1.

Podnik v právní formě kapitálové společnosti žádá o podporu z prostředků jednoho z fondů EU v Lotyšsku a podá příslušnou žádost o podporu. Vzhledem k tomu, že v důsledku kumulace ztrát došlo u tohoto podniku ke ztrátě více než poloviny upsaného základního kapitálu, byl by jakožto „podnik v obtížích“ vyloučen z podpory. Z tohoto důvodu společníci ještě před podáním žádosti přijali rozhodnutí o příslušném zvýšení základního kapitálu. Po realizaci tohoto zvýšení základního kapitálu by podnik již nebyl hodnocen jako podnik v obtížích. Podle vnitrostátního práva musí být zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku a teprve poté je považováno za účinné. K tomuto zápisu ovšem došlo až po uplynutí lhůty k podání žádosti, avšak před zamítavým rozhodnutím.

2.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nyní nastoluje otázky, zda je pro posouzení důvodu k vyloučení podniku v obtížích ve smyslu čl. 2 bodu 18 nařízení (EU) č. 651/2014 ( 2 ) rozhodující vnitrostátní rejstříkové právo a od kdy v situaci, jako je ta v projednávané věci, důvod pro vyloučení podniku jako podniku v obtížích odpadá. Vyvstává přitom rovněž otázka, jak má být v průběhu výběrového řízení prokázáno zvýšení základního kapitálu, o němž bylo rozhodnuto, které ale dosud nebylo zapsáno. Vnitrostátní právo v Lotyšsku totiž nepřipouští, aby po podání žádosti o podporu bylo možno doplnit další podklady k vyjasnění.

3.

Článek 3 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 1301/2013 (dále jen „nařízení o EFRR“) ( 3 ) vylučuje z podpory určité osoby:

„3.   EFRR nepodporuje:

4.

Bod 14 odůvodnění nařízení (EU) č. 651/2014 (dále jen „nařízení č. 651/2014“) zní:

5.

Článek 2 („Definice“) tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice: […]

6.

Nařízení (EU) č. 1303/2013 ( 4 ) upravuje v článku 125 funkce řídicího orgánu v odstavcích 1 a 3 následovně:

„1.   Řídicí orgán zodpovídá za řízení operačního programu v souladu se zásadou řádného finančního řízení.

[…]

(3)   Pokud jde o výběr operací, řídicí orgán:

7.

Směrnice (EU) 2017/1132 ( 5 ) o některých aspektech práva obchodních společností v článku 68 („Rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu“) stanoví:

„1.   O každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada. Toto rozhodnutí i provedení zvýšení upsaného základního kapitálu musí být zveřejněny způsobem stanoveným v právních předpisech každého členského státu v souladu s článkem 16. […]“

8.

Článek 14 („Listiny a údaje zveřejňované společnostmi“) této směrnice stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby společnosti povinně zveřejnily alespoň následující listiny a údaje: […]

9.

Článek 16 („Zveřejnění v rejstříku“) odst. 6 a 7 uvedené směrnice stanoví:

„6.   Společnost se může dovolávat listin a údajů vůči třetím osobám až po zveřejnění uvedeném v odstavci 5, ledaže prokáže, že tyto třetí osoby tyto listiny nebo údaje znaly. […]

7.   […] Třetí osoby se mohou vždy dovolávat listin a údajů dosud náležitě nezveřejněných, ledaže má nezveřejnění za následek jejich neúčinnost.

10.

Směrnice 2013/34/EU ( 6 ) se týká harmonizace ustanovení o ročních účetních závěrkách (dále jen „směrnice 2013/34“).

11.

Bod 9 odůvodnění této směrnice objasňuje cíl roční účetní závěrky:

„Roční účetní závěrky by měly být sestaveny na základě zásady opatrnosti a měly by podávat věrný a poctivý obraz o aktivech, pasivech, finanční situaci a výsledku hospodaření podniku. […]“

12.

Článek 4 odst. 1 směrnice 2013/34 objasňuje obsah roční účetní závěrky:

„1.   Roční účetní závěrka tvoří jeden celek a u všech podniků zahrnuje přinejmenším rozvahu, výsledovku a přílohu v účetní závěrce.“

13.

Příloha III směrnice 2013/34 se týká horizontálního členění rozvahy a v první podpoložce „Vlastní kapitál a cizí zdroje“ definuje upsaný základní kapitál v bodě A. („Vlastní kapitál“) takto:

„I. Upsaný základní kapitál (pokud vnitrostátní právní předpisy nestanoví, že se v této položce vykazuje splatný základní kapitál; v takovém případě se musí výše upsaného základního kapitálu a splaceného základního kapitálu vykázat odděleně).“

14.

Využívání finančních prostředků Evropské unie v Lotyšsku upravuje Eiropas Savienības struktūrfondu un Kohēzijas fonda 2014.-2020. gada plānošanas perioda vadības likums (zákon o řízení strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie na programové období 2014–2020) ( 7 ).

15.

Článek 21 body 2 a 5 („Výběr projektů“) uvedeného zákona stanoví:

„2.   Styčný orgán vybere projekty v souladu s metodami výběru a příslušnými specifikacemi výzvy. Příslušné specifikace připraví a po dohodě s odpovědným a řídicím orgánem schválí styčný orgán.

