4.7.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 257/4


Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 12. května 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Servizio Elettrico Nazionale SpA, ENEL SpA, Enel Energia SpA v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato a další

(Věc C-377/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Dominantní postavení - Zneužití dominantního postavení - Článek 102 SFEU - Dopad praktiky na blahobyt spotřebitelů a na strukturu trhu - Zneužívající vylučovací praktika - Způsobilost praktiky vyvolat účinek vyloučení z trhu - Použití jiných prostředků, než které jsou používány v běžné hospodářské soutěži na základě výkonnosti - Nemožnost hypotetického stejně výkonného soutěžitele jednání napodobit - Existence protisoutěžního záměru - Otevření trhu s elektřinou hospodářské soutěži - Předávání obchodně citlivých informací v rámci skupiny společností s cílem udržet si na trhu dominantní postavení vycházející z dřívějšího zákonného monopolu - Přičitatelnost jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti“)

(2022/C 257/05)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Servizio Elettrico Nazionale SpA, ENEL SpA, Enel Energia SpA

Žalovaní:Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, ENEL SpA, Servizio Elettrico Nazionale SpA, Eni Gas e Luce Spa, Eni SpA, Axpo Italia SpA, Gala SpA, E.Ja SpA, Green Network SpA, Ass.ne Codici – Centro per i Diritti del Cittadino

za přítomnosti: Green Network SpA, Associazione Italiana di Grossisti di Energia e Trader – AIGET, Ass.ne Codici – Centro per i Diritti del Cittadino, Associazione Energia Libera, Metaenergia SpA

Výrok

1)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání, že určité jednání představuje zneužití dominantního postavení, stačí, aby orgán pro hospodářskou soutěž prokázal, že tato praktika může narušit strukturu účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu, ledaže dotčený dominantní podnik prokáže, že protisoutěžní účinky, které mohou z uvedené praktiky vyplynout, jsou vyváženy, či dokonce převáženy pozitivními účinky pro spotřebitele, zejména z hlediska ceny, výběru, kvality nebo inovací.

2)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely vyloučení zneužívající povahy jednání podniku v dominantním postavení musí být považován za nedostačující samotný důkaz, předložený dotčeným podnikem, že toto jednání nemělo konkrétní omezující účinky. Tato skutečnost může představovat nepřímý důkaz o nezpůsobilosti dotčeného jednání vyvolat protisoutěžní účinky, který však musí být doplněn dalšími důkazy, které tuto nezpůsobilost mají prokázat.

3)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že existence zneužívající praktiky vyloučení z trhu podnikem v dominantním postavení musí být posouzena na základě způsobilosti této praktiky vyvolat protisoutěžní účinky. Orgán pro hospodářskou soutěž není povinen prokázat úmysl dotčeného podniku vyloučit své soutěžitele z trhu prostřednictvím jiných prostředků nebo zdrojů, než které jsou používány v běžné hospodářské soutěži na základě výkonnosti. Důkaz takového úmyslu nicméně představuje skutkovou okolnost, kterou lze zohlednit pro účely prokázání určení zneužití dominantního postavení.

4)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že jednání, které je přípustné mimo oblast práva hospodářské soutěže, může být, pokud je prováděno podnikem v dominantním postavení, kvalifikováno jako „zneužití“ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud může vyvolat účinek vyloučení z trhu a pokud spočívá na použití jiných prostředků než těch, které jsou součástí hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Jsou-li obě tyto podmínky splněny, může se dotčený podnik v dominantním postavení nicméně vyhnout zákazu uvedenému v článku 102 SFEU tím, že prokáže, že dotčené jednání bylo buď objektivně odůvodněné a přiměřené tomuto odůvodnění, nebo že bylo vyváženo, či dokonce převáženo výhodami ve formě efektivnosti, ze které mají prospěch rovněž spotřebitelé.

5)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je dominantní postavení zneužíváno jednou nebo více dceřinými společnostmi patřícími k jedné hospodářské jednotce, postačuje existence této jednotky k závěru, že mateřská společnost je rovněž odpovědná za toto zneužití. Existenci takové jednotky je třeba předpokládat, pokud v rozhodné době byl alespoň téměř veškerý kapitál těchto dceřiných společností přímo či nepřímo vlastněn mateřskou společností. Orgán pro hospodářskou soutěž není povinen předložit jakýkoliv dodatečný důkaz, ledaže mateřská společnost prokáže, že neměla pravomoc vymezit jednání svých dceřiných společností, neboť tyto dceřiné společnosti jednaly samostatně.


(1)  Úř. věst. C 348, 19.10.2020.