Usnesení Tribunálu (osmého senátu) ze dne 31. března 2020 –
AP v. EIF

(Věc T‑155/19)

„Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu újmy – Veřejná správa – Zaměstnanci EIF – Sdělení zaměstnance o odstoupení z osobních důvodů – Volno z důvodu vážné nemoci započaté před datem, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru – Zpětvzetí odstoupení po datu, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru – Odmítnutí EIF přijmout retroaktivní zpětvzetí odstoupení – Odložení data skončení pracovního poměru v důsledku volna z důvodu nemoci – Použitelnost článku 33 pracovního řádu zaměstnanců EIF – Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“

1. 

Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná – Možnost zamítnutí žaloby z meritorního hlediska, aniž předtím rozhodne o námitce nepřípustnosti vznesené žalovaným

(Jednací řád Tribunálu, články 126 a 130)

(viz body 21–23)

2. 

Úředníci – Zaměstnanci Evropského investičního fondu – Rezignace – Platná pravidla – Článek 33 pracovního řádu zaměstnanců Fondu – Rozsah – Povinnost pozastavit výpovědní lhůtu v případě nemoci – Vyloučení

(Listina základních práv Evropské unie, článek 34; pracovní řád Evropského investičního fondu články 17, 18 a 33)

(viz body 30, 35, 36, 40, 41)

3. 

Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropského investičního fondu – Předmět – Soudní příkaz určený administrativě – Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, článek 91)

(viz bod 45)

4. 

Žaloby úředníků – Návrh na náhradu újmy spojený s návrhem na zrušení – Zamítnutí návrhu na zrušení mající za následek zamítnutí návrhu na náhradu újmy

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

(viz body 49, 50)

Předmět

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a článku 50a statutu Soudního dvora Evropské unie znějící zaprvé na zrušení dopisů EIF ze dne 30. srpna a ze dne 3. října 2018, jimiž byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 20. června 2018, zadruhé na uložení povinnosti EIF vyplatit žalobkyni odměnu podle článku 33 pracovního řádu zaměstnanců EIF a zatřetí na náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni údajně vznikla.

Výrok

1) 

Žaloba se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná, a zčásti zamítá jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná.

2) 

AP se ukládá náhrada nákladů řízení.