5.   Uchazeči připraví a předloží své projekty v souladu s příslušnými specifikacemi.“

16.

Článek 25 („Schválení, podmíněné schválení nebo zamítnutí projektů u veřejných výzev k předkládání projektů“) tohoto zákona v odst. 3 a 4 stanoví:

„3.   Projekt bude zamítnut, pokud nastane alespoň jedna z následujících okolností: […]

4.   Rozhodnutí o podmíněném schválení projektu je přijato tehdy, když uchazeč musí podniknout určité kroky stanovené styčným orgánem k tomu, aby projekt zcela splnil hodnotící kritéria a bylo možné jej uskutečnit vhodným způsobem. Uvedené rozhodnutí musí obsahovat příslušné podmínky a splnění těchto podmínek je ověřeno s ohledem na příslušné specifikace. Pokud není splněna některá z podmínek stanovených v tomto rozhodnutí nebo není splněna ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, je projekt považován za zamítnutý.“

17.

Článek 30 („Doplnění projektů“) téhož zákona stanoví:

„Projekt nelze doplňovat od jeho předložení až do přijetí rozhodnutí o jeho schválení, podmíněném schválení nebo zamítnutí.“

18.

Předmětnou podporu upravuje Ministru kabineta 2018. gada 25. septembra noteikumi Nr. 612 „Darbības programmas“„Izaugsme un nodarbinātība“ 3.1.1. specifiskā atbalsta mērķa „Sekmēt MVK izveidi un attīstību, īpaši apstrādes rūpniecībā un RIS3 prioritārajās nozarēs“ 3.1.1.5. pasākuma „Atbalsts ieguldījumiem ražošanas telpu un infrastruktūras izveidei vai rekonstrukcijai“ otrās projektu iesniegumu atlases kārtas īstenošanas noteikumi“ (nařízení Rady ministrů č. 612 ze dne 25. září 2018 o pravidlech k provádění druhé fáze výběru projektů pro operační program „Růst a zaměstnanost“, zvláštní cíl 3.1.1 „Podpora zřizování a rozvoje malých a středních podniků, zvláště ve výrobním průmyslu a prioritních sektorech RIS3“, opatření 3.1.1.5 „Investiční podpory na budování a rekonstrukci výrobních prostor a infrastruktury“).

19.

Bod 15 tohoto nařízení stanoví:

„Nárok na financování nelze přiznat, pokud […]

20.

Praktické aspekty výběru projektů jsou upraveny v příslušných specifikacích vypracovaných agenturou a v jejich přílohách ( 8 ).

21.

Příloha 5 („Způsoby uplatňování kritérií hodnocení projektů“) specifikací popisuje ve svém oddíle II odst. 6 způsob, jakým se posuzuje, zda uchazeč je či není podnikem (hospodářským subjektem) v obtížích:

„Projekt bude hodnocen jako ‚bez výhrady pozitivní‘, není-li uchazeč hospodářským subjektem v obtížích. Klasifikace jako podnik v obtížích v době vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory se musí zakládat na ověřitelných a spolehlivých údajích o uchazeči a společnostech s ním propojených:

Projekt bude ohodnocen jako ‚podmíněně pozitivní‘, jestliže jsou předložené informace neúplné nebo nejsou dostatečně konkrétní. Uchazeč je v tomto případě vyzván, aby předložené informace doplnil. Doplnění se však smí týkat pouze technických, aritmetických a redakčních aspektů. […]

Projekt bude ohodnocen jako ‚negativní‘, jestliže uchazeč splňuje jedno z kritérií hospodářského subjektu v obtížích nebo nesplnil podmínky uvedené v rozhodnutí o podmíněně pozitivním hodnocení nebo navzdory splnění uvedených podmínek nadále nesplňuje stanovené požadavky nebo nesplnil uvedené podmínky ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o podmíněném pozitivním hodnocení.“

22.

Činnost obchodních společností upravuje v Lotyšsku komerclikums (obchodní zákoník). Článek 12 („Zveřejnění v rejstříku“) uvedeného zákoníku stanoví:

„1.   Zápisy v obchodním rejstříku jsou účinné vůči třetím osobám od okamžiku jejich zveřejnění. […]

2.   Pokud údaje, které musí být zapsány v obchodním rejstříku, nejsou zapsány, nebo jsou-li zapsány, ale nejsou zveřejněny, osoba, v jejíž prospěch měly být uvedené údaje zapsány, je nemůže uplatnit vůči třetím osobám, s výjimkou případu, že tyto třetí osoby s nimi již byly obeznámeny. […]“

23.

Článek 196 („Rozhodnutí o změně povinného kapitálu“) obchodního zákoníku stanoví:

„1.   Povinný kapitál lze zvýšit nebo snížit jen na základě rozhodnutí valné hromady, v němž jsou stanoveny způsoby uvedeného zvýšení nebo snížení. […]

3.   V případě rozhodnutí o změně povinného kapitálu musí být provedena také příslušná změna stanov.“

24.

Článek 202 („Žádosti o zápis zvýšení povinného kapitálu do obchodního rejstříku“) odst. 3 obchodního zákoníku stanoví:

„Povinný kapitál se považuje za zvýšený v den zápisu nové výše kapitálu do obchodního rejstříku.“

25.

