1)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání, že určité jednání představuje zneužití dominantního postavení, stačí, aby orgán pro hospodářskou soutěž prokázal, že tato praktika může narušit strukturu účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu, ledaže dotčený dominantní podnik prokáže, že protisoutěžní účinky, které mohou z uvedené praktiky vyplynout, jsou vyváženy, či dokonce převáženy pozitivními účinky pro spotřebitele, zejména z hlediska ceny, výběru, kvality nebo inovací.

2)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely vyloučení zneužívající povahy jednání podniku v dominantním postavení musí být považován za nedostačující samotný důkaz, předložený dotčeným podnikem, že toto jednání nemělo konkrétní omezující účinky. Tato skutečnost může představovat nepřímý důkaz o nezpůsobilosti dotčeného jednání vyvolat protisoutěžní účinky, který však musí být doplněn dalšími důkazy, které tuto nezpůsobilost mají prokázat.

3)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že existence zneužívající praktiky vyloučení z trhu podnikem v dominantním postavení musí být posouzena na základě způsobilosti této praktiky vyvolat protisoutěžní účinky. Orgán pro hospodářskou soutěž není povinen prokázat úmysl dotčeného podniku vyloučit své soutěžitele z trhu prostřednictvím jiných prostředků nebo zdrojů, než které jsou používány v běžné hospodářské soutěži na základě výkonnosti. Důkaz takového úmyslu nicméně představuje skutkovou okolnost, kterou lze zohlednit pro účely prokázání určení zneužití dominantního postavení.

4)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že jednání, které je přípustné mimo oblast práva hospodářské soutěže, může být, pokud je prováděno podnikem v dominantním postavení, kvalifikováno jako „zneužití“ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud může vyvolat účinek vyloučení z trhu a pokud spočívá na použití jiných prostředků než těch, které jsou součástí hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Jsou-li obě tyto podmínky splněny, může se dotčený podnik v dominantním postavení nicméně vyhnout zákazu uvedenému v článku 102 SFEU tím, že prokáže, že dotčené jednání bylo buď objektivně odůvodněné a přiměřené tomuto odůvodnění, nebo že bylo vyváženo, či dokonce převáženo výhodami ve formě efektivnosti, ze které mají prospěch rovněž spotřebitelé.

5)

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je dominantní postavení zneužíváno jednou nebo více dceřinými společnostmi patřícími k jedné hospodářské jednotce, postačuje existence této jednotky k závěru, že mateřská společnost je rovněž odpovědná za toto zneužití. Existenci takové jednotky je třeba předpokládat, pokud v rozhodné době byl alespoň téměř veškerý kapitál těchto dceřiných společností přímo či nepřímo vlastněn mateřskou společností. Orgán pro hospodářskou soutěž není povinen předložit jakýkoliv dodatečný důkaz, ledaže mateřská společnost prokáže, že neměla pravomoc vymezit jednání svých dceřiných společností, neboť tyto dceřiné společnosti jednaly samostatně.