzvu odborového svazu zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, při dodržení podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, zejména jimi stanovené lhůty k oznámení, jež je určeno k prosazování požadavků zaměstnanců tohoto dopravce a k němuž se připojí kategorie zaměstnanců, kteří jsou nezbytní k uskutečnění určitého letu, nespadá pod pojem „mimořádná okolnost“ ve smyslu nařízení o právech cestujících v letecké dopravě.
Soudní dvůr nejprve připomněl, že pojem „mimořádné okolnosti“ obsažený v nařízení o právech cestujících v letecké dopravě označuje takové události, které splňují dvě kumulativní podmínky, jejichž splnění musí být posuzováno v každém konkrétním případě, a sice zaprvé že nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a zadruhé že se vymykají jeho účinné kontrole ( 3 ). Rovněž upřesnil, že tento pojem musí být vykládán restriktivně, s ohledem na to, že cílem uvedeného nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících v letecké dopravě, a na skutečnost, že osvobození od povinnosti poskytnout náhradu škody stanovené uvedeným nařízením představuje odchylku od zásady práva těchto cestujících na náhradu škody.
Soudní dvůr dále posoudil otázku, zda stávka zahájená na výzvu odborového svazu zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, při dodržení povinnosti předchozího oznámení stanovené vnitrostátními právními předpisy, jež je určena k prosazování požadavků zaměstnanců tohoto dopravce a k níž se připojí jedna nebo více kategorií zaměstnanců, jejichž přítomnost je nezbytná k uskutečnění letu, může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu uvedeného nařízení.
Pokud jde v první řadě o otázku, zda dotčená stávka může být považována za událost, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce, Soudní dvůr podotkl, že právo vést kolektivní akci, včetně stávky, je základním právem zakotveným v článku 28 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že jakožto jeden z možných projevů sociálního vyjednávání musí být stávka považována za událost vlastní běžnému výkonu činnosti zaměstnavatele, bez ohledu na zvláštnosti dotčeného trhu práce nebo použitelné vnitrostátní právní předpisy týkající se uplatňování tohoto základního práva. Tento výklad platí i tehdy, je-li zaměstnavatelem provozující letecký dopravce, neboť opatření týkající se pracovních podmínek a odměňování zaměstnanců takovéhoto dopravce spadají pod běžnou správu jeho činností. Stávka, jejíž cíl se omezuje na získání zvýšení platů pilotů, změny jejich pracovní doby a větší předvídatelnosti v oblasti pracovní doby od podniku provozujícího leteckou dopravu, tedy představuje událost vlastní běžnému výkonu činnosti tohoto podniku, zejména je-li taková stávka organizována v souladu s právními předpisy.
Pokud jde v druhé řadě o otázku, zda by se dotčená stávka mohla zcela vymykat účinné kontrole leteckého dopravce, Soudní dvůr zaprvé zdůraznil, že jelikož stávka představuje pro pracovníky právo zaručené Listinou, její spuštění je předvídatelné pro každého zaměstnavatele, zejména pokud takové stávce předchází oznámení.
Zadruhé uvedl, že vzhledem k předvídatelnosti stávky ze strany zaměstnavatele si tento zachovává kontrolu nad událostmi, jelikož má v zásadě prostředky, jak se na ni připravit, a případně zmírnit její důsledky. V této souvislosti dodal, že stejně jako každý zaměstnavatel nemůže provozující letecký dopravce, který čelí stávce svých zaměstnanců, jež se zakládá na požadavcích souvisejících s pracovními podmínkami a odměňováním, tvrdit, že nad tímto hnutím nemá žádnou kontrolu.
Podle Soudního dvora pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu nařízení o právech cestujících v letecké dopravě nespadá stávka zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, jež je spojena s požadavky souvisejícími s pracovními vztahy mezi uvedeným dopravcem a jeho zaměstnanci, které lze řešit v rámci sociálního dialogu uvnitř podniku, jenž zahrnuje vyjednávání o platech.