Dne 15. ledna 2019 vyhlásila Centrālā finanšu un līgumu aģentūra (Ústřední agentura pro finance a veřejná výběrová řízení, dále jen „agentura“) druhou fázi veřejné výzvy k předkládání projektů k získání podpory z programu spolufinancování Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) „Růst a zaměstnanost“. Vzhledem k provedeným změnám a doplněním byl stanoven konečný termín pro předložení projektů na 30. dubna 2019.

26.

Společnost s ručením omezeným SIA „Zinātnes Parks“ (dále jen „žalobkyně“), předložila projekt agentuře dne 30. dubna 2019. Vzhledem k tomu, že v důsledku kumulace ztrát došlo u tohoto podniku ke ztrátě více než poloviny upsaného základního kapitálu, byl by jako „podnik v obtížích“ vyloučen z podpory. Současně s tímto projektem proto žalobkyně předložila rozhodnutí své valné hromady ze dne 29. dubna 2019 o změně svých stanov. V rozhodnutí bylo uvedeno, že dojde ke zvýšení povinného kapitálu vkladem podílu povinného kapitálu s připočtením emisního ážia konkrétním společníkem ve stanovené lhůtě.

27.

V průběhu posuzování projektu sdělila žalobkyně agentuře, že zvýšení povinného kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 24. července 2019. V řízení o opravném prostředku předložila pro doplnění prozatímní zprávu o hospodaření podniku schválenou přísežným auditorem.

28.

Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 4. listopadu 2019, kterým bylo ukončeno správní řízení, zamítlo projekt žalobkyně z důvodu, že žalobkyně v době předložení svého projektu byla „podnikem v obtížích“ ve smyslu čl. 2 bodu 18 písm. a) nařízení č. 651/2014.

29.

V rozhodnutí se uvádí, že navzdory rozhodnutí valné hromady společníků je podle čl. 202 odst. 3 obchodního zákoníku povinný kapitál považován za zvýšený až po zápisu nových obchodních podílů do obchodního rejstříku; tento zápis byl ovšem proveden po předložení projektu. Účelem veřejné výzvy je zaručit žadatelům hospodářskou soutěž za rovných podmínek, proto není možné předkládat k projektům doplňující informace. Kromě toho podle bodu 7.17 příslušné specifikace výzvy je k prokázání zlepšení finanční situace nezbytné předložit společně s projektem nikoli jakýkoli dokument, nýbrž prozatímní zprávu o hospodářské situaci schválenou přísežným auditorem, aby si agentura mohla učinit věrný a poctivý obraz o finanční situaci žalobkyně.

30.

Žalobkyně podala žalobu k předkládajícímu soudu, v níž uvedla, že vzhledem k rozhodnutí přijatému valnou hromadou a předloženému orgánu současně s jejím projektem neměla být v době předložení projektu považována za podnik v obtížích. Podle žalobkyně nemají chybějící informace žádný vliv na její finanční situaci, a proto je lze předložit i během období posuzování projektu.

31.

Ve správním řízení je mezi účastníky řízení nesporné, že pokud by byly zohledněny finanční údaje uvedené v poslední roční účetní závěrce za rok 2018, měla by žalobkyně postavení podniku v obtížích ve smyslu čl. 2 bodu 18 písm. a) nařízení č. 651/2014. Rovněž je nesporné, že žalobkyně tento nedostatek napravila zvýšením povinného kapitálu a zápisem příslušné změny do obchodního rejstříku dne 24. července 2019.

32.

Administratīvā rajona tiesa (správní soud prvního stupně, Lotyšsko), k němuž byla žaloba podána, předložil rozhodnutím ze dne 15. července 2020 Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

33.

V řízení před Soudním dvorem předložily písemná vyjádření Lotyšsko, Irsko a Evropská komise a všichni, stejně jako žalobkyně, se zúčastnily jednání konaného dne 14. července 2021.

34.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká zamítnuté žádosti žalobkyně o podporu z programu spolufinancování EFRR „Růst a zaměstnanost“.

35.

Předkládající soud se svými třemi otázkami táže na výklad pojmu „podnik v obtížích“ použitého v čl. 2 bodě 18 písm. a) nařízení č. 651/2014 s odvoláním na pojem „upsaný základní kapitál“ (k tomu bod B). Důvodem je skutečnost, že nařízení o EFRR v čl. 3 odst. 3 písm. d) tyto podniky vylučuje z podpory. Druhou otázkou se táže, jak může žadatel prokázat, že není podnikem v obtížích. Zejména chce vědět, zda je požadavek na konkrétní zprávu stanovený vnitrostátním právem v souladu s unijním právem (k tomu bod C). Třetí otázka se týká následného výběrového řízení prováděného řídicím orgánem. V tomto ohledu se předkládající soud táže, zda orgán může odmítnout dodatečné doplnění (zápis do obchodního rejstříku a dodatečnou prozatímní zprávu přísežného auditora) po uplynutí lhůty pro podání žádosti, ovšem před konečným rozhodnutím (k tomu bod D).

36.

