1)

Článek 4 odst. 1 první pododstavec písm. c) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny musí být vykládán v tom smyslu, že datem rozhodným pro určení, zda dítě osoby usilující o sloučení rodiny, které bylo přiznáno právní postavení uprchlíka, je nezletilým dítětem ve smyslu tohoto ustanovení, je v situaci, kdy toto dítě dosáhlo zletilosti dříve, než bylo rodiči usilujícímu o sloučení rodiny přiznáno právní postavení uprchlíka a než byla podána žádost o sloučení rodiny, datum, ke kterému rodič usilující o sloučení rodiny podal žádost o azyl, kterou usiloval o přiznání právního postavení uprchlíka, za podmínky, že žádost o sloučení rodiny byla podána ve lhůtě tří měsíců po přiznání právního postavení uprchlíka rodiči usilujícímu o sloučení rodiny.

2)

Článek 16 odst. 1 písm. b) směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě sloučení rodiny nezletilého dítěte s rodičem, kterému bylo přiznáno právní postavení uprchlíka, když toto dítě dosáhlo zletilosti dříve, než bylo rodiči usilujícímu o sloučení rodiny přiznáno právní postavení uprchlíka a než byla podána žádost o sloučení rodiny, není pouhý právní vztah rodiče a dítěte postačující pro učinění závěru, že existuje skutečný rodinný život ve smyslu tohoto ustanovení. K tomu, aby se na dotyčné dítě mohlo vztahovat sloučení rodiny, není ovšem nutné, aby rodič usilující o sloučení rodiny a toto dítě žili ve společné domácnosti nebo v téže budově. Příležitostné návštěvy, jsou-li možné, a pravidelné kontakty všeho druhu mohou být postačující pro učinění závěru, že tyto osoby znovu budují osobní a citové vztahy, a pro doložení existence skutečného rodinného života. Rovněž nelze požadovat, aby se rodič usilující o sloučení rodiny a jeho dítě navzájem finančně podporovali.