Zatřetí Soudní dvůr poznamenal, že na rozdíl od událostí, jejichž původ je „vnitřní“ ve vztahu k provozujícímu leteckému dopravci, nejsou události, jejichž původ je „vnější“, pod kontrolou tohoto dopravce, neboť jsou způsobeny přírodním vlivem nebo jednáním třetí osoby, jako např. jiného leteckého dopravce nebo veřejného či soukromého subjektu zasahujícího do letecké nebo letištní činnosti. V tomto ohledu zdůraznil, že odkaz v nařízení o právech cestujících v letecké dopravě ( 4 ) na mimořádné okolnosti, které se mohou vyskytnout, zejména v případě stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce, musí být chápán jako týkající se stávek, jež nejsou vnitřně spjaty s činností dotyčného leteckého dopravce, jako např. stávky řídících letového provozu nebo zaměstnanců letiště. Naproti tomu stávka zahájená a následovaná vlastními zaměstnanci dotyčného podniku letecké dopravy představuje „vnitřní“ událost tohoto podniku, včetně stávky zahájené na výzvu odborových svazů, jelikož tyto svazy jednají v zájmu zaměstnanců uvedeného podniku. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že vychází-li takováto stávka z požadavků, které mohou splnit pouze orgány veřejné moci, může představovat „mimořádnou okolnost“, jelikož se vymyká účinné kontrole leteckého dopravce.
Začtvrté Soudní dvůr rozhodl, že vyloučení kvalifikace jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu nařízení o právech cestujících v letecké dopravě, pokud jde o dotčenou stávku, není zásahem do svobody podnikání leteckého dopravce, ani do jeho práv na vlastnictví ( 5 ) a na vyjednávání ( 6 ). Pokud jde o posledně zmíněné právo, okolnost, že letecký dopravce čelí z důvodu stávky svých zaměstnanců, jež je organizována v souladu s právními předpisy, riziku, že bude muset zaplatit náhradu škody, která přísluší cestujícím z důvodu zrušení letu, jej nenutí přijmout bez diskuze všechny požadavky stávkujících. Letecký dopravce totiž nadále může uplatňovat zájmy podniku, aby dosáhl uspokojivého kompromisu pro všechny sociální partnery. Pokud jde o svobodu podnikání a právo na vlastnictví leteckého dopravce, Soudní dvůr připomněl, že tyto nepředstavují absolutní výsady, a tudíž význam, který má cíl ochrany spotřebitelů ( 7 ), včetně cestujících v letecké dopravě, může odůvodnit i značně negativní hospodářské důsledky vzniklé některým hospodářským subjektům.
( 1 ) – Článek 5 odst. 1 písm. c), vykládaný ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10, dále jen „nařízení o právech cestujících v letecké dopravě“).
( 2 ) – Podle čl. 5 odst. 3 nařízení o právech cestujících v letecké dopravě není provozující letecký dopravce povinen platit náhradu v souladu s článkem 7 tohoto nařízení, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.
( 3 ) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann (C-549/07, EU:C:2008:771, bod 23), ze dne 17. září 2015, van der Lans (C-257/14, EU:C:2015:618, bod 36), ze dne 17. dubna 2018, Krüsemann a další (C-195/17, C-197/17 až C-203/17, C-226/17, C-228/17, C-254/17, C-274/17, C-275/17, C‑278/17 až C-286/17 a C-290/17 až C-292/17, EU:C:2018:258, body 32 a 34), a ze dne 11. června 2020, Transportes Aéros Portugueses (C-74/19, EU:C:2020:460, bod 37).
( 4 ) – Bod 14 odůvodnění nařízení o právech cestujících v letecké dopravě.
( 5 ) – Zaručené články 16 a 17 Listiny.
( 6 ) – Zaručené článkem 28 Listiny.
( 7 ) – Jak je stanoven v článku 169 SFEU a článku 38 Listiny.