I když spolu všechny tři otázky souvisí, přesto však se týkají různých aspektů (výklad pojmu „podnik v obtížích“, prokázání tohoto pojmu, vyloučení doplněných dokladů, že se nejedná o podnik v obtížích) řízení o výběru příjemce podpory, a proto budou zodpovězeny samostatně.

37.

Hlavním důvodem zamítnutí žádosti o podporu je, že agentura klasifikovala žalobkyni v době podání žádosti jako „podnik v obtížích“ ve smyslu čl. 2 bodu 18 písm. a) nařízení č. 651/2014. První otázkou se předkládající soud táže na výklad tohoto pojmu, zejména s odvoláním na pojem „upsaný základní kapitál“. Je upsaný základní kapitál pouze základní kapitál zapsaný podle příslušného vnitrostátního práva společností a rejstříkového práva? Nebo se jedná o pojem unijního práva, který je nutno vykládat autonomně a nezávisle na příslušných vnitrostátních zvláštnostech příslušného členského státu?

38.

Tato otázka je důležitá zejména z toho důvodu, že členské státy ve svém právu společností používají různé koncepce. Například lotyšské právo stanoví fikci, podle níž je zvýšení povinného kapitálu, o němž rozhodli společníci, považováno za účinné dnem, kdy je nová výše kapitálu zapsána do obchodního rejstříku. Z písemného vyjádření Irska vyplývá, že tam takovýto zápis pro změnu základního kapitálu stanoven není. V Německu je naproti tomu pro provedení změny stanov společnosti s ručením omezeným zapotřebí notářsky ověřené rozhodnutí společníků. Změna přitom nemá právní účinek, dokud není zapsána do obchodního rejstříku v sídle společnosti.

39.

V projednávané věci se jedná o lotyšskou společnost, která nesplnila podmínky lotyšského rejstříkového práva v okamžiku podání žádosti o podporu. Irská společnost by požadavkům podle irského práva vyhověla bez dokladu o zápisu do rejstříku. Německá společnost by musela předložit alespoň zápis do (německého) obchodního rejstříku, v ostatním by ale musela splnit přísnější požadavky (notářsky ověřené rozhodnutí společníků) než lotyšský konkurent.

40.

Tyto příklady již ukazují, že otázka výkladu pojmů nařízení EU je velmi často spojena s tím, zda je zapotřebí vykládat toto nařízení autonomně, aby jej všechny společnosti ve všech členských státech mohly splnit podle stejných měřítek, nebo zda je rozhodující výklad s přihlédnutím k příslušnému vnitrostátnímu právu (buď státu poskytujícího podporu, nebo státu sídla společnosti podávající žádost).

41.

Odpověď na tuto otázku souvisí se zněním, smyslem a účelem pojmu „podnik v obtížích“.

42.

Výchozím bodem je ustálená judikatura Soudního dvora, podle níž z požadavků jak jednotného používání unijního práva, tak zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto ustanovení, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii bez ohledu na kvalifikaci použitou v členských státech, s přihlédnutím ke znění dotčeného ustanovení, jakož i jeho kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí ( 9 ).

43.

Něco jiného může platit, odkazuje-li se unijní právo na příslušné vnitrostátní právo. Znění čl. 2 bodu 18 písm. a) nařízení č. 651/2014 však žádný takový odkaz neobsahuje, žádným způsobem se tedy neodvolává na vnitrostátní právo společností resp. na rejstříkové právo. Naopak: Toto ustanovení výslovně odkazuje na unijní právo, totiž na směrnici 2013/34.

44.

V souladu s jeho zněním proto není relevantní základní kapitál, pro nějž vnitrostátní právo společností resp. rejstříkové právo (státu poskytujícího podporu nebo státu sídla společnosti žádající o podporu) stanoví fikci právní účinnosti k určitému okamžiku. Generální advokát M. Campos Sánchez-Bordona hovoří dokonce o tom, že právní pojem „podnik v obtížích“ je „autonomní, svébytný pojem unijního práva“ ( 10 ).

45.

Pro autonomní výklad hovoří i srovnání se zněním čl. 2 bodu 18 písm. c) nařízení č. 651/2014, který výslovně vychází z toho, zda podnik splňuje kritéria vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení na žádost svých věřitelů ( 11 ). Je nutno vycházet z toho, že jestliže se unijní normotvůrce v bodě c) výslovně odkazuje na vnitrostátní právo, zatímco u posuzování upsaného základního kapitálu v bodě a) nikoliv, činí tak vědomě, byť je Irsko opačného názoru.

46.

Pro autonomní výklad navíc hovoří, že bod 14 odůvodnění nařízení č. 651/2014 objasňuje, že je vhodné stanovit nařízením jednoznačná kritéria, která nevyžadují posouzení všech zvláštních aspektů situace určitého podniku. Řídicí orgán by bez detailního posouzení měl sotva možnost přezkoumat účinnost zvýšení kapitálu podle příslušného vnitrostátního právního řádu upravujícího stanovy společnosti (to znamená nikoliv nutně pouze lotyšského práva). Jak při jednání shodně uvedly Irsko a Lotyšsko, je v tomto ohledu rozhodující nikoliv právo státu poskytujícího podporu (v projednávané věci Lotyšsko), nýbrž právo stanov společnosti.

47.

