1)

Článek 50 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby orgán pro hospodářskou soutěž jednoho členského státu stíhal podnik a případně mu uložil pokutu za porušení článku 101 SFEU a odpovídajících ustanovení vnitrostátního práva hospodářské soutěže z důvodu jednání, které mělo protisoutěžní účel nebo důsledek na území tohoto členského státu, třebaže na toto jednání již poukázal orgán pro hospodářskou soutěž jiného členského státu v konečném rozhodnutí, které tento orgán přijal ve vztahu k tomuto podniku v návaznosti na řízení pro porušení článku 101 SFEU a odpovídajících ustanovení práva hospodářské soutěže tohoto jiného členského státu, za předpokladu, že toto rozhodnutí není založeno na zjištění protisoutěžního účelu nebo důsledku na území prvně uvedeného členského státu.

2)

Článek 50 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že na řízení podle práva hospodářské soutěže, v němž lze z důvodu zapojení dotyčného účastníka do vnitrostátního programu shovívavosti konstatovat pouze porušení tohoto práva, lze uplatnit zásadu ne bis in idem.