—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí přijaté neznámého dne, o kterém se žalobkyně dozvěděla dne 12. dubna 2019, nepovýšit ji nebo ji nepřeřadit do jiné platové třídy v roce 2019;

—

nařídil náhradu nemajetkové újmy vyčíslené ex aequo et bono na částku 2 000 eur;

—

uložil žalovanému náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení procesních záruk podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a z porušení zásady zákazu diskriminace. Žalobkyně tvrdí, že způsob, jakým Evropský hospodářský a sociální výbor přijímá rozhodnutí o povýšení a přeřazení dočasných zaměstnanců v sekretariátech skupin do jiných platových tříd, a obzvláště v sekretariátu skupiny I porušuje procesní záruky zakotvené v článku 41 Listiny základních práv. Je tomu tak zejména v případě rozhodutí o nepovýšení/nepřeřazení žalobkyně pro rok 2019 a jiné hodnocené roky. V tomto rozhodnutí totiž především není uvedeno žádné odůvodnění. Dále žádný text, žádné obecné rozhodnutí či sdělení žalobkyni, nebo obecněji dočasným zaměstnancům ve skupinách, či ve skupině I, neuvádí kritéria, která jsou přijata a používána pro určení těch dočasných zaměstnanců, kteří budou povýšeni nebo přeřazeni. Neexistence kritérií, záruk rovného zacházení, informování a odůvodnění je tím více v rozporu s požadavky podle článku 41 Listiny základních práv, že služební postup některých ze zaměstnanců v sekretariátech, a obzvláště v sekretariátu skupiny I je velice rychlý a jiných velice pomalý, podobně jako v případě žalobkyně.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty. Žalobkyně tvrdí, že i když má Evropský hospodářský a sociální výbor posuzovací pravomoc ke stanovení kritérií a prováděcích pravidel článku 10 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, tato kritéria a prováděcí pravidla musí zaručovat určitý stupeň předvídatelnosti požadovaný unijním právem, a zejména dodržovat zásadu právní jistoty. Tomu přitom tak není, pokud neexistují kritéria, která by dočasným zaměstnancům umožňovala vědět, jak a za jakých podmínek dochází k povýšení nebo přeřazení do jiné platové třídy uzavřením dodatku k pracovní smlouvě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení. Podle žalobkyně vede zkoumání jejích hodnotících zpráv od jejího posledního povýšení v roce 2016 k závěru, že rozhodnutí nepovýšit ji v roce 2019 je stiženo zjevně nesprávným posouzením.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí. Žalobkyně je toho názoru, že při rozhodování orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv o tom, kteří zaměstnanci budou povýšeni nebo přeřazeni do jiných platových tříd, nebyly zohledněny její zájmy.