Neexistence odkazu na příslušné vnitrostátní právo přesvědčí rovněž z obsahového hlediska. Ve státech, které pracují se zásadou zveřejnění prostřednictvím úředního rejstříku, má zápis jinou funkci než odpověď na otázku, zda je žalobkyně „podnikem v obtížích“ ve smyslu práva podpory. Obvykle je cílem nezbytnosti zápisu do státního rejstříku kontrola prostřednictvím rejstříku a publicita. Posledně jmenované má za následek, že třetí osoby musí strpět platnost pozměněných záznamů vůči své osobě. Prvně jmenované má zajistit, že zapsána budou pouze řádná rozhodnutí společníků.

48.

Koncepce pojmu „podnik v obtížích“ podle unijního práva, k níž se během jednání přikláněly Irsko, Lotyšsko a Komise, ve které ale musí být jedna podmínka (upsaný základní kapitál) určena při použití různých vnitrostátních právních řádů, naproti tomu není přesvědčivá. Jestliže unijní právo vědomě vylučuje určité osoby (zde podniky v obtížích) z podpory formou prostředků EU, pak členské státy nemohou svým vnitrostátním právem prostřednictvím pojmu upsaného základního kapitálu svobodně definovat, které osoby je nutno považovat za podnik v obtížích. To by jinak mohlo vést k vyprázdnění účelu unijního práva (žádná podpora pro podniky v obtížích).

49.

Pochybnosti, které během jednání vyjádřilo zejména Irsko a jejichž podstatou je, že by autonomní výklad pojmu „podnik v obtížích“ vedl ke skryté harmonizaci práva společností, nesdílím. V projednávané věci se nejedná o to, zda má řízení za účelem účinného zvýšení kapitálu probíhat ve všech členských státech jednotně. To unijní právo skutečně žádným způsobem neupravuje, jak shodně uvedli všichni zúčastnění. V projednávané věci se jedná „pouze“ o otázku, zda se přidělování unijních prostředků (podpora způsobilých podniků v rámci EFRR) srozumitelně řídí unijním, nebo vnitrostátním právem.

50.

Jak vyplývá z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 651/2014, mají být podpory poskytované podnikům v obtížích posuzovány na základě jiných pokynů než podnikům bez obtíží. Důvodem je, že podniky mají být podporou motivovány k určité činnosti, totiž k podpořenému záměru ( 12 ). U méně solventních podniků (tedy podniků v obtížích) ale existuje riziko, že podporu použijí spíše na záchranu podniku samotného, než na realizaci podpořeného záměru ( 13 ). Každopádně u méně solventních podniků existuje vyšší riziko, že nebude dosaženo účelu podpory. Méně solventní podniky je tedy zapotřebí prostřednictvím podpor nanejvýš zachránit nebo restrukturalizovat, což ale musí být posuzováno podle jiných kritérií, a proto podle jiných pokynů.

51.

Z tohoto důvodu odkazuje čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení o EFRR na čl. 2 bod 18 písm. a) nařízení č. 615/2014. Ten zase primárně vychází ze skutečné majetkové situace. Podnik v obtížích definuje jako podnik, kde v důsledku kumulace ztrát došlo ke ztrátě více než poloviny upsaného základního kapitálu. Nelze jej tedy považovat za obzvláště solventní. Pojem „upsaný základní kapitál“ je proto nutno číst ve vazbě na skutečnou hospodářskou situaci podniku.

52.

Zápis do státního rejstříku může zaprvé vyžadovat určitý čas. Zadruhé pouze veřejně konstatuje, že nyní došlo ke zvýšení kapitálu. Se skutečnou hospodářskou situací podniku to nemá nic společného. Je naopak možné, že podnik zvýšený základní kapitál v mezidobí již spotřeboval dalšími ztrátami. Zápis do rejstříku resp. fikce právní účinnosti zápisem jsou proto pro vymezení málo vypovídající.

53.

Nepomůže ani použití směrnice 2017/1132. Její článek 68 („Rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu“) stanoví, že o každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada. Toto rozhodnutí i provedení zvýšení upsaného základního kapitálu musí být zveřejněno způsobem stanoveným v právních předpisech každého členského státu a vůči třetím osobám se jich lze dovolávat až po zveřejnění. Účelem je ochrana třetích osob, jak uvádí rovněž Komise. O skutečné majetkové situaci tyto povinnosti zveřejnění naproti tomu nevypovídají vůbec nic.

54.

Žadatel navíc nemůže okamžik zápisu do rejstříku nijak ovlivnit. Pro něj je jistým způsobem náhodný. Článek 125 nařízení č. 1303/2013 ale požaduje nediskriminační a transparentní výběrová kritéria. Náhodná okolnost rychlého nebo pomalého zpracování zápisu do rejstříku příslušným rejstříkovým soudem je s tím proto obtížně slučitelná již jen v rámci jednoho členského státu a tím spíše ve srovnání mezi několika členskými státy. Vycházet z náhodných událostí v tomto ohledu znamená spíše svévoli než spravedlnost.

55.

Skutečnost, že je pojem „upsaný základní kapitál“ nutno číst ve vztahu ke skutečné hospodářské situaci podniku, potvrzuje rovněž odkaz na směrnici 2013/34 v čl. 2 bodě 18 písm. a) nařízení č. 615/2014.

56.

V právu upravujícím konsolidovanou účetní závěrku se vlastní kapitál, který má společnost k dispozici, obvykle člení do různých kategorií, které jsou v rozvaze zpravidla uvedeny na straně pasiv. Protože i zde byla aktiva podniku v jednotlivých členských státech vykazována různě, platí nyní směrnice 2013/34, která stanoví pravidla pro sestavení roční účetní závěrky. Podle jejího bodu 9 odůvodnění by „roční závěrky měly být sestaveny na základě zásady opatrnosti a měly by podávat věrný a poctivý obraz o aktivech, pasivech, finanční situaci a výsledku hospodaření podniku“. Důležitou součást roční účetní závěrky tvoří podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2013/34 rozvaha podniku.

57.

Je pravda, že směrnice 2013/34 ve své příloze III, která obsahuje členění rozvahy, nepoužívá pojem „upsaný základní kapitál“, nýbrž pojem „upsaný kapitál“ jako první podpoložku vlastního kapitálu v části „Vlastní kapitál a cizí zdroje“. Příloha III přitom v bodě A (jak u aktiv, tak i u vlastního kapitálu a cizích zdrojů) rozlišuje mezi upsaným základním kapitálem, který je splatný, nebyl však dosud splacen, a již splaceným upsaným základním kapitálem.

58.

Tato pravidla, která mají – jak již bylo zmíněno – odrážet skutečnou majetkovou situaci společnosti, nerozlišují podle toho, zda byl upsaný základní kapitál zveřejněn, nýbrž podle toho, zda již byl splacen či nikoliv. To je pochopitelné. Rozhodnutí společníků o zvýšení základního kapitálu je totiž pouhým příslibem přísunu dalšího kapitálu za účelem zlepšení majetkové situace společnosti. Zvýšený základní kapitál totiž je skutečně k dispozici až po jeho splacení.

59.

V souhrnu lze tedy konstatovat, že unijní právo upravující konsolidovanou účetní závěrku rozlišuje mezi splatným upsaným základním kapitálem a již splaceným základním kapitálem. Poskytuje tak věrný a poctivý obraz o aktivech, pasivech, finanční situaci a výsledku hospodaření podniku. Zveřejnění v rejstříku není v tomto ohledu relevantní.

60.

Pojem „upsaný základní kapitál“ musí proto být chápán nezávisle na příslušném vnitrostátním rejstříkovém právu resp. právu společností. Může se odkazovat buď na přislíbený zvýšený základní kapitál (rozhodující je tedy rozhodnutí společníků), nebo na splacení přislíbeného zvýšeného základního kapitálu (rozhodující je tedy přísun zvýšeného základního kapitálu).

61.

S ohledem na výše uvedený účel rozlišování v právu upravujícím podporu na podniky v obtížích a podniky, které v obtížích nejsou, je nutno upřednostnit posledně jmenovanou možnost. Riziko, že účelu podpory nebude v důsledku finančních obtíží společnosti dosaženo, při pouhém příslibu zvýšení základního kapitálu dosud existuje a je vyloučeno až v okamžiku, kdy je tento příslib splněn, tedy kdy je skutečně k dispozici zvýšený základní kapitál společnosti. Jak právem zdůrazňuje Lotyšsko, rozhodnutí společníků o zvýšení základního kapitálu představuje „pouze“ občanskoprávní závazek a je teprve prvním krokem k tomu, aby byl upsaný základní kapitál zvýšen. Posledně jmenované vysvětluje rovněž oddělené vykazování v rozvaze (k tomu již výše body 57 a násl.).

62.

Pojem „upsaný základní kapitál“ v čl. 2 bodě 18 písm. a) nařízení č. 615/2014 se proto podle mého názoru týká splaceného upsaného základního kapitálu ve smyslu přílohy III směrnice 2013/34.

63.

Takový výklad zároveň zajišťuje vyvážení zájmů podniků a poskytovatelů podpory. Na jedné straně nejsou podniky vyloučeny z podpory určitých projektů v důsledku délky řízení o zápisu do státního registru, kterou nemohou ovlivnit. Na druhé straně nemohou podniky v obtížích dosáhnout způsobilosti pouhým příslibem budoucího zvýšení základního kapitálu, nýbrž až v okamžiku, kdy je zvýšený základní kapitál skutečně k dispozici. Pro projednávanou věc je proto rozhodující, zda rozhodnutí valné hromady společníků ze dne 29. dubna bylo skutečně naplněno před uplynutím lhůty pro podání žádosti dne 30. dubna. To může posoudit pouze předkládající soud.

64.

Od toho je nutno oddělit otázku, jak má podnik prokázat svou způsobilost tak, aby ji vnitrostátní řídicí orgány mohly přezkoumat.

65.

Lotyšské právo v tomto ohledu stanoví, že v zásadě musí být posouzena poslední zveřejněná závěrečná výroční zpráva (1), není-li předložena prozatímní zpráva schválená přísežným auditorem (2). Pokud uchazeč odkazuje na informace, které jsou veřejnosti přístupné (podléhají ověření), a odkazuje na zvýšení povinného kapitálu po poslední závěrečné výroční zprávě, zohlední se tyto informace současně s prozatímní zprávou o hospodaření podniku schválenou přísežným auditorem (3).

66.

Předkládající soud se tak ve výsledku táže, zda jsou tyto dokumenty relevantní a zda je vnitrostátní řídicí orgány mohou požadovat, protože v okamžiku podání žádosti každopádně příslušná prozatímní zpráva chyběla. Předložena byla až dodatečně v průběhu řízení.

67.

Jak vyplývá z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 615/2014 a jak správně uvádí Komise ve svém písemném vyjádření, má být zjištění způsobilosti podle tohoto nařízení nekomplikované. Uvádí se zde totiž: „V zájmu zajištění právní jistoty je vhodné stanovit jednoznačná kritéria, aby pro posouzení skutečnosti, zda se dotyčný podnik považuje pro účely tohoto nařízení za podnik v obtížích, nebylo nutné zvažovat všechny zvláštní aspekty situace určitého podniku“.

68.

K tomuto cíli je nutno přihlédnout rovněž při použití článku 125 nařízení č. 1303/2013. Podle tohoto ustanovení odpovídají vnitrostátní řídicí orgány za řízení operačního programu v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Tato odpovědnost zahrnuje kontrolu splnění podmínek podle nařízení č. 615/2014 ( 14 ). Řídicí orgán může za tímto účelem požadovat důkazy, které i bez zvažování všech zvláštních aspektů situace určitého podniku umožňují zjistit, zda došlo ke ztrátě více než poloviny upsaného základního kapitálu.

69.

Jak již bylo uvedeno výše, roční účetní závěrky podniku včetně jeho rozvah jsou k tomu velmi nápomocné. Prvnímu kritériu v lotyšském právu tedy nelze nic vytknout.

70.

Vzhledem k tomu, že jsou tyto podklady zpracovávány vždy na konci hospodářského roku, hospodářská situace se však může i v průběhu roku zlepšit, jsou nápomocné rovněž prozatímní zprávy vytvořené nezávislým odborníkem. Ani k druhému kritériu v lotyšském právu tedy nelze mít žádné výhrady.

71.

Stejně tak nelze nic vytknout ani třetímu kritériu pro nekomplikované posouzení hospodářské situace podniku. Odvolává-li se uchazeč na veřejně přístupné informace k prokázání meziročního zvýšení základního kapitálu, je nutno k nim přihlédnout stejně jako k příslušné prozatímní zprávě.

72.

Všechna uvedená kritéria provádí cíl nařízení č. 615/2014 (vyloučení podniků v obtížích, které nejsou podle tohoto nařízení způsobilé) ve světle odpovědnosti vnitrostátních řídicích orgánů stanovené v článku 125 nařízení č. 1303/2013. To je v souladu s unijním právem.

73.

Třetí otázkou se předkládající soud v zásadě táže, zda je vyloučení podkladů a informací předložených až po podání žádosti o podporu slučitelné s čl. 125 odst. 3 písm. a) nařízení č. 1303/2013. Podle tohoto ustanovení musí řídicí orgán vypracovat a – po schválení – uplatňovat vhodné postupy a kritéria výběru, jež zajistí, aby operace přispěly k dosažení konkrétních cílů a výsledků příslušné priority, a jsou nediskriminační a transparentní.

74.

Jak Komise ve svém písemném vyjádření správně podotýká, vnitrostátní právo doplnění podkladů podle všeho vůbec nevylučuje. Zaprvé článek 25 zákona o správě strukturálních fondů umožňuje i podmíněné schválení projektu. Zadruhé vychází specifikace vypracovaná agenturou z toho, že rozhodnutí, zda je žadatel podnikem v obtížích, je přijímáno v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí podpory. Zda se článek 30 zákona o správě strukturálních fondů, podle něhož není doplnění projektů po podání žádosti do rozhodnutí přípustné, použije i na posouzení hospodářské situace žadatele, musí rozhodnout předkládající soud.

75.

Předpokládáme-li, že článek 30 zákona o správě strukturálních fondů doplnění takovýchto podkladů vylučuje, vyvstává otázka, zda tomu brání unijní právo. V projednávané věci má totiž nezohlednění dodatečně předložené prozatímní zprávy za následek vyloučení z okruhu způsobilých osob, protože žalobkyně byla až do zvýšení kapitálu považována za podnik v obtížích, a tedy v rámci nařízení č. 615/2014 za nezpůsobilou.

76.

Skutečnost, že některé podpory jsou na základě nařízení č. 615/2014 z hlediska unijního práva zásadně přípustné, ale neznamená, že členské státy musí tyto podpory vyplatit ( 15 ). Totéž platí pro podporu v rámci EFRR. Jak vyplývá z bodů 3 a 4 odůvodnění, určité projekty mohou být podpořeny, ale nemusí. Členské státy proto mohou vyplacení, jak správně uvádí Komise, navázat na určité další podmínky, jako je dodržování určitých lhůt a formalit. To zahrnuje rovněž možnost nezohlednit dodatečně předložené podklady.

77.

Vzhledem k tomu, že prostředky podpory z fondů EU nejsou nekonečné, musí řídicí orgány v konečném důsledku vybírat mezi několika uchazeči o stejné prostředky. V tomto rozhodnutí o výběru, jak správně uvádí Lotyšsko, hraje významnou roli zásada rovného zacházení. Článek 125 odst. 3 písm. a) bod ii) nařízení č. 1303/2013 proto stanoví, že řídicí orgány vypracují vhodné postupy a kritéria výběru, které jsou nediskriminační a transparentní.

78.

S ohledem na skutečnost, že uchazeči o podporu v rámci fondu EU vstupují do více či méně vyhraněné hospodářské soutěže, lze tuto situaci zcela jistě srovnat se situací v právu veřejných zakázek. I tam musí řídicí orgán provést výběr a část uchazečů nutně vyloučit. Konkurence je zde pravděpodobně větší, a proto je zapotřebí v řízení obzvláště důsledně dodržovat zásadu rovného zacházení. To ale nemění nic na skutečnosti, že omezené zdroje (zakázka resp. podpora) přiděluje stát pouze několika žadatelům s vyloučením jiných žadatelů. Proto musí být i v tomto případě toto výběrové řízení podle čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/24 ( 16 ) transparentní a nediskriminační.

79.

Zásada rozhodného dne, podle níž jsou zohledněny pouze žádosti podané před určitým datem, které platí pro všechny stejnou měrou, je – jak správně uvedla Komise během jednání – transparentní a nediskriminační. Totéž platí pro procesní pravidlo, které zakazuje dodatečné doplnění již podaných žádostí po uplynutí lhůty k podávání žádostí. Toto pravidlo totiž pouze zajišťuje dodržení zásady rozhodného dne a usnadňuje řídicímu orgánu přijetí rozhodnutí o výběru. Ten musí přihlédnout pouze k informacím předloženým do uplynutí lhůty a nemusí dodatečně zvažovat ještě další skutečnosti.

80.

Tento postup je v souladu se zásadou rovného zacházení. Zabraňuje situaci, kdy jsou ve stanovené lhůtě podány nejprve chybné nebo neúplné žádosti, které jsou ještě dodatečně doplňovány a opravovány, čímž se ve skutečnosti prodlužuje lhůta k podání žádosti. To by znevýhodňovalo uchazeče, kteří hned na začátku podali bezchybné a úplné žádosti. Jestliže příslušným žadatelům mohlo být zřejmé, jaké podklady musí do uplynutí lhůty k podání žádosti předložit, a žadatel zásadně měl možnost předložit tyto podklady do tohoto rozhodného dne, nepanují ohledně zásady transparentnosti ani ohledně zásady rovného zacházení pochybnosti týkající se nezohlednění dodatečně předložených podkladů.

81.

V tomto smyslu Soudní dvůr v souvislosti s vyloučením uchazeče ve výběrovém řízení již rozhodl, že vyloučení hospodářského subjektu z důvodu, že ve své nabídce opomenul určité údaje, není porušením směrnice 2004/18. Zejména pokud má veřejný zadavatel za to, že toto opomenutí nepředstavuje čistě formální nesrovnalost, nemůže tomuto uchazeči dovolit, aby po uplynutí lhůty stanovené k podání nabídek toto opomenutí jakýmkoliv způsobem následně napravil ( 17 ). Ostatně článek 51 uvedené směrnice, který stanoví, že veřejný zadavatel může vyzvat hospodářské subjekty, aby doplnily nebo objasnily osvědčení a doklady předložené podle článků 45 až 50 téže směrnice, nemůže být vykládán tak, že veřejnému zadavateli umožňuje připustit jakoukoli nápravu opomenutí, které podle výslovných ustanovení podkladů k zakázce musí vést k vyloučení hospodářského subjektu ( 18 ).

82.

Tato myšlenka platí – podle mého názoru v trochu mírnější verzi – rovněž pro rozhodnutí o výběru z několika žádosti o podporu, každopádně v případě, kdy – jako je tomu v projednávané věci – byla vypsána výzva k předkládání projektů. Jestliže z procesních pravidel dostupných pro žalobkyni vyplývalo, že žadatel, jenž je podle staré roční účetní závěrky považován za podnik v obtížích, musí nutně předložit prozatímní zprávu o hospodaření podniku schválenou přísežným auditorem, pak může být ( 19 ) předložení takovéto prozatímní zprávy až po uplynutí lhůty k podávání žádostí považováno za irelevantní a žádost může být zamítnuta. O tom, zda tato žádost, jako za určitých okolností v právu veřejných zakázek ( 20 ), dokonce musí být odmítnuta, nemusí Soudní dvůr v projednávané věci rozhodovat ( 21 ).

83.

V konečném důsledku ale musí předkládající soud posoudit, zda byla tato podmínka pro žalobkyni dostatečně transparentní. Formulace v příloze 5 specifikací sice naznačují, že v situaci žalobkyně byla příslušná prozatímní zpráva nezbytná. Ovšem vzhledem k tomu, že se ve stejných podmínkách hovoří rovněž o tom, že se posouzení na základě této prozatímní zprávy provádí při rozhodování o poskytnutí podpory, mohlo by to být chápáno rovněž tak, že tyto podklady musí být k dispozici do tohoto rozhodnutí.

84.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Administratīvā rajona tiesa (správní soud prvního stupně, Lotyšsko) takto: